SATAN Z ILLFURTU

 Satan z Illfurtu - svedectvo

 

AutoR: P. Sutter
Případ ďábelské posedlosti bratrů Děpolda a Josefa Burnerových v městečku Illfurt, jenž se začal odehrávat na podzim roku 1864. 

Předmluva ke knize
Neobyčejně tragická historie obou ubohých děti v Illfurtu došla v uplynulých dvou letech netušeného rožšíření, dokonce i v nejvzdálenějších zemích světa. Téměř všechny diecésní časopisy ve Francii se o- této knížečce chvalně vyslovily. Četní biskupové a vysoce postavení duchovní laikové, ale zvláště věhlasný apoštol Srdce Ježíšova, Pater Matéo toto dílo ústně i písemně vřele doporučovali. Mimo čtyři francouzská vydání vyšlo toto dílo také již ve vydání anglickém, španělském, portugalském, maďarském, indickém a brasilském. Také Švýcary a Německo mají svá vydání. Té doby připravují se ještě další vydání pro USA, Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Holansko a Annam.
Tento neobyčejný úspěch svědčí o veliké užitečnosti a lidovosti díla. Jako kdysi za času Pána Ježíše byl Satan všemohoucností Spasitele přinucen při mnohých příležitostech vydati svědectví pravdě, tak má posloužiti i tyranství, jež na svých dvou nevinných obětech prováděl, k tomu, aby proniklo duše spasitelnou bázní před hříchem a pevnou důvěrou v Boha a jeho neposkvrněnou Matku.
Spisovatel.

 Posadnutá - Arabka z Božieho dopustenia ako skúška

 Diabol sa snaží aby človek žil v hriechu - Elias Vella

 

Satan z Illfurtu hovorí o muzike, plesoch a tancoch

Posedlí měli často klidné hodiny, ano i celé dni. Tehdy byli ďáblové nepřítomni a děti jedly a pily, hovořily a hrály si jako ostaní děti, nevědouce zcela nic o tom, co se s nimi děje ve stavu posedlosti. Ďábel se vzdálil obyčejně v neděli odpoledne. Byl-li potom, při nastalém záchvatu, tázán, kde mezi tou dobou byl, odpověděl, že byl v sousení obci u „muziky“, kde prý to chodilo vesele, že jim vyhrával a měl při tom hojné žně. To prý se mu nejvíce líbí a dráždí při tom mladé lidi k největším rozpustilostem. V sirotčinci Saint-Charles jednou zvolal: „Chci píti!“ Zahradník, pan André, se ho tázal: „Ty přece nemůžeš píti, vždyť jsi duch. Co chceš píti? táhni do pekla!“ Satan odpověděl: „Usedám s pijáky ke stolu a dráždím je k chlastu, až jsou úplně spiti.

..........................................................................................................................................

Ako diabol zviedol človeka cez alkohol na všetky hriechy

..........................................................................................................................................

V opilosti pak rozlévají nápoje po stole a po zemi, a co takto rozlijí, připadne mně.“ – Vyprávěl dále, že miluje plesy a tance, dráždě při tom lidi k náruživému tančení a provádění hloupostí. Když to dopověděl, hocha opět opustil .

Asi za 10 minut se vrátil a volal potupným smíchem: „Teď jsem byl v hospodě !“ ( krčme )Označil přesně místnost i jejího majitele a mluvil též o jiných hostincích a jejich majitelích, ačkoliv chlapec předtím nikdy v Schiltigheimu nebyl. Pak ještě dodal: „Moje obchody jdou dobře, mám z toho radost, můj šéf bude se mnou spokojen.“ Nejvíce ho těšilo, když se v těch místnostech, - což bývá velmi často, - mluvilo hodně dvojsmyslně a nemravně.

Jindy opět šlo kolem domu několik napolo opilých, povykujících mladíků. „Počkej!“ zvolal pojednou Satan, „rozeštvu je, aby se seprali.“ A skutečně strhla se mezi nimi v zápětí velká rvačka, která se třikrát opakovalala. Posedlý se při tom na plné hrdlo smál.

Svätý Ján Vianney porovnaj - Ak teda, drahí bratia, chcete si zachovať čistotu duše, tak nutnemusíte čosi odmietať svojmu telu ináč vás ono privedie do zatratenia.*Aj plesy a tance sú v tomto ohľade veľmi nebezpečné. Najmenej trištvrtiny mladých ľudí sa kvôli ním dostáva do pazúrov nečistého ducha.  Svätý Ján Vianney - o tanci

Svätý Páter Pio - 1. 2 . diel- film - 

Nahrávka ktorá sa spustila na webe si môžeš stiahnúť celú - Páter Kodet

 

Jednou ustav ďábel ve svém tlachání, zvolal: „Ticho! teď ho máme!“ Na otázku: „Koho pak?“ – „No, toho mladíka, co tančí v místnosti X ve Schlettstadtu.“ – Označil přesně hostinec a ulici. Tu náhle křičel: „Aha, teď ho máme, už je u nás!“ – Okamžitě zavedeným pátráním zjištěno, že skutečně v označeném hostinci v tutéž dobu klesl jeden mladý muž uprostřed tance, raněn byv mrtvicí.
V Illfurtu jednou vyprávěl: „Ten kozel z N. šel se svou paní do svinčíku (kostela), aby tam žrali (šli k sv. přijímání). Měli hlad. Sotva se vrátili domů, dali se do hádky a kleli jako zběsilí. Strašlivé kletby sypaly se jim z úst jako sníh. Smál jsem se samou radostí. Večer byli by se mohli opět vrátiti do svinčíku, neboť stav jejich byl horší než ráno. Všechny jejich kletby uložil jsem do skřínky.“
Jindy opět pravil : „Při muzice postavíme se jako živá zeď kolem tančírny a mísíme se mezi tanečníky; neboť tu nám kvete pšenice“

 

čistota

Ťažké posadnutie Depolta a Jozefa

 

Pôsobenie Antikrista, ktoré rozpoznal už veľký Sv. Pius X.

Ťažké posadnutie Depolda a Jozefa

Príkladom posadnutia je aj príbeh dvoch chlapcov z Illfurtu v Alsasku – Depolda a Jozefa Burnerovcov. Na jeseň 1864 „ochoreli“ chlapci podivnou chorobou – o rok neskôr sa plne prejavila abnormalita ich prípadu:„Ležiaci na chrbte točili sa v kruhu s neobyčajnou rýchlosťou… Potom sa dali s mohutnou vytrvalosťou do boja s posteľami – čo nazývali „mlátenie“ a konali tak bez únavy. Potom sa dostavili kŕče, šklbanie a hneď zas skleslosť, že ležali celé hodiny ako mŕtvi…Nohy sa im krútili a nikomu sa nepodarilo ich rozpliesť…

prenasledovala ich príšerná bytosť s kačacím zobákom, s drapákmi na rukách a telom porasteným perím

…Inokedy opäť za bolestného pichania a bodania v celom tele vyťahovali zo svojich šatov množstvo peria a morskej trávy, takže toho bola plná podlaha. Perie pokrývajúce nevysvetliteľným spôsobom ich telá, nebolo možné pre veľký zápach uschovať a muselo byť spálené.“ (s.16-17)

Diabli boli dvaja, staršieho Depolda posadli diabli Oribas a Ypes, vládca 71 légií, mladého Jozefa posadol Solalethiel.

Chlapci, ktorých diabol nazýva psami zažívajú preukrutné muky, ťažko posadnuté. Okolo celého prípadu sa rozbieha veľmi pozorné detailné dokazovanie, aby bolo nad akúkoľvek pochybnosť dokázané, že nejde o chorobu, ale o skutočné posadnutie. V knihe sú nazhromaždené dôkazy v obrovskom množstve, spojené s obrovským množstvom svedkov, ktorí boli prítomní diablovho vyčíňania.

Diabol neznášal všetko sväté a čisté – oslavu Boha, svätené predmety, relikvie, svätenú vodu, ruženec, krucifix, kňazské rúcha, praktizujúcich katolíkov, nado všetko nenávidel medailónik Sv. Benedikta aj medailónik Zjavenia v La Salette a škapuliar (a iné sväteniny

Veľmi sa bál satan Matky Božej preblahoslavenej Panny Márie,Satan uteká pred Pannou Máriou

ktorú nazýval „veľká dáma“ a voči ktorej si nič nedovolil. Medzi abnormálne úkazy patrili: výborný znalosť cudzích jazykov, rozhľad vo svetovej politike, podobne vo filozofii, levitácia, pľutie kačacieho peria, dávenie žltej peny, nadľudská sila, vedomosti o udalostiach v rôznej vzdialenosti ktorých nemohli byť chlapci prítomní, či dokonca vedomosti o budúcnosti. Chlapci boli mŕtvolne bledí a vychudnutí, hluchí a vôbec o sebe nevedeli.

Diabli sa netajili svojimi názormi a odporom ku katolicizmu a katolíckym kňazom: „Židom, protestantom a hlavne slobodomurárom bol veľmi naklonený. ´To sú dobrí ľudia´, hovoril, ´takí by mali byť všetci ľudia: tí chcú pravú slobodu. Ušetria nášmu majstrovi mnoho práce a získavajú mu mnoho ľudí. Ale tí hnojári (katolíci) a tí čiernokabátnici (kňazi) mu narobia mnoho škody a olupujú ho o mnoho duší.´“ Kostol nazýval diabol hnojiskom, alebo chlievom. Nedokázali sa však pozerať na obraz pápeža. Bl. Pia IX. Ateistickí a protestantskí posmievači utekali však po hrôzostrašných stretnutiach s posadnutými chlapcami vystrašení preč, alebo sa po pozorovaní chlapcov obrátili. Na inom mieste sa diabol vyjadril o osvietenskom racionalistovi pokrytcovi Voltairovi, ktorý nenávidelCirkev: „Ó, toho sme skvele privítali. Išli sme mu naproti a držali sme ho pevne… bol prinútený ohnivou dierou vojsť do pekla.“ O pekle diabol hovoril takto: „Oheň pekelný je celkom iný ako sa domnievate. Nemôžete si o ňom urobiť žiadny pojem: je oveľa horúcejší a zžieravejší ako pôsobí strašné muky.“ Satan potvrdil tiež svoju blízkosť k zločinnej francúzskej revolúcii: „Nech žije „Liberté, Egalité, Fraternité“, to je priaznivý čas pre nás.“

Osud chlapcov bol hrozný. Pekelný duch ich sužoval ako mohol, celé dni v nich besnel a mlátil nimi, nedovolil im prijímať potravu, posypával ich všami. Už pohľad na nich vyvolával údes, telo sa im nenormálne skrúcalo, po stenách maľovali satanské netvory, celí opuchli, izba v ktorej bola sa zahrievala do neznesiteľných teplôt. Posadnutí útočili na iných. Biskupský úrad ktorému sa dostala žiadosť o verejný exorcizmus skúmal vec pozorne celé roky, aby sa nedopustil omylu. Biskup Raess bol sprvu veľmi skeptický, čo sa zmenilo až keď dostal správu ním ustanovenej komisie, ktorá jasne potvrdila posadnutie. Členmi komisie boli arcikňaz z Altkirchu, kanovník Lemaire, kanovník Strumpf zo Štrassburgu, Apolinár Freyburger z Ensinheimu a Mikuláš Sester z Mulhausenu. Záznamy o prípade spisoval aj profesor Lachemann z Kongregácie mariánskych bratov v St. Pilte.Počiatkom roku 1869 začalo nové prešetrovanie v Saint-Charles v Schiltigheimu generálnym vikárom Rappom, superiorom Strumpfom a Eicherom, superiorom štrasburských jezuitov. Exorcizmom Depolda bol biskupom poverený P. Souquat s pomocou ďalších piatich kňazov. Postupne sa modlil litánie ku všetkým svätým a neskôr ďalšie modlitby rituálu.

Prvá časť trvala 3 hodiny, na druhý deň po 2 a pol hodinách modlitby diabol zúril koľko vládal a podarilo sa ho vyhnať až za pomoci sochy Matky Božej Márie za slov:

„Vidíš tu preblahoslavenú Pannu Máriu ? …Satan, teraz ti prikazuje svätá Matka Božia. Ona ťa núti odstúpiť.“ A vtedy bol satan vyhnaný z Depolda.

Jozefov exorcizmus bol ešte ťažší. Farár Brey žiadal biskupský úrad o splnomocnenie, nakoľko chlapec sa už blížil smrti. Posadnutý chlapec bol dovedený na Sv. omšu, pri ktorej musel byť spútaný. Pri stupňovitých modlitbách však sa však zúrivosťou uvoľni a tak si ho musel jeden z obzvlášť svätým životom žijúcich veriacich, pán Martinot priviazať k sebe. Satan príšerne štekal a krochkal, stíchol až medzi Sanctus a tak ostal až do konca Sv. omše. Páter Brey si po omši odetý rochetou a fialovou štólou kľakol na stupňoch oltára a začal s exorcizmom. Po dlhých hodinách bol vyhnaný pôsobením Panny Márie, pričom takmer zabil zničeného Jozefa. Prítomní pohnutí dojatím sa modlili Te Deum, loretánske litánie, Zdravas Kráľovná a iné modlitby prerývané plačom.

Generálny vikár Rapp neskôr poslal dopis v ktorom potvrdzuje posadnutosť chlapcov proti „rozumovaniu“ neveriacej „kritiky“, ktorá prípad odmietala apriórne bez toho, že by ho poznala len pre vlastnú nevieru. Nepriatelia Cirkvi sa už vtedy snažili pravdu ututlať a príbeh posadnutosti chlapcov z Illfurtu pokladajú samozrejme i dnes za taľafatku, napriek množstvu zrejmých a jasných nazhromaždených dôkazov, ktoré knižka pátra Suttera jasne pomenúva.

Záver knižky tvorí doplnok, ktorí ukazuje už v tej dobre hroznú situáciu v Afrike, kde je posadnutosť – za zvukov tamtamov a pomoci šamanizmu, okultizmu a podobných praktít – posadnutosť prítomná vo veľkom rozsahu. Čítanie tejto knihy je nielen zaujímavé, ale privádza nás hlavne k zamysleniu sa nad našou vlastnou hriešnosťou, našimi službami satanovi a nutnosťou pokánia a ľútosti za naše previnenia, pretože diabol a peklo nie sú výmysly ale reálna perspektíva pre tých, ktorí nežijú v súlade s Kristovým učením.

zdroj: www.sacrumimperium.blogspot.com

Pan Martinot uvádí v jednom ze svých dopisů, jak se podařilo illfurtskému starostovi přiměti jednoho z posedlých, aby mu vyjevil, které náboženství jest pravé. Chlapec zvolal: „Tak abys to věděl, jest jedině tvoje pravé, všechna ostatní jsou falešná." - „A jak to přijde," tázal se pan Tresch, „že činíš takové přiznaní.

„Jsem k tomu přinucen," odvětil posedlý, ,,a to oněmi třemi tam nahoře. Musím ti dále sděliti, že nemáme nižádné moci nad lidmi, již smýšlejí a jednají jako ty. Nedokážeme nic proti lakovým, kteří se dobře zpovídají a hodně při-límají a Velké dámě, která má na našem neštěstí též vinu, slouží a ji vzývají. Nemůžeme škoditi lidem, kteří upřímně následují učení toho, jejž nenávidíme, a kteří jsou věrně oddáni otci všech psů (papeži) a velkému svinci (Církvi)".

Poté otázal se ho pan Martinot, jak se jmenuje. Odvětil: „ Znám svoje i tvoje jméno tak dobře jako ty, ale neřeknu ti ho. Mám svoje důvody."

Příštího dne tázal se ho pan Tresch, proř byl předešlého večera vůči oběma pánům ze Schlettstadtu tak umíněný a hrubý? - „Nemohu „Spitze" snésti" odpověděl, „a rovněž tak málo i druhého, který sice ve Schlettstadtu bydlí, ale odtud nepochází (P. Martinot pocházel totiž z departementu de la Mecerthe.) Příliš mnoho se modlí, neboť věnuje modlitbě ve-škeren volný čas. Daruje chudým vše, co má, takže pro sebe podrží sotva něco hadrů. Obchází dokonce i boháče, žebraje pro chudé. Nemohu ho snésti. Nemluv mi více o něm."

Vůči panu Treschovi nebyl však Satan o nic galantnější. Jednou jej nazval velikou větví, daleko sahající, a pak ještě dodal: „Ty jsi lakomec, hladomřivek, nic mi nedáš, ani slupek z bramborů. Všechno dáváš Velké dámě aj jejímu psovi. I ve svém domě máš Velkou dámu ( Pannu Marii ) s pejskem na klíně." Na to se tázal pan Tresch: „Kde stojí Velká dáma?" - „Nade dveřmi." -„Ale to není ta, které se tolik bojíš?" - „Ne, nýbrž ona, kterou máš ve své malé skříncc a která drží pejska na svém klíně." - Tento obraz, t.zv. „Pietu", obdržel starosta od své tety ze Sv. Pilta a velice ji uctíval.

Jednou v nedeli ráno, když se zvonilo k sv. pozdvihování, popadl ďábla velký vztek. I řekli mu sestra ošetřovatelka: „Počkej jen; brzo liudeš přinucen k útěku. Nemohla bych tě Luna vyhnat?" - „Na to máš velmi krátký nos," potupil ji ďábel. „Kdo tě tedy může vyhnat?" charles Brey," zněla odpověď.

Rovněž tak oznámil ďábel staršího chlapce, Už bude donucen ustoupiti za přítomnosti 120-lob a že potom pejsek (Děpold) nabude opět sluchu. „Ale", dodal, „budu klásti odpor." -Později uvidíme, jakmohutnýodpor kladl exorcistovi, který jej před 12 osobami vymítal.

1 Jeden zbožný kněz, bývalý almužník v Saint (charles, přišel zvlášť do Schiltigheimu podívat se na posedlého chlapce. Vstupuje do světnice, pozdravil slovy: „ In nomine lesu omne genu flectatur " (Ve jménu Ježíš poklekej veškeré koleno nebešťanů, pozemšťanů i těch, kteří jsou v podsvětí. Filip. II, 10). Sotva to dořekl, shroutil se chlapec jako bezduchá hmota a za nářku a vytí zalezl pod postel. Duchovní, opakuje t .iŽ slova, poručil hochovi, aby se přiblížil. Když se zdráhal, stříkl svěcenou vodu pod postel. Tu vylezl posedlý po čtyřech, svíjeje se a skuče, načež prchl do kouta, co možná nejdále od kňeze. 

Jeho veliké vědomosti
'V pokoji visel obraz, představující Matku Boží bez poskvrny počatou, jak klade nohu na hlavu hadovu. Kdykoliv Germána na obraz ten pohlédla, zachvátil ji zuřivý vztek, ano přímo běsnila. Snažila se obraz propíchati hře­bíky a jehlami, plvala nan a pěnila vztekem. Zloba její se vybíjela přímo v bouři: „Ta, ano, to jest ta, jež nám hlavu potřela, a to svým synem, synem člověka, Ježíšem, jehož nenávi­díme. Ha, první Evu jsme v ráji oklamali.

Chtěla býti Bohu rovna - oči se jí otevřely, ha, ha. Ano, oči se Adamovi a Evě otevřely, kle­sli jako my, byli zatraceni... Tu přišla tato druhá Eva, tato Miriam, tato Maria, nad níž nemáme moci, a stala se Matkou synia člověka, Matkou Boha, jehož nenávidíme."

Pak ukázala na hada a ďábelsky se smějíc a rukama deskajíc, volala: „Toť jeden z na­šinců, starý had, ha, ha, ha! Had jest opatrný a zchytralý. - O, jak nenávidíme Marii, jež po­třela hlavu hadovu."
Náhle se odmlčela, odešla a sedla si do kou­ta, bručíc a kňučíc a obličej si zakrývajíc. Tu a tam dostavovaly se též krise, za nichž Ger­mána byla značně mučena, takže ř vala a vyla zoufale.
Mimo Boha a Matku Boží byla posedlá též plna ďábelské zášti vůči sv. Michaeli. Mluvila- li o něm, byla její veliká zášť patrna ze slov a posunků. První boj na nebi byl dojista cosi velkolepého. Vztek Satana a jeho přívrženců jest snadno si poněkud představí ti, uváží-li se, co kdysi měli jako andělé a co ztratili. Pří­šerně působil zoufalý nářek nad věčnou ztrá­tou nekonečného štěstí a blaha a. přece zněl závěr vždy stejně: „Neklaníme se, nebudeme sloužiti."

Spravedlivý Bože, jaká to hrůza!
Když Pater Erazim zamýšlel odcestoval ti do Říma, nevěděl o tom nikdo, vyjma bratraa Me­darda, který však o věci zachovával pařísné mlčení. Při odchodu řekl Pater, že cestujje do sousední misijní stanice Himmelsbergu,, aby vyslechl čtvrtletní zpověď tamějších seester, což také učinil. Ale odtud cestoval dáile do Durbanu, kde vstoupil na loď, kteirá jej měla dopraviti do Itálie. Téhož večera řekla posed­lá sestrám: „O, vy hňupky, myslítie, že :Pater šel do Himmelsbergu a že se zítra ^vrátír? Ten se nevrátí, neboť jede ráno do Dur banu i a od­tud do Evropy, do Říma; ano, cestuje doŘííma."
Všechny se divily a myslely, že dívkaa žer­tuje. Brzo však seznaly, že mluvilla praavdu. Germána hlásila pak pravidelně, k(de se jprávě Pater zdržuje, ve Špýru, v Oelenbe^rgu ui Lut- terbachu, v Miláně, v Řimě. Vše s Když byla tázána, odkud tyto a

nás však mnoho legií, tolik, že by se slunce zatmelo, kdybychom měli tělo a byli lidem viditelní. Nespočetní ti duchové ve vzduchu, na zemi a na všech místech světa vidí a slyší vše, co lidé mluví, co konají a co provádějí, ano, i co si myslí. Rychlostí blesku se sejde­me a všechno si navzájem sdělíme. Jest nám též našim představeným podávati zprávy. Lu­cifer pak se dozví všechno. - Dáváť velkým rozkazy a ti zase nám."
Často opakoval: „V přítomné době (1906 - 1907) vypuštěny z pekla na svět celé zástupy nespočetných démonů. I Lucifer byl puštěn, Lucifer, náš král. Všichni se potulujeme svě­tem, abychom lidi sváděli. Pracujeme usilov­ně, podněcujíce lidi k závisti, nenávisti, ne­svornosti, k rozepřím a válkám, hříchům a ne­pravostem. Ano, pracujeme pilně, neboť čas jest již krátký; ale nyní dovolil nám Bůh, jejž nenávidíme, lidi pokoušeti a sváděti. Bez jeho vůle a dovolení nemůžeme nic činiti. O, ti hloupí lidé!" Tu přerušil svou řeč.

Všemohoucí Bůh používá někdy zavrženého pekelného ducha k tomu, aby vydal pravdě svědectví. Tak dosvědčil Satan v illfurtském případě pravost katolické víry a učení Kristo­va. Zde zase měla kdysi tato nešťastná černoš­ská dívka dojímavé kázání o Nejsvětější Svá­tosti. Bylo přítomno několik kněží a řádových sester. Germána postavila se před hlavní oli.iř a zvolala silným, úplně změněným, cizím hla­sem:
„Zde ve svatostánku ve svaté hostii jsi přítomen Ježíš Kristus jako Bůh a člověk, s tř lem i duší, s tělem i krví. Ano, jest zde prav­divě přítomen, Bohočlověk, jeho nenávidím. Obklopuje jej mnoho andělů, kteří se mu klaní. Vidím je, vidím je, vy jich nevidíte, ale zato my. Zde, zde jsou. Ach, andělé se klanějí Ježíši, Bohu svému a Bohu vašemu, jeho nenávidíme. Klanějte se též Ježíši, jako andělé. My se mu neklaníme. Nemůžeme a nechceme se mu kla­něti, Bohu, jeho nenávidíme. - Ježíš, zde přítom­ný, má mnoho legií andělů, kteří se mu klanějí a jemu slouží. Sedí zde na trůně, vše se mu koří.

Hleďte jen, hleďte, jak se mu všichni kla­nějí-jen my ne. -
Ha, my máme také krále, sedícího na trůně ohnivém. Má ohnivou korunu na hlavě. Ob­klopuje ho oheň. Legie mu slouží, musí mu sloužiti, jsouce ohněm mučeni. Náš král zove se Lucifer a má svou říši a svůj trůn v pekle. Běda, běda nám! Věčně v pekle, ve věčném ohni, ve věčných mukách!"-Vyráželaze sebe bolestné výkřiky. - „V pekle je to strašlivé, je tam vedro a zima, oheň a krutá, krutá zima. Je tam strašlivý oheň a přece nej tem­nejší temnota. Přes tu temnotu se zavržení na­vzájem vidí, zavržení andělé a lidé. Panuje tam samá zášť a hádky, klení a vzájemné proklíná­ní, nenávist a trápení vždycky a vždycky, bez konce, bez naděje někdy odtud se dostati, vždy­cky trvati v tak nevýslovném trápení, po ce­lou dlouhou věčnost, běda, běda!

O, v nebi to bylo tak krásné! Boha jsme vi­děli. Nechtěli jsme sloužiti. Nyní jsme zavrže­ni, zatraceni Bohem, jeho nenávidíme. Běda! Ale to nejtěžšía nej tvrdší teprve přijde. V den soudu přijde tento Ježíš, zde v Nejsvětější Svátosti přítomný, jako všemohoucí soudce soudit lidi i anděly, nás, anděly zavržené. O, kdyby nebylo nám dostaviti se přede všemi k tomuto soudu! To bude strašlivé! Ale bude tak! Bůh, jeho nenávidíme, nás k tomu donutí. O, jaký to den hrůzy a muky! Ježíš, Boho- člověk, všemohoucí soudce, upře na nás svůj hněvuplný pohled. Kdo jej bude moci snésti ? - Běda, běda! A což rozsudek: Odejděte zatra­cená do věčných muk, vy zavržená, pryč ode mne na věky!"
Při těchto slovech kanuly z očí posedlé dív­ky bohaté slzy a z úst dral se jí srdcervoucí nářek a zoufalé výkřiky. Všichni přítomní byli Spravedlivý až do hloubi duše rezechvěni. Pater Apolinář připojil ještě několik slov: „Ano, kdyby bylo dovoleno Satana litovati, vzbuzovalo by jeho neštěstí velkou soustrast; leč on nechce o po­kání ničeho věděti, Boha nechce ani ctíti, ani mu sloužiti a jest ve své zlobě zatvrzelý.

Jak asi hrozné jest upadnouti v ruce Boha ži­vého. Kdo nicméně do pekla přijde, přijde tam jedině svou vinou. Jak strašné!"

Posedlá opa­kovala častěji, že pro hříchy nečistoty a smil­stva přijdou mnozí do zahynutí a že oheň pe­kla nelze porovnati s ohněm pozemským a mu­ky v něm nedají se vůbec vylíčiti.

 Bozky, objatia, sex pred manželstvom

CELÁ KNIHA - SATAN Z ILLFURTU SKUTOČNÁ UDALOSŤ

 

SATAN V ILLFURTU

 

PŔÍPAD DABELSKÉ POSEDLOSTÍ DVOU HOC HÛ V NEDÁVNE DOBË

 

Napsal P, Süitcr, fariŕ vc Wick ers ch wihni

P ŕ el o ž i I a Marie C i r i n o v á

i 9 3 *

U LADISLAVA KUNGÍRE V P R AZ E

 

 

IMPRIMATUR. Praga e, dit a, Maii 1950- Nro5ji7 tDr, Antoniua Podlaha, qpiicop. Papfiicnsiî, vie. grnoralis

 

 

MÁRII, nepoškvrnené Matce Boží a slavné vítézce nad hrichem a Satanem

 

venuje tuto práci u SATAN V I L L F U R T U

FŔÍPADÚÁBELSKÉPOSEDLOSTÍ

DVOU H O C H Û V NEDÁVNE DOBË

Napsal P, Süitcr, fariŕ vc Wick ers ch wihni

P ŕ c J o ž i I a Marie C i r i n o v á

i 9 3 *

U LADISLAVA KUNGÍRE V P R AZ E

 

 

IMPRIMATUR. Praga e, dit a, Maii 1950- Nro5ji7 tDr, Antoniua Podlaha, qpiicop. Papfiicnsiî, vie. grnoralis

 

MÁRII, nepoškvrnené Matce Boží a slavné vítézce nad hrichem a Satanem

venuje tuto práci u vdllnk úcte

spisovatel

 

 

PŔEDMLUVA K PRVÉMU VYDÄNÍ

Gírkev katolícki učí výslovní, í c j kou rfibíovc Čili zlí duchoví. Jsou to osobní bytostí, r ŕ h nemající duchové, kterí bylí kdysí od Boha stvorení jakoíto dobrí au dri t vc stavu posvécující milosti a urteni k velké slávi vnebesích. Ale B ¿b, který nikoho nevénŕí, nezápasí l-lí dri v c náležití (II- Tím. II- 5O1 podrobil také andíly zkousce, aby si véí- nou blaienost j ako odmenu zaslouííli; ale v c é zkouäct mnozízandčlú neobstáli. Cluŕli hýli Bohu rovní a tak s vo u pýchou pozbyli Ducha svatéhoaposvŕcujíd m U osti. HHch j q ich byl vyloženou vzpournu proti Bobu, úplným pre- rušením vztahu mezi tvorem a Tvúrcem. Hfich äpáchán silou dueba i vule andéla, s ú mys lem ncudvolatelní setr- vati vc vzpouŕe, která nebyla ani nevedomosti ani slabostí omhmtelna; byl to bfteh naprostí zloby. Proto byli také ihned od Boha zavrieni, bez možnosti pokání. Celý j ej ich duchovní život pfevrácen zatemnením rozumu a zatvrze- nim vťde. K tomu pŕistoupíla ztiiia večne blažeností a za- trzcení k vŕčným mukám pekelným. „BAh prohreíivŠích se andélu neušetril, n ýbrž strhnú v je do pekla, vydal kmu- Ecní väzbám temnosd," piäe s vitý apoíiol Pttr (D. Pctr

n. 4).

Zlí duchové jsou našimi nepŕitdL Závidtnám,že mime, jak uňí sv. Tomáš Akvinský, jednou zaujímatí i ej ich místa

v nebi. Ale protéze proti Bohu nie nesvedou, usilují strh- nouti nis do pokušení a do hŕíchu a odloučiti nás časné i véŕnŕ od Boha.

Učinili počátek s našimi prarodiči, svedse je k nepo¬slušnosti vuČi Bohu. Títnto prvním hrícbem upadli naši prarodiče i s celým svým potomstvem, vyjfmajc jedinč ncjbl. Pannu Márii, v moc a porobu dáblovu, až teprve Spas i tri i víta, Ježíš Kristus, Syn Boží, sestoupiv na zemi, svým vtČlením a smrtí na kríži dílo Satanovo zničil, moc jeho iľmiilapadlé lidstvo zjeho otroctví vysvobodil. Nyní jest člnvťku dána možnost, s milosti Boží odolati poku- Irntm (fAbclfilíým a dojili vŕČné blaženosti.

Víra v dibly je tak stará a rozšírená jako lidstvo sarno.

I pohaní vírili vexistenci zlých duchô, jakkoli i tuto pra¬vdu znetvorili, vzdávajíce zlým duchťim ponejvice z bázní božskou poctu. V Písme svatém Starého Zákona je často jmínka o zlých duíích a liéen tam jejich zhoubný víiv na lidi a jejich zloba. Kdo by nevzpomél na pribéh trpélivého (oba a na hrozná neštestí, která mu Satan i dopustím BoŽího privodil? Za času Kristových byla u židovského národa víra ve jsoucnost a zhoubné pôsobení däblú vše¬obecná. Ježíš Kristus a jeho apoštolovi potvrzovali tuto víru slovem i skutkem. Učili, jak je treba pokušením zlých duchu odptratí, ^vyhánčli ďábly zposedlých lidí. Katolická Cirkev, jakožto sloup a základ pravdy, jedná rovnéž tak, Židáf od svých víFícfch víru ve jsoucnost téchto padlých andílú. K ochráni poskytuje jim zvláštni zbraní: znamení

sv. kríže, svčcenou vodu aj.; stanovila zaklínaní proti poscdlosti a udéluje svým knčŕím zvláštni moc, ničiti moc zlých duchfl a z tél posedlých lídí je vymítati.

Buh dopouští totiž 7, duvodu nám nevyzpytatelných, Že zlý duch násilným a mučivým zasahovaním do lidské čin¬nosti človeka poškozuje a sužuje, nebo mu na jeho čas¬ných statcíth škodu pusobí (obsessio), jako u trpŕlivého Jóba, sv. Antonína poustevníka, svaié Terézie, sv. farire z Arsu, Márie z Môrlu, Krescentic z Kautbeuemu a j. Ano nékdy se i stává, že mu Buh dovolí vejíti do lídského téla, s ním se spojití a svou tyranskou vládu uplatŕiovati nad jeho smysly, orgány a údy. Tímto príšerným spojením a tyranskou mocí je mu umožnéno použh ati smyslú člo- véka pro své účely, činnost duševní pomasti, tak že dokáže vyvolati v ném nejneobyčejnejsí a podivuhodné zjevy (possessio)-

Známky pravé posedlosti jsou: i. Znalost cizích, nikdy neučených rečí.

1, Vedecké znalosti s nápadnou zbehlostí se vyjadŕovati u lidí vedecky nevzdelaných.

3. Védomost vzdákných a tajných udalosti. Vnikaní do cizích myšlcnek.

4. Osvídčováni sílyt daleko pŕesahnjíci lídské a pŕirozené sily.

5. Ochromení nékterých orgánú (slepota, hluchota, né* m ota).

2c se posedlost zejména za dŕív6j5ích dob velini často vyskytovala, a tom svedčí jak Písmo svale, tak i déjiny cirkevní, jak mnoho poscdlých uzdravil Spasitel. „Vymíd mnoho duchú zlých at nedopouštŕl j im mluviti" (Marek T., 34}. „Vycházeli pak od mnohých, krtčíce a volajíce: ,,Ty jsi Syn Boží“ (Luk. IV. 41). - Znim jest také pŕíbčh dvou poscdlých v Gerasc (Luk. VIH. 31)1 posedlého chlapte na úpätí bory Tábor (Mat. XVII, 14. Mar. IX. 16). J svým apostoläm udílíl božský Mistr moc, ďíbly vymíiati (Mat. X. ]}. Cirkev s o u hlasne s e svätými Otci a uciteli církev- ními osvedčila zrejme svoji moc nad posedlými exorcis- mtm - zaklínaním, coí jest slavné vyzvaní dáblajmŕnem JežíŠe a Márie, aby posedlého ŕlovčka opustil aneb všdio poíkosovaní a znepokoj ovaní lidí se zdrŕ.el.Zŕídila ¡'dáštní stu v klenkú sc zvláštni m svécením - ordo exorcistntus aby vykonávali ty to obrady na ončch nebohých lidech.

Posedlost se od smrtí Kristovy v kresťanských íľulÍcK jen zh'dka vyskytuje, ale mezi pohany jest ječtč dnes došli častým zjevem, jak nám o tom vypravuj í misionári. Byŕ i zŕidita, stává se pŕece nčkdy, ž c Ľ ňh dovolí pekelnému ne p Fí telí, aby opanoval lélo nckterého človeka a provádél v ním své neplechy- Jest jescé dost lidí na živ u, ktcŕí bylí očitými svŕdky smutního pŕípadLt dvou dítí v Ľlfurtu a kteŕí jcäte dnes mohou dosvedč iti pravdivo s t rúzných udá- lostí, ne bo í rakové hruzné veci nevymizi nikdy t parné t i.

Na základe autentických dokladu, sepsaných úplne verohodnými, očitými svédky, ktefí pri vysetrování prí¬padu byli téz prihrám j ako znalci, vyložíme zde tragický.

aleneobyčejné zajímavýpŕibéhobou illfurtských chlapcú. Doklady pocháiejí dilem z illfurtského lamího archívu - dilem zc zpráv na misie sepsaných panem starostou Tre- schém z IUľurtu, ŕišským poslancem panem Ignácem Spie- sem ze Schlettstadtu, jakož i panem profesorem Lache- mannem, kteŕí prípad co nejdúkladnéji a ncjsvédomitéii študovali, - dilem z c záznamu pana rektora Haussera, 2, listopadu 1921 zcmŕelého, tchdcjŠího almužníka v Saint- Charlesu, a pana André-bo zRappohweileru, jehož dozoru byl starší chlapec v posledních týdnech pred svým vysvo- bozením svéŕen. Čerpáno též z rady článku, uveŕejnéných v r. 1870 v časopise „Revue catholiquc d'Alsäce“, a z bro¬žúrky, vydané o tomto prípadu panem faráŕem Brey-em z lllfurtu. Samozrejmé jedná sľ v tomto pojednáni jen o čisté dejinné události. které nečiní nároku na dogmati¬ckou nýbrž jenom na prosté lidskou värohodnost.

Véru, pro naši materialistickou dobu se sotva nidejne vhudnéjSí četby, ktrrá by viet utvrdila víru v existenci a príšerne pňsobcní pekelných duchít a vštípila spa sutinou hrúzu pred hŕíchem a Satanem,nad toto jeduoduchc, prav¬divé vyprávčni o strašlivých scénach dábelské posedlosti v nevinných détech.

Spisovatel

PŔEDMLUVA KE ČTVRTÉMU VYDÁNÍ

l\eobyčejné tragická histórie obou úbohých deti v 111- iurtu doäla v uplynulých dvou leieeh netúženého rozšírení, dokonce í vnejvzdálenéjších zcniich sveta. Témérvšechny dkeesní íasopisy ve Francii sc o této knížečcc chvalné vyslovily. Černí biskupove a vysocc postavení duchovní laikove, ale zvláité véhlaaný apoštol Srdce Ježišova, Páter Mutéo, toto dílo ústné i písemné vŕele doporučovah.

Mimo ítyŕi francouzská vydání vyšlo toto dílo také I■> v-- vydŕiul ¡tngliťkcm, äpanŕlském, portugalském, mi- <[

Tento neobyŕejný úspech .svédčí o vehké uíitečnosti a lidovosti díla. Jako kdysi za času Pána Jeiííc byl Satan vsemoho u cnosti Spasitde pŕinuccn pri mnohých pŕíleii- tostcch vydatí svédeciví pravde, tak má poslouiiti i tyran- stv í, j ti na svých d vou n e vi oných o b étech provád41, k tomu, aby proníklo duše spasitelnou bázní pred hnehem a pev¬nou dúvÉrou v Boha a jeho ncposkvmčnou Matku.

Wickerschwibr, dne i, listopadu ig26.

Spisovatel.

SATAN V [ L L F U R T U

Prípad d á b t 1 b k é p o s e d 1 u i t i v naši dobé

1 - Dépold a Josef Burncrovi

"V osade Illfurtu, asi 2 hodiny cesty od Met (Alsasko), jež čítala tehdy kolem 1200 oby vatel, bydlela chudá, ale spoŕádaná rodina B ume r o va. Otec, Josef Burner, prodával po vsích zápalky a troud; matka, Márie Anna, rozená Foltzne- rova, pečovala o výchovu péti do sud nedosp é- lých dítek. Nej starší syn, Dépold, narodil se 2i. srpna 1855 a druhý syn, Josef, 29. dubna 1857. V osmí letech začali choditi do obecné školy. Byly to tiché, prostredné nadané, trochu slabé deti. Na podzim roku 1864 stižen Dépold a jeho mladší bratr tajemnou nemocí. První lékaŕ k nim povolaný, Dr. Lévy z Altkirchu, jakož i další o radu tázaní lékaŕi nedovedli ne¬moc rozpoznati. Veškeré pŕedepsanc léky zu- staly bez účinku. Dépold tak zhubl, že se již podobal ploužícímu se stinu.

Od 25. zárí 1865 začaly se u chlapcu jeviti zcela abnormálni príznaky. Ležíce na zádcch,

točili se v kruhu s príšernou rýchlostí, jako roz-točený vlk. Poté jali se s mohutnou silou a vy-trvalostí zápoliti s postelemi aostatním nábyt- kem, což nazývali „mlácením“, nepociťujíce pri tom ni nejmenží únavy, byť to bylo i sebe dele trvalo. Pak se dostavily kŕeče a škubání, ale hned zase taková skleslost, že leželi po celé ho¬diny bez hnutí jako mŕtvi,

Nezrídka pŕepadl chlapce takový vlčí hlad, že ho nebylo lze ničím ukojiti. 2ivot jim značné otekl a méli pocit, jako by se jim v žaludku pohybovala nejaká koule, a nékdy opétjako když tam čosi živého sem a tam skáče. Nohy se jim často zakroutily jako ohebné prúty a ni¬komu se nepodarilo je rozplešti.

Ale zvlášté staršího chlapce, Dépolda, pro- následovalajakásipnšernábytost,mající kachní zobák, na rukou drápy a telo porosilé nečis¬tým perím. Jakmile ji chlapec spatŕil vznášeti se nad svou postelí, zdesené vykfikl, neboť príšera mu hrozila zardoušením a proto v sebeobrané se na ni vrhal a rval z ní perí. To se stávalo 2o-3o krát denné, treba i pred 100 svédky, mezi nimiž byli muži ze všech tŕíd, kteŕí nebyli leh- kovémí. Toto odporné páchnoucí perí nezane¬chalo, byvši spáleno, zadného popela.

často, kdyi déii sedély na svých iidlích, byly neviditelnou mocí i s nimi vyzdviženy do výse; ale hned zase mrstény déti do jednoho kou ta, kdežto židle letély do kouta opáčného. Jindy opčt za bolestného píchání a bodání v celém téle vytahovaly ze svých šatu množství perí a morské trávy, takže toho byla plná podlaha. Tento úkaz se stále opakoval i pri sebe častejší výméné prádla a odevu. Perí, pokrývající tak nevysvétlitelným 2púsobem jejich tela, nebylo možno pro velký zápach uchovati a muselo býti spáleno.

Hroznými kŕečmi a všelijakým týraním bylí chlapci upoutáni na lužko a celé telo jim silné oteklo. Pŕiblížil-li se k nim nékdo, maje náho¬dou u sebe nejaký s vécený predmet, jako kŕížek, medailku neb ruženec, zachvátil je zúrivý hnev a zbésilost. Pŕesuli se již modliti. Vyslovil-li nékdopred nimi svatájména: Ježíš:Maria.Duch Svätý aj., tu se chveli a tŕásli. Strašidla, toliku jim viditelná, naplňovala je hruzou a zdesením.

Ale i rodiče jejich byli zmĺtáni hrúzou a dé- sem, když jim bylo bezmocné pŕihlížeti k tak strašnému divadlu. Veliký byl úžas sousedu a návštévníkú, jejichž počet stále rostl, neboť zpráva o tomto prípadu se rýchle rozšírila a každý chtel úbohé deti vidéti. Co se to s nimi stalo ?

V Illíurtu žila stará žena, špatné povesti, která byla pro svúj hanebný život ze své domovské obce vyhnána. Ta prý darovala chlapcum ja¬blko, jež také snédlLTo prý bylo príčinou je- jich nápadného onemocnéní. Tak aspoň toné- kolikráte vyprávéli duchové, v détech ŕádivší. Budiž tomu jakkoliv, brzo se ukázalo, jakého druhu tito duchove byli, neboť strom se pozná po ovoci.

Často ležely déti po celé hodiny tise a nevší-mavé. Ale náhle nastala v celé jejich bytosti zmena. Znervoznély a ustavičné rozčilene po- sunkovaly a kŕičely. Avšak hlas jejich nebyl détský, nýbrž jevil se jako silný, hrubý a chrap- livý hlas dospélého muže. Bylo nápadno, že déú pri tomto kriku ponejvíce ani úst neote- vrely, takže bylo zrejmo, že pri tom vlastné ani samy nebyly zúčastnený, nýbrž že z nich spise mluvily jíné neviditelné bytosti. Vydržely celé hodiny kŕičeti r,,Nudeln,KnÓpfeln, Wasser- schnitten!“' Bylo to pŕímo k zoufání a rodiče si jíž nevedeli rady. Konečné napadlo otci ŕíci détem: „Déti, kričte ješté více ke cti a slávé Boží!4' Pri prvém a druhém vyzvání krik už ochabl a pri tretím umlkl úplné. Pan Tresch

1 Názvy pokrmu v tamním kraji obvyklých.

zjednal ihned ticho, zvolav na deti: „Ve jménu Nejsvétéjbí Trojice - kričte jcsté vícľ*

Každáinejslabší pŕipomínkaNejsvétčjší Tro¬jice nahánéla posedléniu velký strach. Jednou požádal Dépold sestru o sklenici vody. Podala mu ji se slovy: „Pij, Dépolde, všeho dobrého do tretice.** To stačilo, aby se chlapec odvrátil, a nikdo ho již neprinútil, vody se napíti.

Ale zvlášť nápadná byla úzkost chlapcú pred svecenými predméty, j ej ich veliký odpor ke kostelu, modlitbe a službe Boží, jakož i klení i necudné výrazy, jichž často užívali, což jim bylo dŕíve úplne neznámo. Mluvili a odpoví- dali v rúzných cizích ŕečech. Ovládali plynné Irancouzštinu, latinu a angličtinu a rozumeli

i nejrúznéjŠím francouzským a španélským ná-rečím. Nebylo tudíž divu, že byl kdekdo žá- dostiv tyto politováníhodné deti spatŕiti a že se

o terno prípad zajímala vrchnost svetská i du-chovní a proto bylo naŕízeno zevrubné pro- zkoumání toho úkazu.

Ale pŕedevsím byl to ctihodný místní farár, P. Karel Brey, bohabojný a šlechetný pastýŕ duší, jejž osud rodiny Burnerovy a zvlášté obou úbohých detí velmi dojímal. VystihI brzo, že zjevy tyto jsou púvodu čisté démonického a že jde ovŠcm o ŕídký prípad posedlosti. Oznámil

proto včc duchovní vrchnosti a ta dala tŕí- člennou komisí knčŽÍ prípad vyšetŕiti a pozdéji naŕídila téŽ provedení exorcismu. Výdatnou oporou v této veci byl pánu farári tamní hod¬ný a pevne v end starosta, panľresch, rovnéž i nejlepSí rodiny v Illíurtu. Vyskytovali se o- všem, k radosti ďáblu, také pochybovači, ale téch nebyio mnoho. Zlí duchové byli plni zášti a zúrivosti proti oném osobám, které jejich po¬vahu prohlédiy, nejvíce však vuči panu farári a místnímu starostovi, jakož i vúči starostovi ze Schkrtstadtu, pánu ígnáci Spiesovi, jeho tamní mu pŕíteli, ŕediteli M ani no to vi a profe¬súru Lackemannovi ze S v. Pilta z kongregace mariánských bratŕí. Tito poslední tri pánove dojíždéli tam z daleka, jediné za tím úcelem, ,iby tento prípad presne zkournali,

2 - Ďá blové

každé in z chlapcô ŕádiJ i nejméne dva pekelní duchové. Svá j mena zatajovali, do kud j en mohli. Ŕekli je teprv,když je P. Souquat jménetn Ježi-šovým k tomu vyzval. Starší D epold byl posedlý zlými duchy Oribasem a Ypésem. Poslední se

vydával za pekelného hrabéte a velitele 7 1 légií. Jeden ze zlých duchu, ovládajících mladšího Josela, slul Solalethieí, ale od druhého dábia nebyio Ize jmóno vy z vedeli. Tento Solalethiel byl však zchytralejší a ukrutnéjší, nežli ďáblové staršíbo bratra.

Ypés ranil chlapce hluchotou, tak úplnou, že hoch nereagoval ani na ránu z pištole, vy¬pálenou v bezprostrední blízkosti ucha. Až ve chvíli svého osvobození nabyl Dépold opét sluchu.

Jednou se pan Murtinot otázal posedlého latinsky: „Unde venis? Odkud pncházíš?“ Posedlý udélal pohrdlivý posunek a rekl: „Tu es diabolus! Ty jsi ďábelľ1 „Ty také,“ odpovédél pan Martinot.

Jeste dvakrát nazval jej posedlý satanem a cľáblem a rovnéž i prítomného pana Spiese.

„ Já nejsem ďábel,“ protestoval pan Martinot, „ale ty jsi jedním z nich asnad dokonce neja¬kým Šéfem jejich.“

To zalichotilo jeho pýše: „Ovšem,“ zvolal, „jsem Šéfem nad 71 legiemi.“

„Pouze nad 70 legiemi jsi šéfem?“ odtušil oslovený.

„Nad 71 legiemi,“ opakoval ďábel.

„Nuž dobre, tedy nad 71 legiemi, ale inohl by ses, úbohý šéfe, za svou ne védomost stydčti, neznaje ani svého ani mého jména.“

„A pŕece, pŕece, znám svoje i tvoje jméno tak dobre jako ty, ale nepovtm ti ho. Kdybys byl židem“, dodal, „odpovedél bych ti ve všech ŕečech."

Ŕekl pravdu, neboŕ když chtél, miuvil sku- tečné rôznými jazyky, zvlášté anglicky a fran- couzsky. Týž den bavil se Dépold pôl hodiny bezvadnou trancouzštinou a rovnež tak í Josef, který dovedl sotva čisti. Ano, když byli jednou samotní, pouze pod dozorem jedné sousedky, hovorili spolu celý den francouzsky.

Biskupský úrad ustanovil za opatrovnice u- bohých detí dve ctihodné sestry. Severu a Me- thuíu, z kláštera v Niederbronnu. Na nádraží ocekával ctihodné sestry starosta s nékolika méšťany a uvedli je k détem.

Ačkoiiv hoši téch sester nikdy nevideli, oslo-vovali je ihned jejich ŕeholními jmény a do- konce jim i tykali. Sestre Severe, rodilé Bavorce, ŕekli počet jejích sourozenctj, jaké je v klášteŕe její zamestnaní a vyjevili j í též nekolik rodin¬ných tajemství. Sestry nevycházely z úžasu.

Pojednou jí ŕekl Josef: „Udélala bys mi ra~ dost, kdybys mi darovala modrou lahvičku, co máš ve svém kufru.“

Ten kufr byl ještč na nádraží. Starosta pro néj posla]. Žatím sedotazoval sestry, co je s onou modrou lahvičkou. Sestra dosvedčila, že má skutečné v kufru modrou lahvičku s étherem k své potrebe. Všichni prítomní žasli, jenom ne pan učitel Miclo, který nevéŕil ani v Boha, ani v ďábla.

Brzo poté dostal y sestry návštévu svých spolusester, tou dobou pusobících v Altkirchu. Hovoŕily spolu tise o posedlých a o všech zvláštních zjevech, které se zde vyskytovaly. Dépold, který byl úplné hluchý a tudíž hovoru nemohl vubec sledovati. lezel na Iňžku. Ale jedna z pŕíchozích sester nebyla o posedlosti ješté úplné presvedčená a označovala prípad jako nervovou chorobu. Tu vstoupil pan farár, práve když se sestry z Altkirchu chtély loučiti, Depold vyprávél nyní panu farári ceiou roz- mluvu a dodal: „Chlubná dámička z Altkirchu tomu neverí.11

Pekelní duchové méli zase svoje nadŕíeené, svoje mistry, pred nimi ž se tŕásli. Občas dostá-vali také návštevu, která jim však nebyla tuze vítanou. PH jednom záchvatu zvolal jeden z chlapcu: „Aha, teď pŕichází mistr!“ - , Jaký mistr?“ tázali se ho. - ,,Eh, náš mistr!“ - ,.Je inocnéjSí než ty?“ - ,,Ano.“ - „Jak vypadá?“ - „Má dve nohy, telo porostlé perím, dlouhý krk, kachní zobák, napŕažené ruce s kočíčími drá- py.“ - „Tak uchop ho, až pŕijde!“ - V tom jíž kŕičcl chlapec: „Zde jest, zde jest!“

S mistrem dostavili se jako pruvodci ježte jiní dva pekelní duchové. „Je nás mnoho,“ hlásil hned posediý. Nekdy sc mistr objevil také v po¬dobe divokého človeka, psa nebo také hada.

3 - Satan a svécené predmety*

Démonická povaha posedlosti projevovala. se hlavne tehdy,pŕiblížil-li se nékdokchlapcúmse svéoenou vodou, ružence m, medailkou atp, Tu pŕímo zúrili; i. úst j im vystupovala pena a brá-nili sc vsí silou proti každému doteku takovými pred méty, Pŕililo-li se tajné nékolik kapek své- cene vody do pokrmu, vúbec se ho nedotkli a kričeli: „Prvč s tvým neŕádem (Dreck), je otrávení“ Chtél-li pak nékdo násilím takový pokrm do nich vpraviti, bránili se ze všech sil, doukli kolem sebe a zuby méli krečovité zaťaté. Ale když nebylo v pokrmu svécené vody, zpo- lykali jej hltavé. Chlapci museli b ý ti nabádáni

j isti txcmi prsty pravé ruky* neboť dabel jednou fekl; „Co pejsek (tak chlapce j meno val) sní levou rukou nebo jen dvéma prsty pravé ruky, to je pro mne.“

Sou sedká pani Brobecková nakápla tajné svécené vody do léku, určeného pro déti. Ale hoši lék odmítli se slovy: „Radéji využi váme všechny vodičky z lékárny, nežli bychomneco prijali od rodiny Brobeckovy,“ Jíndy zase na- bídnuty jim knézem požehnané fíky: (tPryč s tvýmí potkaními hlavami, pop dé!al nad nimi klikyháky," zvolal chlapec

Pan Spies podržel jednou staršimu chlapci

o statky blaho s l.Gerarda Majelly pred obličejem se slovy: „Hleď, toť také jeden, který nejednoho z tvé celedi zahnal I“ Chlapec učinil ihned po- sunek, nafoukl tváre, zaŕal zuby a sevŕel kfeco- vité rty. V tom mu pŕitiskl pan Spies sväté o- staiky na rty. Malý se bránil ze vŠech sil, krou- til sebou a počínal si j ako zoufaiec Konečne vykŕikl: „Kliď se odtud, Taliáne!“ Skutečne byl Gerard Majellamladý, italský liguoriánský bratr laik, zemŕelý v povesti svätosti. Pŕiroze- ným zpúsobem nemohl posedlý nabýti o tom včdomosti.

Ale nejvíce strachu nahánéla Satanovi s v É- cená medailka s v, Benedikta. Proto si jt skoro všichni illfurtští osadníci opatrili a nosili ji stále u sebe. Když pan Tresch chlapcôm predčítal z modliteb, začali kŕičeti; „Není potŕebúabys sem chodil vykládati nám o„Paíasovi na dfevíč- ku“ a o „velké dámé“. Tak nazývali totiž na- šeho milého Spasitelc a jeho svätou Matku.

Pred Matkou Boží méli hrozný rešpekt. Když jednou pan Tresch starsímu, hluchému chlapci vložil do ucha medailku Matky Boží ustavičné pomoci a zároveň Satana vyzval, aby z ucha vyšel, tu kričel: „Nemohu, je tam síra, prysky- ftce a smúla.“ Když mu sestra pŕinesla pokrm neb nápoj, do nicfiž úplne tajné pŕimí sena. byť i jen kapka svécené vody, tu nejen že se pokrmu a nápoje ani nedotkl, nýbrž obyčeiné talíŕem nebo sklenicí mrštil o zeď, aniž se však rozbi- ly. Jednou pčišel chlapce navšdvit jistý mladík z Illfurtu. Právé nastala krise. Tu se jeden z ho- chú dal do smíchu a zvolal: „Aha, ty j si našel peníze; tolik ve svŕtnici, tolik v posteli atolik na špýcharu,“pŕi čemžjmenoval rúzné obnosy. Prítomný starosta pan Tresch se tázai mladíka, co by to mélo znamenali. I sdélil mu, íe byl panem faráŕem požádán, aby mu pŕinesl malý odkaz po své nedávno zesnulé príbuzné, urče¬ný pro taméjší kostel. Aby peníze skryla pred zraky hrabivých dédieň, uložila je pred časem na téch ruzných místech, o nichž mimo tohoto mladíka níkdo nevedel. Když mládenec odchá- zel, volaly deti za ním: „Ano, ano, dobré jídlo, dobré pití a Špatný život pŕivedou té do nebe Všecek zaražen odešel domu. Tato výstraha posediého mela jiste blahodarný vliv na dalsí život mladého mužc.

Dŕíve nežli pan Tresch deti opustil^ pokro¬pil jejich postel svecenou vodou se slovy: t,Sií nomen Domini benedictumľ* (Budiž jméno Páné pochváleno!) - „Non sít, non sit/r (^ne¬buď, nebuď“) skrípél dabel.

Jistý knéz položil za návštevy jednom u z po- sedlých svécenou medailku na ucho. Hned za-čalo se ucho ch vétit takí e medailka spadla. Totéž se opakovalo, když mu ji položil na hlavu. Po- daŕilo-lí se posedlému svécenou vec schovati, dal se do nehorázneho smíchu, ŕíkaje prítom-ným: „Hledejte si svúj nerád; smrdí/'

V uči kneží m j e vil se dabel vždy pln zášti. Mel pro ne jen nízké nadávky, kterč nepochybne odposlouchal od moderních liberálních panáč- kú nebo od rudých soudruhu, „Černokutník* smradoch, tlandák“, to byla j ešte nej ne vinnej ší jména. Ale pana superiora Stumpfa vyzname¬ná val obzvláštní nenávistí. „Ted pujdu Stiimp- ila, toho smrada, potýrat,“ Za chvíli volá sjá-

sotem: „Ach, teďjsem mu provedl kousek, jen kdyby byl pri tom také zhebl.“

Na učtnéný dotaz dosvédčil pan superior, že byl skutečné v tutéž dobu neviditclnou mocí vyzdvihnut do vyše, že veŠkeré na zdi zavesené tabulky spadly na zem, nábytek se pohyboval a zpŕevracel a mimo to nastal v pokoji strašný hluk a lomoz, který ustal teprve, když pokoj vykropil svécenou vodou a Satana jménem Bo¬žím vyzval, aby ho nerušil. Satan pak sám vy¬znal: „Stiimpfl, ten bídník, mi uzavrel vchod, zamazav pokoj neŕádem.“

Žid üm, protestantüm a hlavné svobodným zednáŕňm byl velmi naklonén, ti mu byli ne- ubyČejné sympatičti. „To jsou hodní lidé11. ŕí- kávíU,„tací bymčli býti všichni; ti chtéjí pra¬vou svobodu. Ušetrí našemu mistru mnoho prá- f e íi získavaj í mu mnoho íidí. Ale ti hnojaŕi (ka¬tolíci) a ti černokabátníci (knéží) mu nadélají mnoho škody a olupuj í ho o mnoho duší.“ Knéžské roucho neb hábit rehoiníka vzbu- zovaly v nem velikou oškl ivost a nestrpel, aby jím byl dotknut. Zato však rád pripustil, když se ho nčkterý laik dotk! svrchníkem nebo jej nejakým odévem prikryl. Silný, medený kríž se po každé zkroutil do podoby X, jakmi le jej Josetovi položili na prsa. Škapuiíŕ, který mu

jednou oblékli, vyletel ve velkém oblouku do vzduchu a padl na pláäť práve prítomného čet-níka Wernera, aniž se chlapec byl pri tom sebe méné pohnul.

Panu Treschovi jednou ŕekl: „Vy, kteŕí cho¬díte do svinííku (do kostela) a tam spínáte ruce a ječíte (modlíte se), pŕijdete všichni tam na* horu,“ - pri Čemž ukázal k nebi. „Ale kteŕí to nedelají, pŕijdou k nám.'

Jedna návštčvnice z Bettendorfu položila chlapci svecený ruženec na prsa, avšak ruce mu pri tom držela. Ihned začal kŕičeti: „Chytím-li tvoje kozí bobky, roztrhám ten kočičí ocas (ru-ženec) na kusy; ale obrazu T,velké dámy“, který na nëm visí, nesmím se dotknouti.“ „Co pak je na medailce?“ tázali se ho. „Chlapec a dívka, které „velká dáma11 ochraňuje.“ Pri bližším pro- hlédnutí vskutku shiedáno, že medailka znázor-ňuje zjevení Matky Boží dvema dítkám na hore La Salette.

Jeden prítomný laik se zbožné modlil r „Od úkladu dabelských, vysvoboď nás, Pane!“ Tu vzkypel posedlý velkým vztekem a kričel: „Ti¬cho, lžeŠt drž hubu, nikoliv! nikoliv!“ Alenej- húŕe si vedi Satan pri prúvodu Boží ho Téla, když byl pfedtím chlapec uveden do domu, pred jehož prúčelím stál jeden z oltáru. Úábel

 

 

kŕičel, lomozil a zuŕil, že toho nebylo Ize snésti, a upokojil se teprve, když pruvod pŕešel.

1 Manželka četníka Wernera chtéia derem pripraviti rad os t. Proto kou p U a velký obráz¬kový arch, pred stavuj í d boží telové prace sí. Bylo na ném všechno zastoupeno, od chrámo¬vého švýcara až po faráre s monstrand. Chlapci, dívky, jinoši, panny, muži, ženy, mladí, starí, ano i oltáí, jak se k této slávnosti strojí. Pani Wernerová ty to figúrky vystríhala, podlepila a spodem je opatrila dŕevíČky, aby se mohly pošta vi ti. U viech figúre k použila obyčejného lepidla. Chtéjíc však déti vyzkoumati, namí- chala pŕipodlepování nejhezčí tigurky, švýcara, do lepidla nekolik kapek svécené vody.

Pak donesla ligurky na starostenský úrad, kde byly deti prechodné ubytovány a ošetro¬vaný ctih. sestrami. Pan farár Brey byl práve také prítomen. Déti byly unesený radostí pri pohledu na ty nádherné figúrky, neboí néco podobného dosud nevidely, Jelíkož byly práve v klidu, s es tavil pan farár figúrky na stole v pa- tŕičném poŕádku za sebou, - nejdríve oltár, pak v čele prúvodu, jak se sluši, chrámového švý¬cara, potom mládež, duchovenstvo - posléze

muže a ženy. Dépold a Josef sledovali pozorne a s velikým zajmem toto seskupování. Za chvíli pan farár všechno zboril a vy b í dl chlapce, aby figúrky, které jim teďnáležejí, nyní sami v témže pofádku postavili.

Dépold se dal chuté do práce. Začal posled- nimi figúrkami, takže mu Švýcar pŕisel napo¬sledy do ruky. Ale sotva se ho dotkl, mrštil jím kc d verím, ma je tvár vztekem zrudlou. Josef udiven nad chovaním bratrovým, vstal ihned, aby figurku zase pŕinesl. Ale jakmile na ni sáhl, zacbvácen i on hnévem, rozšlapal ji> kriče: „Ta- dy drep, Š vej čare!“

Prítomní nevedeli, co by to mélo znamenali, až jim pani Wemerová vysvetlila, že pri pod- lepování této figúrky pŕikápla do lepidla své- cené vody.

Nékolik zámožnejších rodin v lUfurtu se u- sneslo, že budou strídavé pečovati o dobré a silné stravovaní téch úbohých detí. Došla pra¬vé rada na pani Nicovóu, hostinskou „u Bílé- ho koníka“. Poslala tedy détem po své neteri, slč. Liné Meyerové, znamenitou čočkovou po- lévku, kterou se zálibou jídaly. Zaradovaly se pri pohledu na libé vonící polévku a chystaly se již, nalíti šiji do svých talíŕu, leč náhle misu odstrčily s výkŕikem: „Pryč, rýchle pryč s tvým neŕádem!“ Co se stalo? Polévky ani neochut-nali. Prítomný četník Weraer se odebral ihned k pani Nicové, aby vec vyšetril. Priznala se, že dosud nevéŕila v posedlost a proto, aby deti vyzkoušela, pridala do polévky lžíci svecené vody. Nyní je pŕesvédčena, že tu nejde o žádný podvod.

Podobné výjevy se opakovaly po každé, byť nékdy i ve slabší míŕe. jakmile chlapci uvedení ve spojení s kŕížem, rúžencem neb jiným své- ceným pŕedmétem. Vždycky stejné zdesení, hrúza, nadávky, besnení. To dokazuje úžasnou moc a pusobivost svátostnin, které v ruce ve- ŕícího kresťana jsou znamenitou zbraní proti útokúm a pokušením pekelného nepfítele.

4 - Satan a Matka Boží

.Ackolivmél däbel pro všechno sväté, ani Boba nevyjímaje, jen nadávky a potupná jména, ne¬odvážil se nikdy potupiti Matky Boží. Byv na príčinu toho tázán, odpovedel: „Nesmím.Paías na dŕevíčku mi to zakázal.“ Nazýval ji vždy jen „velkou dámou.“

Když byl Dépold jednou klidný, dán mu na hraní sklenený obraz Matky Boží. Náhle dosta¬vila se krise. Mrštil obrazem vší silou o zem, že se roztŕíštil. Když jej uklidnili, otázal se ho prítomný profesor Lachemann, z kongregace mariánskych bratŕí ze Sv.Pilta, latinsky: }tQuid sentis de Immaculata Conceptione Beatae Ma¬riac Virginis, quae contrivit caput iuum ? (Co soudíš o Neposkvrneném PoČetí blahoslavené Panny Mariet která ti hlavu potrela?)“ Pln vzte- ku kŕiČel: ,,KĽďse odtud, klid se odtud se svou velkou dámou, nechci o ní slyšeti.“ A začal tak strašlivé klíti a se rouhati, že se toho prí¬tomná ošetŕovatelka zdesila a rýchle nemocné¬ho jménem nejsv. Trojice svécenou vodou po- križovala, dmž se teprve uklidnil.

B y lo p ro zmĺ n én é c ti ho dn é s c s tr y neob y čej n e téikým úkoiem, ty chlapce stále stŕežiti a oše- tŕovati, pri čemž jim bylo leccos vyslechnouti a snésti.

Jednoho dne se otázal profesor Lachemann staršího hocha: „Rci, co soudís o kongregadch a najme o mariánských bratŕích ?“

Malý nedal odpovedi, Poté se ho otázal opét nemecky: „Kde je umístén obraz Matky Boží v kapii koleje ve Sv. Piltu?“

Zase žádná odpoveď. Když se profesor po tretí tázal, tu odpovedél zlostne:

„Cožpak ty. ty držíš vždycky s popy, V prase- čincibrečíŠ (modlíš se) vždycky na levé strane.“

Prítomní se tázali panaLachemanna, co malý dm mini. Tázaný jim vysvetlil, že údaje posed- lého úplné souhlasí, jelikož má skutečné v kapii pensionátu své m ä sto po levé strane, aby lépe pŕehlédl chovance.

Dva študuj í d z Moissac (Tarn-et-Garonne), kteH študovali u mariánskych bratŕí v Besan- fonu, pŕijelt do ústavu ve Sv. Piltu na veliko- noční prázdniny. Pan profesor Lachemann jim dal doporučení pro svého príbuzného, pana Tresche, aby jim umožnil návštevu posedlých chlapcň. Šli tedy do domu Burnerova a zdrže! i se tam až do jedne hodiny ranní. Žasli, slyšíce deti ml uvi ti mužským hlasem, aniž pri tom pohybovali r ty, a dali jim nékoiik otázek v ba- skickém nárečí, velmi podobném spanélštiné.

Pan Tresch nerozumel z toho ani siova. Ale chlapci jim odpovédéli na všechny otázky fran- couzsky. Poté se otázafi študenti chlapcú, odkud jsou a kam se nyní hodlaj i odebrati, avšak po¬sedí í jim odvetili nemecky: ,,Není treba, abych ti to vykládal, ponévadž bys to hned donesl popovi.“

Již po kolikáté zmiňoval se posedlý panu Treschovi o ,.VeIké dámé“, kterou má doma

ve skrini. „Vždyť ¡si ji ješté nikdy nevidel/' ŕekí starosta. - „A pŕece to vím,“ zvolal chlapec, „vsechno dáváš velké dámeajejíimi psu, nosiš je stále v kapse.*1 - „Proč j im dá vás tak pustá jména?“ tázaJ se pan Tresch. - „Nemohu jich jinak jmenovati/1

Jednou prišli p. Spíes a p. Martinot, prová- zeni p. Treschém, k posedlým détem. Hoši, spatíivse je pŕecházeti ulici, jevili hned veiké rozhorčení, Sotva vešli do pokoje, ŕekí mladší Josef panu Treschoví: „Ty jsi Spitzovi (pŕez- díval totiž p. Spiesoví buďto Spitz nebo Canisi) psal a tento (ukazuje na p. Martinota) pŕiŠel s ním.“ - Bylo lomu skutecné tak.

Pan Spies posadil si pak malého Josefa na klin,dávaje mu ruznéotázky, Nékdy odpovedel správne, ale bčželo-li o veci, o nídhz Satan ne¬rád mluvil, tu odpovídal: .,To nepotrebuješ védet.“ Pan Spies se ho také mezi jiným tázal r „Co jste učinili s Voltairem, když k vám pŕi- šel ?4* - „Ó, toho jsme báječné privítali. Šli jsme mu naproti s cropsessím (místo s procesím) a drzeli jsme ho pevne, Když však pŕiSel k pe¬kelné bráne, tu dostal strach a strojil se k utéku, ale nemohl nám již ukiouznouti a byt pŕinucen ohnivou dírou vejíti do pekla/1

Zadní co pan Spies met joseia ješté na kline, položil mu lehounce malýkousek hedvábí vza¬du na temeno, takže chlapec nemohl predmetu ani vidétu ani na hlave ucíti ti. Ale ihned kŕičel: „Dej ten cár pryč, pálí mne.“ - A pri tom se snažil z náručí pana Spiese se vyprostíti. „To není žádný cárf“ ŕekl pan Spies. „Sejmn to te- prve, až mi íekneš, co jest na hedvábí,11 - „Nie na ném není, dej jej pryč, pálí mne,“ - „Tose mňŽes dlouho bránit, nesej mu hu, tlokud mi neŕeknes, co na nem jest,“ - „Velká dáma je na ném.“ zvolal pln zdesení, SkuteČne byl to na hedvábí malovaný obrázek Matky Boží.

A prosil znovu: „Dej i to pry č, co más v kapse, pálí mne to.“ - Mínil tím malý kŕížek, který pan Spies nosil stále v kapse, takže ho nemohl ni- kterak vidéti, a mimo to také udal, že v kŕíiku jsou sväté ostatky, což úplné souhlasilo. Ano,

i medailky, které pan Spies nosil na krku, jej obtéžovaly a pálil,y.

Tu a tam dávai dábel panu Spiesovi také jméno „Kanisi“. Dlouho nevedel pan starosta ze Schlettstadtu, proc ďábel u živá pro neho tohoto označení. Nechápal, vjakémvztahu by mél státí ke svätému Kanisiovi. Tu se náhodou setkals panem superiorem ísenheimských jesu- itú a pfednesl mu tento prípad, Domníval seT že jakožto ŕeholní spolubratr tohoto dávno ze- snulého svétce, bude mu moci podati žádoucí vys vedení- A vskutku; bez dl ou h é ho premy¬slení sdélil mu pan superior, že vc Švýcarsku je v užívaní katechizmus, zvaný „Kanisi", po- névadž byl sepsán svätým Kanisiem z rádu jezuitského. Sto let po smrti svetce vydal jistý Páter Spies, rovnež jesuita, tento katechismus v novém vydaní.

Podie toho má ďábel dokonalou znalost dej in a neobyčejnou paméť pro vsechny události. Pripomína knihu od sv. Kanisia (zemŕelého r. 1597), která podržela jméno svého spisovatele, a pri tom činí narážku na jmenovce starosty, Patera Spiese, který tento katechismus 100 let pozdéji znovu vydal. Jest zŕejmo, že posedlý téchto znalostí zpusobem pŕirozeným nemohl nabýti.

Dne 8. kvetná 1868 prišla deti navštívi t také slečna Márie Spiesová, sestra pana starosty ze Schlettstadtu. Když se k nim chtela pri blíži ti, zmocnil se detí nepokoj, tloukly kolem sebe a snažily sc na návštévnici šaty roztrhati.

Slečna Spiesová by la rovnež jako její bratr horlivou šiŕitelkou katolíckych časopisu ke cti Srdce Páné a sv. Josefa, „Živého ružence“, apoštolátu modlitby a podobných zbožných spolku. To všejí Dépold vytýkal, pri tom jí spí- laje a jméno její pŕekrucuje, Rekl téz, kde časo¬pisy kupuje, udav pritom presné jméno a celou adresu knihkupce Garella. Dosud však nikdy ve Schlettstadtu nebyl a nemohí tedy znáti ani slečny ani knihkupce.

Když se pak chlapce dotkla prstem, na némž nosiia medailku sv. Hubená, kŕičel posediý: „Zaraz, más oheň, páliš mne.“ K tomu ješté dodal; „Viď, pumy nemohly tvé chatky po¬škodili, ponévadž jsi tam méla velkou dámu.“ Mínií tím oblezení Schlettstadtu v roce i8i4, kdy skutečné žádná strela domu rodiny Spie- sovy nezasáhla a také ve válce r. 1870 zúsial dúm uäetren,

Jednoho dne vzal pan Martinot malého Josefa na klin. Malý se bránil, snaže se mu vymknouti, ale marné. I ŕekl mu pan Martinot: „Nepustím té, dokud mi neŕekneš, ve kterých ŕečech jsou psány knihy, jež mám u sebe.“

„Máš u sebe írancouzskou o apoštolátu mo¬dlitby.“

„A ve kterých jazycích jsou ostatní?“

„Nie, nie.“

„Ty malýlháŕi, ŕekni radéji,že téjejich obsah obtéžuje a trápi, ale neŕíkej, že to není nie.“ „Nie to není, nie! - Ostatné,“ dodal francouz- sky,„jepŕi tomjedna, kterou iníváš schovanou.“

Touto knížečkou mínil posediý mariánske hodinky tretí ho rádu s v. Františka, kterou pan Martinot pred časem koupil u veteŠnice a ježto byla chatrná, dal ji pŕevázati a nyní j í denne používa. O tretí knize nechtél Satan nie védétí. Byla to Pars verná rímskeho breviáre.

Po tomto hovoru p, Martinot chlapce pustil. Tu se chlapec vrhl na postel a vedl neslušné reči, jež ovšem jediné Satanovi jest pŕičísti na vrub.

5 - Ztráta nebe - Pekelné muky

^^yšlenka, že nebe ztratil, a to na veky, činila Satana nevýslovné nešťastným. Nékolikráte zvolal ústy úbohých détí: „Ó, jak krásne jest to tam nahoŕe, jak krásne jest tam! Ach, kdyby mi bylo jen j ešte jednou dopŕáno, tu slávu spa- tŕiti, jak bych byl Šťasten!"

Jindy opét ŕekl: „Ó, jak jest pŕece nebe krás¬ne. Kdybych smel je jesté jednou spatŕiti, avšak nikoliv - ncuzŕím ho nikdy více.“ Když se ho prítomný pan Tresch tázal, proč takové túžby zjevuje, zabédoval: „Jsem k tomu donucen onémi tfemi, kteŕí jsou silnéjší mne.“

Když byl Dépold prevezen do sirotčince Saint-Charles v Schiltígheimu, choval seprvní tri dni zcela klidné. Avšak čtvrtého dne večer objevil sedábel vjehotélepoznovu,„Zdejsem,“ zvolal pojednou ,,a jsem pln vzteku.“ Sestry se ho tázaly, kdo že jest. - „Jsem kníže temnosti.“ - „Kde bydlíš?“ - „V pekle.“ - „Nechtél bysdo nebe?“ tázaly se sestry dále. - „Ovšem, ale pro mne není již žádné nadeje dostati se tam.“ - „Kdo pak té z nebe vyhnal?*1 - „Michael, ten smrad, Michael se svým mecem." - „Co by s chtel podstoupiti, abys mohl do nebe se do¬stati?“ - „Chtél bych tisíc let sedéti na Špen- dlíkách a choditi po ostrých nožích, abych se tam dostal.“ - „Aie proč jsi byl vyhnán?" - „Chtél jsem sám býti nejvyšším.“ - „Jak se jmenuješ ?“ - „Po tom ti nie není." Pripojil jeste, že jest knížetem v pekle a velí mnohá legiím ďáblú ve vzduchu a kdyby tito méli téia jako lidé, zastínilí by svým množstvím slunce.

Dotvrzuje dále, že učení Církve katolické

o pekle je správne, ale dodává: „Oheň pekelný jest zcela j iný, než jak se domníváte. Nemužete si o ném učiniti zadného pojmu; jest mnohem žhavéjsí a zžíravéjší a púsobí muky strašlivé.“ Pri tom obyčejné projevoval praní, býti od Boha úplné zmaŕen.

B TV tázán, j akou rečí sc v pekle mluví, za¬čal za velkého prívalu slov a s príšernou rý¬chlostí pŕednášeti haťmatilku, jež se zdálabýti smésicí latiny a italštiny a z níž bylo rozu- méti pouze Často opakované slovo „Victoria“. Potom dodal némecky: „Toť reč, kterou tam miuvime.“ - „Kde tam?“ tázal se panTresch, „v pekle?“ - „Ano, v pekle,“ odpovédél.

Večer 28. bŕezna 1868 líčil posedlý umuče¬ní Ježíše Krista. Když mluvil o smrtelné úzko¬sti v zahradéOlivetské, zvolalpojednou: „Véru, je ti horko, strašné horko, j si zalit potem pro hHchy lidí.“ - Vyznal téŽ, že byl pri kŕižování a že štval židy, aby Krista mučili, a že počítal räny, jež naň dopadaly. Nato tázal s e ho jeden z návštévníku, jak to v pekle vypadá. - „Ne dobre,“ odvetil. Ale když onen ješté dále pá¬tral, stal se nevrlým a ŕekl: „Nie ti po tom není, délej, ať se tam dostaneš, pak to uvidíš.“

Nékdy delal Satan také propagandu. Jed- nomu z návštévníku nabízel sto franku denné, vstoupí-li do jeho siužeb. Ano, dokonce i otci Burnerovi nabízel jednou tisíc franku, bude-li mu sloužiti. Panu Treschovi jednou ŕekl: „Mám mnoho pytlu zlata a stŕíbra, zpusobím, abysje našel.“ - Pan Tresch odpovédél: „Dobrá, sou- hlasím s tím, daruj ä je Cirkvi a chudým.“ - „Ne, ne," kŕiČel posedlý, „tak jsem to nemyslil.“ Nezdá se nám, že tu slyšíme téhož padlého andéla, jenž pokouíel na poušti našeho Spasi- tele: „Toto vŠechno tobé dám, jesdiže padna, budeš se mi klanéti“?

Pyšný a nej výš nešťastný pekelný duch nemá vrelej šího pfání, nezabymu všichni lidé slou-

v * | - žili.

6 * Satan a muziky, plesy a tance

Posedlí méli často klídné hodiny, ano i celé dni. Tehdy byli tfáblové neprítomní a deti jedlý a pily, hovoŕily a hrály si jako ostatní déti, nevedouce zcela nie o tom, co se s nimi deje ve stavu posedlosti. Ďábeí se vzdálil oby- čejné v nedeli odpoledne. Byl-lí potom, pri nastaiém záchvatu, tázán, kde mezi tou dobou byl, odpovédél, že byl v sousední obci u „mu¬ziky“, kde prý to chodilo vesele. že j im vy¬hrával a mél pri tom hojné žné. To prý semu nejvíce líbí a dráždi pri tom mladé lidi k nej- vétším rozpustilostem.

‘V siiotčinci Saint-Charles jednou zvolal: „Chci píti!“ Zahradník, pan André, se ho tá-

zal: „Ty pFece nemôžeš pití, vždyťjsi dueli. Co chceS pítí? táhni do pekla!“ Satan odpo- vŕdél: „Usedám s pijaky ke stolu a dráždim je k chlastu, až jsou úplnž spi ti. V opilo s ti pak rozlévají nápoje po stole a po zemi, a co tak¬to rozlijí, pripadne m n í.“ - Vyprávél dále, že miluje plesy a tance, dráídé pH tom lidi k ná¬ruživému tančení a provádéní hloupostí. Když to dopovédél, hocba opet opustil.

Asi za 10 minút se vrátil a volal s potup¬ným smíchem; „Ted j sem byl v hospode!“ Označil presné mís tnost i jejího maj i tele a mlu- vil též o jiných hostincích ajejich majitelích, aČkoli v chi ap e c pŕedtí m ni kdy v Sc hil tigheimu nebyl. Pak ješté dodal: ,,Moje obchody jdou dobre, mám z toho radost, m ú j ééf bude se mnou spokojen,“ Nejvíce ho tíšilo, když se v téch místnostech, - což bývá velmi často, - mluvilo hodne dvojsmysine a nemravné.

Jindy opét šlo kolem domu nékolik napolo opilých, povykujících mladíku. „Počkej!“ zvo¬lal pojednou Satan, „rozestvuje, aby sesepra¬li.“ A skutečnč strhla se mezi nimi v zápčrí velká rvačka, která se trikrát opakovala. Po- sedlý se pri tom na plné hrdlo smál.

Jednou ústav dábel ve svém tiachání, zvolal: „Ticho! teď ho máme!“ Na otázku: „Koho pak ?“ - „No, toho mladíka, co tančí v míst- nosti X ve Schlettstadtu.“ - Označil presné hostinec a ulici. Tu náhle kŕičel: „Aha, tcďho máme, už je u nás!“ - Okamžité zavedeným pátráním zjišténo, že skutečné v označeném hostinci v tutéž dobu klesl jeden mladý muž uprostred tance, ranén byv mŕtvici.

V Illfurtu jednou vyprávél: „Ten kozelz N. šel se svou pani do svinčíku (kostela), aby tam Žrali (íli k sv. pŕijímání). M&Í hlad. Sotva se vrátili domú, dali se do hádky aklelijakozbé- silí. Strašlivé kletby sypaly se j im z úst j ako sníh. Smál jsem se samou radostí. Večer byli by se mohli opét vrátiti do svinčíku, neboť stav jejich byl horší než ráno. Všechny jej ich kletby uložil jsem do skrinky.“

Jindy opét pravtf: „Pri muzice postavíme se jako živá zeď kolem tančímy a mísíme se mezi tanečníky; neboť tu nám kvete pšenice“.

7 - Ďábcl prorokem

2\ dosud vyprávéného vysvitá jasné, že pe¬kelný duch má védomost o vécech, jež se u- dají ve značné vsdálenosti, ba i v nejvzdále- néjších zemích. Neméné jest též obeznámen s déjinami svétovými, neboť zjevoval často dávno minule události, o nichž poslucháči ne- méli Žádných védomostí. Ano, jeätČ více, - pŕedpovédél na kolik dní neb týdnú napred mnohé udalosti, jež se s úžasnou presností uskutečnily. Neboť jako padlý andél nepo- zbyl všech svých dŕívéjších védomostí a ví více, než my smrtelníci dovedeme jen tuŠiti.

Často ŕekl návŠtévníkúm do očí, co Špatného provedli; vytýkal jim jejich nejtajnéjšíhh'chy, tak že uznali za hodno co nejrychleji zmizeti. Občas dovedl dčlati i kazatele. Jednomu sou- sedovi ŕekl: „Ty jeden ožralo! Cožjsinebyl pri tom, když flanďák ŕíkal, že se nemá nikdo opíjeti? A pŕece jsi šel k N. znovu se opíti. Ty jediné jsi vinen nemocí své dcéry a svého dobytka.“

NaKvčtnou nedeli kázal opet jinému illfurt- skému občanu: „Ty jeden chlastoune! CoŽ jsi neslyšel, kdyŽ flanďák ve svinčíku ŕíkal, že se tento týden nemá cboditi do hospody? Ty neposloucháš? - Nebyl jsi s pekaŕem z Flachs- landenu v hospodé X na pivé?“

Jiní museli svoji všetečnost jeíté trpčeji za- platiti. Bledí a jako bleskem omráčení se co nejrychleji vytratili, neboť dabel buďto pro- zradil jejich špatná tajemství, aneb vyčetl jim verejné téžká provinéní dŕívéjšího života, o nichž sc domnívali, že nejsou nikomu známa.

1 Starosta jedné osady poblíž Strassburgu vybídl jednou po skončené schuzi členy obec¬ní rady, aby se s ním pŕíští nedeli zúčastnili návštevy posedlého v Schiltigheimu. Nékolik se jich prihlásilo, avšak jeden z nich podotkl: „Ale slyš, pane starosto, co se vypraví, žc ďá- bel dovede ŕíci každému pravdu do očí.“ - „Mužové, vite co?“ ŕekl starosta, „zítra v so¬botu pújdeme do kostela k zpovédi a v nedéli pri ranní mši k prijímaní; pak nám ďábel ne- mňže nie vy čí ta d.“ Ujednáno, vykonáno.

V nedéli se šlo do Schiltigheimu. Když zazvo¬nili u brány ústavu Saint-Charles-ského, tázala se sestra vratná, čeho si pánove pŕejí. Starosta odvetil: ,,Rádi bychom vidéli posedlého.“ O- chotné zavedla je sestra k nemu do pokoje, ale sotva otevŕela dvere, volal posedlý: „Hleď- me, tu je starosta z X..., adjunkt a jeste jiní radní. Pravda, pŕecejste neverili počasí, žejste šli včera do kostela a dali si seškrábat nerád ze svého svedomí. Ale jeden z vás to neudé- lal dobre. Kradl jednou Hpu.“ Muž, jehož se to týkalo, se tak veliceulekl, že zvolal: „Ano, ale nahradil jsem to oném lidem v penézích.“

Načež posedlý: „Ale ti Lidé penez nedostali.“ Na to podotkl starosta: „Pojďme radŽji odtud, síce také ještč mné néco vyčte.“ Když vec se rozhlásila, nebylo se ŕepaŕi o posmech starati.

‘Dépold často pŕedem zvestoval smrt ne- kterých osob. Tak dve hodiny pred smrtí j i sté pani Miillerové klekl v posteli, délaje pohyby jako pri zvonení; jindyopét činil podobné po¬hyby po celou hodinu. „Komu zvoníš?“ tázali se ho. - „Rehoŕi Kuneglovi,“ odpovŕdél.

Náhodou byla dcéra zmĺnéného pri tom a uleknuvŠi se, ŕekla malému:

„Ty jeden lháíi, muj otec je zdráv a pracuje práve na stavbe malého semináre v Zillishei- mu,“

„Dost: možná,“ odvetil chlapec, „ale právé teď se zŕítil. Jdi a podive] se!*‘

Bylo tomu skutečné tak. Úbohý muž zŕítiv se s lešení, zlomil si pri tom vaz a to v témž okamžiku, kdy Depoldzačalzvoniti. V Illfurtu o tom neŠtéstí dosud nikdo nevedel.

V sobotu pred tretí nedétí pôstni pŕedpové- dél, že pŕíŠtího dne sejde se v Ilifurtu pŕes 400 cizincu, jelikož se rozšírila zpráva, že déti byly od dábla osvobozeny.Tak se také stalo. V ne-

lFarní archív v Illfurtu.

deli pak večer Satan nevýslovné jasal, že se mu podarilo tŕmito lichými zprávami zdržeti tak mnoho lidí od služeb Božích.

O vécecb, jež se stály pred dvaceti, tfíceti, ba i sto lety, mluvil s takou určitostí a podrob¬ností, jako by se byly odehrály vdobé prítomné.

Pan Tresch byl v lednu 1869 jmenován ill- furtským starostou. V osade to dosud nebylo známo, ale posedlý ho již oslovoval „panesta- rosto“. Již dŕíve rekl jednou své matce: „Mám tak velký vztek, že bycb témeŕ pukl.“ - „A proč pak?“ tázala se matka. - „Protože byl ten smrad jmenován starostou; já i naši mužeme zlostí zhynout.“

To rekl v dobe, kdy odesilán byl jmeno- vací dekret z prefektúry colmarské.

KdyŽ jednou pan Tresch vstoupil, volal po¬sedlý: „Ty jsi církevník, byl jsi v „Siedlenech“ (Einsiedeln). - „Lžeš,“ odvetil p, Tresch, „ŕekni mi, kde jsem byl.“ - „V meste.“ - „Ve kterém meste?“ - „Ve Schlettu“ (Schlettstadtu), To souhlasilo. Malý rekl dále: ,,Byl jsi též u hadráfu {tak nazýval kapucíny) a dal jsi jim peníze na délání hadru“ (dal na Mše sv.). Skutečné byl pan Tresch krátce pred tím u kapucínu v Dor- nachu u Base! u a zamluvil si u p. kvardiana dvé Mše sväté za osvobození téchto détí. Mimo p. Brobecka, který ho doprovázel, nikdo z 111- furtu o tom nevédél.

PH jednom zvlášté silném záchvatu sdelil, že nékolik duchovních, jejichž jména i tamosti udal, psalo o ném biskupovi a svétskému úradu: „Popové z X. a Z. psalt velkému popu s vy¬sokou čepicí a ten odpovédel o psech(o posed- lých chlapcích) do Met.“ Potom obrácen k o- Setŕujíd sestre, dodal: „A ty, brečilko, s témi bobky na kočičím ocase (ruženec) už ani tri noci nebudeš spáti ve vedlejším pokoji.1* Jak se podivili prítomní, ale zvlášté sestra, která

o néjakém preložení neméla ješté ani potuchy. T éhož večera došel dopis z kláštera, podlenéhož bylo sestrám do dvou dní deti opustid a vrá- titi se do Met.

Ale zvlášté mél Satan spadeno na illfurtského starostu, panaTresche, hodného, bohabojného muže, starého zrna. Nedal si ujíti žádné príle¬žitosti, aby mu neprovedl nejaký kousek,

„Počkej,“ vyhrožoval mu jednou, „pošlú své tovaryse k laráŕi a ti ho proti tobé tak poätvou, že vícekrát do tohoto domu nevkročíš.”

„Tvých vyhrňžek se bojím zrovná tak málo, jako celé tve pekelné roty,“ znela odpovčď. „S pomoci JežíŠe a Márie zaženú vás všechny do propasti.“

Starosta, který byl též obchodníkem, vešed jednou do skícpa, zpozoroval s uleknutím, že mu vytekl celý sud syrobu.

Pŕíštího dne se tfábel priznal, že on to udélal a že mu též část syrobu pripadla, jelikož pan Tresch v rozčilení opominul pamatovad na duše v očistci.

Jednoho dne šel pan Tresch do lesa pro šíp¬kové kefe, aby je zasázel v zahradé. Mel s sebou svého hlídadho psa. Na pokraji lesa po tkal človéka príšerného vzezŕení, jejž rovnéž dopro- vázel malý, čemý pes. KdyŽ pak večer pŕišel chlapce navštívit, zvolal jeden z nich:

„Pravda, že jsi potkal dnes v tu a tu hodinu na pokraji lesa muže se psem?“

„Ano. Ale kdo ti to ŕekl?“

„Kdo mi to ŕekl? - Byl jsem to sám.'1 „Ty?**

„Ano, já!“

„Co jsi tam mel co delat?"

„Čekal jsem na tebe. Mel jsi štéstí, že s mel nerád (ruženec )v kapse, j inak bych té byl se- ŕezal, že bys byl dlouho na to pamatoval.“

„A proč to ?“

„Protože se pŕespŕíliš staráš o oba pejsky, všechno vypravíš, co se zde prihodí, a jesté to jiným osobám píšeš.“

„ VSiml jsi si,“ pokračoval, „že tvuj pes mého neoČichával ?“

„Ano, ale nepozastavil jsem sc nad um. Go toho bylo príčinou?“

„Protože muj pes byl také jedním z nás. Kdybys byl dával pozor, byl bys postŕehl, íe muž nemél nohou.“

Skutečné si p. Tresch této okolnosti nevŠiml. Za nedlouho Šel pan Tresch za týtnŽ účelem do lesaa opét potkal zamračeného muže se psem. Pozdravil cizince a ten suse odpovédéL Když cizinec pŕešel, obrátil se za ním, pova¬žuje ho za zlodéje. Pŕíštího rána když vstával, ucítil na obou pätách silnou bolest, jako od kousnutí. I napadlo ho potŕíti bolestivá mtsta svécenou vodou a do večera bolest úplné zmi- zela.

I tentokráte hlásily mu deti, že potkal jej ich mistra a že pes byl jedním z jejich druhú.

„Pravda, tvňj pes se ani k muži, ani k psovi nepriblížil.“ Bylo tomu skutečné tak.

Když byl pan Tresch ješté chlapcem osmi neb devítiletým, zpozoroval na odlehlém hŕbi- tové plameň, který se k nemu približoval. Jat nevýslovnou hrúzou, prchal z místa, co mu jen nohy stačily. Vzpomnév na tuto príhodu, tázai se po jejím významu.

Dépold odpovédél: „To byl hrab č {Šlechtíc z lUfurtu, ktery, byv pŕivázán kc koňskému ocasu, byl k smrti usmýkán), který ti chtél ukázati, kde ukryl své peníze, Zjevil sc ještč j iným, ale Í oni méli strach jako ty a proto jest poklad stále jeŠtč na témž místéaještč dlouho tam zústane“.

„No, kdyi víS, kde je, ukáž mi jej,“ mínil sta¬rosta.

„To neudelám.“

„ProČ ne ?**

„Protože bys vsechno donesl pop um, a pak byste dali vystavéti velký prasetník, a to ne¬chci,“ odvetil chlapec.

Dne 8. února 1868 pŕinesl pan Tresch chlap- cum sáček hroznú. Nabídl nej drive Dépoldovi a poničil mu jísti tŕemí prsty pravé ruky. Satan nanejvýš rozzloben, zvolal: „Není treba, abys psovi nosil kozí bobky/'

„Ty jsi pes,(t odvetil starosta, „nikoliv Dé- pold."

t, D o b iŕe f “ o dpo ved e i pe kelný duch, „podr uhe zchromím psovi ruku, takí e nebude iiž moci jísti.“

Za chvíli íádal chlapec opŕt nékolik zmek hroznú, Pan Tresch mu je dal, ale Dépold ne- mohl si je ui sám do úst podati, neboť míí ruku chromou. Pan Tresch chtél mu sám zrnka do úst vložiti, ale chlapec zaťal pevné zuby. Poručil mu jménem Ježíš otevŕíti ústa. Hoch učinil tak ibned, a poživ tri zmek, ŕekl: „Už mám dost.“

Jednoho dne Sel pan Tresch opét déti na¬vštívil a setkai se v prújezdé s panem faráfem. Ale vešel k détem sám. Vtom kŕičeli posedlí: „Pop je zde, nie neŕekneme.“ Nemohli pŕece faráŕe dosud ani vidéti, ani slySeti. Na to začali nesmyslné skákati a tančiti. Pan Tresch nakre- sliv na místé, kde tančili, svécenou vodou velký kríž, ŕekl: „Teď skákejte, jak dlouho chcete.“ Ihned pŕchli, každý do jiného kouta.

Pan Tresch požádal prítomných, aby pŕivedli hochy opét do prostred svétnice. Ale nepoda¬rilo se jim to. Bránili se rukama, nohama, délali ohyzdné posunky a držíce se pevní všech pred¬metu, skákali dokonce i pŕes postel.

Jednou pŕinesl pan Tresch malý krucitix, aby posedlé vyzkoušel, Jeden z chlapcú mél pravé oči zavŕené. Ale pro j istotu mu je pan Tresch jeŠté rukou zakryl, aby nemohl naprosto vidéti, co se bude díti. Druhou rukou položil mu krucihx na prsa; v okamžení letél kríž do nejbližšího kouta. Tento pokus opakoval jeätc nékolikráte, ale vždy s tými výsledkem, až konečné vzkŕikl na ďábla mohutným hlasemi

, Jménem JežíŠe Krista ti porouŕím, nechej kru¬cifix tam, kam jej položím!“ Položil jej znovu na prsa dítéte a kríž již zustal tise ležeti. íhned se chlapec probudil a byv tázán, co to délal, odvétil: „Spal jsem.“

Jednou ŕekl malý Josef panu Treschovi: „Pripomenú ti jednu událost z tvého mládí. Jednou jsi sel do lesa na dŕíví. Tu priplazil se k tobé had.“ - „Co jsem s ním udélal?“ tázal se pan Tresch. - „Uťal jsi mu hlavu, vzývaje pri tom tri jména (nejsv. Trojici), A víš, že jsi usmrtil jednoho z mých trabantu ? Kdybys ho nebyl za vzývaní onéch tŕí jmen odpravil, byl bys zbloudil a více z lesa se nedostal.“ - Pan Tresch se na tento príbeh dobre pamatoval.

Nékdy vyprável posedlý deje az od počátku Lidstva, zrovná tak, jak je Iíčí Písmo sväté, a ŕekl, že byl pri pádu našich prarodiču i pri zkáze Sodomy a Gomorhy, „Nemusel bys teďbrečed (modlití se) a foukati mfĺžkou (zpoved), kdy by ch nebyl utrhl jablka pro Evu.“

Nekdy vzpomínal též starých dob: „Za švéd- skéválky,“ ŕekl jednou, „nebyi starý prasetník (Bumenkirche na hŕbitové) zničen, ale zavraž- dén v ném pop u oltáre, když práve držel mon- stranci v rukou. Poté chtel vojín uraziti Velké dáme hlavu, ale nemohJ, neboť spadl naznak

dolu a pošel. Vzal jsem jej s sebou jesté s mnohá jinými. Velká dáma netrpí, aby se v prasetníku kradlo.“ Vyprávél jesté mnoho o nižných zlo- činech, které byly za drívéjších dob v Illfurtu páchány.

Dne 12. bŕezna 1868 by! pan Tresch opét u detí, které toho dne byly dosti klidné. Pojed- nou se zloduch opét dostavil. „Zde jsem,“ kŕicel príšerným, chraptivým mužským hlasem. „Od- kud pŕicházíš?“ tázal se pan Tresch, - „Od Garella.“ - „Kdo je to?“ - „Knihár.“ - „Od- kud?“ - „Odtud, odkud jsou ti dva, co ténékdy navštevujú“ - „Jací dva?“ - „Ten veikýaten starý.“ - „Jak se jmenují ?“ - „Canisi (p. Spies). Jméno druhého {p. Martinot) neznám, oškliví se mi.“ - „Co jsi délal u knihaŕe?“ - „Pobyl jsem u neho celý den, Vázal peknou knihu a pri tom v ní se zálibou četl. To mne velice tešilo a proto zustal jsem celý den po jeho boku

„Bydlí daleko od velkého?“-„Ne,jenoné- kolik domu dále.“ - „Nechodíš také k velké- mu?“ - „Ne, jsou u neho príliš nízké dvere, takže se tam nemo hu dostati.“ - ,,Co t é jeŠté u néhodésí?“-„Velkádáma zvenČínadomé.“- „A což starý, co s tím déláš ?“ - „Nechci o ném nie védéti, príliš se mi oškliví.“ - „Nechodíš také k nemu ?“ - „Ne, máť u sebe čosi kulatého, co mi prístup zabraňuje*“ - „Není to kxížf který jsi již jednou zde vidčl?“ - „Ne, je to néco, co drží pop do výše, a to by mne bodalo, kdybych tam vešel.“ * Byly to ostatky svätého kríže vc stŕíbmé schránce, kfííovitého tvaru.

Když pan Spies obdržel od pana Tresche zprávu o této rozmluvé, odebral se ihned k panu Garell o vi, bydlícímu rovnéž v Rytíŕské ulici, a tázal sc ho, zda v ten a ten den nevázai né* j akŕ kni hy, současnč j i také pr očí taje. Pan Garell, nemoha si hned vzpomenouti, nahlédl rýchle d* ŕcznamu a dosvédčil, že s ku tečné zrnín éného dne vázal pro taméjsího pastora protestant¬skou bibli, kíerou p n tom též pro čítal. Tu pred¬ložil mu návštevník dopis z Iílfurtu. akobies- kem zasažen vykŕikl; „Jak to prijde, že se ďábel

o mne stará?“ Pan Martinot, který pana Spies* doprovázel, vysvetlil mu, že to není nie div* n é ho, neboť nás víra u í í, Že ďábel obchází j ako lev ŕvoucí, hledaje, koho by pohltil, Ano, vy¬ložil mu jehé více o povaze pekelných duchu a o jejich zhoubném vlivu na osudy lidské.

Pan Garell projevil panu Marti notoví svuj nejvétší úžas a končil slovy: „Mužete tento prípad uveŕejniti, ale zamlčte mé j meno.“

Ale pan Garell to nevydržel a vyprávél tuto príhodu své rodine, nepovsimnuv si, že vypra- vování naslouchají téz deti, Typak vyprávčly svýmspolužákum, co se otci prihodilo, To sta¬čilo, aby se bíhem 24 hodín dovédélo celé me¬sto, že byi tfábel n Gareila a v Illfurtu pak vy- právél, co u nčho délai. To knihaŕe velmí roz¬horčilo a zapomnév, že sám vie vy b reptal, do- mníval se, že pam Martinot vče vyzradil a proto spéchal k cisárskemu zástupci podati na ného žalobu. Štátni zástup ce dal si pana Martinota zavolatí, který se oväem snadno ospravedlnil, takže v nčkolika minutách byla záležítost vy- svetíena.

Také svým politickým s myslením se ďábel nijak netajil. Napoleona íll. nebvi pŕízniv, ne¬pochybne proto* Že byl s papežem v dobré shode. Ale naproti tomu prohlašoval se ďábel opétovné presvedčeným republikánem; neboť často volal na vcházející návštevní ky: „Liberté, Egalité, Fraternité; République Française!14 - „Ty jsi blázen, a nerozumiï, co mluvís. Proč tak voláš?11 tázai se panSpies. „O pfecetomu rozumím/ odpovčdéh „Ať žije Liberté, Ega¬lité, Fraternité {svoboda, rovnost a bratrství). Tof pŕíznivý čas pro nasince.“ Jak pravdivé mluvil tu Satan.

Dne 24. července ï 798 byl abbé Jan Boche- len, v lUfurm rodiiý, neobyčejný horli tel duïi,

vikár v Niederseptu, od revolučaího soudu v Colmaru, dle udání pro pŕestupek vystiho¬val ec ké h o zákona, ale vlastní jen z pro ti nábo¬ženské h o záštíT odsouzen na smrta večer téhož dne v piskovne za méstem zastrelen, Pŕedméty, které náležety tomuto hrdinovi víryt chovali jeho pŕátelé v uctí jako sväté ostatky. Byly to hlavní: kalich, dopisy, breviáre ap. Zkrvá- cená koŠile chována v rodiní Bochelenove. Dne 28. června 184í vypukl v Illfurtu požár, pri némž nékolik domú lehlo popelem, mezi nimi i dôm vyše zmĺnené rodiny. Podarilo se výše zmĺnéné pa matky zachráni ti, až na jeden cenný pfedmét, který byl pri požáru nloupen, totiž: zkrvácená košile mučedníkova.

VSeíiké pátrání po ztracenč košiii bylo bez¬výsledné. Pro to otázal se jednou pro f. Lache- mann DÉpolda: „Ŕekni mi, Dépolde, znáš také Bochelena?“ „Nemluv mi o tom ry tí f i smutné postavy,“ odpovédél posedlý. „Nechci o nem níÉeho slyäeu. Od nynéjška za 30 let, až bude vykopán, bude se o ném dost min vi ti.“

Skutečné za 30 let, r. 1897, vydal pan farár Soltner, Breyúv nástupce, knihu s názvem: „ Jan Bochelen, poslední alsaský mu redni k vel- ké revoluce,“ ¿ímž by la jeho památka uchrá- nŕna úpiného zapomenutí a jeho ctnostj došlý tím nového oslávení. Mimo to postaven šic- chetnému vyznavači víry pred novou farou v nifurtu skvelý pomník, jenž nese na podstav¬ci v médi provedený výjev jeho zastrelení.

Nékolik dní po návštévé p. prof. Lacheman- na tázal se vnuk rodiny Bochelenovy posed- lého hocha: „Kam prišla košile Bochelenova?“ „Drž hubu, nemluv o tom, “ kriČel, „hodný kluk (dle názoru ďáblova) ji ukradl (pri ohni), jinak by se byly pozdéji z ní nadélaly „krabice hr- dinství“ (mini tím relikviáŕe).

S - Nové pletichy

Osud úbohých chlapcu byl hrozný. Pekelný duch je strašné sužoval, zvlášté byl-li rozzlo- ben néjakým svéceným pŕedmetem.Tu posed- lý již nikoho nepoznával, roztrhal a roztŕístil vše, co mu prišlo do rukou. Chtél-li kdo jeho ŕádéní učiní ti pfítrž, bránil sezuby nehty a bylo Často velmi nesnadno ho zmoci, Nékolikráte se ďábeí vyjadril, že by mnohem radéji radil v do- spélém, silném muži, tu že by ho tak snadno nikdo neovládl; protoŽe však bydlí pouze v dí- téti, nesmi ví cc sily po uži d, než jak detský vék pŕipouští.

S pancm Treschem, který býval skoro den- ním hostem, Satan zvlášť špatné hovoril. „S ním jest se mi vyporádati,“ ŕekl jednou, když sta¬rosta práve odesel. Brzo potom zlomila si jedna jeho kráva nohu, „To má néco na oplátku, ale bude toho ješté vícc.J Za nekolik dní mu pošla dve lelata. -Zase néco pro neho,“ smál se ťfá- bel posmésnč; „ale ješté to není všechno“. Po delší dobe spadí starosta se schodu, zlomiv si pri tom ruku v pŕcdloktí. Mezi tím, co se toto dalo, vyprávél lo již ďábel s potupným smi- chem prítomným.

V bŕeznu i S6ÍS koupil pan Tresch vepŕe. Jii druhého dne ztratilo toto dosud zdravé zvíŕe chu ŕ na žrádlo a počalo chŕadnouti. Ale zvéro- lékaŕ neshledal u neho žádnénemoci, Čímž pan Tresch pŕipadl na my sienku, že pro tuto záha¬du nutno hledati asi jiného rozlúštení. Proto povŕsil ve chlévé svécenou medaílku sv. Be¬nedikta a co nevidet bylo zvíŕe opét číié a pri chuti, Pn prišli návšteve ďábel prohläsil: „Od té doby, co jsi povŕsil do chléva nerád, ne- omím již k tobe vejíti, musím tvíij dômpŕele- téti/

Ale i v j iných illfurtských domáctnostech si

cfábel občas zaradil, zvlášté pak v dome Ben¬jamína Kleibera. Témto lidem bylo od neho mnoho vytrpéti a bylo nékolikráte treba zavo¬lali duchovního sprdvce, aby požehnal dum í chlévy.

Taktéž rodinám Brobeckové a Zurbachové natropil hodné nepríjemností. Když opét né- kdy v noci poŕádal v hoŕejŠí svémici pekelný rej, chiubívalse pravidelné: „Slyšel jsi nás této noci? Viď, pripravili jsme ti topéknouhodin¬ku?“

Ďábel mél zvlášté na ony osoby s vrchu, jež détem venovaly pozornost, aneb jež se snažily jim néjakým zpusobem pŕispéti. Sám se pri¬znal, že sousedu Brobeckovi zničil dvacet roju vČel. Když pan Brobeck šel jednou pro- hiédnout úl, spatŕil se zdesením, že všechny včely mají hlavičky jakoby uťatý, Dovédév se brzo, Čí to byla práce, dal úl požehnati a po- kropiti svecenou vodou a pak byl již pokoj.

„Nemohu si již na ném vylévati zlost>“ ho- ŕekoval potom Satan, „neboť moje moc je zni¬čená popovými posunky“.

Marianna Kleiberová chtéla práve drobili chléb do polévky, co žatím její sestra Kateŕina sedela u okna. Pojednou vidí tato vbehnouti otevfenými dvermi myš do pokoje. „Marian-

no,“ kričí, „Marianno, myš, zašlápniji!“ Sestra ta učinila. Ale ihned j í ochrnula celá noha, K a- teŕina, tuäíc v tom Čertovinu, spéchalado domu Burnerova Otázati se detí, jakmile ji tyto spat- ŕíly, zvolaly: „Aha, myä,u a zje vily j í, že j í ten kousek provedli „jejich páni11. Po tíechdnech daJa rodina celý dum požehnali, Marianna u- myla nohu svécenou vodou a bolestivé ochr¬nutí zmizelo.

Nejvíce téšUy zloducha iigury psu a hadu, jejichž podoby často kndou neb tužkou velmi mistmÉprovádeL Potom ŕíkával; „Takové má¬me v pekle, j sou to naši mistŕi/

Jednou si stežoval Dépold sestre: „Sestro, mám vsi“. Podívala se a spatŕíla skutečne na hlavé hocha nespočetné množství červených vší. Iiined jala se za pomoci ješlé tfí jinýcho- sob hfebenem a kartáčem hlavu čistiti. Avšak éím více hmyzu vyČesávaly, tím více jiného se objevovalo. Otec, stav senetrpélívým, zvo¬lal: „PoČkej, Satane, j á té s tvými vešmi vy¬prevadím“. Vzav svécenou vodu, pokropil jí hlavu chlapce se slovy: „Poroučím ti jménem nejsvčtéjŠíTrojice dítéopusdti!“ V tu chvíli väi zmizely. To pomohlo i u josefa, u néhož se hmyz taká obje vil.

PŕiSel-ii návätévník, nemaje u sebe žádného svčceného pŕedmétu, tu sé mu obyČejní zasta- vily kapesní hodiny a ďábel se mu vysmíval. Když se ho jednou pan Tresch tázal, proČ také jemu tento kousek neprovede, ŕekl: „Kdybych mohl, udélal bych to“,

1 V létč roku 1868 mčly déti delší dobu po¬koj. Kdyí se pak krise vrátila, tázal se pan Tresch Satana: „Kde jsi by! toto léto? - „Mél jsem mnoho úkolu.“ - „Byl jsi také ve Španél- sku ?“ (tam totiž vypukla revoluce) - „ Ano, tam jsme méli nejvíc práce. Tam také padli.“ - „Po¬máhal jsi také pri zapuzení královny?“ - „O- všem.“ - „Proč pak?“ - „Tam je skoro v kaž- dém domč pop.“ - „ Je jich tam mnoho?“- „ Ano, více než zde.“-Pakŕekl pan uTreschovi: „Kdy¬bych mohl získati tebe a zdejŠího popa, sméi bych ještézústati. Ale tyjsi zatvrzelec, takjako ten Spitz (Spies) ze Schlettstadtu a ten velký bručil“ (Martinot).- „Povéz, není to pravda, že mne Matka Boží ochraňuje a činí vytrvalým?“ „Drž hubu, ticho!“ kŕičel ďábel.

Jindy opét se priznal, že pomáhal také mno-honásobnému vrahu Troppmannovi pri jeho zloČinech.

Stav posedlých chlapcú rovnal se ustavičné- mu muČednictví. Pouhý pohledna né vzbuzo- val velký soucit a zdéšení, V prvních dvou le- tech, kdy byli ponejvíce upoutáni na lňžko, prehodili dvakrát i trikrát za hodinu nohy nepŕi- rozené pŕes sebe a spletli je pak jako provaz, takže bylo naprosto nemožno je narovnali. Pojednou se nohy bleskurýchle rozletély. Né~ kdy stály deti souČasné na hlavé a na nohou, vypínajíce pri lom bficha do výse. Nižádný zevnčjší tlak nepri vedl télodo normálni ho drže- ní, až se Satanovi zlíbilo nechali svoji obeť na pokoji.

Často, když deti ležely v posteli, obrátily se ke zdi, malujíce na ni príšerné dábeíske stvú- rv, s nimii si potom hrály a rozmlouvaly. Byl- li posedlému pri spaní položen ruženec na pa¬stel, schoulil se chlapec ihned pod perinu a ne- vylezl dfíve, dokud ruženec nebyl pryč. Se- dčl-li na židli, byla často židle i s hochem ne- viditelnou mocí vyzdvižena do vyše, ale potom tak spuŠténa dolu, že letíla do jednoho kouta, kdežto díté do druhého. Dokonce i matka Bur-

nerová, sedíc se synáčkemna jedné lavici, byla í s ním do vyše vyzdvižena a pak mrštená do jednoho rohu svétnice, aniž si však ublížila. Nékdy oteklo chlapci telo, že div nepopraskalo, naČež začal zvraceti samou morskou penu, perí a morskou trávu. Tak i odev byl často pokry t perím, jež velice páchlo.

Když byli chlapci na dvore nebo v zahradí, vyšplhali se často s rychlosd kocky na nejkraj- néjší konce nej tenších vetví, aniž se však vét- ve kdy ziámaly. V obývacím pokoji vzniklo občas náhle tak hrozné horko, že ho nebylo Ize snésti, a prece tam nebylo kameň. Vyslovil-

li kdo nad tím podiv, ďábel se rozesmál a vo¬lal: „Pravda, umím dobre zatopit, u mné je teplo!“

Matka, která v tomto pokoji spala, nemohla často v noci horkem vydržeti, dokud nevstala a postel i sebe svecenou vodou nepokropila. Pak teprve se dostavila normálni temperatura a mohla klidne spáti, - To se prihodilo často i sestrám-opatrovnicím. Jak as teprve v pek¬le mučí oheň hnevu Boží ho zavržené andély! Kdo by tu nevzpomél slov prorokových: „Kdo z vás bude moci bydleti s ohném zzírajícím? Kdo z vás bude moci bydleti s žáry večnými?“ (Is. XXXIII., 14.) 

Dobrým niederbronnským sestrám, Severe a Methule, bylo opatrovaní téchto detí príliš tvrdým úkolem. Brzo strženy neviditelnou ru¬kou záclony a sebe pevnéji uzavíená okna roz- léda se s príšernou rýchlostí, brzo zase byly žid!e, stoly a ostatní nábytek zpŕevraceny a smý- kány po pokoji, brzo chvel se se celý dúm v zá- kladech, jako pH silném zemétresení.

PHšeMi na návštevu knéz nebo horlivý ka¬tolík, tu zalezli posedlí s nejvetíím spéchem pod stúl nebo pod postel, aneb vyskočili oknem. Objevili-li se však tak zvaní liberálni kŕesťa- né, tu projevovali veikou radost, volajíce: „To je našinec. Takovými by se méli všichni státi, pak by bylo dobre.“

KdyžDépoIdbyl pŕiveden do ústavu Saint- Charles, nepromluvil ďábel tn dni ani slova. Teprve čtvrtýden večer o osmé hodiné zvolal: „Jsem zde a mám velkou zlost“. - Sestra, ma- jíd dozor, se ho tázala; „Kdo pak jsi?“ - ,,Jsem pánem temnosti.“ - Hlas jeho se podobal ŕvaní Skrčeného telete.Byl-lirozzlobcn, tu byl vzhled hocha dčsný- V takové chvíli nepoznával již nikoho, ani své matky. Roztrhal odčv a rozbil vsechno, nač pŕišel, dokud nebyl pŕemožen. Dán-li mu nijaký odév, v némi byla zaSita me- dailka, tu bylo jeho první prací, roztrhati pod- šivku a svécenou véc vytŕepati. Jeho hluchota byla tak značná, že se vysmíval panu súperi- oru Stumpfovi, když mu u ucha nékolikráte vystrelil: „O, ten zde chce stŕíleti a nie s rím nesvede,“ zvolal.

Pan superior pŕijel jednou povozem s jistým faráŕem ze Strassburku na návštevu do Saint- Gharles. Dépold bubnoval praví na okenní ta¬bule, když povoz zpozoroval, arekl: „Aha, tu pŕichází ten hnojaŕ. Ale počkej, j á mu néco pro- veduk\ Neminuly ani dve vteŕiny a vypadlo kolo u vozu, takže oba páni byli nuceni z po¬vozu vystoupitiazbytek cesty vykonati pČŠky.

Nékomu néco zlého provésti, oba pejsky (Dé- polda a JoseFa) týrati a všemožným zpusobem mučiti, bylo jeho nejmilejším zamčstnáním. Pŕes Čtyŕi roky bylo nešťastným detem setrva- ti v tomto hrozném stavu, protože mnoho osob¬ností ve vzdáleném hlavním mésté se zdráhalo prípad ten jako démonickou posedlost uznati; nedali se pŕesvédčiti ani zjišténými fakty prv- ní vyšetrovací komise. Teprvenékolik mésícu pozdeji došlo k druhému vyšetŕování a s ním se také skončilo diouhé muČednictví a oba nc- Sťastní chlapci byli vysvobozeni.

Jeden dustojník afrického pluku, jenž byl v Miilhausenu posádkou, pŕiŠel ze zvedavosti navštíviti posedlé. Jakmile jej spatŕili, vyzpyto- vali mu v ncjlepší francouzštiné tak dôkladne a zevrubné svedomí, že všecek zahanben dal se na úték a dokonale se obrátil. Totéž se pri¬hodilo jednomu školnímu inspektoruaješté ji- ným dvéma pánum z Míilhausen, kteŕí prišli ze všetečné zvedavosti do Olfurtu. I u nich mélo ŕádéní démona blahodarný vliv, že te stali dobrými kŕesťany,

V úterý ráno, 3 bŕezna, šel otec Bumer na výroční trh do Miilhausen. Sotva pŕišel do me¬sta, malý mužíček, obecné známý handlíŕjehla- mi a nitémi, zameŕil pŕímo k nemu a zahrnul jej trpkými výčitkami; „Ty jsi sám vinen neštés- tím svých detí; ty provozuješ s nimi fysiku.“ A tak to SIo dále. Otec Burner se hájil jak jen mohl, ale nepodarilo se mu pŕesvédčiti muže. Když píisel domu, volal naň posedlý již z dale- ka: „Aha, pravda, malý obchodník ti udélal vý¬stup; rekl, že provozuješ se svými détmifysi- ku.“-„ByI takéjedním z vašich?“tázal seotec.- „Ovšem, už mi vbéhl do sítč.“ - „Tosezavy- svobození toho úbohého muže pomodlímOtče- náš a všechnu jeho hrubost mu odpouštím.“ Slíbenou modlitbu bez meškaní vykonal. Po- jednou kričí Satan: „Obéda! Teďse mi trhá síť a muž mi unikne.“

Modlitba ho velmi obtéžovala. Pan Tresch pfinesl jednou starou modlitebni knihu z roku 1646, obsah ující nékolik mocných modliteb proti zlému duchu. Sotva knihu otevŕel, zahr¬nuli jej posedlí všemožnými nadávkami. „Tak, tak,“ mínil pan starosta, „že jsi začal, takbudu zrovná pokračovati.“ V tom skočili posedlí na postel a kŕiČeli: „Ty píineseŠ vždycky takové staré svinské listy“aDépoId pripojil: „Ty mne zblázniš, nemohu té už ani siyseti, bude ze mne blázen; musí mne odvez ti do Stefansfeldu (blá¬zinec). Poté strojili se skočiti na svého od- purce, aby hopokousali a poškrabali. On, vzty- čiv ruku, poručil jim douci doní, mají-li tolik odvahy. Tloukli, ale stále vedie, brzo v pravo, brzo v levo.

í jindy se jim zŕídka podarilo provésti své špatné zámery oproti s vým odpurcum. Ale jed¬nou se pŕece prihodilo, že Dépold v Saint-Char- les pana abbé Schrantzera, když mu odporo¬val, trochu škrábl. Pan Schrantzer nevenoval malé ráne pozornosti, protože ho mnoho ne¬bolela. Ale když prst druhého dne značné otekl a velmi bolel, dostal strach a koupal prst ve svécené vode. Pri stí ho dne zmizela nej en bo- lest, ale i jakákoii stopa po ráne. Jindy opet popadl chlapec židli a mrštil jí proti abbému

Schrantzerovi, Jenom o vlas, a byi by jej za- sáhl na hlavé. Když pokus chtél opakovati, dotkl se duchovní svécenou vodou jeho ruky. Ihned posedlý pustil íidli a prchl bručeakňu- če do kouta.

10 - Na po u t ním misté v Einsiedeln

"V kvétnu* 1868 byli hoši obzvlášté zlí a stále plni vzteku. Vedli často tak sprosté a oplzlé reči, že se pan starosta Tresch s panem Brobec- kem usnesli,alespoň sDépoldem vykonati pouť do Maria-Einsiedeln, aby na tom milostném místé mohl býti zároveň vykonán exorcismus.

Mimo zúcastnéné osoby nevedel o tom zá- méru v celém Illfurtu nikdo ani nejmenšího.

PHStího dne rekl Dépold panu Treschovi: „Ty a Lien (iaráŕ z Orschweileru, pŕítel a kra¬jan p. faráŕe Breye), chcete mne zavézti tam za hory. To se mi nelíbí. Čože ? Tam že se mám odebrati ? (mini klášter Einsiedeln). Nikdy, ni¬kdy!“

Tu zvolal mladší: „Chciseoženiti.“-„Ano, s peklem,“ fekl starší. „Alejá?“ - Pan Tresch na to: „Ty, - ty pôjdeš s ním na svatbu. Mohu také jíti?“

„Ano,“ odpovédel Dčpold, „ty a Lien.** - „A kdo ješté?“ tázal se starosta. - „A ještč né- kolik jiných,“ odvétil chlapec, „ale beda vám, vrch jest vysoký.** -

„Nebojím se tvých vyhružek,“ odtušil pan Tresch.

Hoši nemohli o zamýšlené ceste nie védéti, vé- dél to jediné ďábel. Pri vedl chlapce do zasmušilo- sti a pŕemýšli vosti a nedovedl svoji zlost utajiti.

Den odjezdu se priblížil. Páni farári Brey a Lien, jakož i pánové Lachemann, Brobeck a Tresch vedli Dépolda, který jen s odporem vstoupil do vlaku. VMiilhausenu se seŠlijeŠté s nékolika pány, kteŕí se ubtrali za tímtéž cílem. Byli to: pan Loetsch, provinciál mariánských bratŕí, pan Klein, prednosta stanice v Colmaru, a pan Weber, sakristíán pri velechrámu v Štrass- burku.

Cestou byl Dépold klidný, obdivoval se romantickým krajinám, jezerum a horstvám a jedl i pil jako ostatní. Pŕíštího dne, po pŕí- jezdu do Einsiedeln, Šli se pánové do kláŠtera ohlásiti. Bylo jim ŕečeno, aby se s malým o de- váté hodiné dostavili do urŕitého sálu, kde je bude Páter exorcista již oČekávati.

Krátce pred ustanovenou hodinou vydali se na cestu do klástera. Ale Depold kladl vše¬možný odpor. Pan Lachemann ho beze všech okolku popadl a vnesl do sálu, kde je Páter Va- vŕinec Hecht již očekával, Jal se nyní posed- lého ruzným zpusobem vyptávati, neobdržcl však žádné odpovedi. Fotom konal modlitby pri exorcismu pŕedepsané, pri nichž chlapec povykoval a zuŕil. Ježto exorcista nie nepofí- dil, požádal pánu, aby o hodine s poledne pri¬šli znovu.

KdyŽ se v ustanovenou hodinu opét dosta¬vili, položil Páter chlapci štólu kolem krku, modle se nad ním. Posedlý se bráni! tou mé- rou, že jej čtyŕi páni méli co držeti. Poté padl na zem, zústav jako mrtvý nekolik minút íežetí, ale pojednou prudce vyskočiv, chtél uprchnou- tí i byl však zadržen.

Pŕíštího dne obnovil jiný knéz, Páter Nepo- muk Buchmann, tytéž obrady, bohužel též bez výsledku. Ale tentokráte byl chlapec nanejvýs nepokojný a rozčilený. Pote uvedl Páter celou spoíečnost do velkého sálu, vyzdobeného o- brazy ruzných panovník ú v životní velikosti, Dépold si prohlížel tyto portréty s velkým zaj¬mem, nazývaje je vojáky. Nejiépe se mu líbíl obraz pruského krále. Pred obrazem papeže

Pia IX. sklopil hlavu, a kdyz mu ji podr- želi vzhôru, zavrel alespoň oči. Na to podotld Páter: „To mi stačí.“

Ve stredu a ve čtvrtek priveden posedlý dokaple, v níž umístén známý milostný obraz.

Žatím co se prítomní modlili 5 Otčenášu a Zdrávasu, chvél se malý na všech údech, stále pohybuje hlavou i rukama. Ustavičné se sna¬žil dostati se z kapie a sklopil hlavu, jakmile započato s modlitbou. Pri odchodu dal se jen stéží udržeti, tak mél na spéch dostati se odtud. Jaka hrúza a zdesení asi jímá Satana pred ob- razem Matky Boží!

Ješté jednou pokúsili se Otcove dítéod ďá- bla osvoboditi, ale i tentokráte marné. Proto poradili pánúm, aby se obrátili na cirkevní autoritu, na príslušného biskupa, který pak u- stanoví vhodného knéze, aby úŕedné zaklínaní vykonal. Táž rada udélena jim již dHve od otcu kapucínu v Dornachu u Basileje. V písem- ncm odporučení, jež Páter Vavŕinecodevzdal panu farári Breyovi, potvrzena pravdivost po¬vahy ďábelské posedlosti ve jmenovaném prí¬pade.

Jak šťasten byl Dépold na zpátecní ceste, chovaje se úplné ldidne a tise. Ale pŕišed domú, nepromluvil čtmáct dní ani slova. 

O Božím Télc byli oba chlapci dovedení do kostela. Tu se opakovala táž scéna, jako vEin- síedeín. Po službách Božích odvedl si je pan Tresch do svého bytu. Nechte! i však zustati v pokoji. Proto pokropil pan Tresch zámek u dverí svécenou vodou, naČež hochum ihned zaŽía chuť k úteku. Pak je dovedl do své lož- nice pred obraz Matky Boží. Zdráhali se však naň pohledéti.

Jednoho dne vedl pan farár Brey oba bratry procházkou do hŕbitovní kapie „Burnenkir- chu“. Matka, jakož i obé sestry - opatrovnice a cestár je doprovázeli. josef šel ochotne, ale ne tak starší, Došedše k mostu, vymrštili se oba chlapci na zábradlí a strojili se skočiti do vody. Jen s velkou námahou bylo jím v tom zabráneno a pŕinuceni k další chúzi. Když do¬šli k velkému orechu poblíž kostela. zdráhal se Depold jíti dále a musil násilím býti dále vleČen. Pred kostelními dvermi si lehl na zem. To mu však málo pomohlo: byl zkrátka vne- sen do kostela. Za chvíli se uklidniv, vykonal s Josefem a osramími nŕkolik modliteb. Jak mnoho námahy dalo dostati Dépolda do kos¬tela, tak snadné mu bylo rozloučení s domem Božím. Deti béžely do vsi jako zajíčkové, tak- žc jim ostatní nemohli ani staČiti. Tak raély na spéch z kostela.

/ 7 - Satanova priznaní

jPan Martinot uvádí v jednom ze svých do¬píšu, jak se podarilo illfurtskému starostovi pŕiméti jednoho z posedlých, aby mu vyjevil, které náboženství jest pravé. Chlapec zvolal: „Tak abys to védél, jest jediné tvoje pravé, vŠechna ostatní jsou íalešná.“-„A jak to pri - jde,“ tázal se pan Tresch, „že Činíš takové vy - znání?“

„Jsem k tomu pŕinucen,“ odvétil posedlý, „a to onémi tfemi tam nahoŕe. Musím ti dále sdéliti, že nemáme nižádné moci nad lidmi, již smýšlejí a jednají jako ty. Nedokážeme nie proti takovým, kteŕí se dobre zpovídají a hodné pri- jímají a Velké dáme, která má na nasem ne- štéstí téz vinu, slouží a ji vzývají. NemuŽeme uškoditi lidem, kteŕí úprimné následují učení toho, jejž nenávidíme, a kteŕí jsou verné od- dáni otci všech psu (pápeži) a velkému svinci (Cirkvi}“.

Poté otázal se ho pan Martinot, jak se jme- nuje. Odvétil: „Znám svoje i tvoje jméno tak dobre jako ty, ale neŕ«knu ti ho. Mám svoje dúvody.“

Pŕíšrího dne tázal se ho pan Trcsch, proč by! pŕedeílého večera vučä obéma pánum ze Schlettstadtu tak umíníný a hrubý? - „Nemo- hu „Spitze“ snésti“ odpovédél, „a rovnéí tak málo i druhého, který sice ve Schlettstadtu byd- lí, ale odtud nepochází (P. Martinot pochabel totiž z departementu de la Mecerthe.) Príliš mnoho se modlí, neboť venuje modlitbé ve- škeren volný čas. Daruje chudým vše, co má, takže pro sebe podrží sotva néco hadru. Ob- chází dokonce i boháče, žebraje pro chudé. Nemohu ho snésti. Nemluv mi více o ném.u

Vuči panu Treschovi nebyl však Satan o nie galantnčjší. Jednou jej nazval velikou vetví, da- leko sahající, a pak ješte dodal: „Ty jsi lako¬mec, hladomŕivek, nie mi nedáš, ani slupek z bramborň. Všechno dávaš Velké dáme a je- jímu psovi. I ve svém domé máš Velkou dámu s pejskem na klíné." Natose tázal pan Tresch: „Kde stojí Velká dáma?“ - ,,Nade dvermi.“ - „Ale to není ta, které se tolik bojíš?“ - „Ne, nýbrž ona, kterou máš ve své malé skrínce a která drží pejska na svém kline.11 - Tento obraz, t. zv. „Pietu“, obdržel starosta od své tety ze S v. Pil ta a velice j i uctí val.

Jednou v nedeli ráno, když se zvonilo k sv. pozdvihování, popadl dábla velký vztek. Iŕek- la mu sestra ošetŕovatelka: „Počkej jen; brzo budeš pŕinucen k ú tíku. Nemohla bych te sama vyhnat?“-„Na tomášvelmi krátky nos,“ potupil ji ďábel. ,,Kdo té tedy muže vyhnat?“ „Charles Brey,“ znela odpoveď,

Rovnéž tak oznámil dábel staršího chlapec, že bude donucen ustoupiti za prítomnosti 12 o- sob a že potom pejsek (Dépold) nabude opét sluchu. „Ale“, dodal, „budu klásti odpor.“ - Pozdéj i uvidíme, jak mohutný odpor kJadl exor- cistovi, který jej pred 12 osobami vymítal.

1 Jeden zbožný knéz, bývalý aimužník v Saint Charles, pŕišel zvlášť do Schiltigheimu podíval se na posedlcho chlapce. Vstupuje do svétni- ce, pozdravil slovy: „In nomine lesa omne genu flectatur" (Ve jménu Ježíš poklekej veš- keré koleno nebešťanu, pozemšťanu i téch, kte- ŕí j sou v podsvétí, Filip. II, i o). Sotva to doŕekl, shroutilse chlapec jako bezduchá hmotaazanáŕ- ku a vytí zalezl pod postel. Duchovní, opakuje táž slova, poručil hochovi, aby se priblížil. Když se zdráhal, stŕíkl sveccnou vodu pod postel. T u vylezl posedlý po čtyŕech, svíjeje se a skuče,

načež prchi do kou ta, co možná nejdále od knéze.

12 - Neverecký lékar a ješié méne venci učitel

Když četník Weracr predložil podprefektu- ŕev Miilhausensvéprvní hlásení, poslal podpre- fekt Dubois de Jancigny ihned soudního léka- ŕe Dra Kraffta do Dlfurtu, aby deti podrobil dukladné prohlídce a predložil o tom písemný nález. Dr. Krafft byl protestant a nevérec. S tvá¬rí plnou posmčchu a irónie pŕistoupil k detem a dal si od starosty vyložiti vznik tohoto zla a rozličné zjevy posedlosti.

,,Eh,“ ŕekl na to; ,,zde není ani čarodeje, ani ďábla, nýbrž jde tu o nemoc, zvanou tanec sv. Víta“ (posunčina).

Tento lehkovážny posudek lékaŕuv naplnil prítomné jednak úžasem, jednak rozhorčením.

„Ale, pane doktore,“ podotkl jeden z nich, „vždyťjste právé teprve pŕišel. Pŕece nemu- žete dávali nejakého posudku, aníz jstese byl dŕíve pŕesvédčil o tom, co se tu vlastne dČje.“

„S tím souhlasím,“ ŕekl znalec, „vyvolám tedy krisi a hned to uvidíme.“

Vytáhnuv své zlaté hodinky, držel je Dë- poldovi pred očima a ŕekl mu: „Hleď, malý, na tomto hodinovém plášti jest vyryt obraz ptáka. Divej se dobre, nájdeš-li ho, jsou hodiny tvoje.“ Chlapec se díval dobrých pet minút upjatë na hodiny, takže ani brvou nepohnul, ale pŕiro- zenč ptáka nenašel, ponevadž tam zadného ne- bylo, nýbrž pouze ozdobné ornamenty. Poté učinil týž pokus i u Josefe, ale rovnež bez ú- spëchu. Zkouška mêla u detí vyvolali nervo¬vou krisi na potvrzení lékaŕovy theorie. Chlap¬ci züstali naprosto klidni a DruKrafftovi bylo pŕiznati, že tu nejde o nervovou chorobu.

Tu zavolal lékaŕe prítomný radní pan Zur- bach stranou, požádav ho, aby jej nasledoval do prujezdu. Tam vyČistiv dve sklenice, na¬plnil je čerstvou vodou. Pote podal lékari tre¬tí aklenici, rovnež vodou naplnenou, žádaje ho, aby špičkou prstu kápl jednu kapku z posled- nejší vody dojedné z prvých, čistou vodou na¬plnených sklenic. Když se tak stalo, nabídl lé- kar ustavičnou žízní trápeným hochüm obë sklenice. Dëpold vypil svoji jedním douškem. Ale Josef, nedotknuv se ješte ani rtem skle¬nice, mrštil jí o zem se slovy : „Ó, to svinstvo!“

Dr. Krafít v&ecek í ma ten, vrátil se rýchle do prtijeidu, aby prozkoumal obsah tretí aklenicc. „Aj,“ íekl, „tato voda nemá pŕccežádne zvláŠt- ní príchuti?“

A i kdyby mêla, podotkl vsím právem pan Zurbach, „vždyť se malý sklenicí ani úst ne- dotckl.“

„Gopak je to za vodu?“ tázai se doktor. „To je svécená voda,“ odvetil tázaný, „Takovým vécem nerozumím,“ ŕekl lékaf a pohledév na hodinky; „Ach, vždy ť jejiŽ čas na dráhu.“

A byl ten tam. Posmešný úsmév mu pŕešel. Ale mnohem húŕe to dopadlo s illfurtským učitelem, panem Miclem. Považoval sc za osví- cenceabyl vudcem os tam ich nevercu. Ve ško¬le si tropil frašky z udalostí v dome Bumero- ve a končil slovy: „Aie kde, není vubec žád- ného dábla,“

Muž j isté Špatné ženy, jež darovala détem osudné jablko, byl ŕemeslem rvbáŕ. PŕiŠed jednou na faru, nabízel tam ke koupi peknou, včtší rybu. Pan farár Brey nebyl práve doma; hospodynë však mêla od neho prísne zakázáno, že nesmi za žádných okolností neco od té ro¬diny pŕijmouti neb koupiti. Proto muže krátce odbyla. „No, kdyŽ farár nechce ryby,“ bručel rybár pri odchodu, „donesú ji učiteli,“ Jak ŕekl, tak učinil.

Kdyi učitcl slysei, že muž byl na fare odmí- tnut, koupil ihned rybuseslovy: „Když ji fe- ráŕ nechce, sním ji já.“ Vtutéž chvíli ŕekl ďá- bel ústy Dëpolda: „No, no, teď. je^Miclo náš, ale teprve za rok ho dostaneme na dobro.“

Brzo poté odcestoval učitel s dvëma svými dëtmi k príbuzným poblíž Colmaru. Na Mar¬covú poli v Colmaru spatŕil setninu cvicících vojínu a postaviv se pred ni, zvolal: „Je suis Napoleon, ľempereur des Français.“ (Já jsem Napoleon, císar Francouzü). A pŕistoupiv k dô¬stojníkovi, chtël jej kusem papíru dekorovati. Ubožák tŕeštil. Byl dopraven do nemocnice a odtud do blázince Stephansfeldu \ kde zu- stal nëkolik mestcu v léčení. Potom byl jako zdanlivé uzdravený propustën a nastoupil opët své místo v lllfurtu. Osm dní pozdëji nalezen na radničním špýcharu obesený. Četník Wer- ner ho odŕízl a privolaný lékaŕ, Dr. Poncelet z Altkirchu zjistil smrt sebevraždou. Bylo tomu práve rok, co Satan oznámil : „Za rok dostane¬me ho nadobro.“ Tedy i zde ďábel správne

J Blázinec poblíí Strassburku.

pŕcdpovídal a jevtl velké potésení nad nevčrou pana Micla.

Pod dojmem tohoto prípadu se množí obrá¬tili a stali se dobrými kŕesťany. Tak napríklad dostavila se jistá hodná pani do klástera redem- ptoristú v Landseru, prosíc jednoho z tamej- sích knézí, aby smela opakovali svoji nedávno vykonanou životní zpovéď. Rekla totiž, že by la návstévou u detí a pozorovala. Že dabel mel na ní zalíbení a proto je nyní zmĺtána úzkostí, že stav její duše není dobrý.

13 - Biskupská komise

Í_Jplynulo nékolik let, než se biskupský úrad

o prípadu obou dítek vyslovil. Biskup Raess se choval k veci velmi skepticky a daj se pre¬svedčili o skutečnosti posedlosti teprve zprá- vou jím ustanovené komise, Byí to hlavne arci- knez z Altkirchu, kanovník Lemaire, najehož podnet naŕídil biskup 9. dubna 1869 kanonic¬ké vyšetrování tohoto prípadu.

Dne 13, dubna odebrali se členove ustano¬vené komise, kanovník Stumpf, superior vel- kého semináre ve Strassburku, Apolináŕ Frey-

burger, arciknez z Ensisheimu, a Mikuláš Ses¬ter, farár z Mülhausen, do Ulfurtu, aby nutné zarídili. V neprítomnosti pana faráŕe, uvedl je starosta zadními dvermi do domu Bumerova, aby jich chlapci nezpozorovali. Zastihli pouze matku s Dépoldem, kterýsedé u stolu, zabýval se práve navíjením cívek. Jeho mladší bratr zmi- zel. „Kde muže jenom Josef včzeti,“ podotkla matka, „vždyŕ ješté teď tu byl? Skočil snad opét s okna?“

Po krátkém hledání byi uprchlík nalezen. Ukryl se ve vedlejší svétnici podpostel amu- sil jen násilím býti vytažen. Zoufale se bránil, zakrývaje si asi 10 minút rukama obličej. Pan Tresch jej hlídal, aby nemohl znovu utéci.

Dépold byl ješté stále do své práce úplné zabrán. Učinil na návštévníky dobrý dojem. Jeho klid a skromnost, jeho úprimný pohled, jeho bezstarostnosť, spojená s jakýmsi smutkem a umdleností se jim dosti zamlouvaly. Ale na¬proti tomu Josef má výraz vysloveného niče- my, bez všeliké vážnosti, s pohledem k zemi obráceným, jest vždy hotov, aby provedl ne-jakou pošetilost, úskočný, zlomyslný a líný. Zpumosti jeho nezkrotí ani domluva ani bití.

Pan superior Stumpí mu nabízí nejdŕív své- cenou medailku, VŠecek zdešen uskočí až ke

zdi. Jelikož se jiŽ dále vyhnouti nemuže, vy¬razí mu mcdailku z ruky a chystá se brániti

i kopaním. Starosta zdvihne medailku se zcmč a chce mu ji dáti k poiíbení. Hoch vzplanuv prudkým bnčvem zasadí starostovi nékolikpád- ných ran, ale sklidí za né ihned jiné. Pri tom delá ohyzdné posunky a svíjí se, jako by ho byl štípl srieň.

Dépold nejeví na tom výjevu nejaké účasti. Sotva že jen tak zbežné na bratra pohlédne. Teďnabízí pan Stumpí'i jemu medailku. A hlc, hoch rázem odstrčiv cívky, se zdesením se od neho vzdálí. Obličej mu zrudne jako oheň. Když zpozoruje, že ho nehodlaj í dále obtéžo- vati, uklidní se, seberc cívky, uloží je do zá¬suvky a sedne si zase skromné za stôl.

Když si však pánove Freyburger a Sester k nemu pŕisednou, je všecek zmaten a pood- sedá od nich až ke zdi. Uklidní se teprve, když vidí, že se naň nebude dále doléhati. Sbírá pak po zemi papírové ústrižky. Ale obličej jeho je- ví stále jeste výraz starosti a úzkosti pred no¬vým úiokem. Ten nedal na sebedlouho čeka- ti; neboť pan Tresch mu pokropil rucesvéce- nou vodou, což bylo príčinou, že se snažil nej - rýchlejším zpúsobem se spasiti útékem. A]e když vidí, že dalsí útek mu znemožnén, ukryje se rýchle pod stu]. Pan Tresch ho ihned vy- táhne a posadí na lavici vedie pana superiora Stumpfa, naproti obéma druhým pánúm. Dí- pold poodsedne až na druhý konec lavice, tvá¬re se zevne klidne, maje oči sklopené. Tato lavice stojí v nohách postele, zastŕenélevnou, bavlnénou záclonou, modré barvy.

Pan Sester, chlapcem úplné nepozorován, pokropí záclonu uvnitŕ svécenou vodou. Dé- poldovi vydere se z prsou hluboký vzdech, j ako pod tíhou nesmímého, tajemného bolu. Pan Stumpf mu opet nabízí obrázek ze svého breviáre, ale je prudce odmítnut. Na to staro-sta hocha pevné podrží, an mu žatím pan su- perior položí obrázek na hlavu. Ale marná sna¬ha. Posedlý tfese hlavou tak dlouho, až obrá¬zek spadne na zem.

Všechny tyto pokusy chlapce velice unavují. Obéma rukama si stírá pot s tváre a muže jen stéží dýchati. Mladší bratr žatím vyklouzl ok- ncm a hrál si píed domcm s j inými détmi.

Vyšetrovaní zabralo celé odpoledne a komise nabyla presvedčení o pravé povaze této tak neobyčejné nemoci. Když pánove odjeli, pn- šel téhož večera pan Tresch ješté jednou do domu Bumerova a otázal se Dépolda; „Znáš pány, co tč dnes navštívili?" - „Co, ty je na-

zývášpány? Jájsem vétší pán než oni,“-„Od- kud jsou?“ - ,Jeden není z daleka, pouze z Múlhausen.“-„Který?“- „Ten, co vycházel častéji ven. On tomu mnoho neverí, alezato jsou druží dva o tom tím více presvedčení,“-tlOd- kud je druhý, který tinabízel obrázek?“ - ,,Ze Strassburku. Ten mi nejvíc škodí. Poslal ho sem ten s vysokou čepicí.“ - ,,A ten tretí?“ - „Ten je z Ensisheimu. Ale pričiním se, aby tomu neverili,“

Nutno ješté podotknouti, že malý byl úplné hluchý a že jeho rodiče neméli ani nejmenšího tušení, za jakým úcelem návštevníci prišli.

Po sepsání protokolu podie výpovedi svéd- kú d na základe vlastních íkušeností predlo¬žila komisesvúj nález biskupskému úradu k dal- símu jednání. Pan superiorStumpfnavrhl pre¬vezení chlapce do nékterého ze strassburských klástemích ústavô a pan superior Spitz ozna¬čil jako vhodný sirotčinecSaint-Charles v Schil- tigheimu, který náležel klášteru VšechSvätých. Podie praní pana generálního vikáŕe byl nej- dŕíve starší chlapec píevezen do ústavu, kde zústal pčt týdnú, až do dne svého osvobození, v osetfování sester.

Mélo již dŕíve jednou dojíti k vyšetŕování, ale za zvláítních okolností s toho »ešlo. I to

Satan i to pŕedpovédel. Za prítomnosti pánu Spiese a Martinota tázal se jednou pan Tresch staršího hochatkdyž práve nastala krise: „Rek- ni, kdejsi dnes byl?“ - „O, já jsem času nepro- marnil,“ odpovédél Satan, „byl jsem dnes ve Strassburku.“ - „Co jsi tam délal ?“ - „Oklamal jsem tam pét popu.“ - „Jak to?“ - „Aj, oblékl jsem kleriku a tak se mi podarilo je ošáliti.“ Pánove se dodateČné dovédéli, že skutečné duchovní vrchnost naŕídila vyšetrování, ale úkol svéfen duchovnímu, který se k tomu vü- bec nehodil. Pŕišel sice do Illfurtu, nevidél však ani detí ani rodiču, ba neprekročil ani prahu Bumerova domu. Pŕirozené takto podnik byl pohŕben a posice ďáblova tím jen posílena.

Í4 - Ú redni hlásení strúxmistra Wermra

K. neobyčejné tragickému príbénu dáblem posedlých detí v lllťurtu pŕibylo nových, ve- lice zajímavých dokladu. Jsou to záznamy profesora Lachemanna, z kongregace marián¬skych bratŕí ve St. Piltu, které byly uložený v koleji„Santa Maria“ v Ríme, a dále podrob¬ná, úrední hlásení strážmistra iilfurtského čet- nictva, jak je čas od času predkladal prefektúre v Colmaru a podprefektuŕe v Mülhausen. Pan

stráímistr Wemer, pokud byl v illfurtu, byl jeŠté úplným nevércem.

Ale bedlivé sledovaní podivuhodných uda¬lostí v domé Bumerové a pouť do Lurd pŕi- vedly tohoto muže, úprimné hledajícího prav¬dy, na jiné myšlenky. KdyŽ se pak uchýlil do Vesoulu, byl již vzorným katolíkem, Své zá¬znamy odevzdal jednomu duchovnímu pnte- li, a ty zde v krátkém obsahu podávame, pro- tože osud úbohých détí v Alsasku i daleko za hranicemi vzbudil tak mohutný zajem.

Roku 1868 jednoho dne došla načetnickou stanici v Illfurtu zpráva, že pred domem Bur- nerovým došlo opét k vetšímu sbéhu lidí, aby byli svédky ďábelských zjevu v úbohých dé- tech. Pan Werner odebrav se ihned do ozna¬čeného domu, zpozoroval na nich k svému nemalému úžasu, neobyčejné bázlivý a blbý výraz, kdežto je od dŕívejška znal jako veselé, živé a inteligentní deti.

Ptal se prítomného otce, jak se to stalo, a ten mu odvetil, že byly začarovaný, což Četníka rozesmálo. „Ale, buďte pfece moudrý,“ ŕekl, ,,a zavolcjte lékaŕe, ten bude již védet radv,“

Strážmistr, chtéjejiž odejíti, byljednímz pŕí- tomných pánú poŽádán, aby se ještč chvíli po- zdržel, jelikož brzo nastane krise, Zustal tedy.

A vskutku voiá za chvíli starší: „Zde jest, zde jest!“ Ihned mu bŕichonepŕírozenénabu- bŕelo, dech se promenil v pískání a prsa se dmula nahorň a doiú jako kováíský mŕch. Čet¬ník se oprel vší silou o prsa a bŕicho dítŕte, aby pohybôm zabránil. Jeden prítomný radní mu v tom pomáhal a ješté tretí a čtvrtý muž se pripojili. Četník postoupil pak své místo prítomnému obchodníkovi moukou, jménem Bouvierovi, obru to neobyčejné sily. Všichni Č ty H muži dačili takovou silou na život chlap- ce, že až postel praskala, ale márne. Obávaje se, aby tím snad vnitŕnosti neutrpély, žádal pan Wemer. aby chlapce již pustili. Tento však zvolal; „Ale co, já naprosto nie necítim, mužete ješte nekolik mužu zavolati na pomoc, pofídí zrovná tolik*“

Otec vyprávél pak prítomným, že se podob¬né zjevy u obou chlapcu častéji dostavují, ale že je s tím brzo hotov. Stačí, když je pokropí svécenou vodou. Na pŕání pana strážmistra Wemera pokropil pak Depolda svécenou vo¬dou. Tu se vydralo z úst dítéte stenání, otok začal opadáva ti, krise by la u konce.

V únoru >869 pŕišel jednoho odpoledne

stráímistr Werner opčt kdetem. Bylo tam jen málo lidí a chlapci se chovali již nékolik dní dosti klidne, protože Lucifer, jak pravili, slá¬vil karneval a honil se po plesích. Matka po¬užila tohoto klidu, aby jim dala postel do po- ŕádku. Nechala oba pouze v košilích sedéti na židlích, poblíŽ kameň. Pan Werner byl již na odchodu, rozmlouvaje ješté v prujezdé s prá¬ve pŕišedším panem Frindlem, pŕednostou sta¬nice v Ulfurtu. V tom zaslechli výkrik ze svét- nice; rýchle pŕispéchali, aby videli, co se stalo. Tu spatrili Depolda, tajemnou silou vyzdviíe- ného, vznášeti se 30 až 40 centimetru nad svoji židlí. V této poloze setrval k úžasu všech prí¬tomných nékolik minút. Tu pŕinesla jedna slečna kropenku a pokropila hocha svécenou vodou.

Ponenáhlu a po rázech spouštel se chlapec dolu na žídli; zdál se velice zemdien a žádal si, jíti do postele.

Rodiče, byvse tázáni, sdélili návstevníkúm, že se tento zjev u déd již častéji opakoval a Josef jejich výpovéď potvrdil.

Brzo potom zaslechl pan Werner, že Dé- poldjakési tajemné bytosti vyškubalpen. Pro- to se odebral do domu Burnerova, kde mu otec ukázal zásuvku s takovým perím, Bylo

nažloutléa mélo koŕínky. Podobného peŕído- sud níkdo nevidél. Z peŕin nebylo, o čemž se ihned pŕesvédčili. V perinách bylo perí ze Še¬dých husí a bez koŕínkň. Pan Werner se tá- zal jednoho z chlapcú, jak onen tajemný ná- vštévník vyhlíží a jak se mu zjevuje?

„V podobá velké husy,“ odpovédél posedlý, „ale s velmi dlouhým zobákem a velkýma, ze- lenýma, svétélkujícíma očima.“

Poté se tázal mladšího, zdali bratrovy údaje souhlasí. Josef to poprel, ŕka, Že nevída ptáka, nýbrŽ malé chlupaté zvíŕe, podobné morčeti. „V tom také hledati príčinu,“ fekl otec, „že se mu život nikdy tak nenadme, j ako bratrovi“.

Pak žádal jeŠté pan Werner staršího chlap- ce, aby ptákovi, až se dostaví, opét perí výšku- bal. Žatím podelovala jedna prítomná dáma deti cukrovím, jež ibned jedlý.

Pojednou Dépold, odhodiv cukroví, ukazu¬je do pŕedu, volaje: „Zde jest, zde jest!“ Učinil pohyb, jako by čosi ŠkubaL Tu ucho¬pil pan Wemer rýchle jeho pravou ruku ajiný muž levou. Když mu pésti otevŕeli, vypadly dvé hromádky perí. Pánove je zkoumali a shle- dali, že je totožné s perím, jež jim otec ukazo¬val. Pan Werner mu radil, aby je dal Chemi¬kern prozkoumati.

Na schodech 3 c tkal se stážmistr s panem fa- rárcm Breyem, jehož první otázkou bylo: »Tak, co o tom aoudíte?“

„Aj,“ odpovedél tázaný, „pro mnejeto v5e- chno nepochopitelným tajemstvím. Co jsem dosud vidél, naplňuje mne úžasem,“

„Nuže, chcete-Ii jíti se mnou,“ ŕekl duchov¬ní, „pak vás úžas jeSte vzroste.“

Vytáhl z kapsy své sutany velmi silnou, hcdvábnou šnúru, františkánske cingulum, pro- táhl ji medéným kroužkem svéceného kŕfžku z velmi tvrdého bukového dreva, položil Šňu- ru chlapci kolem krku, žádaje jednoho z prí-tomných, aby ji svázali vzadu trojnásobným uzlem, takže uzel zustal na zádech, kríž pak vi¬sel na prsou. Bylo vyloučeno, aby chlapec mohl uzel rozvázati aneb šňuru roztrhati. Ostatné dávali dobrý pozor

Chlapci dali s sebou délati, co kdo chtél, a od- , povídali ochotné na všechny otázky. Pojednou Dépold zbledl, začal se chveli a volai: „Zde pŕichází, zde pŕichází!“

Pan Werner odhmuv rýchle perinu, pozo¬ruje, jak stejné rýchle mizí Sňfira i kríž. Väich- ni žasli. Když Dépold zpozoroval, že četník hodlá prohledati postel, vstal a vybieli i bratra, aby povstal.

„Teď hledejte,*' ŕeVdt „ale nie nenájdete. Šňura je pryč. Jedna část kríže je nad postelí na poličee s knihami a jiná leží za kamny pod dŕívím. Zbytek je venku pfede dvermi na chod¬be.“ A tak tomu také bylo. Všcchny tri Časti nalezený na označených tŕech místech, ale äňu- ra nebyla vubec nalezena.

Tato nová událost probéhla v nejbližších dnech novinami tamního kraje a privábila čet- né zástupy lidí do Illfurtu. Ano, nikdy byl nával tak velký, že bylo nutno uzavŕíti dúm a zavésti pravidelné sluiby, jimií by se udr¬žoval poŕádek, aby nedošlo ke katastrof^, je- likož podlaha v obývacím pokoji posedlých hrozila již sesutím.

O néco pozdéji se odehrál podobný výjev. Za nej prudších záchvatu vídaly deti často sedm príšer, jež oznaČovaly jako „bílé bytosti“ nebo „sedm bláznu“. Ale Dépold vídaval jeíté os¬mou bytost, již nazýval „mistrem“. Jednoho dne zjevily se mu opet a uloupiíy mu pásek sv. Josefa, který mél kolem téla pevné uváza- ný. Pan farár se ho tizalt kam se pásek podél. „Hledej!“ znela odpovécľ.Pan farár všecho pro- hledal, zvlášté pod postelí, ale nie nenalezl.

I na další otázky dostával vždy tutéŽodpovéd: „Hledej!“

Za méaíc tázal s c duchovní náhodou jeété jednou chlapce, kam se asi pásekztratil. „Hle- dejte ho v perine, ' odpovedél. AskuteČnena- lezen tam docela uzce stočený, že nebyl včtší než kamenná kulička, s jakými si deti hrávají. A pfece nemohl Dépold tento pásek rozvázati a takto stočiti, aniŽ by to byl pan farár, který jej bystré pozoroval, postŕehl.

Chtéje také jednou Depoidovu hluchotu vy- zkoušeň, zamýŠlel v jeho nejvétší blízkosti vy- páliti nékolik ran z pištole. Ale když chtél pi¬štole pouííti, zmizela. Dlouho ji mame hledal Konečné zavolav Josefa, ŕekl: „Josefe, pomoz mi hledati mou pištoli!“ Malý pŕibčhJ a zvo¬lal: „Tamhle v koute leží vaše pištole.“

Duchovní se podivil, že ii nalezl na tak ne- zvyklém místé. Nabil ji a vypálil pét ran vedie Dčpolda. Ten však nie neslysel. Naopak, tázal se ostatních, proč pan farár nestŕílx, a dodal: „Ach, on nedovede stŕíleti“.

Ďábel jednou ŕekl, že Dépolda proto olou- pil o sluch, aby nesiyäel poznámek lidí, kteŕí ho litovali a jeho se ujímali. Ale pri záchva- tech po každé sluchu nabyl a slyšel tak dobre, jako jeho bratr. Hluchota zmizela teprve ve chvíli, kdy byl vysvobozen, tak jak to Satan též predpovede!.

Mimo strážmistra Wernera byl v Ulíurtu ješ- té jiný četník, jmenem Schinit bývalý dôstoj¬ník pechoty a majitel mnoba vyznamenaní. Byl protestant a tropil si posméch z udalostí v domé Bumerové, ale hlavné z četných cizincú, pŕi- cházejících z daleka, aby se podívali, jak nká- val, na „bláznovské šprýmy“ dvou chlapcu.

Ale protože v každcm človeku je jistá dáv¬ka zvédavosti, byl by i Schini pfece jen rád, ale nenápadné videl, co se tam vlastné déje. Proto požádal jednou svého strážmistra o do¬volení, také déti navštívi ti.

„Ano, jdéte“, znela odpoveď, „ale až za tmy a v civilu“.

Pan Werner, jakožto uŕední zpravodaj, ko¬nal své návštevy u detí vždy v uniforme. Ale návšteva Scbiniho byia pouze soukromá. Vy- pujčil si nékde občanský obiek a se soumra- kem se odebral do domu Bumerova. Jelikož tam bylo práve mnoho lidí, bylo mu v prujez- dé čekati, až na néj dôjde rada.

Čekání však netrvalo dlouho. Chlapci leželi nahoŕe v prvémpatŕe v posteli. Tu zavolal je-

den z nich matku a ŕekl tiše: „Matko, jdi do prôjezdu; dole u schodu stojí Četník Schini. PH- ved nám ho skrze tyto lidi sem nahoru, je tomu už tak dávno, co jsme ho nevideli.“

Matka vzala lampu a šla. Jelikož byl četník v civilu, nepoznala ho. Vrátivši se, ŕekla de- tem, že se zmýlily.

„A pfece, pfece,“ kHčeli oba, „četník Schi¬ni je zde, je v civilu.11

Nyní se šel otec podívati. Vskutku četníka našel a prosil ho, aby šel nahoru, že si ho déti žádají. Sdelení to zasáhlo četníka jako blesk. Videl a slyšel již dost. Okamžité se vytratil. Sotva se otec do pokoje vrátil, zvolaly d é ti: „Aha. papa Schini utŕžil smulu.“

Když se vrátil na četnickou stanici, tázal se ho predstavený: „Jak, již jste tu zpét? Cojste videl?“

„Nie j sem nevidel, ale slyšel jsem, a to mi, stačí!" Nyní vyprávél, jak byl hochy poznán, aČkoliv ho dosud nemohli videti.

„Aleje to zvláštni.“ podotkl, „naše nábožen- ství zakazuje povéru, ale jak si mám toto ta- jemství vysvéditi? Leda že by déti mély dar videti nadpHrozené“.

Od toho dne se již nevysmival.

Za nékolik dní pHšel navštívi t déti j istý mui ze sousední obce Spechbachu. Cesta vedia ko¬lem vinice, jejíž kefe byly ovéšeny nespočet¬nými sladkými hrozný. Dolehlo naň mocne pokušení a již sahal po jednom z hroznú; ale jako dobrý kresťan se pŕemohl a kráčel dále. Sotva vešel k detem, již mu volaly vstŕíc: „Pravda, byly to pekné hromy! ProČ jsi si z nich nevzal?“

Úžas návštévníka snadno si predstavíme.

16 - Výjev v Saint- Charítsu

'\f jednom zajímavém dopise, jej ž pan Karel André, zahradník ústavu Saint-Charleského 5. ŕíjna 1869 poslal svým rodicum v Rappolts- weileru, čteme následující zajímavý výjev, je- hož byl očitým svédkem.

„V sobotu mi ŕekla sestra Damasa, abych Dépolda dopravil stťij co stuj do kostela (klá- šterní kapie). Domníval jsem se, že to bude vécí snadnou, ale jak jsem se zmýlil. Uchopil jsem pletého hocha, pevné jej drže. Sestry mu zavázaly oči, aby nevidel, kam pujdeme, a zamíŕil jsem s ním ke kostelu. Ale sotva jsem udelal jeden krok, náhle ho zachvátil vztek- neboť dosud byl klidný - a nechtél dále. Vzal jsem jej do náručí, chtčje ho tam do- nésti. Ale byl tak téžký, že mi bylo nasadili vŠecku silu, abych jej zmohl. Šel jsem, jak se jen dalo, zpolajejnesa a zpola vieka. Chlapec vyrážel re sebe zvuky, ne jinak než jako vyjící pes.

Sestry chtéjícemi pomoci jej nésti, pfibiíži- ly se k nohám chlapce; tu rozhodil nohy tak prudce, Že sestry uskočily. Když jsem s ním došel až na schody kostela, začal zuŕiti a sku- četi, svíjeje se mi v náručí jako had. Ale po- jednou obepjal mé nohy svými tak pevne, že ¡ich nikdo nemohl odtrhnouti. Jsa takto sevŕen, padl jsem stranou na kostelní zeď. Byl jsem všecek propocen, sotva dechu popadaj e. Po- nékud si odpočinuv, vystupoval jsem s hochem po schodech dále, až jsem stanul ve Schodu kostela.

Pojednou chlapec jako bleskem omráčen, sklesl mi bezvládné v náručí jako mŕtvy; z úst mu vystupovala pena; oči byly hluboko vpad- lé a pevne zavŕenc; nedával na jevo zadných známek života. Dovlekl jsem jej až do pro¬stred kostela, kde jsme oba padli na zem. Díté zústalo tam asi dve minutý jako mrtvé ležeti; ale pojednou nabylo opét života a kŕičelo jako vzteklý pes: „Pryč s tím neŕádem! Ven ze svin- ského chléva!“ a žlutá pena mu trísnila ústa.

Chtčje jeho oči dobre pozorovati, nahnul jsem sc nad ním, ale plivl mi penu do tváre. Kroutil sebou jako rozslápnutý červ a strašné kŕiče, snažil se lézti ke dveŕím. Jeho pohyby byly nyní velmi pomalé a byl všecek jako roz- tŕíštén.

Byl to príšerný a desný pohled a noční te¬mnota naši hrúzu jestč zvyšovala.

Za pôl hodiny vlekl jsem jej zase ven. Než sotva byl za dvermi, zdvihl se a bežei úplne sám. Uchopil jsem ho za ruku a dovedl do jeho pokoje. Všichni jsme byli hluboce dojati. Nemluvili jsme, jsouce pohŕíženi ve vážné my- šlenky a v úžas.

Po návratu predložená chlapci večere, které se však nedotkl, nýbrž ulehl do postele a u- snul. Žatím co spal, začal dábel chraptivým a hnévivým hlasem mluviti:

„O, jak jsem rozvzteklen!“

„Kde byl Dépold dnes večer?“ tázali seho. „V prasečím chlévé.“

„Kdo ho tam dovedl?“

„Ten pobtida, ten hlaváč“ (p. André). „Kdo ješté?“ tázala se ho sestra.

„Ty!“

Poté začal mručeti a klíti.

Sestra tázala se dále:

„Kdo tč pokropil svécenou vodou?"

„Ta smradlavá, co jc u malých psň/' Skutečné to b y la sestra-péstounka. Ďábel nazýval d í ti vždy , .malými psy".

„Vždy ť j si toho nevidčl,“ podotkla sestra, „mél j si zajisté oči zavázane?“

„Cožpak neví£,“ odpovédél, „že všechno vidím ?'*

„A proč j si nenechal Dépolda večeŕeti?"

,,Pes toho nepotreboval a j á dostai dost v pra- sečim chlévé.'*

Matka Dépoldova se od e brala do mésta, aby ctihodné generálni predstavené, sestre Andél- ce a panu arciknézi Spitzovi podala zprávu, co se s jejím dítétem v Saint- Charlesu prihodilo. Kdyí se vrátila, vyprávéJ jí ďábel pred prítom¬nou sestrou vše, co by la panu Spitzovi i vrch’ ní predstavené sdčlila.

Ďábla snadno prinútili, aby mluvil, kdyz byl chlapec buď pokropen svčcenou vodou nebo kdyz naň položena medailka* cožjej ve- lice rozzlobilo, Zachvátil-li jej vztek, nepo¬znával již nikoho. Roztrhal a rozbil vše, co mu prišlo do rukou, akdyŽ mu byl kladen odpor, bránil se s nejvétší prudkostí, takže bylo po¬tom velmi nesnadno jej zkrotiti.

Chlapec je hluchý, zkoušeli jame jej väe- možným zpusobem. Mezi dnem mluví málo a hlas jeho je velmi jasný jako u malého dícka. Ale mluví-li z neho dabel, jest hlas jeho silný, jako silný bas, chraptivý a ne dobre srozumi- telný.

Zdá se býti k e všemu, co se kolem ného dé- je, velmi Ihostejný. Obchází jakošílenec a ne- pohlédne na žádné díté, jemuž není jeŠté Šest neb sedm let a také se žádného z nich nedo¬tkne. Nepodívá se takc na žádný náboženský obraz.

Nej včtší zálibu jeví pro zvíŕata, jako pro pa- vouky, želvy atp; to jsou jeho miláčkové. Čas¬to takový hmyz vyhledává, hraje si s ním, nechá si jej béhati po ruce a vytrháva mu nohy. Jí ponejvíce jako ostatní lidé, ale občas stáva se žroutem, tak jako nedávno vyprázdnil celý koš jablek až do posledního.

Kápne-li sestra do jídla jen kapku svécené vody nebo dotkne-li se pokrmu svéceným pe- nízkem, a to v kuchyni, kam chlapec nikdy ne- pŕijde, pŕece to pozná. Pŕijde, pokrm okukuje a ŕekne: „Nemám hladu; je v tom svinstvo," nebo, „jetootxáveno,“ - anetkne sejídlaanejí nie, dokud neobdrží jiné. S pitím to bývá ro- vnéž tak.

KosteJ nazýva svinskýmehlévem, svécenou vodu - s vinš kou vodou, knéze - čeraokabátní- ky, popy atd. Sestry nazýva nemocnými, ovc- šenými samým svinstvem. Katolíky jmenuje hnojaŕi. Déti zove psíky. AJe pro svobodné zednáre a proteatanty má samou chválu. O téch ŕíká: „To jsou správni lidé; takových jest nám treba míti, ri chtéjí svobodu a prokazují „nám pánum“ dobré aluŽby.“ Mluví o nich s vclkou radostí. Zve sebe „pánem" a ďábly „svými pány“. Praví dále: „Ušetrí „našim pán ám“ mno¬ho práce a získají jim mnoho lidL Ale naproti tomu hnojaŕi a čemokabátníci jim velmi ško¬dí a pusobí jim mnoho námahy a olupují je o mnoho duší.“

t

Mluví-li z hocha dábei, déje se tak v jakem- si druhu vytržení, neboŕ leží jako mrtvý. Je to hezký hoch, ale bledý a melancholický. Žije a chodí jako človék sklíČený velkým kŕížem.

17 - Dépoldovo vysvobozeni

Zíačátkem zárí 1869 dopraven starší chlapec do sirotčince Saint-Charles v Schiltigheimu. Jeho nešťastná matka jej doprovázeía. Z naH- zení pana biskupa provedeno v ústave nové a doceía zevrubné vyšetrování, a to generál- ním vikáŕem Rappem, superiorem Stumpfem a Eicherem, superiorem strassburských jesuitu. Mimo to byl hoch pod ustavičným, bedlivým dozorem pana almužníka Haussera a strass- búrskeho theologa abbého Schrantzera.

Již vzhled chlapcuv byl nápadný. Byl velmi hubený a bledý jako rýchle vyrostlé díté. V je¬ho velkých, černých oČích bylo čosi nestálého, nejistého a tahy jeho jevily únavu jako po dlou- hé nemoci. Byl úplné hluchý. Ponejvíce byl klidný a krátil si čas hrou a procházkou po dvore. S návátévníky se bavil bezvadnou ťran- couzstinou, odpovídaje téz latinsky, ale nikdy sám nezačal latinsky mluviti. Jenom o kapii nechtél nie vedéti. Byť sc mu i oči zavázaiy a byl takto provádén chodbami kŕíŽ na kríž, jakmile se octi v blízkosti kapie, vzpíral se vší silou a nebylo lze jej dostati dále. Pri tom vyl jako pes. Byl-li násilné do kapie dopraven, vrhl se na zem jako kláda. Obličej jeho mél strašlivý výraz a byl-li pokropen svécenou vo¬dou, svíjel se jako rozšlápnutý červ. Neuklid- nil se dŕíve, dokud nebyl z kapie odnesen.

V nedeli dne 3. fíjna stál na dvore sirotČin- ce Saint-Charles povoz, kterým se mélo dojeti do Strassburku pro pana superiora, generálni predstavenou a P. exorcistu. Bylo jii všecko k odjezdu pripraveno, když tu pŕistoupil pan abbé Schrantzer ke kočímu, odevzdávaje mu svécenou medaiiku sv. Benedikta. Dépold byl v jiné části dvora a nemohl nikterak odevzdá- ní medailky vidéti, jelikož jej oddélovaia bu¬dova. Vc dvŕ hodiny páni pŕijeli a ihned za- poČato s exorcismem. Chlapec byl násilím do- praven do kapie a pevne držen panem Schrant- zerem a p. Hausserem, jakož i zahradníkem, panem Andréem. Postaven na koberec pred mfĺžku, obliČejem k svätostánku. Tvár jeho byla rudá jako za vysoké horeČky. Z úat tekla mu hustá pena aŽ k zemi. Posedlý se kroutil a svíjel, jako by sedel na žhavém rožni, co chvíle seob račej e ke d verí m. Pokaž4é. kdyžse pan Schrantzer dotekl kŕížemjeho prsou, nad- mula se do oblouku jako balvan.

Začal obrad vymítání. P. Souquat, jen ž byl od biskupa tímto tžžkým úkolom povéŕcn, s počátku váhal, neboťnebyl o posedí o s ti úpl¬né pŕesvédČen, protože dosud s hochem nepri- sel ve styk. „Klid se odtud“, kŕičel Satan, „tá- hní odtud, ty hnojaŕi!“ Za prítomnosti péti knéŽí (dostavíliť se: p. arciknéz Spitz, p. su- perior Stumpf, p, profesor Rossé, p. almužník Hausser a p. abbé Schrantzer), Sesti sester a matky chlapcovy začal P, Souquat litánie ke Všem Svätým. Pri slovech r „Svätá Maria, o¬roduj za nás,“ kŕičel ďábel strainc: „Ven ze svinského chléva! - Smrade. - Já nechci.“ Tak kŕičel po každé, když vysloveno jménonékte- rého velkého svétce, ale zvlášte, když se mod¬lili: „VŠichni svati andélé a archandélé, oro¬dujte za nás.“ Když posléze knéz dospél kc slovum; „Od úkladu dábelských vysvobod nás, Pane!“ chvel a tŕásl se posedlý na celém tele, ŕval príšerné a kroutil a svíjel se tak prud- ce, že jej oba duchovní a zahradník stéží udr- želi.

Po Litaniích postavil se Páter pred nčho, modle se z rituál predepsané modlitby, co ža¬tím posedlý ustavičné kŕičel: „Smrade, ven ze svinského chléva V1 Pri Sláva Otci kŕičel: „Já ne¬chci“, t. j. Otci, Synu a Duchu Svätému slávu vzdávati. Pred ctením z evangelia sv. Jana znamenal Páter čelo, ústa a prsa posedlého malým kŕížem, pri čemž hoch zavyl jako pes a chňapl knézi po ruce, chtéjc jej kousnouti. Poté tázal se P. Souquat nemecky; „Duchu temnosti, potŕený hade, já jakožto knéz Páné, poroučím ti jménem Božím, abys mi ŕekl, kdo jsi.“ Ďábel kŕičel: „Na tom ti h.... záleží, smrade, ŕeknu to komu chci.“

Na to odvétil Páter: „Toť práve tvé pyšné smýšiení a reč, jimiž jsi se pred Nejvyšíím prohŕešil a pro než jsi byl s nebe svržen. Ale já tobé nyní poroučím: „Ustúp odtud, Satane, z tohoto posvátného místa, nenáležíš do domu Božího, patríš do temnosti.“ Tu kŕičel ďábel: „Ale já nechci, muj čas ješté nepŕišel."

Po tfíhodinné modíitbé a námaze, všecek propocen, prerušil P. Souquat obrad a rozlou- ČU seT aby co nejdŕíve v této perné úloze po¬kračoval, Malý dopraveu z kapie do svého pokoje a brzo se uklidnil.

Téže noci ŕekl panu abbému Schrantzero- vi: „Ty ses s dobrou potázal, že jsi mu dal plíšek (medailku) s sebou.“ - „Komu pak?“ - „Aj, kočímu.“ - „Jak to vis? A co bysŕ byl ji- nak udélal ?** - „Byl bych vuz i s koňmi a lid- mi pŕevrhl, klusalť jsem podie koní.“ - „Prav¬da, to jsme té včera fádne potýrali ? Znáš toho, jeni té žehnal?“ - „O zajisté, ten jižkdysijed- noho z našich „pánu“ vyhnal“. - Skutečne P. Souquat v mladších letech zapudil v Nemecku cfábla z jednoho domu. Tuto událost mohl malý pouze nadpŕirozeným zpúsobem zvédéti-

Z rozmluvy té nabyl nyní Páter Souquat

o posediosti Dépoldové plného presvedčení.

Pfísdho dne, v pondélí odpoledne ve dve hodiny pŕijeli páni opét z mesta a Páter za- počal znovu exorcismus. Tentokráte oblečen posedlý do svérací kazajky a pŕiváián k iidli. Avšak cľábel zuŕil více než kdy jindy, Vyzdvihl židli Í Í hochem do výše a co chvíle mrštil pány, kten meli dozor, brzo v levo, brzo v pravo. Pri tom ŕval a slintal strašné.

Když asi po dvou hodinách skončený lita¬nie a liturgické modlitby, povstal Pater a o- slovil takto posedlého: „Nyní, duchu nečistý, pŕišel tvuj čas. Proto poroučím ti jménem katolické Církve, jménem Božím a jménem svým, jakoŽto knéz Páné, abys mi ŕekl, kolik vás jest?“ Opët zaznëla táž odpovéd, jako dne pŕedešlého : „Na tom ti h záleží, smra¬

de/'-Páter odpovédél: „Toť pravé ona pyšná reč, jakou vždy vedeš a jakou se v pekle mlu- ví. Proto patríš do temné propasti a nikoliv k svetlu. Sestup tedy do pekla, nečistý Satane.“ „Nechci tam, chci na j iné místo.“ - „Nyní te, Satane, zaprisahám, abys mi ŕekl, kolik vás jest.“- „Jsme pouze dva.“ - „Jak sejmenujeŠ ?" „Oribas.“-„A ten druhý?“ - „Ypés.“ - „Tedy vy nečistí duchové, poroučím vám, odejdete z domu Božího. Zde nemáte co délat. Ducho¬vé záhuby, ustupte odtud, poroučím vám to jménem NejsvetéjŠí Svátosti.“- „Nechci, smra¬de, nemáš Žádné moci, múj Časjesté nepŕišel.“

Duchovní se chvel a potil, byl všecek zchvá-

CCIL Ale ne mene byli i ostatní prítomní roze- chvéni a zdéŠeni. Nicméné podnikl kníz s da- blcm nový boj. Vzal kríž a drže mu jej pred obličejem, pravil: „Bídný Satane, netroufäš si ani na tento obraz pohledeti. neboť odvracíš svou tvár, abys ho nevidél, a ty vzdoruješ kne- zi ? Poroučím ti, odejdi odtud a sestup do pek¬la, které pro tebe určeno.“-„Ďábel kŕičel: „Ale ja nechci, není tam dobfe.“ - Na to knez: „Mél’s býti Boha poslušen; ale tvoje pýcha u- vrhia tŕ do neätestí. Jsi duchem temnosti. Tedy ustup od svetla a jdi do temnosti» která pro tebe pŕipravena.“ Satan kŕičel opétne: „Muj časjestč nepŕišel, nepujdu,“ Tu vzal Páter svä¬tým Otcem posvécenou svíci a ŕekl: „Pyšný Satane, stavím ti tuto svíci na hlavu, abych ti ukázal cestu do pekla. Jest to svédo Církve katolícke a ty s duchem temnosti. Sestup tedy do pekla a zňstaň u svých druhfi, k nimž ná¬ležíš.1* - Ďábel odpovédel; „Zustanu zde. Zde jest mi dobfe, v pekle není dobre,“

Konečné vzaJ Páter sochu Matky Boží do rukou a ŕekl: „Vidíš zde blahoslavenou Pannu Márii? Musíť tobé ještč jednou hlavu potŕíti a jesté jednou tí poznamenati a jména Ježíš a Maria na prsa ti vepsatí, aby té večne pálila. Tak ty neustoupís?! Poručil jsem ti tojménem

JcŽíäe, jméncm katolícke Církvct jménezn svä¬tého Otce, papeže, jménem NejsvétéjŠí Svátos- ti. Neposloucháš hlasu knéze. Nužc, Satane, nyní poroučí ti to svati Matka Boží. Ona té nutí odtud ustoupiti. Tcdy, duchu nečistý, usiup pred tvárí Nepoškvrneného Početí. Po- roučím tif aby s ustoupil,“ Žatím modlili sevíich- ni ostatní „Memorare“ (Vzpomeň o nejdobro- tivéjší Panno Maria atd.). Tu vzkŕikl cTábel mohutnéji než kdy jindy hlubokým basem: „Nyní musím ustoupiti,“ Jeätejednou sekrou- til a svíjel jako rozslápnutý Červ. Tu bylo v téle slyšeti slabé praskaní; chlapec senatáhl a sklesl jako mrtvý. Ďábel byl pryč. Byl to strašný a désivý pohled pro diváky. Ještépŕed okamžikem nejzuŕivéjší vztek, hncvuplná tvár, vzdorovité odpovedi, a nyní leží tuhoehdob- íe již hodinu úplné tise jako ve spánku. Byl vysvobozen. Neprotivil se už ani svécené vo¬dí, ani kríži a dal se kiidné odnésti do pokoje. Za chvíli se probudiv, mnul si oči a rozhlíiel se udivené po tak četných, jemu cizích osobách. „Znáš mne?“ tázal se pan abbé Schrantter. „Ne, neznám Vás,“ odpovédél chlapec. Vý¬krik radosti vydral se z prsou prešťastné mat¬ky, Její Dépold opét slyscl a byl zbaven pe- kelncho ducha. Vsichni dékovali Bohu, že u- délil svc Cirkvi takovou moc nad pcklem.

S radostí vracela se matka se synem do 111- furtu, pevné dúvérujíc, že v brzku bude i Jo¬sef vysvobozen. Tato j ej í nadéje došla již 27. téhož mésíce splnéní.

18 ■* Také Josef vysvobozen

P o návratu domu byl Dépold vesel a dobré mysli. Avšak o tom, co se s nim v uplynulé dobé dálo, nemél ani tušení. Neznal již ani pana faráŕe Breye a nedovedl se také upama- tovati na novou radnici. Pro svého mladšího bratrajosefa pŕinesl ze Strassburku nékolik medailek, které mu nabízel. Ten je hodil na zem a ŕekl: „Ponech si je pro sebe, nechci ni- čeho z nich.“ Všecek udíven tázal se Dépold matky: „Matko, což se Josef zbláznil?“ Ovšem, že se každý mél na pozoru, aby mu nevyzra¬dil pravý duvod Josefova chování.

Ve stredu večer zvolal posedlý pojednou: „Moji dva kamarádi (ďáblové Dépoldovi) jsou strašpydové;nyní jsem mistrem anejsilnéjŠím; do šesti let odtud nepujdu, nemám pred popy

žádného strachu.“Tu schopanTresch otázal: „Gož jsi tak mocný?“ - „Ovíem,“ odpovédél, „líbísemi zde, neboť jsem se tu pohodlné za- ŕídil; usazuji se v bnízdé a opustím je, až se mi zlíbí.“

Žatím zažádal jiŽ pan farár Brey u biskup¬ského úradu o zplnomocnční, aby smel vy- konati exorcismus, protože se stav úbohého chlapce denné horšil, kdežto Dépold denné navštevoval školu i kostel a byl od te dobytá- ké již u sv. zpovédi. Byl zase dnvéjsím hod¬ným hochem, jenom o posledních čtyŕech le- tech nie nevédél, nej inak, než jako by celou tu dobu byl prospal.

Konečné došlo do Illfurtu biskupské povo¬lení a pan farár se rozhodí, že obrad zaklínaní vykoná 27. ŕíjna.

Rečeného dne časné ráno dopr*ven hoch do hŕbitovní kapie Bumenkirchu, vzdálené asi Čtvrt hodiny od vsi. Aby bylo zabránéno *bé- hu lidí, chována záležitost v tajnosti, Pozváno jenom néco málo svédkii. a to: pan profesor Lachemann ze St. Pika, pan Ignác Spies ze Schlettstadtu, pan Martinot, jakož i pan Tresch, starosta v Illfurtu, a rodiče Josefovi. Doätavil se i učitel a prednosta stanice pan Frindl, ja-kož i sestra Hilarie, predstavená dívčí školy.

KdyŽ aaČala o Sestc hodine Mše svätá, jal se posedlý nohama lomoziti a na všechny strany se kroutiti, takže musel býti na nobou i ru¬kou spoután. Ale pH stupňové modlitbé si du- páním nohy uvolnil a s prudkostí odkopl re¬meň až k nohám celebrujíriho knéze. Proto si jej pan Martinot privážal na klin. Tu začal po¬sedlý štékati jako šténé a chrochtati jako vepŕ, vyrážeje ze sebe chraptivým hlasem nesouvi- slé zvuky. Teprve od Sanctus až do konce Mše byl tichý, čemuž se všichni nemálo divili, Když knéz odložil mešní roucho, poklekl, odén jsa pouze rochetou a lialovou štolou, na stupních oltáre a začal modlitby pri exorcismu pŕedepsané; nejdnve litánie ke VSem Svätým a nékolik ťormulí zaklínacích. Pnstoupiv pak k posedlému, poručil mu, aby ŕekl, kolik ďá- blú v ném jest. „Nepotrebuješ to vedét,“ zne¬la odpoveď. Na opétovný rozkaz ŕekl malý suše: „Ypés'\ Ale to byío jméno jednoho z ďáblu bratrových,

Mezi ctením z evangelia sv, Jana začal po¬sedlý častovali pana faráfe nadávkami a kn- čel: „Nepôjdu pryč,“TH hodiny zápasil exor- cista o chlapce. Brzo kladl mu sväté ostatky na hlavu, brzo držcl mu svécenou velikonoč- ní svtri mezi rukama; pak zase kropč jej s ve¬lil cenou vodou, recitoval mocné modlitby za¬klínací. Opét a opét kričel dábel: „Nepujdu pryč. Nechci.“

Prítomní začali již malomyslnéti, ale k smrti unavený duchovní ¿¡právce neustával je po- vzbuzovati k vytrvalosti a modlitbe sv. ružen¬ce. Pan Tresch, který po celou tu dobu chlapce držel, predal jej panu Lachemannovi, načez posedlý kričel: „Tys tu také, ly plochonosý ?“ Nyní vrací se pan farár od oltáre, kde chvíli u vroucí modlitbu pohŕížen, pŕislíbil vykona- ti novénu a praví ke chlapci obrácen; „Za¬klínam té jmcnem nepoškvrnené Panny Má¬rie, abys toto díté opustil.“ - Zúrivé odpovídá Satan: „I ten pnchází s,,Velkou dámou“. Nyní jsem nucen odejíti,“ Pri téchto slovech zmoc¬nilo se prítomných nevýslovné vzrušení, ne- boť byli pŕesvédčeni, že uderila hodina vy- svobození.

Ješté jednou opétoval pan farár totéž zaklí¬naní, „Musím pryč,“ kričí opetďábei, „žádám si vejíti do stáda vepŕu!“ - ,,Do pekla,“ znela odpoveď. - „Neznám tam cesty, chci vejíti do stáda ovci.“-A naposledy zaznelo rozhodné: „Do pekla!“-S výkŕikem: „Nyní jsem donu- cen odejíti“ se chlapec natáhl, obrátil se sem a tam, nafoukl tváre a učinil poslední kŕečo-

vitý pohyb. Potom se ztišil, zústal nehybný a když mu sôata pouta, skleslý ruce a hlava padla nazpet. Za chvíli zvedl ruce a nataho- val je, jako by se ze spánku probouzei; poslé- ze otevŕel oči, které po celou dobu, co trval obrad, byly zavrené, a byi všecek udiven, že se nachází v kostele a v kruhu docela nezná- mých osob. Na začátku obradu ŕekl ďábel: „Budu-li donucen odejíti, roztrhám na dukaz svého odchodu nékolik pŕedmétu." Dostál slo¬vu. Po vysvobození nalezen ruženec a Sňurka od krížku, jež mél Joseŕ nakrku, na kusy roz- trhány. Jelikož byl chlapec spoután, bylo ne-možno, aby tyto predmety byl sám roztrhal.

Prítomné ovládlo hluboké pohnutí. Vdéč- ným srdcem modlili se pak Te Deum, litánií loretánskou, Zdrávas Králo vno a ješté j iné mod- litby, pŕerývané plácem a hlasitým štkaním. I pan farár Brey musel často v modlitbe usta¬tí, neboť slzy vroucích díku a pohnutí dusily jeho hlas. Jak radostný byl návrat do otcov¬ského domu! Jak je obdivovali všichni z blíz¬ka i z dáii moci Královny nebeské, která také zde pekelného draka vítézné premohla.

Zíavítáš-li nékdy, milý čtenáŕi, do Illfurtu, spatŕís na námestí v zahrade proti nékdejšímu Bumerovu domu pekný pomník ve tvaru vy¬sokého kamenného sioupu, nesoucího ušlech- tilou sochu Nepoškvrneného Početí, zhotove¬nou z pozlacené litiny. Pomník jest 10 metru vysoký a prevyšuje všechny okolní budovy. Na podstavci čteš nápis: in memoriam perpe¬tuám liberationis duorum possessorum Theo- baldi et Josephi Burner obtentae per interces- sionem Beatae Mcriae Virginis fmmaculatae. Anno Domini 1869. Česky: Na večnou pa- mátku vysvobození dvou posedlých, Dépolda a Josefa Burnerových, dosaženého na pŕímluvu blahoslavené Panny Márie, bez poškvrny po¬čaté. Léta Páne 1S69.

Pan farár Brey nedal si ujíti této vzácné prí¬ležitosti, aby vzdal takto Matce Páné hold vdéčnosti. a farní osadníci, jakož i ostatní ctite- lé mariánští milerádi k tomuto dílu prispeli, Coč nebylo to velice nápadné, že práve Ne¬poškvrnená jak v Schiltigheimu, tak i v Illfurtu pekelného draka premohla a hlavu jeho po-trela? Byliť zajisté všechny pŕedcházející, celé hodiny rrvající exorcísmy bezvýsledné, a te-

prve moci „Velké dámy“ bylo Satanu ustou- piti. Dojejích rukou vložil väemohoucí Búh vítézství, tak jako je kdysi pri prvním boji udélil archandélu Michaeli. Maria jest onou silnou ženou, postrachem pekla, pred níž jest moci temnosti ustoupiti. Budiž jí čest, sláva a dík po všechny véky.

A nyní se snad tážeš: „Proč postihla tato strašná posedlost úbohé deti? Kdo tu zhrešil? Rodiče nebo deti ?“ - PFečti si kapitolu IX. sv. Jana, která pojednáva o uzdravení slepého od narozeni. Tam nalezneš rozlúštení. Búh také tuto zkoušku dopustil, aby i zde se zjevily skut¬ky jeho a aby nám pripomenul dobrodiní na- šeho vykoupení. Pred pnchodem Spasitele sveta byl Satan na zemi teméŕ všemocným pánem a mistrem a rozšíril svoji ríši skoro po celém svete, totiž ríši nevery a ohavné modio- služby. Proto nazýván též knížetem tohoto sve¬ta. Tak nazýval jej sám Spasitel. Dŕívenežza nás na kríži zemŕel, pravii; ,,Nyní jest soud nad svétem, nyní bude kníže tohoto sveta vy- vržen, ajá, budu-li povýsen od zeme, potáhnu všecko k sobé“ {Jan, XII. 31, 32), to jest skrze víru v Krista, jeho smrt a zmrtvýchvstání dojdou všichni lidé dobré vule vysvobození z moci Satanový a spojení se Spasitelem: zde

na zemi láskou a v nebi véčnou blaženosti.

Spasitel sám, dokud jesté diel na zemi, do¬kazoval svou moc nad Satanem tím, že víech- ny posedlé, s nimiž se setkával, od cfúbla osvo- bodil, a tutéž moc odevzdal své Cirkvi a apo- štolúm: ,TVe jménu mém budou zlé duchy vy- mítati“ (Marek, XVI. 17).

Apoštolé to jménem Ježíše zkusili a zdarilo se jim to a rovnéž tak i Cirkev až do dneŠního dne používala téŽe moci nad duchy pekelnými v posedlých vždy s tímtéž výsledkem jako v Schiltigheimu a Illfurtu. Takové moci nemá žádný kníže, ani sebe mocnéjší potentát, jedi¬né katolický knéz. Jemu jedinému udelil Spa¬sitel zázračnou moc nad duchy temnosti. Jedi¬né jeho slovo vymítá je jak z tél, tak z dusí lidí. I když je dnes posedlost ičla ŕídkým zje- vem, zato však posedlost duševní, totiž stav duše ve smrtelném hnehu, vyskytuje se tím časteji.

Sloužíť totiž ďáblu jen k prospechu, když se príliš často nezjevuje; neboť jeho zjevení jsou tak hnusná, že se lidé s ošklivostí odného od- vracejí a úprimné k Bohu se vracejí, jak se to dálo i tam v Blfurtu. Dávať radéji pŕed- nost tomu, když se ve vší tichosti a skrytosti vplíží smrtelným hŕíchem do lidského srdce

a v bčhj se ubytuje. O, co se nanamáhá* a t« bez omrzení, klidu a odpočinku, aby se Istí a všemožným pokušením a svodem dostal do srdce, aby je od Boha odlouČil s úmyslem, ce¬lého človeka s sebou do večné záhuby strhnou- ti. Podaŕilo-li se mu srdce opanovati oloupí je o klid, spokojenost, zásluhy z dobrých skut-ku, o Boha, ano často i o jeho večné blaho.

Rci, milý čtenáŕi, kdybys byl býval tehdy v Illfurtu, moha pŕihlížeti príšernému radení pekelného nepŕítele, jako mnoho tisíc svčdku, kteŕí to pozorovali, rci mi, chtél bys tak Se- redného, tyranského ducha hostiti ve svém srdci, kdybys tomu mohl zabrániti ? Chtél bys dobrovolné, jen pouhé pul hodiny žíti pospo¬lu s lak désným netvorem? A pŕece tak činíš, kdykoti dobrovolné k téžkému hŕíchu svolu- ješ, čímž udílíš pohostinství jednomuneb více z téchto strašných pekelných duchu a nezba¬víš se jich dŕíve, dokud svých hŕícnu úprimné nelituješ, z nich se nevyznáš a dokud knéz svými mocnými rozhŕešujícími slovy tyto ob¬ludy z tebe opét nevymítne. Taková posed- lost duše není teď nijak zvlášť nápadna a ob- tížna a lidé Žijí v takovém smutném stavu celé týdny, ba celá léta. Ale pŕijde jednou doba, kdy tato clona s duše spadne a tu se teprve objeví všecka její nevýslovná bída, ale pak ovšem bude již pozde.

Když Satan již zde na zemi s nevinnými détmi tak hrozné nakládá, jak teprve bude za- cházeti se zavrženými, které mu hnev Boží vy¬dá na pospas a kteŕí se mu za života dobro- volnéodevzdali! Jak nade vše pomyslení straš¬né bude spolužití s tak ohavným, zlorečeným, bohaprázdným a zlomyslným duchem! Jak je nám potrebí volati se žalmistou Páne: „O Pane, nevydávej dravcúm duše y tebe doafa- Jíci“ (Žalm 73, íg). A proto opakujme často prosbu: Od úkladu ďábelslcých vysvoboďnás, Pane! Buďmež pevni u víre, snažme se ucho- vati si v srdci milost Boží a Satan nebude mocí nám uškoditi ani v živote ani na večnosti.

20 - Lidský vtip a profesorské rozumo-

váni

Proti této skuteČné posedlosti obou detí se pozdvihl se vsech straň mohutný odpor, a to v prve rade se strany vsech onéch živlu, kte- rí již predem v ďábla neverí a tudíž všechnv prípady posedlosti a drkevního exorcismu jen pohrdlivým úsmévem, aneb nékolika tak zva¬nými vedeckými frásemi odbývají.

Zajímavéjest pojednám nemeckého fysio- loga, profesora Hoppeho z Baselu, o prípadu v Iilfurtu: Pros t u do val prý prípad, pročetl brožurku pana faráŕeBreye, rozmlouval otéto veci s duchovními obého vyznání (mini asi též pastory) a dospél k záveru, že posedlost jest po lidsku nepochopitelným zjevem; nechce však nijak k utvrzení domnenky o posedlosti pŕispéti. „Uznávam,“ píše, „že byli chlapci exorcismem katolických duchovních uzdrave¬ní, aie nikoliv tak zvaným vymítáním ďábla, nýbrž fysickým vyléčením chorého mozku. Tudíž rozpoznávam u každého z obou chlap- cň hystericky - choreatickou pomatenost a vy- svétluji postup nemoci následovné; Celá duše, aneb odusevnélý mozek obou chlapcu puso- bil dabelské strašení, jakož i uzdravení sám, a to pomoci mozkové organisace a duševního mozkového mechanismu.

Deti jevily rozmanité a velké vedomosti, ale i to vézelo v nich a není to dnes také již nie nového a neslýchaného, jen že se tomu neve¬nuje pozomost; mimo to se to stálým drážde¬ním mozku povzbuzuje. Rovnéž není ani ná¬padná pamét néčím ojedinelým, takže se na to dnes již nepohlíží jako na nejaké pusobení ďábelské. Víra v zavítaní dabla do lidského mozku je príliš laciná, než aby se dnes ješté uplatnila.“

S prominurím, pane profesore, ale to je pŕes- prílis slabá a nevedecká argumentace. Co by to bylo za apartní mozek, kdyby sám vyvolá¬val ďábelské strašení, když tu pŕece jde o detí 8 až íotileté, beze všech vedomostí a zkuše- ností, bez znalosti politiky nebodejin? Čoby to bylo za organisací mozkovou, když déti mluví plynné cizími, nikdy nenaučenými jazy¬ky, když odhalují svédomí jiných lidí a zjevu- jí nej taj nej ší jejich provinční, když mluví o vedeckých vécech tak, že odborníci toho lepe nedokáží, když pŕedpo vídaj í budoucí události, které se doslovné vyplňuj í f nebo když vyví- její silu, která silu detí daleko presahuje? Jak nápadné jsou vlohy paméti, když déti naroze- né 1855 a 1857 pamatují si všechny podrob¬nosti, které se udály za švédské války roku 1639, aneb 1749 za velké revoluce v jednodi- vých rodinách v Illfurtu?

OvŠem, takové zjevy vysvetlovati hysteric- ky-choreatickou pomateností je príliš laciné, pane profesore, a dokazuje, k jakým nesrov- nalostem jest učenci vzíti útočišté, jde-li o to, aby víru v nadpŕirozeno stuj co stuj poprel.

Samozrejmé vrhla se také celá smečka teh-

dejších libcrálních a radikál n ich listu na tento prípad jako na šťavnatou kost, aby celou vec podie osvédčené metódy lživé pfekroutila a surové zesméšnila. Na ukážku uvádíme, co pfinesl „Journal d’ Altkirch“ ze dne 18. led- na 1868:

„Co se ďábla týčeT stali j sme se tak dosti nevéíícími a když nám nékdo vypraví o po- sedlosti, smejeme se tomu. Ale povera je jed¬nou zde a nikdy nelze dosti bojovati proti ná- zorum, které se v srdci lidu k j istému účelu udržujíf kterýzde rozebírati nemíníme... Obe déti, k nimž s počátku povoláno nékolik léka- ŕu, podrobený pozdéji v kapucínském kláštere v našem sousedství prazvlášmímu léčení; a- však ďáblové nechtéli ustoupiti a všeobecné pozorností itále pri bývalo. Co se mélo deiat? Všechny prostŕedky byly již vyčerpány, když tu vláda prišla na šŕastnou myŠlenku, dáti vec četnickým strážmistrem na místé vyšetrili. Nu- žet čeho nedokázala veda ani magnetismus, ani zaklínaní, dokázal p rým kovaný pán, Hned pri první návstévé autority se déti uklidnily a rozveselily; jejich pohyby stály se pravidel¬nými a ďábel odrazil ke všem cfasum. Šťastnou cestu!"

Tak délá histórii duchaprázdný a nesvédo- mitý novinár, ne snad nekde až vc Spančlsku ncb Holandsku, ale v Altkirchu, vzdáleném pouze 10 kilometrú od Illfurtu. Tomu bybyl asi cľäbel také pékné vyzpytoval svedomí, kdy- by se byl odvážil déti ve vlastní osobe navští- viti.

V jiném čísle ze dne i. února 1868 posmívá se a vtipkuje jeho korešpondent takto:

„Ďábel v Illfurtu. Jak bohatá to koŕist pro velké i malé novináfe. I hrdinné Činy Herku- lovy biednou pred hrdinskými kousky téchto ďáblem posedlých detí. Krucifixy a amulety na jej ich krku zavesené se za praskotu a ze¬lených a modrých plameňu proméňují v prach. Deti pŕedpovídají budoucnost-anejvčtší všech divú-bez zvonu a provazu odzvánéjí jiným lidem k smrti. A to je pouze pŕedehra. Každý den pŕináší nový div, dokud se satanu nezlíbí -doufejme, že to bude co možná nejpozdéji - do své h'Se se vráúti.

Ovšem, osvícení duchové budou kiásti ne- diskretní otázky. Budou se tázati, proč právé ty to úbohé déti spíše než j iní mély tu pochyb¬nou Čest hostiti rohatého boha. Vypráví-li se jím o chraptivém kriku, plachem pohledu, šku- bání a kŕečích, odpovídají: „Toť samá hysté¬rie, plyny, padoucnice a místo svecené vody odporučuji sprchy, silnou stravu, kíystýry a ruzná projímadla. Ješté štčsd, že netvrdí, že

i véŕící a vymítači ďáblu, poslednéjší zvlášté, maj í ďábla v tele, a sice toho nej horší ho ze všech, totiž absurdního.'*

Podie téchto príkladu mužeme zjistiti, s ja- kou frivol n í lehkorayslností nevérecký svet soudil o téchto tak zvláštních vécech, vystŕí- haje se podrobiti je bližšímu prozkoumání. Učení o pekle a zavržených andélech se j im zkrátka nehodí do krámu a proto se spokojí pokrčením ramcnv a ladným posmechem.

Mnohem zdrželivéjší byli lékaŕi, kteŕí deti v prvním období léčili, zvlášté pp. Dr. Kraíľt, Dr. Henri Weyer a Dr. Alfred Szerteki z Mül¬hausen, Shledali nemoc jako nevysvetlitelnou, neodvážili se však o její povaze podati nejakého úsudku. Okresní Iékaŕ z Altkirchu, Dr. Lévy, ŕekl panu farári Breyovi docela otevŕené, že jeho umení je zde bezmocné a že tu spíše ka¬tolícka Cirkev muže pomoci.

Zpráva o posedlosti a vysvobození obou detí dostala se až do Paríže, kde se pak límto pŕípadem zabývaly též velké bulvárni listy, ovsem ne vždy v pŕíznivém smyslu. Tak na príklad zaradil Edmond About do svého lis¬tu ,,Opinion Nationale“ korespondenci, která tyto udalosti označila jako humbug a tvrdila, Že se deti dosud nalézají v tomto bídném sta¬vu. Časopisy „Industriel Alsacien“ a „Journal de Colmar“ tento Článek otiskly.

Proti tomu zaujalo štrassburské biskupství verejné stanovisko a dalo redakcím udëliti pa- nem generálním vikáŕem Rappem následující Šňupku:

„Ve Strassburku dne 9. ledna 1870.

Pane redaktore!

Ve Vašem čísle ze dne 7. ledna uverejnil jste zprávu o Štrassburku, která vyžaduje o- pravý. V Illfurtu je malý hoch již čtyri roky stižen nemocí, jejíž püvod a povahu nedoved- li odborníci zjistiti. K opetným žádostem sta- rosty a ťaráŕe nafídil štrassburský biskup vy¬šetrovaní a rozhodnuto dopravíti dite do si- rotčince kíástera Všech Svätých v Schiltighei- mu. Po více mesícu pozorovány nepretržite neobyčejné zjevy, jež zde rozebírati považuji za zbytečné, které však budou podrobne uve- rejnëny v jednom z alsaských náboženských Časopisú. A tato komise, jíž nikdo, mimo Va- Šeho korešpondenta, neupfel schopnosti a od¬borné znalosti, prišla k náhledu, Že tato sku- tečnost jest jedine nadpŕirozeného püvodu. Cirkev používá pri podobných, ba i pochyb¬ných pŕípadech, zvlaštních modliteb. Ty to modlitby byly vykonány a od té doby je díté úplné zdravé, Vአkorešpondent ŕekl opak pravdy, tvrdé k našemu úžasu, žedíté zustalo v témž bídném stavu. Poznámky, vtipy a hany, kterými svúj článek okorenil, se dost možná Vašim čtenáŕúm líbily. Nechci se u toho po- zastavovati. Chtél jsem pouze skutečnost zji- stiti a očekávám od Vaši loyality, že tento do- pis uverejníte v jednom z nejbliKích čísel Va- šeho časopisu."

Podepsán: Rapp, generálni vikár.

D O PLNÉ K - Dopis Dépolda Bumera pánu rekioru Hausserovi bývalému al- mužniku v Saini - Charles, zemrelému 2. listopadu 1921

^Íladšímu chlapci Josefovi by!o pri vypuk¬nutí nemoci teprve 8 roku a tudíž dovedl sot¬va čisti a psáti, ale starší jeho bratr byl již po¬kročilejší a dovedl, byť i nedokonale a ješté s chybami, nemecky a francouzsky čisti a psáti. Ale když se dostavila krise, bavil se s návšté- vníky mnohdy celé hodiny bezvadnou fran- couzštinou.

Naše čtenáre bude jiste zajímati dékovný dopis, j ej ž Dépold ješté v témz mésíci svého vysvobození psal tehdejšímu almužníku, panu Hausserovi. Podáváme jej v úplném souhlasu s ťrancouzským originálem:

„J. M. J. V Ulfurtu, dne 31. ŕíjna 1869. Svätá vule Boží.

Pane abbé almužníku!

Kladu sobé za čest, vyjádŕiti tímto své uz¬naní za všecka dobrodiní, jichž se mi ve Va- šem posvátném domé milostí našeho Pána Je- žiše Krista a jeho sväté Matky dostalo. U Vás došei jsem toho štéstí, býti vysvobozenuz mé- ho nadpnrozeného utrpení. Cítím se dnes tak šťastnen jako nikdy pŕedtím. Teším se nyní se svým bratrem Josefera, který, jsa toutéž ne-mocí stižen, byl 27. Hjna naším panem fará- ŕem uzdraven. Dnešní nedčli obcovali jsme v kostele s celou farností dékovným službám Božím se slávnym Te Deum, vyzvánéním a slávnym požehnaním na podékování za ne¬zmerné štéstí, jehož se nám dostalo.

Nyní navštevujeme kostel i školu, jako kdy- bychom nikdy nebyli bývali nemocni; myslím, že jsme méli zvláštni nemoc, ježto se nedovc- deme upamatovati na žádnou z pŕestálých ú- trap, ale ješté jednou díky Bohu, že j sme vy- léčeni.

Končím s Bohém, porouČeje se do Vašich modliteb.

Prijmete muj nejuctivéjší pozdrav.

Dépold Burner.

Též srdečný pozdrav velebné matce pred¬stavené a sestre Damase. Pozdrav mých rodi- čň všem sestrám.”

Čtenáŕe bude snad zajímati, co sedálesho- chy stalo a co z nich bylo. Oba zemŕeli v mla- distvém véku. Dépold zemŕel již za pul dru¬hého roku po svém vysvobození, totiž 3. dubna 1871, maje teprve 16 let. Jeho bratr nalezl práci v Zillisheimu a zemŕel tamtéž 13. ledna 1884 ve véku 27 let, když se byldŕíve, 7. led¬na 1881, v Zillisheimu s Alžbetou Simmetovou oženil. Roku 1883 narodil se mu syn, který však téhož roku zemŕel. Pan farár Brey pr- spéchal k lóži umírajícího Josefa Bumera, aby mu udelil svätosti umírajících a pripravil jej na cestu do večnosti. T ento horlivý pastýŕ duší, který skoro 30 let tak požehnané spravoval íamost illfurtskou, zemŕel v povesti svätosti dne 26. zárí 1895 ve véku 68 let. Podnes vy- právéjílidé v lUfurtu, žebyloi jemu, jako kdy- si svätému farári z Arsu, po celý život snášeti sužovaní od pekelných duchu a to hlavné v noci. Svécenou vodou pokaždé lomození zažehnal. Tutél radu dával 1 nečetným návšté- vníkum, kteŕí se odhodlali žádati u neho no- clehu.

Nástupcem faráŕe Breye byl farár Augustin Soltner, který v roce 1901 starou faru dražbou prodal a vystavél poblíž kostela péknou famí budovu a pred jejím pručelim nádherný po¬mník abbému Bochelenovi, poslednímu alsas¬kému mučedníku revoluce.

D O D A T E K

POSED LÁ ČERNOŠSKÁ

D i V K A

/ - Pri službách Božích

Africký missionáŕ, Pater Erazim Hörner, z rá¬du trapistu, vypraví podobný prípad posedlo- sti, jenž se udál v roce 1906 v území čemochu (Natal, Jižní Afrika}. I tento velmi zajímavý prípad potvrzuje pravdu katolického učení o jsoucnosti zlých duchu a jejich príšerné mo¬ci, jakož i o straslivosti téžkého hfíchu a o tom, jak velice jest prospešná svátost pokání. Po¬tvrzuje téz moc katolícke Církve nad duchy podsvetí podie slov Spasí telových, jež pronesl k apoŠtolum: ,,Ve jménu mém budou zlé du¬chy vymítati“ (Mark, XVI, 17). Částtéto uda¬losti uverejnil již Pater SchÖbitz, redempto- rista, pod titulem: „Zda-li pak jsou ještédnes dábiové?“

V lété roku 1906 byly pozorovaný u 17 lete černošské dívky Kláry Germány Celeovézce- la podivné zjevy, jež nebylo lze prirozeným

zpfisobem vysvéditi. Dívka pokfténa již jako nemluvné a ve veku 4-5 let privedená do mis- sijní školy sv. Michaela. Rodiče byli pri jejím narození ješté pohany; obrátili se sicepozdeji* ale nepožívali nikdy dobré povesti.

V jejich chate (kralu) panovaly véčné ne¬sváry, hádky a klení. Díté bylo slabé, hodné vytáhlé dévče, dosti nadané a dobrou zpévač- kou. Byla však velmi náladová, dnes nezbed¬ne veselá a zítra rozmrzelá a zamlklá, ale vždy velmi Živá, popudlivá a k zlosti náchylná. Po prvním svatém prijímaní chovala se néjaký čas dosti dobre. Ale brzo nabyla u ní lehkomysl- nost opét vrchu; zanedbávala prijímaní svä¬tých svátostí a osvojila si prazvláštní zpuso- by'

Stala se všem nápadnou príšerným leskem svých očí. V noci tvárila se jako šílená. Zúri¬la a kŕicela: „Jsem ztracena, neplatné jsem se zpovídala a svätokrádežné prijímala. Jsemnu- cena se obésiti. Satan mne volá.u Všechny do- mluvy byly mamé. Tu a tam byla trochu klid- nejsí. jednoho dne odevzdala Pateru Erazmiu lístek, který obsahoval upsání ďáblovi. Jakse dívce toto upsání dosialo do rukou, nedovedl si nikdo vysvétliti, ale ke Stolu Páné již ne¬pristupovala.

Dne 2o. srpna 1906 zúrila neslýchané; roz¬trhala vrchní šat na kusy, škrípala zuby, Ste¬kala jako pes a kŕičela o pomoc: „Sestro, za- volej mi Patera Erazima. Musím se zpovídati a chci nyní vše ŕici. Ale rýchle, sice mne Sa¬tan usmrtí. Má nacle mnou moc. Nemám pri sobé již nie svéceného, neboť medailky, jež jsem nosila na krku, jsem zahodila.“ Sestra Ju- liána, predstavená u sv. Michaele, se velmi zalekla, ale ihned jí zavesila na krk jedno „Ag- nus Dei“, jedno pouzdro se svätými ostatky, medailky Nepoškvrneného početí a sv. Bene¬dikta a pokropila ji svécenou vodou. Dívka hlasité vykríkla: „O, sestro, páliš mne. Pošli pro Patera Erazima, onť jediný múže mi po¬moci.“

P. Erazim byl zavolán. Nalezl Germánu v kru¬hu jejích druzek a tŕí sester. Byla ve zbésilém rozhovoru s jednou neb dvéma neviditelnými bytostmi, z nichž jedna kŕičela: „Nyní nade- šla naše hodina. Teď nás bude mnoho poslano na svét, abychom pokoušeli, svádéli a trápili duše. Beda tobé, Germáno. Dosud jsem byl sám, ale nyní j ich pŕijde mnoho tebe trápi t.“

Ale dívka zvolala: t,Co máte se mnou? Já za to nemohu. To sestry zavolaly knéze, ale já jsem mu to nejtézší jesté neŕekla.“

Páter E raz im udelil úbohému dítéti pože¬hnaní. Germána se naň ostré podívala a ŕekla: „Mám to fíci tomu zde? fteknu mu to. Již toho mám dost a ty mne príliš soužíŠ, On má též úpis, jejž žádáš zpet. Vzal jej s sebou .,. O, ten, jenž jest ve mne, ukrutné mne trápi. Jeho j meno jest Satan.“

Erazim se jí pak tázal: ,,Kdo pak jsi?“-„Já jsem to.“ - ^Jsi Germána?“ - „Ne, nejsem Ger¬mána. Jest mi sice jíti odtud, ale Germána je moje. Však j i dostanú! Odstraň tento obraz (medailku Matky Boží). Ta nám potrela hlavu. Je to Maria, Pryč s ní. Vidíte hada pod jejíma nohama? To jest našinec, drak!“ Na to se di- voce a potupné smál,

Germána; „Já jsem Satana volala a on pŕi- Šel. Čtyŕikrát jsem prijímala hodné a potom vždy svätokrádežne. Také jsem se nikdy ne¬priznala, že zloduch ke mne pŕisel. Jsem ztra- cena, musím si zoufati. O, zoufati si jest straš¬né!“

V nedéli, dne 26. srpna 1906 poručil Páter privésti posedlou z misijní stanice sv. Mi¬chaele k nedélním bohoslužbám. Jedna sestra ješté s jednou silnou dívkou vedly ji do kapie. Vsechnv tri zustaly v pozadí stati. Hned na začátku síavné Mše sv, stala se Germána nepo¬

kojnou, délala posunky a začala tiacbati. Pri evangeliu bylo již sotva ize j i udržeti. Nyní jal sc knéz čisti evangelium, obsahující slova Spasi telová k apoštol um, když se byli mam é namáhali vymítnouti ďábla z hluchého: „Ta- kový druh ďáblô nevymítá se leč modlitbou a postcm“ (Mat. XVII, 17-20). Ihned poté strhl sc povyk, Dívka snažila se všemožným zpusobem kazatele rušiti, Kŕičela, rieskala ru- kama a smála se. Pak zase nadávala a zúrila, skŕípéla zuby a pojednou pádiia z kostelaven.

Nékolik sester j i pŕivedlo zpčt a vykázaly jí místo v první lavici. Mezitím povzbuzoval knéz prítomných k modlitbe a bdelosti, aby neupadli v tenata zlého nepŕítele, neboť Sa¬tan jest 1 h áre m od počátku a snaží se jen lidi svádeň.

„Lež“, kŕičela Germána, mrštivší modliteb- ními knihami na zem.

„Mlč“, poručil jí knéz, „a vyznej pravdu“.

„Ano, všechno jest pravda/1 vyznala nyní dívka hlasité.

Kazatel líčil dále, jakým zpusobem Satan duše svádí, totiž: žádostí očí, žádostí téla a pýchou života. Mnoho lidí dáse jím oklamati, trvaj í ve svých hŕíších a zamlčují je ješté ve sväté zpovédi.

„Nezpovídejte se,“ kŕičela do toho Germá¬na.

Knči, pŕikázav jí mlČeti, kázal dále, mluve o otroctví hfíchu a o bídném stavu téch, kteŕí nehodným pŕijímáním svätých svátostí hro¬madí svätokrádeže.

„Jen všechno zamlčujte,“ volala posedlá zno¬vu, „lžete hodné pH zpovédi.“

„Prestaň s lakovými Ťečmi, vyznej spise pra¬vdu.“

„Ano, vše co pravíš, jest pravda.“

Knéz uvádí dále prostŕedky k dosažení vy-trvalosti: „Verte v Boha, milujte a ctéte jej, zachovávajíce jeho pŕikázání.“

Germána vrčela a štekala, opičila se po kné- zi, napodobujíc jeho reč a vyplazujíc jazyk, kŕičela: „Co znamená véŕit? Buh?-Kde jest Buh? - Vždyť jsi Boha nevidel! - Jak mužeš ŕí- ci, že jest Buh?“

„Mlč, duchu nečistý a mluv pravdu!“-Ger¬mána: „Ano, jest Buh. Sídlí v nebi, jest vŠu- de píítomen a já jej vidél..

Nyní napomínal kazatel veŕících k pevné víre, k pokání a návratu k Bohu dobrou zpo- védí.

„Jenom toho nečiňte,“ ŕvala dívka, „je to samá lež a klam. Prestaň už se svým kázaním, trápiš mne.“

A Páter pokračoval v kázaní, j sa kŕikem Germaniným stále pŕerušován: „Lež, jen toho nečiňte.“ Jednou zvolala: „Zpovídejte se vždy neplatné, bez všeliké prípravy, bez zpytování svedomí, bez lítosti a pŕedsevzetí a tak vejde- te do nebe.“

Když byla zmĺnka o svecení nedéle a o včas- ném dostavení se ke Mši s vate, kŕičela: „Ne¬čiňte tak, pŕicházejte až po pozdvihování. Tla- chejte a sméjie se v kostele a utíkejre upro¬stred bohoslužeb pryč.“ Za chvíli kŕičela: „O jak dlouho kážeš! Kdy již pŕece prestaneš?“ Ke konci kázaní vyzval kazatel prítomné, aby poklekli. Modlil se s nimi vzbuzení lítosti, obnovení slibu kŕestního a mimo to vzývaní Matky nebeské.

„Nekleknu,“ ŕvaia dívka, „nelze mi Bohu úcty prokazovati, Délejte to všichni jako já. Upíšte se Satanovi,“

Lidé trnuli hrúzou; všíchni byli v hloubi duše rozechvéni,- Poté zpivalo se Credo a pri slovech tlEt incamatus esť‘ chouiila se a str¬kala Germána jako pes. Pri obetovaní pozdvi¬hla se od zeme a vznášejíc se ve výši asi dvou metrú, preletela pŕes operadla lavic a snesla se za potupného smíchu v presbytáŕi za mini- stranty k zemi. Obrátivsi se pak k tidu, vola¬la: „Klaňtese mne!“ Knezj í poručil, aby mlče- la a se vzdálila, „Nemohu Bohu úcty proka- zovati“, odpovédéla, „nejde to."

Rovnéž i pri pozdvihování a svátostném požehnám bručela a zúrila. „Prestaň se svým kouŕem! Nemohu si kleknouti, netze mi se klanétí/*

Na ty to bohoslužby účastníci j isté nikdy ne- zapomenou.

2 - Satan a kríz

Jednou vyšplhala se Germána-jako již více- kráte pŕedtím - na prični zed 2 1/1 metru vy¬sokou a asi ruku širokou, strechou krytou a tan- čila na ní. Pojednou se zastavila. Na zdi pod jejíma nohama visel kríž. Tuše začala, vlastne její démon, pronikavé smáti a rukama tleskati.

„Ha," zvolala, „zde jest nyní ten ježíš, syn človeka, Syn Boží; visí na kríži, ha, ha, ha.

V nebi bylo kdysi ŕečeno: Božské Slovo stane se jednou človékem.,. pak bude nám andélfim klanéti se též človeku JežíŠi, protože jest Bo¬hém. Ha. Neméli j sme tedy býti zvoleni my andélé, čistí duchové, abychom ve spojení s tím-

to Slovem vystupovali jako vykupitel, ba ani Lucifer, andéí nejvyšší... ha, ha, ha. - Buh se chtél státi pravým človékem, jehoí telo z hli¬ny učinéno Bohém a človékem v jednéosobé.- A my andélé, čistí duchové, méli j sme se pak tomuto človeku Ježí ši klanéti! ha, ha, ha. Non serviam (nebudu sloužiti), fekl pak Lucifer a velké množství s ním.

Pak nastal na nebi boj. Michael, tenbídník, nás pŕemohl; podlehlijsme a Buh nás nenávi¬deným Michaelem svrhl s nebe do propasti večných plameňu a muk! - O, jak bylo nebe krásné! - avšak non serviam na veky. Nikdy nebudeme se klanéti Bohu, jehož nenávidíme, nikdy Synu Božímu.“ - Tu démon ustal, chveje se, Po jednou volá poznovu ústy dívky:

„Ha, ha, ha! Bohu býti roveň, Bohu, jehož nenávidím. Chtél jsem svuj trun upevniti nad trúnem jeho, chtél jsem Bohu býti roveň. Tu svrhl nás Buh,jehož nenávidíme, nenávideným Michaelem s našich trúnu a vyvrhl nás z nebe. Ale nyní stojím pŕece nad ním, nad Ježísem, Synem Božím, synem človeka. - Ha, ha, ha! Skolte ho! Na hlavu mu šlápnu, tomuto synu človeka.“ Pri tom šlápla posedlá zúrivé jednou nohou dolu na kríž, odplivla a opakovala s po¬tupným posméchem: »Ha, ha, ha! Nyní jest syn Človeka doíe a já nahoŕe. On pode mnou a já nad ním.

V ráji bylo ŕečeno: Ona potŕe hlavu tvou. Ano, Ježíš, syn Márie, mél nám hlavu potŕíti. Nyní stojím já nad ním a šlapu na jeho hlavu!“ Opét šlápla zúrivé dolá na kríž a odplivnuväi si, kŕičela: f,Ti hoši pekné zfídili syna človeka, biči do krve jej rozedrali, uplvali a jemu se posmívali, korunou tŕňovou korunovali a na kríž pribili. Ha, ha, ha! Zde visí nyní Boho- človék, Syn Boží, syn človéka. Sláva tobé, krá¬li! Já nad tebou, ty pode mnou, ha, ha, ha!“

Tu náhle seskočila dolu, chvéjíc a choulíc se na zemi a všecka se tíesouc, vyrážela ze sebe zoufalý nárek. Jako vypráskaný pes klidila se odtud do ložnice.

3 - Kázáni pekelného ducha

X^šemohoucí Buh použi vánékdy zavrženého pekelného ducha k tomu, aby vydal pravde svédeetví. Tak dosvédčil Satan v illfurtském pŕípadé pravost katolícke víry a učení Kristo¬va. Zde zase méla kdysi tato nešťastná černoš¬ská dívka dojímavé kázaní o Nejsvétéjší Svá- tosti. Bylo prítomno nekolik knéží a rádových sester. Germána postavila se pred hlavní oltár a zvolala silným, úplné zmeneným, cizím hla- sem:

„Zde ve svätostánku ve sväté hostii jest pŕítomen Ježíš Kristus jako Buh a človek, ste- lem i duší, s télem i krvi. Ano, jest zde prav¬divé pŕítomen, Bohočlovék, jeho nenávidím. Obklopujejej mnoho andélu, kteŕí se mu klaní. Vidím je, vidím je, vy jich nevidíte, ale zato my. Zde, zdejsou. Ach, andélé se kianéjí Ježíši, Bohu svémua Bohu vašemu, jeho nenávidíme. Klanéjte se též JežíŠi, jako andélé. My se mu neklaníme, Nemužeme a nechceme se mukla- néti, Bohu, jeho nenávidíme. - Ježíš, zde pŕítom- ný, má mnoho légií andélu, kteŕí semuklanéjí a jemu slouží. Sedí zde na truné, vše se mu korí. Hleďte jen, hleďte, jak se mu všichni kla- néjí-jen my ne. -

Ha, my máme takt krále, sedícího na truné ohnivém. Má ohnivou korunu na hlavé. Ob¬klopuje ho oheň. Legie mu slouží, musí mu sloužiti, jsouce ohném mučeni. Náš král zove se Lucifer a má svou ríši a svuj trun v pekie. Béda, beda nám! Večné v pekle, ve véčném ohni, ve večných mukách!“ - Vyrážela ze sebe bolestné výkriky. - „V pekle je to strašlivé, je tam vedro a zima, oheň a krutá, krutá zima. Je tam strašlivý oheň a pŕece nejtem- nčjší temnota, Pŕes tu temnotu se zavržení na- vzájem vidí, zavržení andélé a lidé. Panuje tam samázášť a hádky, klení a vzájemné proklíná- ní, nenávist a trápení vždycky a vždycky, bez konce, bez nadeje nékdy odtud se dostati, vždy¬cky trvati v tak nevýslovném trápení, po ce¬lou dlouhou véčnost, béda, béda!

O, v nebi to bylo tak krásné! Boha jsme vi- déli. Nechtéli jsme sloužiti. Nyní jsme zavrže- ni, zatraceni Bohém, jeho nenávidíme. Béda! Ale to nejtežsía nejtvrdší teprvepŕijde. V den soudu pŕijde tento Ježíš, zde v NejsvétéjSí Svätosti prítomný, jako všemohoucí soudce soudit lidi i andčly, nás, andély zavržené. O, kdyby nebylo nám dostaviti se pŕede všemi k tomuto soudu! To bude strašlivé! Ale bude tak! Buh, jeho nenávidíme, nás k tomu donúti. O, jaký to den hrúzy a muky! Ježíš, Boho- človék, všemohoucí soudce, upŕe na nás svuj hnévuplný pohled. Kdo jej bude mocisnésti?- Béda, béda! A což rozsudek: Odejdéte zatra- cenci do véčnýchmuk, vyzavrženci, pryčode mne na veky!“

Pri techto slovech kanuly z očí posedlé dív- ky bohaté slzy a z úst dral se jí srdcervoucí nárek a zoulalé výkriky. VSichni prítomní byli

Spravedlivý Bože, jaka to hrôza!

Když Páter Erazim zamyslel odcestovati do Ríma, nevedel o tom nikdo, vyjma bratra Me- darda, který vSak o veci zachovával pfísné mlčení. Pri odchodu ŕekl Páter, že cestuje do souscdní misijní stanice Himmelsbergu, aby vyslechl čtvrtletní zpovéď taméjších sester, což také učinil. Ale odtud cestoval dále do Durbanu, kde vstoupil na loď, která jej méla dopraviti do Italie. Téhož večera ŕekla posed¬ia sestrám: „O, vy hňupky, myslíte, Že Páter šel do Himmelsbergu a že se zítra vráti?Ten se nevráti, neboť jede ráno do Durbanu a od¬tud do Evropy, do Ŕíma; ano, cesftije doŔíma.11

Všechny se divily a myslely, že dívka žer- tuje. Brzo však seznaly, že mluvila pravdu. Germána hlásila pak pravidelne, kde se práve Páter zdržuje, ve Špýru, v Oelenbergu u Lut- terbachu, v MilánČ, v Ŕímé. Vše seshodova-

lo na den i hodinu.

Když byla tázána, odkud tyto a ostatní taj¬né vécí ví, odpovédél démon: „O, jediné Bôh, jehoŽ nenávidím, jest vševédouci a všudepŕí- tomuý, nikdo ¡iný. Ani andélé, ani my du¬chové. Ale rýchlostí myšlenky možno nám octnoud se brzo tu a brzo tam, avšak nikdy nemôžeme býti na dvou místech zároveň. Je

nás však mnoho légií, tolik, že by se slunce zatmélo, kdybychom méli telo a byli lidem viditelní. Nespočetní ti duchové ve vzduchu, na zemi a na všech místech svéta vidí a slyší vše, co lidé mluví, co konají a co provádéjí, ano, i co si myslí. Rýchlostí blesku se sejde- me a vŠechno si navzájem sdélíme. Jest nám též našim predstaveným podávati zprávy. Lu¬cifer pak se dozví všechno. - Dáváť velkým rozkazy a ti zase nám.“

Často opakoval: „V prítomné dobé (1906 - 1907) vypuŠtény z pekla na svét celé zástupy nespočetných démonu. I Lucifer byl puStén, Lucifer, náš král. VŠichni se potulujeme své- tem, abychom lidi svádéli. Pracujeme usilov¬né, podnécujíce lidi k závisti, nenávisti, ne¬svornosti, k rozepŕím a válkám, hŕíchumane- pravostem. Ano, pracujeme pilné, neboť čas jest již krátky; ale nyní dovolil nám Buh, jejž nenávidíme, lidi pokoušeti a svádéti. Bez jeho vule a dovolení nemúieme nie činiti. O, d hloupí lidé!“ Tu prerušil svou reč.

5 - Germána Cele-ová,

posedia dívka rozumela v záchvatech všem ŕečem, ve kterých jí kladený otázky. Tak pri exorcismu odŕíkávala celé odstavce obŕadních formulí latinsky napred, opravovala, posmíva- la se a ruzné véci zesméŠňovala. Pak tu a tam vyrážela ze sebe zoufalé, kostipronikající vytí; telo jí bubŕelo a vznášela se nad zemí. Když záchvat minul, dostavila se velká sklíčenost a umdlenost.

Ďábel v ní ŕádící byl Často velmi tlacha- vý. Se zálibou zjevoval nejtajnéjší provinční a hŕíchy prítomných, takže hluboce zahan¬bení rýchle odcházeli.

Označoval pri takových zjeveních i čas a mí- sto, jakož i jména osob zúčastnených. O vŠech tech vecech nemohla se dívka zpusobem pŕi- rozeným dovedéti; byiať odloučena od všeli- kého styku 5 cizími osobami. Když se však lidé dobre vyzpovídali, posedia mlčela; zata¬jené hŕíchy. však zjevovala. Tehdy množí u- vedli své svedomí do poŕádku.

Byla-li vzývána nejsvétéjsí jména Ježíš neb Maria, zachvátil Satana nesmírný vztek a vy- rážel ze sebe príšerná rouhání. I na tele bylo posedlé mnoho, velmi mnoho vytrpéti, až kvílela a naŕíkala bolestí. Jak hrozné to po¬myslení, s télem i duší propadnouti na véky v moc Satanovu 1

PrazvláŠtní dojem činilo, když se Germána vznáŠela ve vzduchu; stávalo se tak nékdy v poloze vodorovné, nékdy kolmé. Vodorov¬ne zdvíhala se pomalú z postele, na níž ležela, vznášejíc se až do dvou metru nad postel a spo¬čívala pak vodorovné natažena, volnč ve vzdu¬chu. Pri tom jí odev nevisel od téla dolu, ný- brž zustal pevne a slušné k télu pŕilehlý. Po delSí dobe se pak pomalú zase spouŠtéla dolu.

Nékdy vystupovala kolmo do vyše a to i

v kostele u prítomnosti celé missijní farnosti. Vznášela se často i l/s metru nad zemí a setr- vala v té poloze dosti dlouho, aniž se komu podarilo stáhnouti ji dolô. Nezdarilo se to ani spojeným silám sester, za pomoci ježte nékoli- ka čemošek. Dokázalo se to teprve pokrope¬ním svécenou vodou, což se ovšem neobešlo bez jejího vrčení a vzteku, Hned poté vsakse zhroutila, plačíc jako decko.

Satan ji sužoval ješté jiným zpusobem. Brzo nadmuki se jí značné prsa, brzo život, ale jen na krátko. Jindy opét stala se hlava nestvumé velikou, krk nepŕirozené dlouhým, pak se opét tváre príšerné nadmuly nebo se utvorilo v o- kamžiku na krku obrovské vole, jež pak stej- né rýchle zmizelo. Télo se často nepŕirozené zkroutilo a zkŕivilo a jazykem šlehala po zpu- sobu hadô.

Často pobíhalo jí také čosi jakoby na prst silný provaz pod kuží celého téla, pŕes ruce, ramena, krk a boky až do nohou. Pri tom vy- rážela ze sebe výkriky bolesti. I v tom se o- svédcil účinek svécené vody a knéžského po¬žehnaní. Zjevy a záchvaty okamžite pŕestaly.

Pri záchvatech byly ze vŠeho nejpŕíäernéjŠí její žhavé se lesknoucí oči, z nichž sálal vztek, zlost, hnev, nenávist a potupa. Každého, kdo ten pohled spatnl, polilo horko a pronikalo mrazení. Prítomní méli dojem, že je pekelný duch chce pohlúti a zničiti. Množí se naučili opet se modliti a to s rakvou zbožností a vrouc- ností, jako nikdy pred tím.

6 - Germána a zpovéd

P merný dojem pusobily presné vedomosti černošské dívky o tajných vécech, zvlášte o hŕí- ších a ruzných chybách návŠtévníku. Nekoli- ka hochum a dívkám. zvlášté ze školy zbéhlým, vytkla verejné hríchy pri zpovédi zamJčené, takže se začali hrúzou chvéti. Pateru Erazimo-

vi bylo jí často uloiiti s nejvétŠí prísností ml- čení. Potom volal zlý duch zlostné: „Jsem kné- zem vázán; nebýti toho, ŕekl bych vám strašné

Ale zvlášť ostré nabrala si dva vcnkovské chlapce, Josefa a Františka. Oba odešli hlubo- ce dojatí do kostela, aby tam kajícné vykona¬li zpovéď. Podobne sevedlo i dvéma ze školy zbehlým dívkám, Kordule a Crescendi, Kor¬dula se chvélana celém tele. když jí neviditelný zjevil všechny její hanebnosti, nemohouc ani slova ze sebe vypraviti, Jisté sodálce z Him- melsbergu ŕekla posedia: „Tetf jsi jeŠtédocela dobrá, ale myslíš, že tak zustaneš? Dej si po¬zor, dostaneme té.“

Ale zvlášť nápadne se chovala ke své býva¬lé pŕítelkyni, která již dlouho nebyla u zpo- védi. KdyŽ vešla do pokoje, vyskočila Germá¬na, pojala ji za ruku a sedla si s ní spolecné na lavici. Mazlila se s ní a prívetivé ji hladíc ŕekla: „Ano, ty jsi moje! Posloucháš a plníš všecka moje prání. Jsi moji otrokyni!“ Objav¬ší ji kolem krku, poklepala jí dúvérné na ra¬meno se slovy: „Ano, tys moji společnid.“ Poslézejí šeptala do ucha; „Jen se nezpovídej, nezpovídej se, to je špatné.“

Dotyčná odešla všecka zdrcena a pospíšila si vykonati zase dobrou zpoved.

Prípad posedlosti, jenž se zde vyličuje, nepŕi- nesl Satanovi ani nejmenšího zevního výsled¬ku. Ba naopak, nikdy nepristupovalo v misij¬ní stanici sv. Michaele tolik detí a dospelých k svätým ívátostem, jako práve v téchdnech.

Jak strašné to poučení pro vlažné katolíky, kteŕi po celý rok žijí vc hh'chu, odkládajíce stá¬le zpovéď pro ne tak nutnou, kteŕí se do roka spokojí jedinou velikonoční zpovedí a tu ješté konají pouze z lidských ohledu a jenom po¬vrchné. O kdyby védéli, jak jest s nimi ďábel spokojen!

7 - Germánino prvni vysvobozeni

Biskupu provincie Natalu, Mgr. Jindŕichu Delallemu, z rádu mariánských oblatu, došla zpráva o hrozných událostech vesv. Michaeii, aie by v zaneprázdnén nutnou cestou do Evro- py, nemohl osobne do missijní stanice pŕijíti a proto naŕídil dne 10. záŕí 1906 P P. Mansuetu a Erazimu vykonati na posedlé slavný exor- cismus.

Výkon obradu ustanoven na stredu dne 12. záŕí v 7 hodin ráno. Dostavili se též rek¬tori z misijních stanic Lurdu a Marienthalu, PP. Apoiinár a Solemus. Germána vesla do kostela provázena tŕemi dívkami a nékolika dospelými černoškami a usedla na židli, Jak- mile začal knéz modliti se litánie ke Všem Sva- tým, stala se neklidnou, škubala sebou a vstav- ši, roztrhala pokrývku hlavy,

Když byt démon tázán na srvé jméno, znéla odpoveď: „Mélek“ (hebrejské označení pro krále). Potomještédodal: „jenommalou chví¬li ješté a budu nucen odejíti. Vyletím oknem kruchty, ale Germána musí se mnou* Spadne-

li na zem mrtvá, pak teprve sestoupím do pek¬la/1

Jelikož exorcísta s tím nesouhlasil, začal Sa¬tan strašlivé fváti a zuŕiu. Došlo to takdaleko, Že bylo nutno dátí dívce pouta. Její obličej byl strašné znetvoŕen. Nejvíce kŕičela, když se k ní priblížil ostatek svätého Kríže a když byla kropená svécenou vodou. Patrne rozu- méla všem modlitbám zaklínacím latinského rituálu a odpovídala správne na vsechny la¬tinské otázky. Byla zlostí téméŕ bez sebe, když knézpronásel ilova: „Inimicus f idei et generis humani, auctor moríis, radix malitiae.“ (Ne- pŕíteli víry u pokolení lidského. puvodce smrti, koreni veškeré zloby.)

Na otázky knézovy odpovédéla Germána me- zi j iným: „Naším knížetemje Lucifer. Tak j ako má Buh své pluky andélu, tak má i Lucifer svá válečná vojska, Jsme rozdelení na ruzné hodnostní tŕídy. Jsou mezi námi malí a velcí/*

„Jsi velký nebo malý?“ - „Jsem malý.“ - „Kdy odejdeš?“ - Za náíku kosti pronikající- ho odpovédél: „Beda, jest mi již jen krátký čas vyméŕen. Zŕítím se do pekla a nikdy více se již nevrátim, nikdy, nikdy více.“

A ukazuje na svatostánek, pravii: „Tamf jest Ježíš, který mi dovolil do Germány vejíti. Tamťjest, Germána jej miluje, ale já ho ne¬návidím.“

Žatím bylo poledne. Večer pokračováno v exorcismu až do noci - ale marní. Ďalší Část noci byla pro Germánu strašná. Sestry ji hlí~ daly. Ke druhé hodine zdvihla hlavu a hle- díc zdesené na levou stranu, volala: „Tu pri- chází jeden z našich z pekla.“ Potom se zdála naslouchati nejaké reči, načež odpovédéla: „Byla bych to udéiala, ale otcove odepŕeli. Nemohu, nemám žádné moci.“

Ráno (dne »3. záŕí roku 1906) byl exorcis- mus opetobnoven, a to pred mnohá osobami. Germána vypadala strašné. Jej í obličej byl príšerné znetvoŕen. Tloukla kolem sebe a bylo nutno dáti j í pouta a svázati j i. Ale to nebyla lehká práce. Neboť zdvihla se i se židlí do vzdu¬chu a táhla s sebou i sestru Anakletu, kteráji držela.

* Když byla konečne premožená, kousla ses-

stru do ruky, zpusobivši jí bodavou bolest. Ale podivné kousnutí! Rukáv hábitu a ostatní Sa¬tý nebyly prokousnuty, nýbržzôstaly na nich pouze pena a stopa po zubech. Ale naruce po - vstaly nejprv Červené, pak modré a konečné zelené sk vmy, odpovídající obéma radám zub u. Uprostred se jevila malá Červená rána, jako pri uštknutí zmijí. Pŕíštího dne utvoŕily se na škvr¬nách vysoké, žlutou vodou podlíté puchýŕe ja¬ko po spálení. Ruka bolela ješté mnoho dní.

Knez obnovil znovu s vírou a dôverou ob¬rad a tentokráte se zdarem. ješté jednou se Germána vyzdvihla do výše a kfičela či spíše ŕvala: „Woooh - woooh-“ Nelze to vylíčiti. Zkroutila se nékolikrát jako umírající a pakse rovné natáhla. Tím bylo vše odbyto. Germána byla vysvobozena. Poutají sňata a mír zavládl opét vjejím srdci Obrad zakonČen slavnostním „Te Deum“.

8 - Germánino druhé trvalé vysvobození

Pŕí rôznych záchvatech ŕekl Germánin dé¬mon, že bude sice vymítnut, ale že se zase vrá¬ti a že po druhé bude hôfe ŕáditi než poprvé.

Skutečné posedí ji pekelný duch najafe 1907 poznovu. Ohlásily se tytéž hrozné zjevy jako dŕíve. Pateru Erazimovi bylo začátkem bŕezna 1907 odcestovati do Evropy, Proto rozhodí se biskup Mgr. Dellale, že vykoná exorcismus sám- Dne 24- dubna 1907 pnšelješté s dvéma kné- žimi z rádu oblatfi do stanice sv. Michaele.

První den namáhal se biskup s tŕemi kné- žími stŕídavé, konaje modlitby zaklínací od 8 do 12 a od 2 do 8 hodin večer - ale marné. Posedlou nebylo možno pŕiméti, aby mlčela, a démona, aby ustoupil. Ustavičné opakoval: „Vsichni jste bezmocní, aŽ do ustanovené doby. Mám dovoleno od Boha, jeji nenávidím, míu- viti a zjevovati; proto budu tak činiti než u- plyne mne stanovený čas,“

Druhého dne exorcismu, po dvouhodinné práci, vznesla se posedia asi dva metry vysoko do vzduchu. Odtud volala potupné na zaraže- ného biskupa: „Není-liž pravda, biskupe, to se díváš a divíš. Halló, biskupe, udélej to také jed¬nou po mne.“ Pri tom se nezbední smála. Bis¬kup a kneží trnuli, nevédouce, co si mají po¬cíti. Po delší dobé snesla se na rukou i nohou spoutaná posedlá na zem.

Nyní modlil se Mgr. Delalle sám s pevnou vírou modlitby zaklínací a vzýval zvlášté Pan¬nu Márii bez poškvrny počatou a svätého Mi¬chaele o jejich mocnou pŕímluvu. Trvalo to jesté dobrou hodinu. Konečne stala se Nepo¬škvrnená i zde vítézkou nad peklem a ďáblem. Za désného zúrení, proklínání a vzteku ustou- pila konečné pekelná beštie a Germána kles¬la jako mrtvá k zemi. Když ji zdvihli, cítila se od svého muíitele osvobozena, a ten ae pak jií nevrátil. Nevýslovné rozradostnén zanôtil biskup „Magnificať* a,,TeDeum“ a celé shro- máždéní se modlilo s ním a s Germánou vrou- cí modlitby díku.

Germána Geleová žilaještč 6 let príkladným životem. O vánocích roku 1912 onemocnela z nachlazení zánétem plic, jenž pŕešel v rýchle úbytč. Dne 14. bŕezna 1913 o svátku Bolest¬né Panny Márie zemŕela velmi príkladnou smr¬tí, s nejvétším klidem a odevzdaností do vúle Boží,

Jako konečný dusledek učiní zajisté náš Čte- náŕ toto pŕedsevzetí: „Nechci se nikdy dobro- volným téžkým bríchem vydati v tyranství to- hoto strašlivého pekelného netvora, abych se nestal jednou jeho obetí ve večných a neko¬nečných mukách nade vše pomyšlení nešťast-

OBSAH

Prcdmluva k prvému vydiní 9

Pŕedmluva k ŕtvnŕmu vydíní SATAN V ILLFURTU *4

i. Dépold a Josef Bumerovi >5

2. Dáblovc SO

3. Satan a sviccné pŕcdmíty 14

4. Satan a Matka Boží 3*

5, Ztráta nebe - Pekelné muky 39

6. Satan a muziky, plesy a tance 4*

7. Dábel prorokem 44

S. Nové plebchy 59

g. Mučednictví chlapeu 64

10, Na poutnirs místé vEinsiedeln 70

11. Satanova pŕÍ2náni 75

12. Nevérecký Iékaï a jeitë méní vÉHci učiiel 7»

13. Biskupská komíne Ss

14. Ortdní hJáícní strážmistra Werncra 87

15. Četník Scbini upláchl 95

i6- Výjcv v Saint-Charlesu 97

17, Dípoldovo vysvobození 103

18. Také Joief vysvobozen 1IO

ig. Vítézitvi Matky nebeské Hi

ío. Lidiký vtip a profesorské rozumoviní Doplnék- - Dopii Dépoida Bumera panu rektoru 119

 

Hausserovi, bývalému almužník u v Saint Char¬les, zcmrclcmu s. iistopadu 1921 126

DODATEK: POSED LÁ ČERNOŠSKÁ DlVKA

j. PH sluibách Božích 130

3- Satan a kríž 1ST

3. Kásání pekelného ducha >39

4. Strach Satani 2 Panny Mane a z e Jv. Michae¬

le. Jeho velkt védomosti 142

j. Germána Cde-ová M5

€. Germána a zpov£

7. Genninino první vysvobozcní 150

8. Germánino druhé trvaJé vyivobozcni »53

 

OPRAVA:

Na str. 15. a, 49. mís t o „Mety" správni „Mulhausen'.

Reprint vydaní z roku 1931 (zvétfieno do formátu A5)

Nakladatelstvi Michael s. a. Martin Železnik Liskovec 212, 738 01 Frýdek-Místek

e-mail: michaelsa@seznam.cz web: michaelsa.cz

2 Podie láinamú p. pojlancc Spicse.

1 Podie dokladfl p. Spicsc a íamího archívu.

1Z práva p. »uperiora Guerbera.

1 Famí archív a doklad pani Spicír.

1 Podie hlišení xtrálmistrz Wcmcra.

1 Funí irchiv.

 

 

PŔEDMLUVA K PRVÉMU VYDÄNÍ

Gírkev katolícki učí výslovní, í c j kou rfibíovc Čili zlí duchoví. Jsou to osobní bytostí, r ŕ h nemající duchové, kterí bylí kdysí od Boha stvorení jakoíto dobrí au dri t vc stavu posvécující milosti a urteni k velké slávi vnebesích. Ale B ¿b, který nikoho nevénŕí, nezápasí l-lí dri v c náležití (II- Tím. II- 5O1 podrobil také andíly zkousce, aby si véí- nou blaienost j ako odmenu zaslouííli; ale v c é zkouäct mnozízandčlú neobstáli. Cluŕli hýli Bohu rovní a tak s vo u pýchou pozbyli Ducha svatéhoaposvŕcujíd m U osti. HHch j q ich byl vyloženou vzpournu proti Bobu, úplným pre- rušením vztahu mezi tvorem a Tvúrcem. Hfich äpáchán silou dueba i vule andéla, s ú mys lem ncudvolatelní setr- vati vc vzpouŕe, která nebyla ani nevedomosti ani slabostí omhmtelna; byl to bfteh naprostí zloby. Proto byli také ihned od Boha zavrieni, bez možnosti pokání. Celý j ej ich duchovní život pfevrácen zatemnením rozumu a zatvrze- nim vťde. K tomu pŕistoupíla ztiiia večne blažeností a za- trzcení k vŕčným mukám pekelným. „BAh prohreíivŠích se andélu neušetril, n ýbrž strhnú v je do pekla, vydal kmu- Ecní väzbám temnosd," piäe s vitý apoíiol Pttr (D. Pctr

n. 4).

Zlí duchové jsou našimi nepŕitdL Závidtnám,že mime, jak uňí sv. Tomáš Akvinský, jednou zaujímatí i ej ich místa

v nebi. Ale protéze proti Bohu nie nesvedou, usilují strh- nouti nis do pokušení a do hŕíchu a odloučiti nás časné i véŕnŕ od Boha.

Učinili počátek s našimi prarodiči, svedse je k nepo¬slušnosti vuČi Bohu. Títnto prvním hrícbem upadli naši prarodiče i s celým svým potomstvem, vyjfmajc jedinč ncjbl. Pannu Márii, v moc a porobu dáblovu, až teprve Spas i tri i víta, Ježíš Kristus, Syn Boží, sestoupiv na zemi, svým vtČlením a smrtí na kríži dílo Satanovo zničil, moc jeho iľmiilapadlé lidstvo zjeho otroctví vysvobodil. Nyní jest člnvťku dána možnost, s milosti Boží odolati poku- Irntm (fAbclfilíým a dojili vŕČné blaženosti.

Víra v dibly je tak stará a rozšírená jako lidstvo sarno.

I pohaní vírili vexistenci zlých duchô, jakkoli i tuto pra¬vdu znetvorili, vzdávajíce zlým duchťim ponejvice z bázní božskou poctu. V Písme svatém Starého Zákona je často jmínka o zlých duíích a liéen tam jejich zhoubný víiv na lidi a jejich zloba. Kdo by nevzpomél na pribéh trpélivého (oba a na hrozná neštestí, která mu Satan i dopustím BoŽího privodil? Za času Kristových byla u židovského národa víra ve jsoucnost a zhoubné pôsobení däblú vše¬obecná. Ježíš Kristus a jeho apoštolovi potvrzovali tuto víru slovem i skutkem. Učili, jak je treba pokušením zlých duchu odptratí, ^vyhánčli ďábly zposedlých lidí. Katolická Cirkev, jakožto sloup a základ pravdy, jedná rovnéž tak, Židáf od svých víFícfch víru ve jsoucnost téchto padlých andílú. K ochráni poskytuje jim zvláštni zbraní: znamení

sv. kríže, svčcenou vodu aj.; stanovila zaklínaní proti poscdlosti a udéluje svým knčŕím zvláštni moc, ničiti moc zlých duchfl a z tél posedlých lídí je vymítati.

Buh dopouští totiž 7, duvodu nám nevyzpytatelných, Že zlý duch násilným a mučivým zasahovaním do lidské čin¬nosti človeka poškozuje a sužuje, nebo mu na jeho čas¬ných statcíth škodu pusobí (obsessio), jako u trpŕlivého Jóba, sv. Antonína poustevníka, svaié Terézie, sv. farire z Arsu, Márie z Môrlu, Krescentic z Kautbeuemu a j. Ano nékdy se i stává, že mu Buh dovolí vejíti do lídského téla, s ním se spojití a svou tyranskou vládu uplatŕiovati nad jeho smysly, orgány a údy. Tímto príšerným spojením a tyranskou mocí je mu umožnéno použh ati smyslú člo- véka pro své účely, činnost duševní pomasti, tak že dokáže vyvolati v ném nejneobyčejnejsí a podivuhodné zjevy (possessio)-

Známky pravé posedlosti jsou: i. Znalost cizích, nikdy neučených rečí.

1, Vedecké znalosti s nápadnou zbehlostí se vyjadŕovati u lidí vedecky nevzdelaných.

3. Védomost vzdákných a tajných udalosti. Vnikaní do cizích myšlcnek.

4. Osvídčováni sílyt daleko pŕesahnjíci lídské a pŕirozené sily.

5. Ochromení nékterých orgánú (slepota, hluchota, né* m ota).

2c se posedlost zejména za dŕív6j5ích dob velini často vyskytovala, a tom svedčí jak Písmo svale, tak i déjiny cirkevní, jak mnoho poscdlých uzdravil Spasitel. „Vymíd mnoho duchú zlých at nedopouštŕl j im mluviti" (Marek T., 34}. „Vycházeli pak od mnohých, krtčíce a volajíce: ,,Ty jsi Syn Boží“ (Luk. IV. 41). - Znim jest také pŕíbčh dvou poscdlých v Gerasc (Luk. VIH. 31)1 posedlého chlapte na úpätí bory Tábor (Mat. XVII, 14. Mar. IX. 16). J svým apostoläm udílíl božský Mistr moc, ďíbly vymíiati (Mat. X. ]}. Cirkev s o u hlasne s e svätými Otci a uciteli církev- ními osvedčila zrejme svoji moc nad posedlými exorcis- mtm - zaklínaním, coí jest slavné vyzvaní dáblajmŕnem JežíŠe a Márie, aby posedlého ŕlovčka opustil aneb všdio poíkosovaní a znepokoj ovaní lidí se zdrŕ.el.Zŕídila ¡'dáštní stu v klenkú sc zvláštni m svécením - ordo exorcistntus aby vykonávali ty to obrady na ončch nebohých lidech.

Posedlost se od smrtí Kristovy v kresťanských íľulÍcK jen zh'dka vyskytuje, ale mezi pohany jest ječtč dnes došli častým zjevem, jak nám o tom vypravuj í misionári. Byŕ i zŕidita, stává se pŕece nčkdy, ž c Ľ ňh dovolí pekelnému ne p Fí telí, aby opanoval lélo nckterého človeka a provádél v ním své neplechy- Jest jescé dost lidí na živ u, ktcŕí bylí očitými svŕdky smutního pŕípadLt dvou dítí v Ľlfurtu a kteŕí jcäte dnes mohou dosvedč iti pravdivo s t rúzných udá- lostí, ne bo í rakové hruzné veci nevymizi nikdy t parné t i.

Na základe autentických dokladu, sepsaných úplne verohodnými, očitými svédky, ktefí pri vysetrování prí¬padu byli téz prihrám j ako znalci, vyložíme zde tragický.

aleneobyčejné zajímavýpŕibéhobou illfurtských chlapcú. Doklady pocháiejí dilem z illfurtského lamího archívu - dilem zc zpráv na misie sepsaných panem starostou Tre- schém z IUľurtu, ŕišským poslancem panem Ignácem Spie- sem ze Schlettstadtu, jakož i panem profesorem Lache- mannem, kteŕí prípad co nejdúkladnéji a ncjsvédomitéii študovali, - dilem z c záznamu pana rektora Haussera, 2, listopadu 1921 zcmŕelého, tchdcjŠího almužníka v Saint- Charlesu, a pana André-bo zRappohweileru, jehož dozoru byl starší chlapec v posledních týdnech pred svým vysvo- bozením svéŕen. Čerpáno též z rady článku, uveŕejnéných v r. 1870 v časopise „Revue catholiquc d'Alsäce“, a z bro¬žúrky, vydané o tomto prípadu panem faráŕem Brey-em z lllfurtu. Samozrejmé jedná sľ v tomto pojednáni jen o čisté dejinné události. které nečiní nároku na dogmati¬ckou nýbrž jenom na prosté lidskou värohodnost.

Véru, pro naši materialistickou dobu se sotva nidejne vhudnéjSí četby, ktrrá by viet utvrdila víru v existenci a príšerne pňsobcní pekelných duchít a vštípila spa sutinou hrúzu pred hŕíchem a Satanem,nad toto jeduoduchc, prav¬divé vyprávčni o strašlivých scénach dábelské posedlosti v nevinných détech.

Spisovatel

PŔEDMLUVA KE ČTVRTÉMU VYDÁNÍ

l\eobyčejné tragická histórie obou úbohých deti v 111- iurtu doäla v uplynulých dvou leieeh netúženého rozšírení, dokonce í vnejvzdálenéjších zcniich sveta. Témérvšechny dkeesní íasopisy ve Francii sc o této knížečcc chvalné vyslovily. Černí biskupove a vysocc postavení duchovní laikove, ale zvláité véhlaaný apoštol Srdce Ježišova, Páter Mutéo, toto dílo ústné i písemné vŕele doporučovah.

Mimo ítyŕi francouzská vydání vyšlo toto dílo také I■> v-- vydŕiul ¡tngliťkcm, äpanŕlském, portugalském, mi- <[

Tento neobyŕejný úspech .svédčí o vehké uíitečnosti a lidovosti díla. Jako kdysi za času Pána Jeiííc byl Satan vsemoho u cnosti Spasitde pŕinuccn pri mnohých pŕíleii- tostcch vydatí svédeciví pravde, tak má poslouiiti i tyran- stv í, j ti na svých d vou n e vi oných o b étech provád41, k tomu, aby proníklo duše spasitelnou bázní pred hnehem a pev¬nou dúvÉrou v Boha a jeho ncposkvmčnou Matku.

Wickerschwibr, dne i, listopadu ig26.

Spisovatel.

SATAN V [ L L F U R T U

Prípad d á b t 1 b k é p o s e d 1 u i t i v naši dobé

1 - Dépold a Josef Burncrovi

"V osade Illfurtu, asi 2 hodiny cesty od Met (Alsasko), jež čítala tehdy kolem 1200 oby vatel, bydlela chudá, ale spoŕádaná rodina B ume r o va. Otec, Josef Burner, prodával po vsích zápalky a troud; matka, Márie Anna, rozená Foltzne- rova, pečovala o výchovu péti do sud nedosp é- lých dítek. Nej starší syn, Dépold, narodil se 2i. srpna 1855 a druhý syn, Josef, 29. dubna 1857. V osmí letech začali choditi do obecné školy. Byly to tiché, prostredné nadané, trochu slabé deti. Na podzim roku 1864 stižen Dépold a jeho mladší bratr tajemnou nemocí. První lékaŕ k nim povolaný, Dr. Lévy z Altkirchu, jakož i další o radu tázaní lékaŕi nedovedli ne¬moc rozpoznati. Veškeré pŕedepsanc léky zu- staly bez účinku. Dépold tak zhubl, že se již podobal ploužícímu se stinu.

Od 25. zárí 1865 začaly se u chlapcu jeviti zcela abnormálni príznaky. Ležíce na zádcch,

točili se v kruhu s príšernou rýchlostí, jako roz-točený vlk. Poté jali se s mohutnou silou a vy-trvalostí zápoliti s postelemi aostatním nábyt- kem, což nazývali „mlácením“, nepociťujíce pri tom ni nejmenží únavy, byť to bylo i sebe dele trvalo. Pak se dostavily kŕeče a škubání, ale hned zase taková skleslost, že leželi po celé ho¬diny bez hnutí jako mŕtvi,

Nezrídka pŕepadl chlapce takový vlčí hlad, že ho nebylo lze ničím ukojiti. 2ivot jim značné otekl a méli pocit, jako by se jim v žaludku pohybovala nejaká koule, a nékdy opétjako když tam čosi živého sem a tam skáče. Nohy se jim často zakroutily jako ohebné prúty a ni¬komu se nepodarilo je rozplešti.

Ale zvlášté staršího chlapce, Dépolda, pro- následovalajakásipnšernábytost,mající kachní zobák, na rukou drápy a telo porosilé nečis¬tým perím. Jakmile ji chlapec spatŕil vznášeti se nad svou postelí, zdesené vykfikl, neboť príšera mu hrozila zardoušením a proto v sebeobrané se na ni vrhal a rval z ní perí. To se stávalo 2o-3o krát denné, treba i pred 100 svédky, mezi nimiž byli muži ze všech tŕíd, kteŕí nebyli leh- kovémí. Toto odporné páchnoucí perí nezane¬chalo, byvši spáleno, zadného popela.

často, kdyi déii sedély na svých iidlích, byly neviditelnou mocí i s nimi vyzdviženy do výse; ale hned zase mrstény déti do jednoho kou ta, kdežto židle letély do kouta opáčného. Jindy opčt za bolestného píchání a bodání v celém téle vytahovaly ze svých šatu množství perí a morské trávy, takže toho byla plná podlaha. Tento úkaz se stále opakoval i pri sebe častejší výméné prádla a odevu. Perí, pokrývající tak nevysvétlitelným 2púsobem jejich tela, nebylo možno pro velký zápach uchovati a muselo býti spáleno.

Hroznými kŕečmi a všelijakým týraním bylí chlapci upoutáni na lužko a celé telo jim silné oteklo. Pŕiblížil-li se k nim nékdo, maje náho¬dou u sebe nejaký s vécený predmet, jako kŕížek, medailku neb ruženec, zachvátil je zúrivý hnev a zbésilost. Pŕesuli se již modliti. Vyslovil-li nékdopred nimi svatájména: Ježíš:Maria.Duch Svätý aj., tu se chveli a tŕásli. Strašidla, toliku jim viditelná, naplňovala je hruzou a zdesením.

Ale i rodiče jejich byli zmĺtáni hrúzou a dé- sem, když jim bylo bezmocné pŕihlížeti k tak strašnému divadlu. Veliký byl úžas sousedu a návštévníkú, jejichž počet stále rostl, neboť zpráva o tomto prípadu se rýchle rozšírila a každý chtel úbohé deti vidéti. Co se to s nimi stalo ?

V Illíurtu žila stará žena, špatné povesti, která byla pro svúj hanebný život ze své domovské obce vyhnána. Ta prý darovala chlapcum ja¬blko, jež také snédlLTo prý bylo príčinou je- jich nápadného onemocnéní. Tak aspoň toné- kolikráte vyprávéli duchové, v détech ŕádivší. Budiž tomu jakkoliv, brzo se ukázalo, jakého druhu tito duchove byli, neboť strom se pozná po ovoci.

Často ležely déti po celé hodiny tise a nevší-mavé. Ale náhle nastala v celé jejich bytosti zmena. Znervoznély a ustavičné rozčilene po- sunkovaly a kŕičely. Avšak hlas jejich nebyl détský, nýbrž jevil se jako silný, hrubý a chrap- livý hlas dospélého muže. Bylo nápadno, že déú pri tomto kriku ponejvíce ani úst neote- vrely, takže bylo zrejmo, že pri tom vlastné ani samy nebyly zúčastnený, nýbrž že z nich spise mluvily jíné neviditelné bytosti. Vydržely celé hodiny kŕičeti r,,Nudeln,KnÓpfeln, Wasser- schnitten!“' Bylo to pŕímo k zoufání a rodiče si jíž nevedeli rady. Konečné napadlo otci ŕíci détem: „Déti, kričte ješté více ke cti a slávé Boží!4' Pri prvém a druhém vyzvání krik už ochabl a pri tretím umlkl úplné. Pan Tresch

1 Názvy pokrmu v tamním kraji obvyklých.

zjednal ihned ticho, zvolav na deti: „Ve jménu Nejsvétéjbí Trojice - kričte jcsté vícľ*

Každáinejslabší pŕipomínkaNejsvétčjší Tro¬jice nahánéla posedléniu velký strach. Jednou požádal Dépold sestru o sklenici vody. Podala mu ji se slovy: „Pij, Dépolde, všeho dobrého do tretice.** To stačilo, aby se chlapec odvrátil, a nikdo ho již neprinútil, vody se napíti.

Ale zvlášť nápadná byla úzkost chlapcú pred svecenými predméty, j ej ich veliký odpor ke kostelu, modlitbe a službe Boží, jakož i klení i necudné výrazy, jichž často užívali, což jim bylo dŕíve úplne neznámo. Mluvili a odpoví- dali v rúzných cizích ŕečech. Ovládali plynné Irancouzštinu, latinu a angličtinu a rozumeli

i nejrúznéjŠím francouzským a španélským ná-rečím. Nebylo tudíž divu, že byl kdekdo žá- dostiv tyto politováníhodné deti spatŕiti a že se

o terno prípad zajímala vrchnost svetská i du-chovní a proto bylo naŕízeno zevrubné pro- zkoumání toho úkazu.

Ale pŕedevsím byl to ctihodný místní farár, P. Karel Brey, bohabojný a šlechetný pastýŕ duší, jejž osud rodiny Burnerovy a zvlášté obou úbohých detí velmi dojímal. VystihI brzo, že zjevy tyto jsou púvodu čisté démonického a že jde ovŠcm o ŕídký prípad posedlosti. Oznámil

proto včc duchovní vrchnosti a ta dala tŕí- člennou komisí knčŽÍ prípad vyšetŕiti a pozdéji naŕídila téŽ provedení exorcismu. Výdatnou oporou v této veci byl pánu farári tamní hod¬ný a pevne v end starosta, panľresch, rovnéž i nejlepSí rodiny v Illíurtu. Vyskytovali se o- všem, k radosti ďáblu, také pochybovači, ale téch nebyio mnoho. Zlí duchové byli plni zášti a zúrivosti proti oném osobám, které jejich po¬vahu prohlédiy, nejvíce však vuči panu farári a místnímu starostovi, jakož i vúči starostovi ze Schkrtstadtu, pánu ígnáci Spiesovi, jeho tamní mu pŕíteli, ŕediteli M ani no to vi a profe¬súru Lackemannovi ze S v. Pilta z kongregace mariánských bratŕí. Tito poslední tri pánove dojíždéli tam z daleka, jediné za tím úcelem, ,iby tento prípad presne zkournali,

2 - Ďá blové

každé in z chlapcô ŕádiJ i nejméne dva pekelní duchové. Svá j mena zatajovali, do kud j en mohli. Ŕekli je teprv,když je P. Souquat jménetn Ježi-šovým k tomu vyzval. Starší D epold byl posedlý zlými duchy Oribasem a Ypésem. Poslední se

vydával za pekelného hrabéte a velitele 7 1 légií. Jeden ze zlých duchu, ovládajících mladšího Josela, slul Solalethieí, ale od druhého dábia nebyio Ize jmóno vy z vedeli. Tento Solalethiel byl však zchytralejší a ukrutnéjší, nežli ďáblové staršíbo bratra.

Ypés ranil chlapce hluchotou, tak úplnou, že hoch nereagoval ani na ránu z pištole, vy¬pálenou v bezprostrední blízkosti ucha. Až ve chvíli svého osvobození nabyl Dépold opét sluchu.

Jednou se pan Murtinot otázal posedlého latinsky: „Unde venis? Odkud pncházíš?“ Posedlý udélal pohrdlivý posunek a rekl: „Tu es diabolus! Ty jsi ďábelľ1 „Ty také,“ odpovédél pan Martinot.

Jeste dvakrát nazval jej posedlý satanem a cľáblem a rovnéž i prítomného pana Spiese.

„ Já nejsem ďábel,“ protestoval pan Martinot, „ale ty jsi jedním z nich asnad dokonce neja¬kým Šéfem jejich.“

To zalichotilo jeho pýše: „Ovšem,“ zvolal, „jsem Šéfem nad 71 legiemi.“

„Pouze nad 70 legiemi jsi šéfem?“ odtušil oslovený.

„Nad 71 legiemi,“ opakoval ďábel.

„Nuž dobre, tedy nad 71 legiemi, ale inohl by ses, úbohý šéfe, za svou ne védomost stydčti, neznaje ani svého ani mého jména.“

„A pŕece, pŕece, znám svoje i tvoje jméno tak dobre jako ty, ale nepovtm ti ho. Kdybys byl židem“, dodal, „odpovedél bych ti ve všech ŕečech."

Ŕekl pravdu, neboŕ když chtél, miuvil sku- tečné rôznými jazyky, zvlášté anglicky a fran- couzsky. Týž den bavil se Dépold pôl hodiny bezvadnou trancouzštinou a rovnež tak í Josef, který dovedl sotva čisti. Ano, když byli jednou samotní, pouze pod dozorem jedné sousedky, hovorili spolu celý den francouzsky.

Biskupský úrad ustanovil za opatrovnice u- bohých detí dve ctihodné sestry. Severu a Me- thuíu, z kláštera v Niederbronnu. Na nádraží ocekával ctihodné sestry starosta s nékolika méšťany a uvedli je k détem.

Ačkoiiv hoši téch sester nikdy nevideli, oslo-vovali je ihned jejich ŕeholními jmény a do- konce jim i tykali. Sestre Severe, rodilé Bavorce, ŕekli počet jejích sourozenctj, jaké je v klášteŕe její zamestnaní a vyjevili j í též nekolik rodin¬ných tajemství. Sestry nevycházely z úžasu.

Pojednou jí ŕekl Josef: „Udélala bys mi ra~ dost, kdybys mi darovala modrou lahvičku, co máš ve svém kufru.“

Ten kufr byl ještč na nádraží. Starosta pro néj posla]. Žatím sedotazoval sestry, co je s onou modrou lahvičkou. Sestra dosvedčila, že má skutečné v kufru modrou lahvičku s étherem k své potrebe. Všichni prítomní žasli, jenom ne pan učitel Miclo, který nevéŕil ani v Boha, ani v ďábla.

Brzo poté dostal y sestry návštévu svých spolusester, tou dobou pusobících v Altkirchu. Hovoŕily spolu tise o posedlých a o všech zvláštních zjevech, které se zde vyskytovaly. Dépold, který byl úplné hluchý a tudíž hovoru nemohl vubec sledovati. lezel na Iňžku. Ale jedna z pŕíchozích sester nebyla o posedlosti ješté úplné presvedčená a označovala prípad jako nervovou chorobu. Tu vstoupil pan farár, práve když se sestry z Altkirchu chtély loučiti, Depold vyprávél nyní panu farári ceiou roz- mluvu a dodal: „Chlubná dámička z Altkirchu tomu neverí.11

Pekelní duchové méli zase svoje nadŕíeené, svoje mistry, pred nimi ž se tŕásli. Občas dostá-vali také návštevu, která jim však nebyla tuze vítanou. PH jednom záchvatu zvolal jeden z chlapcu: „Aha, teď pŕichází mistr!“ - , Jaký mistr?“ tázali se ho. - ,,Eh, náš mistr!“ - ,.Je inocnéjSí než ty?“ - ,,Ano.“ - „Jak vypadá?“ - „Má dve nohy, telo porostlé perím, dlouhý krk, kachní zobák, napŕažené ruce s kočíčími drá- py.“ - „Tak uchop ho, až pŕijde!“ - V tom jíž kŕičcl chlapec: „Zde jest, zde jest!“

S mistrem dostavili se jako pruvodci ježte jiní dva pekelní duchové. „Je nás mnoho,“ hlásil hned posediý. Nekdy sc mistr objevil také v po¬dobe divokého človeka, psa nebo také hada.

3 - Satan a svécené predmety*

Démonická povaha posedlosti projevovala. se hlavne tehdy,pŕiblížil-li se nékdokchlapcúmse svéoenou vodou, ružence m, medailkou atp, Tu pŕímo zúrili; i. úst j im vystupovala pena a brá-nili sc vsí silou proti každému doteku takovými pred méty, Pŕililo-li se tajné nékolik kapek své- cene vody do pokrmu, vúbec se ho nedotkli a kričeli: „Prvč s tvým neŕádem (Dreck), je otrávení“ Chtél-li pak nékdo násilím takový pokrm do nich vpraviti, bránili se ze všech sil, doukli kolem sebe a zuby méli krečovité zaťaté. Ale když nebylo v pokrmu svécené vody, zpo- lykali jej hltavé. Chlapci museli b ý ti nabádáni

j isti txcmi prsty pravé ruky* neboť dabel jednou fekl; „Co pejsek (tak chlapce j meno val) sní levou rukou nebo jen dvéma prsty pravé ruky, to je pro mne.“

Sou sedká pani Brobecková nakápla tajné svécené vody do léku, určeného pro déti. Ale hoši lék odmítli se slovy: „Radéji využi váme všechny vodičky z lékárny, nežli bychomneco prijali od rodiny Brobeckovy,“ Jíndy zase na- bídnuty jim knézem požehnané fíky: (tPryč s tvýmí potkaními hlavami, pop dé!al nad nimi klikyháky," zvolal chlapec

Pan Spies podržel jednou staršimu chlapci

o statky blaho s l.Gerarda Majelly pred obličejem se slovy: „Hleď, toť také jeden, který nejednoho z tvé celedi zahnal I“ Chlapec učinil ihned po- sunek, nafoukl tváre, zaŕal zuby a sevŕel kfeco- vité rty. V tom mu pŕitiskl pan Spies sväté o- staiky na rty. Malý se bránil ze vŠech sil, krou- til sebou a počínal si j ako zoufaiec Konečne vykŕikl: „Kliď se odtud, Taliáne!“ Skutečne byl Gerard Majellamladý, italský liguoriánský bratr laik, zemŕelý v povesti svätosti. Pŕiroze- ným zpúsobem nemohl posedlý nabýti o tom včdomosti.

Ale nejvíce strachu nahánéla Satanovi s v É- cená medailka s v, Benedikta. Proto si jt skoro všichni illfurtští osadníci opatrili a nosili ji stále u sebe. Když pan Tresch chlapcôm predčítal z modliteb, začali kŕičeti; „Není potŕebúabys sem chodil vykládati nám o„Paíasovi na dfevíč- ku“ a o „velké dámé“. Tak nazývali totiž na- šeho milého Spasitelc a jeho svätou Matku.

Pred Matkou Boží méli hrozný rešpekt. Když jednou pan Tresch starsímu, hluchému chlapci vložil do ucha medailku Matky Boží ustavičné pomoci a zároveň Satana vyzval, aby z ucha vyšel, tu kričel: „Nemohu, je tam síra, prysky- ftce a smúla.“ Když mu sestra pŕinesla pokrm neb nápoj, do nicfiž úplne tajné pŕimí sena. byť i jen kapka svécené vody, tu nejen že se pokrmu a nápoje ani nedotkl, nýbrž obyčeiné talíŕem nebo sklenicí mrštil o zeď, aniž se však rozbi- ly. Jednou pčišel chlapce navšdvit jistý mladík z Illfurtu. Právé nastala krise. Tu se jeden z ho- chú dal do smíchu a zvolal: „Aha, ty j si našel peníze; tolik ve svŕtnici, tolik v posteli atolik na špýcharu,“pŕi čemžjmenoval rúzné obnosy. Prítomný starosta pan Tresch se tázai mladíka, co by to mélo znamenali. I sdélil mu, íe byl panem faráŕem požádán, aby mu pŕinesl malý odkaz po své nedávno zesnulé príbuzné, urče¬ný pro taméjší kostel. Aby peníze skryla pred zraky hrabivých dédieň, uložila je pred časem na téch ruzných místech, o nichž mimo tohoto mladíka níkdo nevedel. Když mládenec odchá- zel, volaly deti za ním: „Ano, ano, dobré jídlo, dobré pití a Špatný život pŕivedou té do nebe Všecek zaražen odešel domu. Tato výstraha posediého mela jiste blahodarný vliv na dalsí život mladého mužc.

Dŕíve nežli pan Tresch deti opustil^ pokro¬pil jejich postel svecenou vodou se slovy: t,Sií nomen Domini benedictumľ* (Budiž jméno Páné pochváleno!) - „Non sít, non sit/r (^ne¬buď, nebuď“) skrípél dabel.

Jistý knéz položil za návštevy jednom u z po- sedlých svécenou medailku na ucho. Hned za-čalo se ucho ch vétit takí e medailka spadla. Totéž se opakovalo, když mu ji položil na hlavu. Po- daŕilo-lí se posedlému svécenou vec schovati, dal se do nehorázneho smíchu, ŕíkaje prítom-ným: „Hledejte si svúj nerád; smrdí/'

V uči kneží m j e vil se dabel vždy pln zášti. Mel pro ne jen nízké nadávky, kterč nepochybne odposlouchal od moderních liberálních panáč- kú nebo od rudých soudruhu, „Černokutník* smradoch, tlandák“, to byla j ešte nej ne vinnej ší jména. Ale pana superiora Stumpfa vyzname¬ná val obzvláštní nenávistí. „Ted pujdu Stiimp- ila, toho smrada, potýrat,“ Za chvíli volá sjá-

sotem: „Ach, teďjsem mu provedl kousek, jen kdyby byl pri tom také zhebl.“

Na učtnéný dotaz dosvédčil pan superior, že byl skutečné v tutéž dobu neviditclnou mocí vyzdvihnut do vyše, že veŠkeré na zdi zavesené tabulky spadly na zem, nábytek se pohyboval a zpŕevracel a mimo to nastal v pokoji strašný hluk a lomoz, který ustal teprve, když pokoj vykropil svécenou vodou a Satana jménem Bo¬žím vyzval, aby ho nerušil. Satan pak sám vy¬znal: „Stiimpfl, ten bídník, mi uzavrel vchod, zamazav pokoj neŕádem.“

Žid üm, protestantüm a hlavné svobodným zednáŕňm byl velmi naklonén, ti mu byli ne- ubyČejné sympatičti. „To jsou hodní lidé11. ŕí- kávíU,„tací bymčli býti všichni; ti chtéjí pra¬vou svobodu. Ušetrí našemu mistru mnoho prá- f e íi získavaj í mu mnoho íidí. Ale ti hnojaŕi (ka¬tolíci) a ti černokabátníci (knéží) mu nadélají mnoho škody a olupuj í ho o mnoho duší.“ Knéžské roucho neb hábit rehoiníka vzbu- zovaly v nem velikou oškl ivost a nestrpel, aby jím byl dotknut. Zato však rád pripustil, když se ho nčkterý laik dotk! svrchníkem nebo jej nejakým odévem prikryl. Silný, medený kríž se po každé zkroutil do podoby X, jakmi le jej Josetovi položili na prsa. Škapuiíŕ, který mu

jednou oblékli, vyletel ve velkém oblouku do vzduchu a padl na pláäť práve prítomného čet-níka Wernera, aniž se chlapec byl pri tom sebe méné pohnul.

Panu Treschovi jednou ŕekl: „Vy, kteŕí cho¬díte do svinííku (do kostela) a tam spínáte ruce a ječíte (modlíte se), pŕijdete všichni tam na* horu,“ - pri Čemž ukázal k nebi. „Ale kteŕí to nedelají, pŕijdou k nám.'

Jedna návštčvnice z Bettendorfu položila chlapci svecený ruženec na prsa, avšak ruce mu pri tom držela. Ihned začal kŕičeti: „Chytím-li tvoje kozí bobky, roztrhám ten kočičí ocas (ru-ženec) na kusy; ale obrazu T,velké dámy“, který na nëm visí, nesmím se dotknouti.“ „Co pak je na medailce?“ tázali se ho. „Chlapec a dívka, které „velká dáma11 ochraňuje.“ Pri bližším pro- hlédnutí vskutku shiedáno, že medailka znázor-ňuje zjevení Matky Boží dvema dítkám na hore La Salette.

Jeden prítomný laik se zbožné modlil r „Od úkladu dabelských, vysvoboď nás, Pane!“ Tu vzkypel posedlý velkým vztekem a kričel: „Ti¬cho, lžeŠt drž hubu, nikoliv! nikoliv!“ Alenej- húŕe si vedi Satan pri prúvodu Boží ho Téla, když byl pfedtím chlapec uveden do domu, pred jehož prúčelím stál jeden z oltáru. Úábel

 

 

kŕičel, lomozil a zuŕil, že toho nebylo Ize snésti, a upokojil se teprve, když pruvod pŕešel.

1 Manželka četníka Wernera chtéia derem pripraviti rad os t. Proto kou p U a velký obráz¬kový arch, pred stavuj í d boží telové prace sí. Bylo na ném všechno zastoupeno, od chrámo¬vého švýcara až po faráre s monstrand. Chlapci, dívky, jinoši, panny, muži, ženy, mladí, starí, ano i oltáí, jak se k této slávnosti strojí. Pani Wernerová ty to figúrky vystríhala, podlepila a spodem je opatrila dŕevíČky, aby se mohly pošta vi ti. U viech figúre k použila obyčejného lepidla. Chtéjíc však déti vyzkoumati, namí- chala pŕipodlepování nejhezčí tigurky, švýcara, do lepidla nekolik kapek svécené vody.

Pak donesla ligurky na starostenský úrad, kde byly deti prechodné ubytovány a ošetro¬vaný ctih. sestrami. Pan farár Brey byl práve také prítomen. Déti byly unesený radostí pri pohledu na ty nádherné figúrky, neboí néco podobného dosud nevidely, Jelíkož byly práve v klidu, s es tavil pan farár figúrky na stole v pa- tŕičném poŕádku za sebou, - nejdríve oltár, pak v čele prúvodu, jak se sluši, chrámového švý¬cara, potom mládež, duchovenstvo - posléze

muže a ženy. Dépold a Josef sledovali pozorne a s velikým zajmem toto seskupování. Za chvíli pan farár všechno zboril a vy b í dl chlapce, aby figúrky, které jim teďnáležejí, nyní sami v témže pofádku postavili.

Dépold se dal chuté do práce. Začal posled- nimi figúrkami, takže mu Švýcar pŕisel napo¬sledy do ruky. Ale sotva se ho dotkl, mrštil jím kc d verím, ma je tvár vztekem zrudlou. Josef udiven nad chovaním bratrovým, vstal ihned, aby figurku zase pŕinesl. Ale jakmile na ni sáhl, zacbvácen i on hnévem, rozšlapal ji> kriče: „Ta- dy drep, Š vej čare!“

Prítomní nevedeli, co by to mélo znamenali, až jim pani Wemerová vysvetlila, že pri pod- lepování této figúrky pŕikápla do lepidla své- cené vody.

Nékolik zámožnejších rodin v lUfurtu se u- sneslo, že budou strídavé pečovati o dobré a silné stravovaní téch úbohých detí. Došla pra¬vé rada na pani Nicovóu, hostinskou „u Bílé- ho koníka“. Poslala tedy détem po své neteri, slč. Liné Meyerové, znamenitou čočkovou po- lévku, kterou se zálibou jídaly. Zaradovaly se pri pohledu na libé vonící polévku a chystaly se již, nalíti šiji do svých talíŕu, leč náhle misu odstrčily s výkŕikem: „Pryč, rýchle pryč s tvým neŕádem!“ Co se stalo? Polévky ani neochut-nali. Prítomný četník Weraer se odebral ihned k pani Nicové, aby vec vyšetril. Priznala se, že dosud nevéŕila v posedlost a proto, aby deti vyzkoušela, pridala do polévky lžíci svecené vody. Nyní je pŕesvédčena, že tu nejde o žádný podvod.

Podobné výjevy se opakovaly po každé, byť nékdy i ve slabší míŕe. jakmile chlapci uvedení ve spojení s kŕížem, rúžencem neb jiným své- ceným pŕedmétem. Vždycky stejné zdesení, hrúza, nadávky, besnení. To dokazuje úžasnou moc a pusobivost svátostnin, které v ruce ve- ŕícího kresťana jsou znamenitou zbraní proti útokúm a pokušením pekelného nepfítele.

4 - Satan a Matka Boží

.Ackolivmél däbel pro všechno sväté, ani Boba nevyjímaje, jen nadávky a potupná jména, ne¬odvážil se nikdy potupiti Matky Boží. Byv na príčinu toho tázán, odpovedel: „Nesmím.Paías na dŕevíčku mi to zakázal.“ Nazýval ji vždy jen „velkou dámou.“

Když byl Dépold jednou klidný, dán mu na hraní sklenený obraz Matky Boží. Náhle dosta¬vila se krise. Mrštil obrazem vší silou o zem, že se roztŕíštil. Když jej uklidnili, otázal se ho prítomný profesor Lachemann, z kongregace mariánskych bratŕí ze Sv.Pilta, latinsky: }tQuid sentis de Immaculata Conceptione Beatae Ma¬riac Virginis, quae contrivit caput iuum ? (Co soudíš o Neposkvrneném PoČetí blahoslavené Panny Mariet která ti hlavu potrela?)“ Pln vzte- ku kŕiČel: ,,KĽďse odtud, klid se odtud se svou velkou dámou, nechci o ní slyšeti.“ A začal tak strašlivé klíti a se rouhati, že se toho prí¬tomná ošetŕovatelka zdesila a rýchle nemocné¬ho jménem nejsv. Trojice svécenou vodou po- križovala, dmž se teprve uklidnil.

B y lo p ro zmĺ n én é c ti ho dn é s c s tr y neob y čej n e téikým úkoiem, ty chlapce stále stŕežiti a oše- tŕovati, pri čemž jim bylo leccos vyslechnouti a snésti.

Jednoho dne se otázal profesor Lachemann staršího hocha: „Rci, co soudís o kongregadch a najme o mariánských bratŕích ?“

Malý nedal odpovedi, Poté se ho otázal opét nemecky: „Kde je umístén obraz Matky Boží v kapii koleje ve Sv. Piltu?“

Zase žádná odpoveď. Když se profesor po tretí tázal, tu odpovedél zlostne:

„Cožpak ty. ty držíš vždycky s popy, V prase- čincibrečíŠ (modlíš se) vždycky na levé strane.“

Prítomní se tázali panaLachemanna, co malý dm mini. Tázaný jim vysvetlil, že údaje posed- lého úplné souhlasí, jelikož má skutečné v kapii pensionátu své m ä sto po levé strane, aby lépe pŕehlédl chovance.

Dva študuj í d z Moissac (Tarn-et-Garonne), kteH študovali u mariánskych bratŕí v Besan- fonu, pŕijelt do ústavu ve Sv. Piltu na veliko- noční prázdniny. Pan profesor Lachemann jim dal doporučení pro svého príbuzného, pana Tresche, aby jim umožnil návštevu posedlých chlapcň. Šli tedy do domu Burnerova a zdrže! i se tam až do jedne hodiny ranní. Žasli, slyšíce deti ml uvi ti mužským hlasem, aniž pri tom pohybovali r ty, a dali jim nékoiik otázek v ba- skickém nárečí, velmi podobném spanélštiné.

Pan Tresch nerozumel z toho ani siova. Ale chlapci jim odpovédéli na všechny otázky fran- couzsky. Poté se otázafi študenti chlapcú, odkud jsou a kam se nyní hodlaj i odebrati, avšak po¬sedí í jim odvetili nemecky: ,,Není treba, abych ti to vykládal, ponévadž bys to hned donesl popovi.“

Již po kolikáté zmiňoval se posedlý panu Treschovi o ,.VeIké dámé“, kterou má doma

ve skrini. „Vždyť ¡si ji ješté nikdy nevidel/' ŕekí starosta. - „A pŕece to vím,“ zvolal chlapec, „vsechno dáváš velké dámeajejíimi psu, nosiš je stále v kapse.*1 - „Proč j im dá vás tak pustá jména?“ tázaJ se pan Tresch. - „Nemohu jich jinak jmenovati/1

Jednou prišli p. Spíes a p. Martinot, prová- zeni p. Treschém, k posedlým détem. Hoši, spatíivse je pŕecházeti ulici, jevili hned veiké rozhorčení, Sotva vešli do pokoje, ŕekí mladší Josef panu Treschoví: „Ty jsi Spitzovi (pŕez- díval totiž p. Spiesoví buďto Spitz nebo Canisi) psal a tento (ukazuje na p. Martinota) pŕiŠel s ním.“ - Bylo lomu skutecné tak.

Pan Spies posadil si pak malého Josefa na klin,dávaje mu ruznéotázky, Nékdy odpovedel správne, ale bčželo-li o veci, o nídhz Satan ne¬rád mluvil, tu odpovídal: .,To nepotrebuješ védet.“ Pan Spies se ho také mezi jiným tázal r „Co jste učinili s Voltairem, když k vám pŕi- šel ?4* - „Ó, toho jsme báječné privítali. Šli jsme mu naproti s cropsessím (místo s procesím) a drzeli jsme ho pevne, Když však pŕiSel k pe¬kelné bráne, tu dostal strach a strojil se k utéku, ale nemohl nám již ukiouznouti a byt pŕinucen ohnivou dírou vejíti do pekla/1

Zadní co pan Spies met joseia ješté na kline, položil mu lehounce malýkousek hedvábí vza¬du na temeno, takže chlapec nemohl predmetu ani vidétu ani na hlave ucíti ti. Ale ihned kŕičel: „Dej ten cár pryč, pálí mne.“ - A pri tom se snažil z náručí pana Spiese se vyprostíti. „To není žádný cárf“ ŕekl pan Spies. „Sejmn to te- prve, až mi íekneš, co jest na hedvábí,11 - „Nie na ném není, dej jej pryč, pálí mne,“ - „Tose mňŽes dlouho bránit, nesej mu hu, tlokud mi neŕeknes, co na nem jest,“ - „Velká dáma je na ném.“ zvolal pln zdesení, SkuteČne byl to na hedvábí malovaný obrázek Matky Boží.

A prosil znovu: „Dej i to pry č, co más v kapse, pálí mne to.“ - Mínil tím malý kŕížek, který pan Spies nosil stále v kapse, takže ho nemohl ni- kterak vidéti, a mimo to také udal, že v kŕíiku jsou sväté ostatky, což úplné souhlasilo. Ano,

i medailky, které pan Spies nosil na krku, jej obtéžovaly a pálil,y.

Tu a tam dávai dábel panu Spiesovi také jméno „Kanisi“. Dlouho nevedel pan starosta ze Schlettstadtu, proc ďábel u živá pro neho tohoto označení. Nechápal, vjakémvztahu by mél státí ke svätému Kanisiovi. Tu se náhodou setkals panem superiorem ísenheimských jesu- itú a pfednesl mu tento prípad, Domníval seT že jakožto ŕeholní spolubratr tohoto dávno ze- snulého svétce, bude mu moci podati žádoucí vys vedení- A vskutku; bez dl ou h é ho premy¬slení sdélil mu pan superior, že vc Švýcarsku je v užívaní katechizmus, zvaný „Kanisi", po- névadž byl sepsán svätým Kanisiem z rádu jezuitského. Sto let po smrti svetce vydal jistý Páter Spies, rovnež jesuita, tento katechismus v novém vydaní.

Podie toho má ďábel dokonalou znalost dej in a neobyčejnou paméť pro vsechny události. Pripomína knihu od sv. Kanisia (zemŕelého r. 1597), která podržela jméno svého spisovatele, a pri tom činí narážku na jmenovce starosty, Patera Spiese, který tento katechismus 100 let pozdéji znovu vydal. Jest zŕejmo, že posedlý téchto znalostí zpusobem pŕirozeným nemohl nabýti.

Dne 8. kvetná 1868 prišla deti navštívi t také slečna Márie Spiesová, sestra pana starosty ze Schlettstadtu. Když se k nim chtela pri blíži ti, zmocnil se detí nepokoj, tloukly kolem sebe a snažily sc na návštévnici šaty roztrhati.

Slečna Spiesová by la rovnež jako její bratr horlivou šiŕitelkou katolíckych časopisu ke cti Srdce Páné a sv. Josefa, „Živého ružence“, apoštolátu modlitby a podobných zbožných spolku. To všejí Dépold vytýkal, pri tom jí spí- laje a jméno její pŕekrucuje, Rekl téz, kde časo¬pisy kupuje, udav pritom presné jméno a celou adresu knihkupce Garella. Dosud však nikdy ve Schlettstadtu nebyl a nemohí tedy znáti ani slečny ani knihkupce.

Když se pak chlapce dotkla prstem, na némž nosiia medailku sv. Hubená, kŕičel posediý: „Zaraz, más oheň, páliš mne.“ K tomu ješté dodal; „Viď, pumy nemohly tvé chatky po¬škodili, ponévadž jsi tam méla velkou dámu.“ Mínií tím oblezení Schlettstadtu v roce i8i4, kdy skutečné žádná strela domu rodiny Spie- sovy nezasáhla a také ve válce r. 1870 zúsial dúm uäetren,

Jednoho dne vzal pan Martinot malého Josefa na klin. Malý se bránil, snaže se mu vymknouti, ale marné. I ŕekl mu pan Martinot: „Nepustím té, dokud mi neŕekneš, ve kterých ŕečech jsou psány knihy, jež mám u sebe.“

„Máš u sebe írancouzskou o apoštolátu mo¬dlitby.“

„A ve kterých jazycích jsou ostatní?“

„Nie, nie.“

„Ty malýlháŕi, ŕekni radéji,že téjejich obsah obtéžuje a trápi, ale neŕíkej, že to není nie.“ „Nie to není, nie! - Ostatné,“ dodal francouz- sky,„jepŕi tomjedna, kterou iníváš schovanou.“

Touto knížečkou mínil posediý mariánske hodinky tretí ho rádu s v. Františka, kterou pan Martinot pred časem koupil u veteŠnice a ježto byla chatrná, dal ji pŕevázati a nyní j í denne používa. O tretí knize nechtél Satan nie védétí. Byla to Pars verná rímskeho breviáre.

Po tomto hovoru p, Martinot chlapce pustil. Tu se chlapec vrhl na postel a vedl neslušné reči, jež ovšem jediné Satanovi jest pŕičísti na vrub.

5 - Ztráta nebe - Pekelné muky

^^yšlenka, že nebe ztratil, a to na veky, činila Satana nevýslovné nešťastným. Nékolikráte zvolal ústy úbohých détí: „Ó, jak krásne jest to tam nahoŕe, jak krásne jest tam! Ach, kdyby mi bylo jen j ešte jednou dopŕáno, tu slávu spa- tŕiti, jak bych byl Šťasten!"

Jindy opét ŕekl: „Ó, jak jest pŕece nebe krás¬ne. Kdybych smel je jesté jednou spatŕiti, avšak nikoliv - ncuzŕím ho nikdy více.“ Když se ho prítomný pan Tresch tázal, proč takové túžby zjevuje, zabédoval: „Jsem k tomu donucen onémi tfemi, kteŕí jsou silnéjší mne.“

Když byl Dépold prevezen do sirotčince Saint-Charles v Schiltígheimu, choval seprvní tri dni zcela klidné. Avšak čtvrtého dne večer objevil sedábel vjehotélepoznovu,„Zdejsem,“ zvolal pojednou ,,a jsem pln vzteku.“ Sestry se ho tázaly, kdo že jest. - „Jsem kníže temnosti.“ - „Kde bydlíš?“ - „V pekle.“ - „Nechtél bysdo nebe?“ tázaly se sestry dále. - „Ovšem, ale pro mne není již žádné nadeje dostati se tam.“ - „Kdo pak té z nebe vyhnal?*1 - „Michael, ten smrad, Michael se svým mecem." - „Co by s chtel podstoupiti, abys mohl do nebe se do¬stati?“ - „Chtél bych tisíc let sedéti na Špen- dlíkách a choditi po ostrých nožích, abych se tam dostal.“ - „Aie proč jsi byl vyhnán?" - „Chtél jsem sám býti nejvyšším.“ - „Jak se jmenuješ ?“ - „Po tom ti nie není." Pripojil jeste, že jest knížetem v pekle a velí mnohá legiím ďáblú ve vzduchu a kdyby tito méli téia jako lidé, zastínilí by svým množstvím slunce.

Dotvrzuje dále, že učení Církve katolické

o pekle je správne, ale dodává: „Oheň pekelný jest zcela j iný, než jak se domníváte. Nemužete si o ném učiniti zadného pojmu; jest mnohem žhavéjsí a zžíravéjší a púsobí muky strašlivé.“ Pri tom obyčejné projevoval praní, býti od Boha úplné zmaŕen.

B TV tázán, j akou rečí sc v pekle mluví, za¬čal za velkého prívalu slov a s príšernou rý¬chlostí pŕednášeti haťmatilku, jež se zdálabýti smésicí latiny a italštiny a z níž bylo rozu- méti pouze Často opakované slovo „Victoria“. Potom dodal némecky: „Toť reč, kterou tam miuvime.“ - „Kde tam?“ tázal se panTresch, „v pekle?“ - „Ano, v pekle,“ odpovédél.

Večer 28. bŕezna 1868 líčil posedlý umuče¬ní Ježíše Krista. Když mluvil o smrtelné úzko¬sti v zahradéOlivetské, zvolalpojednou: „Véru, je ti horko, strašné horko, j si zalit potem pro hHchy lidí.“ - Vyznal téŽ, že byl pri kŕižování a že štval židy, aby Krista mučili, a že počítal räny, jež naň dopadaly. Nato tázal s e ho jeden z návštévníku, jak to v pekle vypadá. - „Ne dobre,“ odvetil. Ale když onen ješté dále pá¬tral, stal se nevrlým a ŕekl: „Nie ti po tom není, délej, ať se tam dostaneš, pak to uvidíš.“

Nékdy delal Satan také propagandu. Jed- nomu z návštévníku nabízel sto franku denné, vstoupí-li do jeho siužeb. Ano, dokonce i otci Burnerovi nabízel jednou tisíc franku, bude-li mu sloužiti. Panu Treschovi jednou ŕekl: „Mám mnoho pytlu zlata a stŕíbra, zpusobím, abysje našel.“ - Pan Tresch odpovédél: „Dobrá, sou- hlasím s tím, daruj ä je Cirkvi a chudým.“ - „Ne, ne," kŕiČel posedlý, „tak jsem to nemyslil.“ Nezdá se nám, že tu slyšíme téhož padlého andéla, jenž pokouíel na poušti našeho Spasi- tele: „Toto vŠechno tobé dám, jesdiže padna, budeš se mi klanéti“?

Pyšný a nej výš nešťastný pekelný duch nemá vrelej šího pfání, nezabymu všichni lidé slou-

v * | - žili.

6 * Satan a muziky, plesy a tance

Posedlí méli často klídné hodiny, ano i celé dni. Tehdy byli tfáblové neprítomní a deti jedlý a pily, hovoŕily a hrály si jako ostatní déti, nevedouce zcela nie o tom, co se s nimi deje ve stavu posedlosti. Ďábeí se vzdálil oby- čejné v nedeli odpoledne. Byl-lí potom, pri nastaiém záchvatu, tázán, kde mezi tou dobou byl, odpovédél, že byl v sousední obci u „mu¬ziky“, kde prý to chodilo vesele. že j im vy¬hrával a mél pri tom hojné žné. To prý semu nejvíce líbí a dráždi pri tom mladé lidi k nej- vétším rozpustilostem.

‘V siiotčinci Saint-Charles jednou zvolal: „Chci píti!“ Zahradník, pan André, se ho tá-

zal: „Ty pFece nemôžeš pití, vždyťjsi dueli. Co chceS pítí? táhni do pekla!“ Satan odpo- vŕdél: „Usedám s pijaky ke stolu a dráždim je k chlastu, až jsou úplnž spi ti. V opilo s ti pak rozlévají nápoje po stole a po zemi, a co tak¬to rozlijí, pripadne m n í.“ - Vyprávél dále, že miluje plesy a tance, dráídé pH tom lidi k ná¬ruživému tančení a provádéní hloupostí. Když to dopovédél, hocba opet opustil.

Asi za 10 minút se vrátil a volal s potup¬ným smíchem; „Ted j sem byl v hospode!“ Označil presné mís tnost i jejího maj i tele a mlu- vil též o jiných hostincích ajejich majitelích, aČkoli v chi ap e c pŕedtí m ni kdy v Sc hil tigheimu nebyl. Pak ješté dodal: ,,Moje obchody jdou dobre, mám z toho radost, m ú j ééf bude se mnou spokojen,“ Nejvíce ho tíšilo, když se v téch místnostech, - což bývá velmi často, - mluvilo hodne dvojsmysine a nemravné.

Jindy opét šlo kolem domu nékolik napolo opilých, povykujících mladíku. „Počkej!“ zvo¬lal pojednou Satan, „rozestvuje, aby sesepra¬li.“ A skutečnč strhla se mezi nimi v zápčrí velká rvačka, která se trikrát opakovala. Po- sedlý se pri tom na plné hrdlo smál.

Jednou ústav dábel ve svém tiachání, zvolal: „Ticho! teď ho máme!“ Na otázku: „Koho pak ?“ - „No, toho mladíka, co tančí v míst- nosti X ve Schlettstadtu.“ - Označil presné hostinec a ulici. Tu náhle kŕičel: „Aha, tcďho máme, už je u nás!“ - Okamžité zavedeným pátráním zjišténo, že skutečné v označeném hostinci v tutéž dobu klesl jeden mladý muž uprostred tance, ranén byv mŕtvici.

V Illfurtu jednou vyprávél: „Ten kozelz N. šel se svou pani do svinčíku (kostela), aby tam Žrali (íli k sv. pŕijímání). M&Í hlad. Sotva se vrátili domú, dali se do hádky aklelijakozbé- silí. Strašlivé kletby sypaly se j im z úst j ako sníh. Smál jsem se samou radostí. Večer byli by se mohli opét vrátiti do svinčíku, neboť stav jejich byl horší než ráno. Všechny jej ich kletby uložil jsem do skrinky.“

Jindy opét pravtf: „Pri muzice postavíme se jako živá zeď kolem tančímy a mísíme se mezi tanečníky; neboť tu nám kvete pšenice“.

7 - Ďábcl prorokem

2\ dosud vyprávéného vysvitá jasné, že pe¬kelný duch má védomost o vécech, jež se u- dají ve značné vsdálenosti, ba i v nejvzdále- néjších zemích. Neméné jest též obeznámen s déjinami svétovými, neboť zjevoval často dávno minule události, o nichž poslucháči ne- méli Žádných védomostí. Ano, jeätČ více, - pŕedpovédél na kolik dní neb týdnú napred mnohé udalosti, jež se s úžasnou presností uskutečnily. Neboť jako padlý andél nepo- zbyl všech svých dŕívéjších védomostí a ví více, než my smrtelníci dovedeme jen tuŠiti.

Často ŕekl návŠtévníkúm do očí, co Špatného provedli; vytýkal jim jejich nejtajnéjšíhh'chy, tak že uznali za hodno co nejrychleji zmizeti. Občas dovedl dčlati i kazatele. Jednomu sou- sedovi ŕekl: „Ty jeden ožralo! Cožjsinebyl pri tom, když flanďák ŕíkal, že se nemá nikdo opíjeti? A pŕece jsi šel k N. znovu se opíti. Ty jediné jsi vinen nemocí své dcéry a svého dobytka.“

NaKvčtnou nedeli kázal opet jinému illfurt- skému občanu: „Ty jeden chlastoune! CoŽ jsi neslyšel, kdyŽ flanďák ve svinčíku ŕíkal, že se tento týden nemá cboditi do hospody? Ty neposloucháš? - Nebyl jsi s pekaŕem z Flachs- landenu v hospodé X na pivé?“

Jiní museli svoji všetečnost jeíté trpčeji za- platiti. Bledí a jako bleskem omráčení se co nejrychleji vytratili, neboť dabel buďto pro- zradil jejich špatná tajemství, aneb vyčetl jim verejné téžká provinéní dŕívéjšího života, o nichž sc domnívali, že nejsou nikomu známa.

1 Starosta jedné osady poblíž Strassburgu vybídl jednou po skončené schuzi členy obec¬ní rady, aby se s ním pŕíští nedeli zúčastnili návštevy posedlého v Schiltigheimu. Nékolik se jich prihlásilo, avšak jeden z nich podotkl: „Ale slyš, pane starosto, co se vypraví, žc ďá- bel dovede ŕíci každému pravdu do očí.“ - „Mužové, vite co?“ ŕekl starosta, „zítra v so¬botu pújdeme do kostela k zpovédi a v nedéli pri ranní mši k prijímaní; pak nám ďábel ne- mňže nie vy čí ta d.“ Ujednáno, vykonáno.

V nedéli se šlo do Schiltigheimu. Když zazvo¬nili u brány ústavu Saint-Charles-ského, tázala se sestra vratná, čeho si pánove pŕejí. Starosta odvetil: ,,Rádi bychom vidéli posedlého.“ O- chotné zavedla je sestra k nemu do pokoje, ale sotva otevŕela dvere, volal posedlý: „Hleď- me, tu je starosta z X..., adjunkt a jeste jiní radní. Pravda, pŕecejste neverili počasí, žejste šli včera do kostela a dali si seškrábat nerád ze svého svedomí. Ale jeden z vás to neudé- lal dobre. Kradl jednou Hpu.“ Muž, jehož se to týkalo, se tak veliceulekl, že zvolal: „Ano, ale nahradil jsem to oném lidem v penézích.“

Načež posedlý: „Ale ti Lidé penez nedostali.“ Na to podotkl starosta: „Pojďme radŽji odtud, síce také ještč mné néco vyčte.“ Když vec se rozhlásila, nebylo se ŕepaŕi o posmech starati.

‘Dépold často pŕedem zvestoval smrt ne- kterých osob. Tak dve hodiny pred smrtí j i sté pani Miillerové klekl v posteli, délaje pohyby jako pri zvonení; jindyopét činil podobné po¬hyby po celou hodinu. „Komu zvoníš?“ tázali se ho. - „Rehoŕi Kuneglovi,“ odpovŕdél.

Náhodou byla dcéra zmĺnéného pri tom a uleknuvŠi se, ŕekla malému:

„Ty jeden lháíi, muj otec je zdráv a pracuje práve na stavbe malého semináre v Zillishei- mu,“

„Dost: možná,“ odvetil chlapec, „ale právé teď se zŕítil. Jdi a podive] se!*‘

Bylo tomu skutečné tak. Úbohý muž zŕítiv se s lešení, zlomil si pri tom vaz a to v témž okamžiku, kdy Depoldzačalzvoniti. V Illfurtu o tom neŠtéstí dosud nikdo nevedel.

V sobotu pred tretí nedétí pôstni pŕedpové- dél, že pŕíŠtího dne sejde se v Ilifurtu pŕes 400 cizincu, jelikož se rozšírila zpráva, že déti byly od dábla osvobozeny.Tak se také stalo. V ne-

lFarní archív v Illfurtu.

deli pak večer Satan nevýslovné jasal, že se mu podarilo tŕmito lichými zprávami zdržeti tak mnoho lidí od služeb Božích.

O vécecb, jež se stály pred dvaceti, tfíceti, ba i sto lety, mluvil s takou určitostí a podrob¬ností, jako by se byly odehrály vdobé prítomné.

Pan Tresch byl v lednu 1869 jmenován ill- furtským starostou. V osade to dosud nebylo známo, ale posedlý ho již oslovoval „panesta- rosto“. Již dŕíve rekl jednou své matce: „Mám tak velký vztek, že bycb témeŕ pukl.“ - „A proč pak?“ tázala se matka. - „Protože byl ten smrad jmenován starostou; já i naši mužeme zlostí zhynout.“

To rekl v dobe, kdy odesilán byl jmeno- vací dekret z prefektúry colmarské.

KdyŽ jednou pan Tresch vstoupil, volal po¬sedlý: „Ty jsi církevník, byl jsi v „Siedlenech“ (Einsiedeln). - „Lžeš,“ odvetil p, Tresch, „ŕekni mi, kde jsem byl.“ - „V meste.“ - „Ve kterém meste?“ - „Ve Schlettu“ (Schlettstadtu), To souhlasilo. Malý rekl dále: ,,Byl jsi též u hadráfu {tak nazýval kapucíny) a dal jsi jim peníze na délání hadru“ (dal na Mše sv.). Skutečné byl pan Tresch krátce pred tím u kapucínu v Dor- nachu u Base! u a zamluvil si u p. kvardiana dvé Mše sväté za osvobození téchto détí. Mimo p. Brobecka, který ho doprovázel, nikdo z 111- furtu o tom nevédél.

PH jednom zvlášté silném záchvatu sdelil, že nékolik duchovních, jejichž jména i tamosti udal, psalo o ném biskupovi a svétskému úradu: „Popové z X. a Z. psalt velkému popu s vy¬sokou čepicí a ten odpovédel o psech(o posed- lých chlapcích) do Met.“ Potom obrácen k o- Setŕujíd sestre, dodal: „A ty, brečilko, s témi bobky na kočičím ocase (ruženec) už ani tri noci nebudeš spáti ve vedlejším pokoji.1* Jak se podivili prítomní, ale zvlášté sestra, která

o néjakém preložení neméla ješté ani potuchy. T éhož večera došel dopis z kláštera, podlenéhož bylo sestrám do dvou dní deti opustid a vrá- titi se do Met.

Ale zvlášté mél Satan spadeno na illfurtského starostu, panaTresche, hodného, bohabojného muže, starého zrna. Nedal si ujíti žádné príle¬žitosti, aby mu neprovedl nejaký kousek,

„Počkej,“ vyhrožoval mu jednou, „pošlú své tovaryse k laráŕi a ti ho proti tobé tak poätvou, že vícekrát do tohoto domu nevkročíš.”

„Tvých vyhrňžek se bojím zrovná tak málo, jako celé tve pekelné roty,“ znela odpovčď. „S pomoci JežíŠe a Márie zaženú vás všechny do propasti.“

Starosta, který byl též obchodníkem, vešed jednou do skícpa, zpozoroval s uleknutím, že mu vytekl celý sud syrobu.

Pŕíštího dne se tfábel priznal, že on to udélal a že mu též část syrobu pripadla, jelikož pan Tresch v rozčilení opominul pamatovad na duše v očistci.

Jednoho dne šel pan Tresch do lesa pro šíp¬kové kefe, aby je zasázel v zahradé. Mel s sebou svého hlídadho psa. Na pokraji lesa po tkal človéka príšerného vzezŕení, jejž rovnéž dopro- vázel malý, čemý pes. KdyŽ pak večer pŕišel chlapce navštívit, zvolal jeden z nich:

„Pravda, že jsi potkal dnes v tu a tu hodinu na pokraji lesa muže se psem?“

„Ano. Ale kdo ti to ŕekl?“

„Kdo mi to ŕekl? - Byl jsem to sám.'1 „Ty?**

„Ano, já!“

„Co jsi tam mel co delat?"

„Čekal jsem na tebe. Mel jsi štéstí, že s mel nerád (ruženec )v kapse, j inak bych té byl se- ŕezal, že bys byl dlouho na to pamatoval.“

„A proč to ?“

„Protože se pŕespŕíliš staráš o oba pejsky, všechno vypravíš, co se zde prihodí, a jesté to jiným osobám píšeš.“

„ VSiml jsi si,“ pokračoval, „že tvuj pes mého neoČichával ?“

„Ano, ale nepozastavil jsem sc nad um. Go toho bylo príčinou?“

„Protože muj pes byl také jedním z nás. Kdybys byl dával pozor, byl bys postŕehl, íe muž nemél nohou.“

Skutečné si p. Tresch této okolnosti nevŠiml. Za nedlouho Šel pan Tresch za týtnŽ účelem do lesaa opét potkal zamračeného muže se psem. Pozdravil cizince a ten suse odpovédéL Když cizinec pŕešel, obrátil se za ním, pova¬žuje ho za zlodéje. Pŕíštího rána když vstával, ucítil na obou pätách silnou bolest, jako od kousnutí. I napadlo ho potŕíti bolestivá mtsta svécenou vodou a do večera bolest úplné zmi- zela.

I tentokráte hlásily mu deti, že potkal jej ich mistra a že pes byl jedním z jejich druhú.

„Pravda, tvňj pes se ani k muži, ani k psovi nepriblížil.“ Bylo tomu skutečné tak.

Když byl pan Tresch ješté chlapcem osmi neb devítiletým, zpozoroval na odlehlém hŕbi- tové plameň, který se k nemu približoval. Jat nevýslovnou hrúzou, prchal z místa, co mu jen nohy stačily. Vzpomnév na tuto príhodu, tázai se po jejím významu.

Dépold odpovédél: „To byl hrab č {Šlechtíc z lUfurtu, ktery, byv pŕivázán kc koňskému ocasu, byl k smrti usmýkán), který ti chtél ukázati, kde ukryl své peníze, Zjevil sc ještč j iným, ale Í oni méli strach jako ty a proto jest poklad stále jeŠtč na témž místéaještč dlouho tam zústane“.

„No, kdyi víS, kde je, ukáž mi jej,“ mínil sta¬rosta.

„To neudelám.“

„ProČ ne ?**

„Protože bys vsechno donesl pop um, a pak byste dali vystavéti velký prasetník, a to ne¬chci,“ odvetil chlapec.

Dne 8. února 1868 pŕinesl pan Tresch chlap- cum sáček hroznú. Nabídl nej drive Dépoldovi a poničil mu jísti tŕemí prsty pravé ruky. Satan nanejvýš rozzloben, zvolal: „Není treba, abys psovi nosil kozí bobky/'

„Ty jsi pes,(t odvetil starosta, „nikoliv Dé- pold."

t, D o b iŕe f “ o dpo ved e i pe kelný duch, „podr uhe zchromím psovi ruku, takí e nebude iiž moci jísti.“

Za chvíli íádal chlapec opŕt nékolik zmek hroznú, Pan Tresch mu je dal, ale Dépold ne- mohl si je ui sám do úst podati, neboť míí ruku chromou. Pan Tresch chtél mu sám zrnka do úst vložiti, ale chlapec zaťal pevné zuby. Poručil mu jménem Ježíš otevŕíti ústa. Hoch učinil tak ibned, a poživ tri zmek, ŕekl: „Už mám dost.“

Jednoho dne Sel pan Tresch opét déti na¬vštívil a setkai se v prújezdé s panem faráfem. Ale vešel k détem sám. Vtom kŕičeli posedlí: „Pop je zde, nie neŕekneme.“ Nemohli pŕece faráŕe dosud ani vidéti, ani slySeti. Na to začali nesmyslné skákati a tančiti. Pan Tresch nakre- sliv na místé, kde tančili, svécenou vodou velký kríž, ŕekl: „Teď skákejte, jak dlouho chcete.“ Ihned pŕchli, každý do jiného kouta.

Pan Tresch požádal prítomných, aby pŕivedli hochy opét do prostred svétnice. Ale nepoda¬rilo se jim to. Bránili se rukama, nohama, délali ohyzdné posunky a držíce se pevní všech pred¬metu, skákali dokonce i pŕes postel.

Jednou pŕinesl pan Tresch malý krucitix, aby posedlé vyzkoušel, Jeden z chlapcú mél pravé oči zavŕené. Ale pro j istotu mu je pan Tresch jeŠté rukou zakryl, aby nemohl naprosto vidéti, co se bude díti. Druhou rukou položil mu krucihx na prsa; v okamžení letél kríž do nejbližšího kouta. Tento pokus opakoval jeätc nékolikráte, ale vždy s tými výsledkem, až konečné vzkŕikl na ďábla mohutným hlasemi

, Jménem JežíŠe Krista ti porouŕím, nechej kru¬cifix tam, kam jej položím!“ Položil jej znovu na prsa dítéte a kríž již zustal tise ležeti. íhned se chlapec probudil a byv tázán, co to délal, odvétil: „Spal jsem.“

Jednou ŕekl malý Josef panu Treschovi: „Pripomenú ti jednu událost z tvého mládí. Jednou jsi sel do lesa na dŕíví. Tu priplazil se k tobé had.“ - „Co jsem s ním udélal?“ tázal se pan Tresch. - „Uťal jsi mu hlavu, vzývaje pri tom tri jména (nejsv. Trojici), A víš, že jsi usmrtil jednoho z mých trabantu ? Kdybys ho nebyl za vzývaní onéch tŕí jmen odpravil, byl bys zbloudil a více z lesa se nedostal.“ - Pan Tresch se na tento príbeh dobre pamatoval.

Nékdy vyprável posedlý deje az od počátku Lidstva, zrovná tak, jak je Iíčí Písmo sväté, a ŕekl, že byl pri pádu našich prarodiču i pri zkáze Sodomy a Gomorhy, „Nemusel bys teďbrečed (modlití se) a foukati mfĺžkou (zpoved), kdy by ch nebyl utrhl jablka pro Evu.“

Nekdy vzpomínal též starých dob: „Za švéd- skéválky,“ ŕekl jednou, „nebyi starý prasetník (Bumenkirche na hŕbitové) zničen, ale zavraž- dén v ném pop u oltáre, když práve držel mon- stranci v rukou. Poté chtel vojín uraziti Velké dáme hlavu, ale nemohJ, neboť spadl naznak

dolu a pošel. Vzal jsem jej s sebou jesté s mnohá jinými. Velká dáma netrpí, aby se v prasetníku kradlo.“ Vyprávél jesté mnoho o nižných zlo- činech, které byly za drívéjších dob v Illfurtu páchány.

Dne 12. bŕezna 1868 by! pan Tresch opét u detí, které toho dne byly dosti klidné. Pojed- nou se zloduch opét dostavil. „Zde jsem,“ kŕicel príšerným, chraptivým mužským hlasem. „Od- kud pŕicházíš?“ tázal se pan Tresch, - „Od Garella.“ - „Kdo je to?“ - „Knihár.“ - „Od- kud?“ - „Odtud, odkud jsou ti dva, co ténékdy navštevujú“ - „Jací dva?“ - „Ten veikýaten starý.“ - „Jak se jmenují ?“ - „Canisi (p. Spies). Jméno druhého {p. Martinot) neznám, oškliví se mi.“ - „Co jsi délal u knihaŕe?“ - „Pobyl jsem u neho celý den, Vázal peknou knihu a pri tom v ní se zálibou četl. To mne velice tešilo a proto zustal jsem celý den po jeho boku

„Bydlí daleko od velkého?“-„Ne,jenoné- kolik domu dále.“ - „Nechodíš také k velké- mu?“ - „Ne, jsou u neho príliš nízké dvere, takže se tam nemo hu dostati.“ - ,,Co t é jeŠté u néhodésí?“-„Velkádáma zvenČínadomé.“- „A což starý, co s tím déláš ?“ - „Nechci o ném nie védéti, príliš se mi oškliví.“ - „Nechodíš také k nemu ?“ - „Ne, máť u sebe čosi kulatého, co mi prístup zabraňuje*“ - „Není to kxížf který jsi již jednou zde vidčl?“ - „Ne, je to néco, co drží pop do výše, a to by mne bodalo, kdybych tam vešel.“ * Byly to ostatky svätého kríže vc stŕíbmé schránce, kfííovitého tvaru.

Když pan Spies obdržel od pana Tresche zprávu o této rozmluvé, odebral se ihned k panu Garell o vi, bydlícímu rovnéž v Rytíŕské ulici, a tázal sc ho, zda v ten a ten den nevázai né* j akŕ kni hy, současnč j i také pr očí taje. Pan Garell, nemoha si hned vzpomenouti, nahlédl rýchle d* ŕcznamu a dosvédčil, že s ku tečné zrnín éného dne vázal pro taméjsího pastora protestant¬skou bibli, kíerou p n tom též pro čítal. Tu pred¬ložil mu návštevník dopis z Iílfurtu. akobies- kem zasažen vykŕikl; „Jak to prijde, že se ďábel

o mne stará?“ Pan Martinot, který pana Spies* doprovázel, vysvetlil mu, že to není nie div* n é ho, neboť nás víra u í í, Že ďábel obchází j ako lev ŕvoucí, hledaje, koho by pohltil, Ano, vy¬ložil mu jehé více o povaze pekelných duchu a o jejich zhoubném vlivu na osudy lidské.

Pan Garell projevil panu Marti notoví svuj nejvétší úžas a končil slovy: „Mužete tento prípad uveŕejniti, ale zamlčte mé j meno.“

Ale pan Garell to nevydržel a vyprávél tuto príhodu své rodine, nepovsimnuv si, že vypra- vování naslouchají téz deti, Typak vyprávčly svýmspolužákum, co se otci prihodilo, To sta¬čilo, aby se bíhem 24 hodín dovédélo celé me¬sto, že byi tfábel n Gareila a v Illfurtu pak vy- právél, co u nčho délai. To knihaŕe velmí roz¬horčilo a zapomnév, že sám vie vy b reptal, do- mníval se, že pam Martinot vče vyzradil a proto spéchal k cisárskemu zástupci podati na ného žalobu. Štátni zástup ce dal si pana Martinota zavolatí, který se oväem snadno ospravedlnil, takže v nčkolika minutách byla záležítost vy- svetíena.

Také svým politickým s myslením se ďábel nijak netajil. Napoleona íll. nebvi pŕízniv, ne¬pochybne proto* Že byl s papežem v dobré shode. Ale naproti tomu prohlašoval se ďábel opétovné presvedčeným republikánem; neboť často volal na vcházející návštevní ky: „Liberté, Egalité, Fraternité; République Française!14 - „Ty jsi blázen, a nerozumiï, co mluvís. Proč tak voláš?11 tázai se panSpies. „O pfecetomu rozumím/ odpovčdéh „Ať žije Liberté, Ega¬lité, Fraternité {svoboda, rovnost a bratrství). Tof pŕíznivý čas pro nasince.“ Jak pravdivé mluvil tu Satan.

Dne 24. července ï 798 byl abbé Jan Boche- len, v lUfurm rodiiý, neobyčejný horli tel duïi,

vikár v Niederseptu, od revolučaího soudu v Colmaru, dle udání pro pŕestupek vystiho¬val ec ké h o zákona, ale vlastní jen z pro ti nábo¬ženské h o záštíT odsouzen na smrta večer téhož dne v piskovne za méstem zastrelen, Pŕedméty, které náležety tomuto hrdinovi víryt chovali jeho pŕátelé v uctí jako sväté ostatky. Byly to hlavní: kalich, dopisy, breviáre ap. Zkrvá- cená koŠile chována v rodiní Bochelenove. Dne 28. června 184í vypukl v Illfurtu požár, pri némž nékolik domú lehlo popelem, mezi nimi i dôm vyše zmĺnené rodiny. Podarilo se výše zmĺnéné pa matky zachráni ti, až na jeden cenný pfedmét, který byl pri požáru nloupen, totiž: zkrvácená košile mučedníkova.

VSeíiké pátrání po ztracenč košiii bylo bez¬výsledné. Pro to otázal se jednou pro f. Lache- mann DÉpolda: „Ŕekni mi, Dépolde, znáš také Bochelena?“ „Nemluv mi o tom ry tí f i smutné postavy,“ odpovédél posedlý. „Nechci o nem níÉeho slyäeu. Od nynéjška za 30 let, až bude vykopán, bude se o ném dost min vi ti.“

Skutečné za 30 let, r. 1897, vydal pan farár Soltner, Breyúv nástupce, knihu s názvem: „ Jan Bochelen, poslední alsaský mu redni k vel- ké revoluce,“ ¿ímž by la jeho památka uchrá- nŕna úpiného zapomenutí a jeho ctnostj došlý tím nového oslávení. Mimo to postaven šic- chetnému vyznavači víry pred novou farou v nifurtu skvelý pomník, jenž nese na podstav¬ci v médi provedený výjev jeho zastrelení.

Nékolik dní po návštévé p. prof. Lacheman- na tázal se vnuk rodiny Bochelenovy posed- lého hocha: „Kam prišla košile Bochelenova?“ „Drž hubu, nemluv o tom, “ kriČel, „hodný kluk (dle názoru ďáblova) ji ukradl (pri ohni), jinak by se byly pozdéji z ní nadélaly „krabice hr- dinství“ (mini tím relikviáŕe).

S - Nové pletichy

Osud úbohých chlapcu byl hrozný. Pekelný duch je strašné sužoval, zvlášté byl-li rozzlo- ben néjakým svéceným pŕedmetem.Tu posed- lý již nikoho nepoznával, roztrhal a roztŕístil vše, co mu prišlo do rukou. Chtél-li kdo jeho ŕádéní učiní ti pfítrž, bránil sezuby nehty a bylo Často velmi nesnadno ho zmoci, Nékolikráte se ďábeí vyjadril, že by mnohem radéji radil v do- spélém, silném muži, tu že by ho tak snadno nikdo neovládl; protoŽe však bydlí pouze v dí- téti, nesmi ví cc sily po uži d, než jak detský vék pŕipouští.

S pancm Treschem, který býval skoro den- ním hostem, Satan zvlášť špatné hovoril. „S ním jest se mi vyporádati,“ ŕekl jednou, když sta¬rosta práve odesel. Brzo potom zlomila si jedna jeho kráva nohu, „To má néco na oplátku, ale bude toho ješté vícc.J Za nekolik dní mu pošla dve lelata. -Zase néco pro neho,“ smál se ťfá- bel posmésnč; „ale ješté to není všechno“. Po delší dobe spadí starosta se schodu, zlomiv si pri tom ruku v pŕcdloktí. Mezi tím, co se toto dalo, vyprávél lo již ďábel s potupným smi- chem prítomným.

V bŕeznu i S6ÍS koupil pan Tresch vepŕe. Jii druhého dne ztratilo toto dosud zdravé zvíŕe chu ŕ na žrádlo a počalo chŕadnouti. Ale zvéro- lékaŕ neshledal u neho žádnénemoci, Čímž pan Tresch pŕipadl na my sienku, že pro tuto záha¬du nutno hledati asi jiného rozlúštení. Proto povŕsil ve chlévé svécenou medaílku sv. Be¬nedikta a co nevidet bylo zvíŕe opét číié a pri chuti, Pn prišli návšteve ďábel prohläsil: „Od té doby, co jsi povŕsil do chléva nerád, ne- omím již k tobe vejíti, musím tvíij dômpŕele- téti/

Ale i v j iných illfurtských domáctnostech si

cfábel občas zaradil, zvlášté pak v dome Ben¬jamína Kleibera. Témto lidem bylo od neho mnoho vytrpéti a bylo nékolikráte treba zavo¬lali duchovního sprdvce, aby požehnal dum í chlévy.

Taktéž rodinám Brobeckové a Zurbachové natropil hodné nepríjemností. Když opét né- kdy v noci poŕádal v hoŕejŠí svémici pekelný rej, chiubívalse pravidelné: „Slyšel jsi nás této noci? Viď, pripravili jsme ti topéknouhodin¬ku?“

Ďábel mél zvlášté na ony osoby s vrchu, jež détem venovaly pozornost, aneb jež se snažily jim néjakým zpusobem pŕispéti. Sám se pri¬znal, že sousedu Brobeckovi zničil dvacet roju vČel. Když pan Brobeck šel jednou pro- hiédnout úl, spatŕil se zdesením, že všechny včely mají hlavičky jakoby uťatý, Dovédév se brzo, Čí to byla práce, dal úl požehnati a po- kropiti svecenou vodou a pak byl již pokoj.

„Nemohu si již na ném vylévati zlost>“ ho- ŕekoval potom Satan, „neboť moje moc je zni¬čená popovými posunky“.

Marianna Kleiberová chtéla práve drobili chléb do polévky, co žatím její sestra Kateŕina sedela u okna. Pojednou vidí tato vbehnouti otevfenými dvermi myš do pokoje. „Marian-

no,“ kričí, „Marianno, myš, zašlápniji!“ Sestra ta učinila. Ale ihned j í ochrnula celá noha, K a- teŕina, tuäíc v tom Čertovinu, spéchalado domu Burnerova Otázati se detí, jakmile ji tyto spat- ŕíly, zvolaly: „Aha, myä,u a zje vily j í, že j í ten kousek provedli „jejich páni11. Po tíechdnech daJa rodina celý dum požehnali, Marianna u- myla nohu svécenou vodou a bolestivé ochr¬nutí zmizelo.

Nejvíce téšUy zloducha iigury psu a hadu, jejichž podoby často kndou neb tužkou velmi mistmÉprovádeL Potom ŕíkával; „Takové má¬me v pekle, j sou to naši mistŕi/

Jednou si stežoval Dépold sestre: „Sestro, mám vsi“. Podívala se a spatŕíla skutečne na hlavé hocha nespočetné množství červených vší. Iiined jala se za pomoci ješlé tfí jinýcho- sob hfebenem a kartáčem hlavu čistiti. Avšak éím více hmyzu vyČesávaly, tím více jiného se objevovalo. Otec, stav senetrpélívým, zvo¬lal: „PoČkej, Satane, j á té s tvými vešmi vy¬prevadím“. Vzav svécenou vodu, pokropil jí hlavu chlapce se slovy: „Poroučím ti jménem nejsvčtéjŠíTrojice dítéopusdti!“ V tu chvíli väi zmizely. To pomohlo i u josefa, u néhož se hmyz taká obje vil.

PŕiSel-ii návätévník, nemaje u sebe žádného svčceného pŕedmétu, tu sé mu obyČejní zasta- vily kapesní hodiny a ďábel se mu vysmíval. Když se ho jednou pan Tresch tázal, proČ také jemu tento kousek neprovede, ŕekl: „Kdybych mohl, udélal bych to“,

1 V létč roku 1868 mčly déti delší dobu po¬koj. Kdyí se pak krise vrátila, tázal se pan Tresch Satana: „Kde jsi by! toto léto? - „Mél jsem mnoho úkolu.“ - „Byl jsi také ve Španél- sku ?“ (tam totiž vypukla revoluce) - „ Ano, tam jsme méli nejvíc práce. Tam také padli.“ - „Po¬máhal jsi také pri zapuzení královny?“ - „O- všem.“ - „Proč pak?“ - „Tam je skoro v kaž- dém domč pop.“ - „ Je jich tam mnoho?“- „ Ano, více než zde.“-Pakŕekl pan uTreschovi: „Kdy¬bych mohl získati tebe a zdejŠího popa, sméi bych ještézústati. Ale tyjsi zatvrzelec, takjako ten Spitz (Spies) ze Schlettstadtu a ten velký bručil“ (Martinot).- „Povéz, není to pravda, že mne Matka Boží ochraňuje a činí vytrvalým?“ „Drž hubu, ticho!“ kŕičel ďábel.

Jindy opét se priznal, že pomáhal také mno-honásobnému vrahu Troppmannovi pri jeho zloČinech.

Stav posedlých chlapcú rovnal se ustavičné- mu muČednictví. Pouhý pohledna né vzbuzo- val velký soucit a zdéšení, V prvních dvou le- tech, kdy byli ponejvíce upoutáni na lňžko, prehodili dvakrát i trikrát za hodinu nohy nepŕi- rozené pŕes sebe a spletli je pak jako provaz, takže bylo naprosto nemožno je narovnali. Pojednou se nohy bleskurýchle rozletély. Né~ kdy stály deti souČasné na hlavé a na nohou, vypínajíce pri lom bficha do výse. Nižádný zevnčjší tlak nepri vedl télodo normálni ho drže- ní, až se Satanovi zlíbilo nechali svoji obeť na pokoji.

Často, když deti ležely v posteli, obrátily se ke zdi, malujíce na ni príšerné dábeíske stvú- rv, s nimii si potom hrály a rozmlouvaly. Byl- li posedlému pri spaní položen ruženec na pa¬stel, schoulil se chlapec ihned pod perinu a ne- vylezl dfíve, dokud ruženec nebyl pryč. Se- dčl-li na židli, byla často židle i s hochem ne- viditelnou mocí vyzdvižena do vyše, ale potom tak spuŠténa dolu, že letíla do jednoho kouta, kdežto díté do druhého. Dokonce i matka Bur-

nerová, sedíc se synáčkemna jedné lavici, byla í s ním do vyše vyzdvižena a pak mrštená do jednoho rohu svétnice, aniž si však ublížila. Nékdy oteklo chlapci telo, že div nepopraskalo, naČež začal zvraceti samou morskou penu, perí a morskou trávu. Tak i odev byl často pokry t perím, jež velice páchlo.

Když byli chlapci na dvore nebo v zahradí, vyšplhali se často s rychlosd kocky na nejkraj- néjší konce nej tenších vetví, aniž se však vét- ve kdy ziámaly. V obývacím pokoji vzniklo občas náhle tak hrozné horko, že ho nebylo Ize snésti, a prece tam nebylo kameň. Vyslovil-

li kdo nad tím podiv, ďábel se rozesmál a vo¬lal: „Pravda, umím dobre zatopit, u mné je teplo!“

Matka, která v tomto pokoji spala, nemohla často v noci horkem vydržeti, dokud nevstala a postel i sebe svecenou vodou nepokropila. Pak teprve se dostavila normálni temperatura a mohla klidne spáti, - To se prihodilo často i sestrám-opatrovnicím. Jak as teprve v pek¬le mučí oheň hnevu Boží ho zavržené andély! Kdo by tu nevzpomél slov prorokových: „Kdo z vás bude moci bydleti s ohném zzírajícím? Kdo z vás bude moci bydleti s žáry večnými?“ (Is. XXXIII., 14.) 

Dobrým niederbronnským sestrám, Severe a Methule, bylo opatrovaní téchto detí príliš tvrdým úkolem. Brzo strženy neviditelnou ru¬kou záclony a sebe pevnéji uzavíená okna roz- léda se s príšernou rýchlostí, brzo zase byly žid!e, stoly a ostatní nábytek zpŕevraceny a smý- kány po pokoji, brzo chvel se se celý dúm v zá- kladech, jako pH silném zemétresení.

PHšeMi na návštevu knéz nebo horlivý ka¬tolík, tu zalezli posedlí s nejvetíím spéchem pod stúl nebo pod postel, aneb vyskočili oknem. Objevili-li se však tak zvaní liberálni kŕesťa- né, tu projevovali veikou radost, volajíce: „To je našinec. Takovými by se méli všichni státi, pak by bylo dobre.“

KdyžDépoIdbyl pŕiveden do ústavu Saint- Charles, nepromluvil ďábel tn dni ani slova. Teprve čtvrtýden večer o osmé hodiné zvolal: „Jsem zde a mám velkou zlost“. - Sestra, ma- jíd dozor, se ho tázala; „Kdo pak jsi?“ - ,,Jsem pánem temnosti.“ - Hlas jeho se podobal ŕvaní Skrčeného telete.Byl-lirozzlobcn, tu byl vzhled hocha dčsný- V takové chvíli nepoznával již nikoho, ani své matky. Roztrhal odčv a rozbil vsechno, nač pŕišel, dokud nebyl pŕemožen. Dán-li mu nijaký odév, v némi byla zaSita me- dailka, tu bylo jeho první prací, roztrhati pod- šivku a svécenou véc vytŕepati. Jeho hluchota byla tak značná, že se vysmíval panu súperi- oru Stumpfovi, když mu u ucha nékolikráte vystrelil: „O, ten zde chce stŕíleti a nie s rím nesvede,“ zvolal.

Pan superior pŕijel jednou povozem s jistým faráŕem ze Strassburku na návštevu do Saint- Gharles. Dépold bubnoval praví na okenní ta¬bule, když povoz zpozoroval, arekl: „Aha, tu pŕichází ten hnojaŕ. Ale počkej, j á mu néco pro- veduk\ Neminuly ani dve vteŕiny a vypadlo kolo u vozu, takže oba páni byli nuceni z po¬vozu vystoupitiazbytek cesty vykonati pČŠky.

Nékomu néco zlého provésti, oba pejsky (Dé- polda a JoseFa) týrati a všemožným zpusobem mučiti, bylo jeho nejmilejším zamčstnáním. Pŕes Čtyŕi roky bylo nešťastným detem setrva- ti v tomto hrozném stavu, protože mnoho osob¬ností ve vzdáleném hlavním mésté se zdráhalo prípad ten jako démonickou posedlost uznati; nedali se pŕesvédčiti ani zjišténými fakty prv- ní vyšetrovací komise. Teprvenékolik mésícu pozdeji došlo k druhému vyšetŕování a s ním se také skončilo diouhé muČednictví a oba nc- Sťastní chlapci byli vysvobozeni.

Jeden dustojník afrického pluku, jenž byl v Miilhausenu posádkou, pŕiŠel ze zvedavosti navštíviti posedlé. Jakmile jej spatŕili, vyzpyto- vali mu v ncjlepší francouzštiné tak dôkladne a zevrubné svedomí, že všecek zahanben dal se na úték a dokonale se obrátil. Totéž se pri¬hodilo jednomu školnímu inspektoruaješté ji- ným dvéma pánum z Míilhausen, kteŕí prišli ze všetečné zvedavosti do Olfurtu. I u nich mélo ŕádéní démona blahodarný vliv, že te stali dobrými kŕesťany,

V úterý ráno, 3 bŕezna, šel otec Bumer na výroční trh do Miilhausen. Sotva pŕišel do me¬sta, malý mužíček, obecné známý handlíŕjehla- mi a nitémi, zameŕil pŕímo k nemu a zahrnul jej trpkými výčitkami; „Ty jsi sám vinen neštés- tím svých detí; ty provozuješ s nimi fysiku.“ A tak to SIo dále. Otec Burner se hájil jak jen mohl, ale nepodarilo se mu pŕesvédčiti muže. Když píisel domu, volal naň posedlý již z dale- ka: „Aha, pravda, malý obchodník ti udélal vý¬stup; rekl, že provozuješ se svými détmifysi- ku.“-„ByI takéjedním z vašich?“tázal seotec.- „Ovšem, už mi vbéhl do sítč.“ - „Tosezavy- svobození toho úbohého muže pomodlímOtče- náš a všechnu jeho hrubost mu odpouštím.“ Slíbenou modlitbu bez meškaní vykonal. Po- jednou kričí Satan: „Obéda! Teďse mi trhá síť a muž mi unikne.“

Modlitba ho velmi obtéžovala. Pan Tresch pfinesl jednou starou modlitebni knihu z roku 1646, obsah ující nékolik mocných modliteb proti zlému duchu. Sotva knihu otevŕel, zahr¬nuli jej posedlí všemožnými nadávkami. „Tak, tak,“ mínil pan starosta, „že jsi začal, takbudu zrovná pokračovati.“ V tom skočili posedlí na postel a kŕiČeli: „Ty píineseŠ vždycky takové staré svinské listy“aDépoId pripojil: „Ty mne zblázniš, nemohu té už ani siyseti, bude ze mne blázen; musí mne odvez ti do Stefansfeldu (blá¬zinec). Poté strojili se skočiti na svého od- purce, aby hopokousali a poškrabali. On, vzty- čiv ruku, poručil jim douci doní, mají-li tolik odvahy. Tloukli, ale stále vedie, brzo v pravo, brzo v levo.

í jindy se jim zŕídka podarilo provésti své špatné zámery oproti s vým odpurcum. Ale jed¬nou se pŕece prihodilo, že Dépold v Saint-Char- les pana abbé Schrantzera, když mu odporo¬val, trochu škrábl. Pan Schrantzer nevenoval malé ráne pozornosti, protože ho mnoho ne¬bolela. Ale když prst druhého dne značné otekl a velmi bolel, dostal strach a koupal prst ve svécené vode. Pri stí ho dne zmizela nej en bo- lest, ale i jakákoii stopa po ráne. Jindy opet popadl chlapec židli a mrštil jí proti abbému

Schrantzerovi, Jenom o vlas, a byi by jej za- sáhl na hlavé. Když pokus chtél opakovati, dotkl se duchovní svécenou vodou jeho ruky. Ihned posedlý pustil íidli a prchl bručeakňu- če do kouta.

10 - Na po u t ním misté v Einsiedeln

"V kvétnu* 1868 byli hoši obzvlášté zlí a stále plni vzteku. Vedli často tak sprosté a oplzlé reči, že se pan starosta Tresch s panem Brobec- kem usnesli,alespoň sDépoldem vykonati pouť do Maria-Einsiedeln, aby na tom milostném místé mohl býti zároveň vykonán exorcismus.

Mimo zúcastnéné osoby nevedel o tom zá- méru v celém Illfurtu nikdo ani nejmenšího.

PHStího dne rekl Dépold panu Treschovi: „Ty a Lien (iaráŕ z Orschweileru, pŕítel a kra¬jan p. faráŕe Breye), chcete mne zavézti tam za hory. To se mi nelíbí. Čože ? Tam že se mám odebrati ? (mini klášter Einsiedeln). Nikdy, ni¬kdy!“

Tu zvolal mladší: „Chciseoženiti.“-„Ano, s peklem,“ fekl starší. „Alejá?“ - Pan Tresch na to: „Ty, - ty pôjdeš s ním na svatbu. Mohu také jíti?“

„Ano,“ odpovédel Dčpold, „ty a Lien.** - „A kdo ješté?“ tázal se starosta. - „A ještč né- kolik jiných,“ odvétil chlapec, „ale beda vám, vrch jest vysoký.** -

„Nebojím se tvých vyhružek,“ odtušil pan Tresch.

Hoši nemohli o zamýšlené ceste nie védéti, vé- dél to jediné ďábel. Pri vedl chlapce do zasmušilo- sti a pŕemýšli vosti a nedovedl svoji zlost utajiti.

Den odjezdu se priblížil. Páni farári Brey a Lien, jakož i pánové Lachemann, Brobeck a Tresch vedli Dépolda, který jen s odporem vstoupil do vlaku. VMiilhausenu se seŠlijeŠté s nékolika pány, kteŕí se ubtrali za tímtéž cílem. Byli to: pan Loetsch, provinciál mariánských bratŕí, pan Klein, prednosta stanice v Colmaru, a pan Weber, sakristíán pri velechrámu v Štrass- burku.

Cestou byl Dépold klidný, obdivoval se romantickým krajinám, jezerum a horstvám a jedl i pil jako ostatní. Pŕíštího dne, po pŕí- jezdu do Einsiedeln, Šli se pánové do kláŠtera ohlásiti. Bylo jim ŕečeno, aby se s malým o de- váté hodiné dostavili do urŕitého sálu, kde je bude Páter exorcista již oČekávati.

Krátce pred ustanovenou hodinou vydali se na cestu do klástera. Ale Depold kladl vše¬možný odpor. Pan Lachemann ho beze všech okolku popadl a vnesl do sálu, kde je Páter Va- vŕinec Hecht již očekával, Jal se nyní posed- lého ruzným zpusobem vyptávati, neobdržcl však žádné odpovedi. Fotom konal modlitby pri exorcismu pŕedepsané, pri nichž chlapec povykoval a zuŕil. Ježto exorcista nie nepofí- dil, požádal pánu, aby o hodine s poledne pri¬šli znovu.

KdyŽ se v ustanovenou hodinu opét dosta¬vili, položil Páter chlapci štólu kolem krku, modle se nad ním. Posedlý se bráni! tou mé- rou, že jej čtyŕi páni méli co držeti. Poté padl na zem, zústav jako mrtvý nekolik minút íežetí, ale pojednou prudce vyskočiv, chtél uprchnou- tí i byl však zadržen.

Pŕíštího dne obnovil jiný knéz, Páter Nepo- muk Buchmann, tytéž obrady, bohužel též bez výsledku. Ale tentokráte byl chlapec nanejvýs nepokojný a rozčilený. Pote uvedl Páter celou spoíečnost do velkého sálu, vyzdobeného o- brazy ruzných panovník ú v životní velikosti, Dépold si prohlížel tyto portréty s velkým zaj¬mem, nazývaje je vojáky. Nejiépe se mu líbíl obraz pruského krále. Pred obrazem papeže

Pia IX. sklopil hlavu, a kdyz mu ji podr- želi vzhôru, zavrel alespoň oči. Na to podotld Páter: „To mi stačí.“

Ve stredu a ve čtvrtek priveden posedlý dokaple, v níž umístén známý milostný obraz.

Žatím co se prítomní modlili 5 Otčenášu a Zdrávasu, chvél se malý na všech údech, stále pohybuje hlavou i rukama. Ustavičné se sna¬žil dostati se z kapie a sklopil hlavu, jakmile započato s modlitbou. Pri odchodu dal se jen stéží udržeti, tak mél na spéch dostati se odtud. Jaka hrúza a zdesení asi jímá Satana pred ob- razem Matky Boží!

Ješté jednou pokúsili se Otcove dítéod ďá- bla osvoboditi, ale i tentokráte marné. Proto poradili pánúm, aby se obrátili na cirkevní autoritu, na príslušného biskupa, který pak u- stanoví vhodného knéze, aby úŕedné zaklínaní vykonal. Táž rada udélena jim již dHve od otcu kapucínu v Dornachu u Basileje. V písem- ncm odporučení, jež Páter Vavŕinecodevzdal panu farári Breyovi, potvrzena pravdivost po¬vahy ďábelské posedlosti ve jmenovaném prí¬pade.

Jak šťasten byl Dépold na zpátecní ceste, chovaje se úplné ldidne a tise. Ale pŕišed domú, nepromluvil čtmáct dní ani slova. 

O Božím Télc byli oba chlapci dovedení do kostela. Tu se opakovala táž scéna, jako vEin- síedeín. Po službách Božích odvedl si je pan Tresch do svého bytu. Nechte! i však zustati v pokoji. Proto pokropil pan Tresch zámek u dverí svécenou vodou, naČež hochum ihned zaŽía chuť k úteku. Pak je dovedl do své lož- nice pred obraz Matky Boží. Zdráhali se však naň pohledéti.

Jednoho dne vedl pan farár Brey oba bratry procházkou do hŕbitovní kapie „Burnenkir- chu“. Matka, jakož i obé sestry - opatrovnice a cestár je doprovázeli. josef šel ochotne, ale ne tak starší, Došedše k mostu, vymrštili se oba chlapci na zábradlí a strojili se skočiti do vody. Jen s velkou námahou bylo jím v tom zabráneno a pŕinuceni k další chúzi. Když do¬šli k velkému orechu poblíž kostela. zdráhal se Depold jíti dále a musil násilím býti dále vleČen. Pred kostelními dvermi si lehl na zem. To mu však málo pomohlo: byl zkrátka vne- sen do kostela. Za chvíli se uklidniv, vykonal s Josefem a osramími nŕkolik modliteb. Jak mnoho námahy dalo dostati Dépolda do kos¬tela, tak snadné mu bylo rozloučení s domem Božím. Deti béžely do vsi jako zajíčkové, tak- žc jim ostatní nemohli ani staČiti. Tak raély na spéch z kostela.

/ 7 - Satanova priznaní

jPan Martinot uvádí v jednom ze svých do¬píšu, jak se podarilo illfurtskému starostovi pŕiméti jednoho z posedlých, aby mu vyjevil, které náboženství jest pravé. Chlapec zvolal: „Tak abys to védél, jest jediné tvoje pravé, vŠechna ostatní jsou íalešná.“-„A jak to pri - jde,“ tázal se pan Tresch, „že Činíš takové vy - znání?“

„Jsem k tomu pŕinucen,“ odvétil posedlý, „a to onémi tfemi tam nahoŕe. Musím ti dále sdéliti, že nemáme nižádné moci nad lidmi, již smýšlejí a jednají jako ty. Nedokážeme nie proti takovým, kteŕí se dobre zpovídají a hodné pri- jímají a Velké dáme, která má na nasem ne- štéstí téz vinu, slouží a ji vzývají. NemuŽeme uškoditi lidem, kteŕí úprimné následují učení toho, jejž nenávidíme, a kteŕí jsou verné od- dáni otci všech psu (pápeži) a velkému svinci (Cirkvi}“.

Poté otázal se ho pan Martinot, jak se jme- nuje. Odvétil: „Znám svoje i tvoje jméno tak dobre jako ty, ale neŕ«knu ti ho. Mám svoje dúvody.“

Pŕíšrího dne tázal se ho pan Trcsch, proč by! pŕedeílého večera vučä obéma pánum ze Schlettstadtu tak umíníný a hrubý? - „Nemo- hu „Spitze“ snésti“ odpovédél, „a rovnéí tak málo i druhého, který sice ve Schlettstadtu byd- lí, ale odtud nepochází (P. Martinot pochabel totiž z departementu de la Mecerthe.) Príliš mnoho se modlí, neboť venuje modlitbé ve- škeren volný čas. Daruje chudým vše, co má, takže pro sebe podrží sotva néco hadru. Ob- chází dokonce i boháče, žebraje pro chudé. Nemohu ho snésti. Nemluv mi více o ném.u

Vuči panu Treschovi nebyl však Satan o nie galantnčjší. Jednou jej nazval velikou vetví, da- leko sahající, a pak ješte dodal: „Ty jsi lako¬mec, hladomŕivek, nie mi nedáš, ani slupek z bramborň. Všechno dávaš Velké dáme a je- jímu psovi. I ve svém domé máš Velkou dámu s pejskem na klíné." Natose tázal pan Tresch: „Kde stojí Velká dáma?“ - ,,Nade dvermi.“ - „Ale to není ta, které se tolik bojíš?“ - „Ne, nýbrž ona, kterou máš ve své malé skrínce a která drží pejska na svém kline.11 - Tento obraz, t. zv. „Pietu“, obdržel starosta od své tety ze S v. Pil ta a velice j i uctí val.

Jednou v nedeli ráno, když se zvonilo k sv. pozdvihování, popadl dábla velký vztek. Iŕek- la mu sestra ošetŕovatelka: „Počkej jen; brzo budeš pŕinucen k ú tíku. Nemohla bych te sama vyhnat?“-„Na tomášvelmi krátky nos,“ potupil ji ďábel. ,,Kdo té tedy muže vyhnat?“ „Charles Brey,“ znela odpoveď,

Rovnéž tak oznámil dábel staršího chlapec, že bude donucen ustoupiti za prítomnosti 12 o- sob a že potom pejsek (Dépold) nabude opét sluchu. „Ale“, dodal, „budu klásti odpor.“ - Pozdéj i uvidíme, jak mohutný odpor kJadl exor- cistovi, který jej pred 12 osobami vymítal.

1 Jeden zbožný knéz, bývalý aimužník v Saint Charles, pŕišel zvlášť do Schiltigheimu podíval se na posedlcho chlapce. Vstupuje do svétni- ce, pozdravil slovy: „In nomine lesa omne genu flectatur" (Ve jménu Ježíš poklekej veš- keré koleno nebešťanu, pozemšťanu i téch, kte- ŕí j sou v podsvétí, Filip. II, i o). Sotva to doŕekl, shroutilse chlapec jako bezduchá hmotaazanáŕ- ku a vytí zalezl pod postel. Duchovní, opakuje táž slova, poručil hochovi, aby se priblížil. Když se zdráhal, stŕíkl sveccnou vodu pod postel. T u vylezl posedlý po čtyŕech, svíjeje se a skuče,

načež prchi do kou ta, co možná nejdále od knéze.

12 - Neverecký lékar a ješié méne venci učitel

Když četník Weracr predložil podprefektu- ŕev Miilhausensvéprvní hlásení, poslal podpre- fekt Dubois de Jancigny ihned soudního léka- ŕe Dra Kraffta do Dlfurtu, aby deti podrobil dukladné prohlídce a predložil o tom písemný nález. Dr. Krafft byl protestant a nevérec. S tvá¬rí plnou posmčchu a irónie pŕistoupil k detem a dal si od starosty vyložiti vznik tohoto zla a rozličné zjevy posedlosti.

,,Eh,“ ŕekl na to; ,,zde není ani čarodeje, ani ďábla, nýbrž jde tu o nemoc, zvanou tanec sv. Víta“ (posunčina).

Tento lehkovážny posudek lékaŕuv naplnil prítomné jednak úžasem, jednak rozhorčením.

„Ale, pane doktore,“ podotkl jeden z nich, „vždyťjste právé teprve pŕišel. Pŕece nemu- žete dávali nejakého posudku, aníz jstese byl dŕíve pŕesvédčil o tom, co se tu vlastne dČje.“

„S tím souhlasím,“ ŕekl znalec, „vyvolám tedy krisi a hned to uvidíme.“

Vytáhnuv své zlaté hodinky, držel je Dë- poldovi pred očima a ŕekl mu: „Hleď, malý, na tomto hodinovém plášti jest vyryt obraz ptáka. Divej se dobre, nájdeš-li ho, jsou hodiny tvoje.“ Chlapec se díval dobrých pet minút upjatë na hodiny, takže ani brvou nepohnul, ale pŕiro- zenč ptáka nenašel, ponevadž tam zadného ne- bylo, nýbrž pouze ozdobné ornamenty. Poté učinil týž pokus i u Josefe, ale rovnež bez ú- spëchu. Zkouška mêla u detí vyvolali nervo¬vou krisi na potvrzení lékaŕovy theorie. Chlap¬ci züstali naprosto klidni a DruKrafftovi bylo pŕiznati, že tu nejde o nervovou chorobu.

Tu zavolal lékaŕe prítomný radní pan Zur- bach stranou, požádav ho, aby jej nasledoval do prujezdu. Tam vyČistiv dve sklenice, na¬plnil je čerstvou vodou. Pote podal lékari tre¬tí aklenici, rovnež vodou naplnenou, žádaje ho, aby špičkou prstu kápl jednu kapku z posled- nejší vody dojedné z prvých, čistou vodou na¬plnených sklenic. Když se tak stalo, nabídl lé- kar ustavičnou žízní trápeným hochüm obë sklenice. Dëpold vypil svoji jedním douškem. Ale Josef, nedotknuv se ješte ani rtem skle¬nice, mrštil jí o zem se slovy : „Ó, to svinstvo!“

Dr. Krafít v&ecek í ma ten, vrátil se rýchle do prtijeidu, aby prozkoumal obsah tretí aklenicc. „Aj,“ íekl, „tato voda nemá pŕccežádne zvláŠt- ní príchuti?“

A i kdyby mêla, podotkl vsím právem pan Zurbach, „vždyť se malý sklenicí ani úst ne- dotckl.“

„Gopak je to za vodu?“ tázai se doktor. „To je svécená voda,“ odvetil tázaný, „Takovým vécem nerozumím,“ ŕekl lékaf a pohledév na hodinky; „Ach, vždy ť jejiŽ čas na dráhu.“

A byl ten tam. Posmešný úsmév mu pŕešel. Ale mnohem húŕe to dopadlo s illfurtským učitelem, panem Miclem. Považoval sc za osví- cenceabyl vudcem os tam ich nevercu. Ve ško¬le si tropil frašky z udalostí v dome Bumero- ve a končil slovy: „Aie kde, není vubec žád- ného dábla,“

Muž j isté Špatné ženy, jež darovala détem osudné jablko, byl ŕemeslem rvbáŕ. PŕiŠed jednou na faru, nabízel tam ke koupi peknou, včtší rybu. Pan farár Brey nebyl práve doma; hospodynë však mêla od neho prísne zakázáno, že nesmi za žádných okolností neco od té ro¬diny pŕijmouti neb koupiti. Proto muže krátce odbyla. „No, kdyŽ farár nechce ryby,“ bručel rybár pri odchodu, „donesú ji učiteli,“ Jak ŕekl, tak učinil.

Kdyi učitcl slysei, že muž byl na fare odmí- tnut, koupil ihned rybuseslovy: „Když ji fe- ráŕ nechce, sním ji já.“ Vtutéž chvíli ŕekl ďá- bel ústy Dëpolda: „No, no, teď. je^Miclo náš, ale teprve za rok ho dostaneme na dobro.“

Brzo poté odcestoval učitel s dvëma svými dëtmi k príbuzným poblíž Colmaru. Na Mar¬covú poli v Colmaru spatŕil setninu cvicících vojínu a postaviv se pred ni, zvolal: „Je suis Napoleon, ľempereur des Français.“ (Já jsem Napoleon, císar Francouzü). A pŕistoupiv k dô¬stojníkovi, chtël jej kusem papíru dekorovati. Ubožák tŕeštil. Byl dopraven do nemocnice a odtud do blázince Stephansfeldu \ kde zu- stal nëkolik mestcu v léčení. Potom byl jako zdanlivé uzdravený propustën a nastoupil opët své místo v lllfurtu. Osm dní pozdëji nalezen na radničním špýcharu obesený. Četník Wer- ner ho odŕízl a privolaný lékaŕ, Dr. Poncelet z Altkirchu zjistil smrt sebevraždou. Bylo tomu práve rok, co Satan oznámil : „Za rok dostane¬me ho nadobro.“ Tedy i zde ďábel správne

J Blázinec poblíí Strassburku.

pŕcdpovídal a jevtl velké potésení nad nevčrou pana Micla.

Pod dojmem tohoto prípadu se množí obrá¬tili a stali se dobrými kŕesťany. Tak napríklad dostavila se jistá hodná pani do klástera redem- ptoristú v Landseru, prosíc jednoho z tamej- sích knézí, aby smela opakovali svoji nedávno vykonanou životní zpovéď. Rekla totiž, že by la návstévou u detí a pozorovala. Že dabel mel na ní zalíbení a proto je nyní zmĺtána úzkostí, že stav její duše není dobrý.

13 - Biskupská komise

Í_Jplynulo nékolik let, než se biskupský úrad

o prípadu obou dítek vyslovil. Biskup Raess se choval k veci velmi skepticky a daj se pre¬svedčili o skutečnosti posedlosti teprve zprá- vou jím ustanovené komise, Byí to hlavne arci- knez z Altkirchu, kanovník Lemaire, najehož podnet naŕídil biskup 9. dubna 1869 kanonic¬ké vyšetrování tohoto prípadu.

Dne 13, dubna odebrali se členove ustano¬vené komise, kanovník Stumpf, superior vel- kého semináre ve Strassburku, Apolináŕ Frey-

burger, arciknez z Ensisheimu, a Mikuláš Ses¬ter, farár z Mülhausen, do Ulfurtu, aby nutné zarídili. V neprítomnosti pana faráŕe, uvedl je starosta zadními dvermi do domu Bumerova, aby jich chlapci nezpozorovali. Zastihli pouze matku s Dépoldem, kterýsedé u stolu, zabýval se práve navíjením cívek. Jeho mladší bratr zmi- zel. „Kde muže jenom Josef včzeti,“ podotkla matka, „vždyŕ ješté teď tu byl? Skočil snad opét s okna?“

Po krátkém hledání byi uprchlík nalezen. Ukryl se ve vedlejší svétnici podpostel amu- sil jen násilím býti vytažen. Zoufale se bránil, zakrývaje si asi 10 minút rukama obličej. Pan Tresch jej hlídal, aby nemohl znovu utéci.

Dépold byl ješté stále do své práce úplné zabrán. Učinil na návštévníky dobrý dojem. Jeho klid a skromnost, jeho úprimný pohled, jeho bezstarostnosť, spojená s jakýmsi smutkem a umdleností se jim dosti zamlouvaly. Ale na¬proti tomu Josef má výraz vysloveného niče- my, bez všeliké vážnosti, s pohledem k zemi obráceným, jest vždy hotov, aby provedl ne-jakou pošetilost, úskočný, zlomyslný a líný. Zpumosti jeho nezkrotí ani domluva ani bití.

Pan superior Stumpí mu nabízí nejdŕív své- cenou medailku, VŠecek zdešen uskočí až ke

zdi. Jelikož se jiŽ dále vyhnouti nemuže, vy¬razí mu mcdailku z ruky a chystá se brániti

i kopaním. Starosta zdvihne medailku se zcmč a chce mu ji dáti k poiíbení. Hoch vzplanuv prudkým bnčvem zasadí starostovi nékolikpád- ných ran, ale sklidí za né ihned jiné. Pri tom delá ohyzdné posunky a svíjí se, jako by ho byl štípl srieň.

Dépold nejeví na tom výjevu nejaké účasti. Sotva že jen tak zbežné na bratra pohlédne. Teďnabízí pan Stumpí'i jemu medailku. A hlc, hoch rázem odstrčiv cívky, se zdesením se od neho vzdálí. Obličej mu zrudne jako oheň. Když zpozoruje, že ho nehodlaj í dále obtéžo- vati, uklidní se, seberc cívky, uloží je do zá¬suvky a sedne si zase skromné za stôl.

Když si však pánove Freyburger a Sester k nemu pŕisednou, je všecek zmaten a pood- sedá od nich až ke zdi. Uklidní se teprve, když vidí, že se naň nebude dále doléhati. Sbírá pak po zemi papírové ústrižky. Ale obličej jeho je- ví stále jeste výraz starosti a úzkosti pred no¬vým úiokem. Ten nedal na sebedlouho čeka- ti; neboť pan Tresch mu pokropil rucesvéce- nou vodou, což bylo príčinou, že se snažil nej - rýchlejším zpúsobem se spasiti útékem. A]e když vidí, že dalsí útek mu znemožnén, ukryje se rýchle pod stu]. Pan Tresch ho ihned vy- táhne a posadí na lavici vedie pana superiora Stumpfa, naproti obéma druhým pánúm. Dí- pold poodsedne až na druhý konec lavice, tvá¬re se zevne klidne, maje oči sklopené. Tato lavice stojí v nohách postele, zastŕenélevnou, bavlnénou záclonou, modré barvy.

Pan Sester, chlapcem úplné nepozorován, pokropí záclonu uvnitŕ svécenou vodou. Dé- poldovi vydere se z prsou hluboký vzdech, j ako pod tíhou nesmímého, tajemného bolu. Pan Stumpf mu opet nabízí obrázek ze svého breviáre, ale je prudce odmítnut. Na to staro-sta hocha pevné podrží, an mu žatím pan su- perior položí obrázek na hlavu. Ale marná sna¬ha. Posedlý tfese hlavou tak dlouho, až obrá¬zek spadne na zem.

Všechny tyto pokusy chlapce velice unavují. Obéma rukama si stírá pot s tváre a muže jen stéží dýchati. Mladší bratr žatím vyklouzl ok- ncm a hrál si píed domcm s j inými détmi.

Vyšetrovaní zabralo celé odpoledne a komise nabyla presvedčení o pravé povaze této tak neobyčejné nemoci. Když pánove odjeli, pn- šel téhož večera pan Tresch ješté jednou do domu Bumerova a otázal se Dépolda; „Znáš pány, co tč dnes navštívili?" - „Co, ty je na-

zývášpány? Jájsem vétší pán než oni,“-„Od- kud jsou?“ - ,Jeden není z daleka, pouze z Múlhausen.“-„Který?“- „Ten, co vycházel častéji ven. On tomu mnoho neverí, alezato jsou druží dva o tom tím více presvedčení,“-tlOd- kud je druhý, který tinabízel obrázek?“ - ,,Ze Strassburku. Ten mi nejvíc škodí. Poslal ho sem ten s vysokou čepicí.“ - ,,A ten tretí?“ - „Ten je z Ensisheimu. Ale pričiním se, aby tomu neverili,“

Nutno ješté podotknouti, že malý byl úplné hluchý a že jeho rodiče neméli ani nejmenšího tušení, za jakým úcelem návštevníci prišli.

Po sepsání protokolu podie výpovedi svéd- kú d na základe vlastních íkušeností predlo¬žila komisesvúj nález biskupskému úradu k dal- símu jednání. Pan superiorStumpfnavrhl pre¬vezení chlapce do nékterého ze strassburských klástemích ústavô a pan superior Spitz ozna¬čil jako vhodný sirotčinecSaint-Charles v Schil- tigheimu, který náležel klášteru VšechSvätých. Podie praní pana generálního vikáŕe byl nej- dŕíve starší chlapec píevezen do ústavu, kde zústal pčt týdnú, až do dne svého osvobození, v osetfování sester.

Mélo již dŕíve jednou dojíti k vyšetŕování, ale za zvláítních okolností s toho »ešlo. I to

Satan i to pŕedpovédel. Za prítomnosti pánu Spiese a Martinota tázal se jednou pan Tresch staršího hochatkdyž práve nastala krise: „Rek- ni, kdejsi dnes byl?“ - „O, já jsem času nepro- marnil,“ odpovédél Satan, „byl jsem dnes ve Strassburku.“ - „Co jsi tam délal ?“ - „Oklamal jsem tam pét popu.“ - „Jak to?“ - „Aj, oblékl jsem kleriku a tak se mi podarilo je ošáliti.“ Pánove se dodateČné dovédéli, že skutečné duchovní vrchnost naŕídila vyšetrování, ale úkol svéfen duchovnímu, který se k tomu vü- bec nehodil. Pŕišel sice do Illfurtu, nevidél však ani detí ani rodiču, ba neprekročil ani prahu Bumerova domu. Pŕirozené takto podnik byl pohŕben a posice ďáblova tím jen posílena.

Í4 - Ú redni hlásení strúxmistra Wermra

K. neobyčejné tragickému príbénu dáblem posedlých detí v lllťurtu pŕibylo nových, ve- lice zajímavých dokladu. Jsou to záznamy profesora Lachemanna, z kongregace marián¬skych bratŕí ve St. Piltu, které byly uložený v koleji„Santa Maria“ v Ríme, a dále podrob¬ná, úrední hlásení strážmistra iilfurtského čet- nictva, jak je čas od času predkladal prefektúre v Colmaru a podprefektuŕe v Mülhausen. Pan

stráímistr Wemer, pokud byl v illfurtu, byl jeŠté úplným nevércem.

Ale bedlivé sledovaní podivuhodných uda¬lostí v domé Bumerové a pouť do Lurd pŕi- vedly tohoto muže, úprimné hledajícího prav¬dy, na jiné myšlenky. KdyŽ se pak uchýlil do Vesoulu, byl již vzorným katolíkem, Své zá¬znamy odevzdal jednomu duchovnímu pnte- li, a ty zde v krátkém obsahu podávame, pro- tože osud úbohých détí v Alsasku i daleko za hranicemi vzbudil tak mohutný zajem.

Roku 1868 jednoho dne došla načetnickou stanici v Illfurtu zpráva, že pred domem Bur- nerovým došlo opét k vetšímu sbéhu lidí, aby byli svédky ďábelských zjevu v úbohých dé- tech. Pan Werner odebrav se ihned do ozna¬čeného domu, zpozoroval na nich k svému nemalému úžasu, neobyčejné bázlivý a blbý výraz, kdežto je od dŕívejška znal jako veselé, živé a inteligentní deti.

Ptal se prítomného otce, jak se to stalo, a ten mu odvetil, že byly začarovaný, což Četníka rozesmálo. „Ale, buďte pfece moudrý,“ ŕekl, ,,a zavolcjte lékaŕe, ten bude již védet radv,“

Strážmistr, chtéjejiž odejíti, byljednímz pŕí- tomných pánú poŽádán, aby se ještč chvíli po- zdržel, jelikož brzo nastane krise, Zustal tedy.

A vskutku voiá za chvíli starší: „Zde jest, zde jest!“ Ihned mu bŕichonepŕírozenénabu- bŕelo, dech se promenil v pískání a prsa se dmula nahorň a doiú jako kováíský mŕch. Čet¬ník se oprel vší silou o prsa a bŕicho dítŕte, aby pohybôm zabránil. Jeden prítomný radní mu v tom pomáhal a ješté tretí a čtvrtý muž se pripojili. Četník postoupil pak své místo prítomnému obchodníkovi moukou, jménem Bouvierovi, obru to neobyčejné sily. Všichni Č ty H muži dačili takovou silou na život chlap- ce, že až postel praskala, ale márne. Obávaje se, aby tím snad vnitŕnosti neutrpély, žádal pan Wemer. aby chlapce již pustili. Tento však zvolal; „Ale co, já naprosto nie necítim, mužete ješte nekolik mužu zavolati na pomoc, pofídí zrovná tolik*“

Otec vyprávél pak prítomným, že se podob¬né zjevy u obou chlapcu častéji dostavují, ale že je s tím brzo hotov. Stačí, když je pokropí svécenou vodou. Na pŕání pana strážmistra Wemera pokropil pak Depolda svécenou vo¬dou. Tu se vydralo z úst dítéte stenání, otok začal opadáva ti, krise by la u konce.

V únoru >869 pŕišel jednoho odpoledne

stráímistr Werner opčt kdetem. Bylo tam jen málo lidí a chlapci se chovali již nékolik dní dosti klidne, protože Lucifer, jak pravili, slá¬vil karneval a honil se po plesích. Matka po¬užila tohoto klidu, aby jim dala postel do po- ŕádku. Nechala oba pouze v košilích sedéti na židlích, poblíŽ kameň. Pan Werner byl již na odchodu, rozmlouvaje ješté v prujezdé s prá¬ve pŕišedším panem Frindlem, pŕednostou sta¬nice v Ulfurtu. V tom zaslechli výkrik ze svét- nice; rýchle pŕispéchali, aby videli, co se stalo. Tu spatrili Depolda, tajemnou silou vyzdviíe- ného, vznášeti se 30 až 40 centimetru nad svoji židlí. V této poloze setrval k úžasu všech prí¬tomných nékolik minút. Tu pŕinesla jedna slečna kropenku a pokropila hocha svécenou vodou.

Ponenáhlu a po rázech spouštel se chlapec dolu na žídli; zdál se velice zemdien a žádal si, jíti do postele.

Rodiče, byvse tázáni, sdélili návstevníkúm, že se tento zjev u déd již častéji opakoval a Josef jejich výpovéď potvrdil.

Brzo potom zaslechl pan Werner, že Dé- poldjakési tajemné bytosti vyškubalpen. Pro- to se odebral do domu Burnerova, kde mu otec ukázal zásuvku s takovým perím, Bylo

nažloutléa mélo koŕínky. Podobného peŕído- sud níkdo nevidél. Z peŕin nebylo, o čemž se ihned pŕesvédčili. V perinách bylo perí ze Še¬dých husí a bez koŕínkň. Pan Werner se tá- zal jednoho z chlapcú, jak onen tajemný ná- vštévník vyhlíží a jak se mu zjevuje?

„V podobá velké husy,“ odpovédél posedlý, „ale s velmi dlouhým zobákem a velkýma, ze- lenýma, svétélkujícíma očima.“

Poté se tázal mladšího, zdali bratrovy údaje souhlasí. Josef to poprel, ŕka, Že nevída ptáka, nýbrŽ malé chlupaté zvíŕe, podobné morčeti. „V tom také hledati príčinu,“ fekl otec, „že se mu život nikdy tak nenadme, j ako bratrovi“.

Pak žádal jeŠté pan Werner staršího chlap- ce, aby ptákovi, až se dostaví, opét perí výšku- bal. Žatím podelovala jedna prítomná dáma deti cukrovím, jež ibned jedlý.

Pojednou Dépold, odhodiv cukroví, ukazu¬je do pŕedu, volaje: „Zde jest, zde jest!“ Učinil pohyb, jako by čosi ŠkubaL Tu ucho¬pil pan Wemer rýchle jeho pravou ruku ajiný muž levou. Když mu pésti otevŕeli, vypadly dvé hromádky perí. Pánove je zkoumali a shle- dali, že je totožné s perím, jež jim otec ukazo¬val. Pan Werner mu radil, aby je dal Chemi¬kern prozkoumati.

Na schodech 3 c tkal se stážmistr s panem fa- rárcm Breyem, jehož první otázkou bylo: »Tak, co o tom aoudíte?“

„Aj,“ odpovedél tázaný, „pro mnejeto v5e- chno nepochopitelným tajemstvím. Co jsem dosud vidél, naplňuje mne úžasem,“

„Nuže, chcete-Ii jíti se mnou,“ ŕekl duchov¬ní, „pak vás úžas jeSte vzroste.“

Vytáhl z kapsy své sutany velmi silnou, hcdvábnou šnúru, františkánske cingulum, pro- táhl ji medéným kroužkem svéceného kŕfžku z velmi tvrdého bukového dreva, položil Šňu- ru chlapci kolem krku, žádaje jednoho z prí-tomných, aby ji svázali vzadu trojnásobným uzlem, takže uzel zustal na zádech, kríž pak vi¬sel na prsou. Bylo vyloučeno, aby chlapec mohl uzel rozvázati aneb šňuru roztrhati. Ostatné dávali dobrý pozor

Chlapci dali s sebou délati, co kdo chtél, a od- , povídali ochotné na všechny otázky. Pojednou Dépold zbledl, začal se chveli a volai: „Zde pŕichází, zde pŕichází!“

Pan Werner odhmuv rýchle perinu, pozo¬ruje, jak stejné rýchle mizí Sňfira i kríž. Väich- ni žasli. Když Dépold zpozoroval, že četník hodlá prohledati postel, vstal a vybieli i bratra, aby povstal.

„Teď hledejte,*' ŕeVdt „ale nie nenájdete. Šňura je pryč. Jedna část kríže je nad postelí na poličee s knihami a jiná leží za kamny pod dŕívím. Zbytek je venku pfede dvermi na chod¬be.“ A tak tomu také bylo. Všcchny tri Časti nalezený na označených tŕech místech, ale äňu- ra nebyla vubec nalezena.

Tato nová událost probéhla v nejbližších dnech novinami tamního kraje a privábila čet- né zástupy lidí do Illfurtu. Ano, nikdy byl nával tak velký, že bylo nutno uzavŕíti dúm a zavésti pravidelné sluiby, jimií by se udr¬žoval poŕádek, aby nedošlo ke katastrof^, je- likož podlaha v obývacím pokoji posedlých hrozila již sesutím.

O néco pozdéji se odehrál podobný výjev. Za nej prudších záchvatu vídaly deti často sedm príšer, jež oznaČovaly jako „bílé bytosti“ nebo „sedm bláznu“. Ale Dépold vídaval jeíté os¬mou bytost, již nazýval „mistrem“. Jednoho dne zjevily se mu opet a uloupiíy mu pásek sv. Josefa, který mél kolem téla pevné uváza- ný. Pan farár se ho tizalt kam se pásek podél. „Hledej!“ znela odpovécľ.Pan farár všecho pro- hledal, zvlášté pod postelí, ale nie nenalezl.

I na další otázky dostával vždy tutéŽodpovéd: „Hledej!“

Za méaíc tázal s c duchovní náhodou jeété jednou chlapce, kam se asi pásekztratil. „Hle- dejte ho v perine, ' odpovedél. AskuteČnena- lezen tam docela uzce stočený, že nebyl včtší než kamenná kulička, s jakými si deti hrávají. A pfece nemohl Dépold tento pásek rozvázati a takto stočiti, aniŽ by to byl pan farár, který jej bystré pozoroval, postŕehl.

Chtéje také jednou Depoidovu hluchotu vy- zkoušeň, zamýŠlel v jeho nejvétší blízkosti vy- páliti nékolik ran z pištole. Ale když chtél pi¬štole pouííti, zmizela. Dlouho ji mame hledal Konečné zavolav Josefa, ŕekl: „Josefe, pomoz mi hledati mou pištoli!“ Malý pŕibčhJ a zvo¬lal: „Tamhle v koute leží vaše pištole.“

Duchovní se podivil, že ii nalezl na tak ne- zvyklém místé. Nabil ji a vypálil pét ran vedie Dčpolda. Ten však nie neslysel. Naopak, tázal se ostatních, proč pan farár nestŕílx, a dodal: „Ach, on nedovede stŕíleti“.

Ďábel jednou ŕekl, že Dépolda proto olou- pil o sluch, aby nesiyäel poznámek lidí, kteŕí ho litovali a jeho se ujímali. Ale pri záchva- tech po každé sluchu nabyl a slyšel tak dobre, jako jeho bratr. Hluchota zmizela teprve ve chvíli, kdy byl vysvobozen, tak jak to Satan též predpovede!.

Mimo strážmistra Wernera byl v Ulíurtu ješ- té jiný četník, jmenem Schinit bývalý dôstoj¬ník pechoty a majitel mnoba vyznamenaní. Byl protestant a tropil si posméch z udalostí v domé Bumerové, ale hlavné z četných cizincú, pŕi- cházejících z daleka, aby se podívali, jak nká- val, na „bláznovské šprýmy“ dvou chlapcu.

Ale protože v každcm človeku je jistá dáv¬ka zvédavosti, byl by i Schini pfece jen rád, ale nenápadné videl, co se tam vlastné déje. Proto požádal jednou svého strážmistra o do¬volení, také déti navštívi ti.

„Ano, jdéte“, znela odpoveď, „ale až za tmy a v civilu“.

Pan Werner, jakožto uŕední zpravodaj, ko¬nal své návštevy u detí vždy v uniforme. Ale návšteva Scbiniho byia pouze soukromá. Vy- pujčil si nékde občanský obiek a se soumra- kem se odebral do domu Bumerova. Jelikož tam bylo práve mnoho lidí, bylo mu v prujez- dé čekati, až na néj dôjde rada.

Čekání však netrvalo dlouho. Chlapci leželi nahoŕe v prvémpatŕe v posteli. Tu zavolal je-

den z nich matku a ŕekl tiše: „Matko, jdi do prôjezdu; dole u schodu stojí Četník Schini. PH- ved nám ho skrze tyto lidi sem nahoru, je tomu už tak dávno, co jsme ho nevideli.“

Matka vzala lampu a šla. Jelikož byl četník v civilu, nepoznala ho. Vrátivši se, ŕekla de- tem, že se zmýlily.

„A pfece, pfece,“ kHčeli oba, „četník Schi¬ni je zde, je v civilu.11

Nyní se šel otec podívati. Vskutku četníka našel a prosil ho, aby šel nahoru, že si ho déti žádají. Sdelení to zasáhlo četníka jako blesk. Videl a slyšel již dost. Okamžité se vytratil. Sotva se otec do pokoje vrátil, zvolaly d é ti: „Aha. papa Schini utŕžil smulu.“

Když se vrátil na četnickou stanici, tázal se ho predstavený: „Jak, již jste tu zpét? Cojste videl?“

„Nie j sem nevidel, ale slyšel jsem, a to mi, stačí!" Nyní vyprávél, jak byl hochy poznán, aČkoliv ho dosud nemohli videti.

„Aleje to zvláštni.“ podotkl, „naše nábožen- ství zakazuje povéru, ale jak si mám toto ta- jemství vysvéditi? Leda že by déti mély dar videti nadpHrozené“.

Od toho dne se již nevysmival.

Za nékolik dní pHšel navštívi t déti j istý mui ze sousední obce Spechbachu. Cesta vedia ko¬lem vinice, jejíž kefe byly ovéšeny nespočet¬nými sladkými hrozný. Dolehlo naň mocne pokušení a již sahal po jednom z hroznú; ale jako dobrý kresťan se pŕemohl a kráčel dále. Sotva vešel k detem, již mu volaly vstŕíc: „Pravda, byly to pekné hromy! ProČ jsi si z nich nevzal?“

Úžas návštévníka snadno si predstavíme.

16 - Výjev v Saint- Charítsu

'\f jednom zajímavém dopise, jej ž pan Karel André, zahradník ústavu Saint-Charleského 5. ŕíjna 1869 poslal svým rodicum v Rappolts- weileru, čteme následující zajímavý výjev, je- hož byl očitým svédkem.

„V sobotu mi ŕekla sestra Damasa, abych Dépolda dopravil stťij co stuj do kostela (klá- šterní kapie). Domníval jsem se, že to bude vécí snadnou, ale jak jsem se zmýlil. Uchopil jsem pletého hocha, pevné jej drže. Sestry mu zavázaly oči, aby nevidel, kam pujdeme, a zamíŕil jsem s ním ke kostelu. Ale sotva jsem udelal jeden krok, náhle ho zachvátil vztek- neboť dosud byl klidný - a nechtél dále. Vzal jsem jej do náručí, chtčje ho tam do- nésti. Ale byl tak téžký, že mi bylo nasadili vŠecku silu, abych jej zmohl. Šel jsem, jak se jen dalo, zpolajejnesa a zpola vieka. Chlapec vyrážel re sebe zvuky, ne jinak než jako vyjící pes.

Sestry chtéjícemi pomoci jej nésti, pfibiíži- ly se k nohám chlapce; tu rozhodil nohy tak prudce, Že sestry uskočily. Když jsem s ním došel až na schody kostela, začal zuŕiti a sku- četi, svíjeje se mi v náručí jako had. Ale po- jednou obepjal mé nohy svými tak pevne, že ¡ich nikdo nemohl odtrhnouti. Jsa takto sevŕen, padl jsem stranou na kostelní zeď. Byl jsem všecek propocen, sotva dechu popadaj e. Po- nékud si odpočinuv, vystupoval jsem s hochem po schodech dále, až jsem stanul ve Schodu kostela.

Pojednou chlapec jako bleskem omráčen, sklesl mi bezvládné v náručí jako mŕtvy; z úst mu vystupovala pena; oči byly hluboko vpad- lé a pevne zavŕenc; nedával na jevo zadných známek života. Dovlekl jsem jej až do pro¬stred kostela, kde jsme oba padli na zem. Díté zústalo tam asi dve minutý jako mrtvé ležeti; ale pojednou nabylo opét života a kŕičelo jako vzteklý pes: „Pryč s tím neŕádem! Ven ze svin- ského chléva!“ a žlutá pena mu trísnila ústa.

Chtčje jeho oči dobre pozorovati, nahnul jsem sc nad ním, ale plivl mi penu do tváre. Kroutil sebou jako rozslápnutý červ a strašné kŕiče, snažil se lézti ke dveŕím. Jeho pohyby byly nyní velmi pomalé a byl všecek jako roz- tŕíštén.

Byl to príšerný a desný pohled a noční te¬mnota naši hrúzu jestč zvyšovala.

Za pôl hodiny vlekl jsem jej zase ven. Než sotva byl za dvermi, zdvihl se a bežei úplne sám. Uchopil jsem ho za ruku a dovedl do jeho pokoje. Všichni jsme byli hluboce dojati. Nemluvili jsme, jsouce pohŕíženi ve vážné my- šlenky a v úžas.

Po návratu predložená chlapci večere, které se však nedotkl, nýbrž ulehl do postele a u- snul. Žatím co spal, začal dábel chraptivým a hnévivým hlasem mluviti:

„O, jak jsem rozvzteklen!“

„Kde byl Dépold dnes večer?“ tázali seho. „V prasečím chlévé.“

„Kdo ho tam dovedl?“

„Ten pobtida, ten hlaváč“ (p. André). „Kdo ješté?“ tázala se ho sestra.

„Ty!“

Poté začal mručeti a klíti.

Sestra tázala se dále:

„Kdo tč pokropil svécenou vodou?"

„Ta smradlavá, co jc u malých psň/' Skutečné to b y la sestra-péstounka. Ďábel nazýval d í ti vždy , .malými psy".

„Vždy ť j si toho nevidčl,“ podotkla sestra, „mél j si zajisté oči zavázane?“

„Cožpak neví£,“ odpovédél, „že všechno vidím ?'*

„A proč j si nenechal Dépolda večeŕeti?"

,,Pes toho nepotreboval a j á dostai dost v pra- sečim chlévé.'*

Matka Dépoldova se od e brala do mésta, aby ctihodné generálni predstavené, sestre Andél- ce a panu arciknézi Spitzovi podala zprávu, co se s jejím dítétem v Saint- Charlesu prihodilo. Kdyí se vrátila, vyprávéJ jí ďábel pred prítom¬nou sestrou vše, co by la panu Spitzovi i vrch’ ní predstavené sdčlila.

Ďábla snadno prinútili, aby mluvil, kdyz byl chlapec buď pokropen svčcenou vodou nebo kdyz naň položena medailka* cožjej ve- lice rozzlobilo, Zachvátil-li jej vztek, nepo¬znával již nikoho. Roztrhal a rozbil vše, co mu prišlo do rukou, akdyŽ mu byl kladen odpor, bránil se s nejvétší prudkostí, takže bylo po¬tom velmi nesnadno jej zkrotiti.

Chlapec je hluchý, zkoušeli jame jej väe- možným zpusobem. Mezi dnem mluví málo a hlas jeho je velmi jasný jako u malého dícka. Ale mluví-li z neho dabel, jest hlas jeho silný, jako silný bas, chraptivý a ne dobre srozumi- telný.

Zdá se býti k e všemu, co se kolem ného dé- je, velmi Ihostejný. Obchází jakošílenec a ne- pohlédne na žádné díté, jemuž není jeŠté Šest neb sedm let a také se žádného z nich nedo¬tkne. Nepodívá se takc na žádný náboženský obraz.

Nej včtší zálibu jeví pro zvíŕata, jako pro pa- vouky, želvy atp; to jsou jeho miláčkové. Čas¬to takový hmyz vyhledává, hraje si s ním, nechá si jej béhati po ruce a vytrháva mu nohy. Jí ponejvíce jako ostatní lidé, ale občas stáva se žroutem, tak jako nedávno vyprázdnil celý koš jablek až do posledního.

Kápne-li sestra do jídla jen kapku svécené vody nebo dotkne-li se pokrmu svéceným pe- nízkem, a to v kuchyni, kam chlapec nikdy ne- pŕijde, pŕece to pozná. Pŕijde, pokrm okukuje a ŕekne: „Nemám hladu; je v tom svinstvo," nebo, „jetootxáveno,“ - anetkne sejídlaanejí nie, dokud neobdrží jiné. S pitím to bývá ro- vnéž tak.

KosteJ nazýva svinskýmehlévem, svécenou vodu - s vinš kou vodou, knéze - čeraokabátní- ky, popy atd. Sestry nazýva nemocnými, ovc- šenými samým svinstvem. Katolíky jmenuje hnojaŕi. Déti zove psíky. AJe pro svobodné zednáre a proteatanty má samou chválu. O téch ŕíká: „To jsou správni lidé; takových jest nám treba míti, ri chtéjí svobodu a prokazují „nám pánum“ dobré aluŽby.“ Mluví o nich s vclkou radostí. Zve sebe „pánem" a ďábly „svými pány“. Praví dále: „Ušetrí „našim pán ám“ mno¬ho práce a získají jim mnoho lidL Ale naproti tomu hnojaŕi a čemokabátníci jim velmi ško¬dí a pusobí jim mnoho námahy a olupují je o mnoho duší.“

t

Mluví-li z hocha dábei, déje se tak v jakem- si druhu vytržení, neboŕ leží jako mrtvý. Je to hezký hoch, ale bledý a melancholický. Žije a chodí jako človék sklíČený velkým kŕížem.

17 - Dépoldovo vysvobozeni

Zíačátkem zárí 1869 dopraven starší chlapec do sirotčince Saint-Charles v Schiltigheimu. Jeho nešťastná matka jej doprovázeía. Z naH- zení pana biskupa provedeno v ústave nové a doceía zevrubné vyšetrování, a to generál- ním vikáŕem Rappem, superiorem Stumpfem a Eicherem, superiorem strassburských jesuitu. Mimo to byl hoch pod ustavičným, bedlivým dozorem pana almužníka Haussera a strass- búrskeho theologa abbého Schrantzera.

Již vzhled chlapcuv byl nápadný. Byl velmi hubený a bledý jako rýchle vyrostlé díté. V je¬ho velkých, černých oČích bylo čosi nestálého, nejistého a tahy jeho jevily únavu jako po dlou- hé nemoci. Byl úplné hluchý. Ponejvíce byl klidný a krátil si čas hrou a procházkou po dvore. S návátévníky se bavil bezvadnou ťran- couzstinou, odpovídaje téz latinsky, ale nikdy sám nezačal latinsky mluviti. Jenom o kapii nechtél nie vedéti. Byť sc mu i oči zavázaiy a byl takto provádén chodbami kŕíŽ na kríž, jakmile se octi v blízkosti kapie, vzpíral se vší silou a nebylo lze jej dostati dále. Pri tom vyl jako pes. Byl-li násilné do kapie dopraven, vrhl se na zem jako kláda. Obličej jeho mél strašlivý výraz a byl-li pokropen svécenou vo¬dou, svíjel se jako rozšlápnutý červ. Neuklid- nil se dŕíve, dokud nebyl z kapie odnesen.

V nedeli dne 3. fíjna stál na dvore sirotČin- ce Saint-Charles povoz, kterým se mélo dojeti do Strassburku pro pana superiora, generálni predstavenou a P. exorcistu. Bylo jii všecko k odjezdu pripraveno, když tu pŕistoupil pan abbé Schrantzer ke kočímu, odevzdávaje mu svécenou medaiiku sv. Benedikta. Dépold byl v jiné části dvora a nemohl nikterak odevzdá- ní medailky vidéti, jelikož jej oddélovaia bu¬dova. Vc dvŕ hodiny páni pŕijeli a ihned za- poČato s exorcismem. Chlapec byl násilím do- praven do kapie a pevne držen panem Schrant- zerem a p. Hausserem, jakož i zahradníkem, panem Andréem. Postaven na koberec pred mfĺžku, obliČejem k svätostánku. Tvár jeho byla rudá jako za vysoké horeČky. Z úat tekla mu hustá pena aŽ k zemi. Posedlý se kroutil a svíjel, jako by sedel na žhavém rožni, co chvíle seob račej e ke d verí m. Pokaž4é. kdyžse pan Schrantzer dotekl kŕížemjeho prsou, nad- mula se do oblouku jako balvan.

Začal obrad vymítání. P. Souquat, jen ž byl od biskupa tímto tžžkým úkolom povéŕcn, s počátku váhal, neboťnebyl o posedí o s ti úpl¬né pŕesvédČen, protože dosud s hochem nepri- sel ve styk. „Klid se odtud“, kŕičel Satan, „tá- hní odtud, ty hnojaŕi!“ Za prítomnosti péti knéŽí (dostavíliť se: p. arciknéz Spitz, p. su- perior Stumpf, p, profesor Rossé, p. almužník Hausser a p. abbé Schrantzer), Sesti sester a matky chlapcovy začal P, Souquat litánie ke Všem Svätým. Pri slovech r „Svätá Maria, o¬roduj za nás,“ kŕičel ďábel strainc: „Ven ze svinského chléva! - Smrade. - Já nechci.“ Tak kŕičel po každé, když vysloveno jménonékte- rého velkého svétce, ale zvlášte, když se mod¬lili: „VŠichni svati andélé a archandélé, oro¬dujte za nás.“ Když posléze knéz dospél kc slovum; „Od úkladu dábelských vysvobod nás, Pane!“ chvel a tŕásl se posedlý na celém tele, ŕval príšerné a kroutil a svíjel se tak prud- ce, že jej oba duchovní a zahradník stéží udr- želi.

Po Litaniích postavil se Páter pred nčho, modle se z rituál predepsané modlitby, co ža¬tím posedlý ustavičné kŕičel: „Smrade, ven ze svinského chléva V1 Pri Sláva Otci kŕičel: „Já ne¬chci“, t. j. Otci, Synu a Duchu Svätému slávu vzdávati. Pred ctením z evangelia sv. Jana znamenal Páter čelo, ústa a prsa posedlého malým kŕížem, pri čemž hoch zavyl jako pes a chňapl knézi po ruce, chtéjc jej kousnouti. Poté tázal se P. Souquat nemecky; „Duchu temnosti, potŕený hade, já jakožto knéz Páné, poroučím ti jménem Božím, abys mi ŕekl, kdo jsi.“ Ďábel kŕičel: „Na tom ti h.... záleží, smrade, ŕeknu to komu chci.“

Na to odvétil Páter: „Toť práve tvé pyšné smýšiení a reč, jimiž jsi se pred Nejvyšíím prohŕešil a pro než jsi byl s nebe svržen. Ale já tobé nyní poroučím: „Ustúp odtud, Satane, z tohoto posvátného místa, nenáležíš do domu Božího, patríš do temnosti.“ Tu kŕičel ďábel: „Ale já nechci, muj čas ješté nepŕišel."

Po tfíhodinné modíitbé a námaze, všecek propocen, prerušil P. Souquat obrad a rozlou- ČU seT aby co nejdŕíve v této perné úloze po¬kračoval, Malý dopraveu z kapie do svého pokoje a brzo se uklidnil.

Téže noci ŕekl panu abbému Schrantzero- vi: „Ty ses s dobrou potázal, že jsi mu dal plíšek (medailku) s sebou.“ - „Komu pak?“ - „Aj, kočímu.“ - „Jak to vis? A co bysŕ byl ji- nak udélal ?** - „Byl bych vuz i s koňmi a lid- mi pŕevrhl, klusalť jsem podie koní.“ - „Prav¬da, to jsme té včera fádne potýrali ? Znáš toho, jeni té žehnal?“ - „O zajisté, ten jižkdysijed- noho z našich „pánu“ vyhnal“. - Skutečne P. Souquat v mladších letech zapudil v Nemecku cfábla z jednoho domu. Tuto událost mohl malý pouze nadpŕirozeným zpúsobem zvédéti-

Z rozmluvy té nabyl nyní Páter Souquat

o posediosti Dépoldové plného presvedčení.

Pfísdho dne, v pondélí odpoledne ve dve hodiny pŕijeli páni opét z mesta a Páter za- počal znovu exorcismus. Tentokráte oblečen posedlý do svérací kazajky a pŕiváián k iidli. Avšak cľábel zuŕil více než kdy jindy, Vyzdvihl židli Í Í hochem do výše a co chvíle mrštil pány, kten meli dozor, brzo v levo, brzo v pravo. Pri tom ŕval a slintal strašné.

Když asi po dvou hodinách skončený lita¬nie a liturgické modlitby, povstal Pater a o- slovil takto posedlého: „Nyní, duchu nečistý, pŕišel tvuj čas. Proto poroučím ti jménem katolické Církve, jménem Božím a jménem svým, jakoŽto knéz Páné, abys mi ŕekl, kolik vás jest?“ Opët zaznëla táž odpovéd, jako dne pŕedešlého : „Na tom ti h záleží, smra¬

de/'-Páter odpovédél: „Toť pravé ona pyšná reč, jakou vždy vedeš a jakou se v pekle mlu- ví. Proto patríš do temné propasti a nikoliv k svetlu. Sestup tedy do pekla, nečistý Satane.“ „Nechci tam, chci na j iné místo.“ - „Nyní te, Satane, zaprisahám, abys mi ŕekl, kolik vás jest.“- „Jsme pouze dva.“ - „Jak sejmenujeŠ ?" „Oribas.“-„A ten druhý?“ - „Ypés.“ - „Tedy vy nečistí duchové, poroučím vám, odejdete z domu Božího. Zde nemáte co délat. Ducho¬vé záhuby, ustupte odtud, poroučím vám to jménem NejsvetéjŠí Svátosti.“- „Nechci, smra¬de, nemáš Žádné moci, múj Časjesté nepŕišel.“

Duchovní se chvel a potil, byl všecek zchvá-

CCIL Ale ne mene byli i ostatní prítomní roze- chvéni a zdéŠeni. Nicméné podnikl kníz s da- blcm nový boj. Vzal kríž a drže mu jej pred obličejem, pravil: „Bídný Satane, netroufäš si ani na tento obraz pohledeti. neboť odvracíš svou tvár, abys ho nevidél, a ty vzdoruješ kne- zi ? Poroučím ti, odejdi odtud a sestup do pek¬la, které pro tebe určeno.“-„Ďábel kŕičel: „Ale ja nechci, není tam dobfe.“ - Na to knez: „Mél’s býti Boha poslušen; ale tvoje pýcha u- vrhia tŕ do neätestí. Jsi duchem temnosti. Tedy ustup od svetla a jdi do temnosti» která pro tebe pŕipravena.“ Satan kŕičel opétne: „Muj časjestč nepŕišel, nepujdu,“ Tu vzal Páter svä¬tým Otcem posvécenou svíci a ŕekl: „Pyšný Satane, stavím ti tuto svíci na hlavu, abych ti ukázal cestu do pekla. Jest to svédo Církve katolícke a ty s duchem temnosti. Sestup tedy do pekla a zňstaň u svých druhfi, k nimž ná¬ležíš.1* - Ďábel odpovédel; „Zustanu zde. Zde jest mi dobfe, v pekle není dobre,“

Konečné vzaJ Páter sochu Matky Boží do rukou a ŕekl: „Vidíš zde blahoslavenou Pannu Márii? Musíť tobé ještč jednou hlavu potŕíti a jesté jednou tí poznamenati a jména Ježíš a Maria na prsa ti vepsatí, aby té večne pálila. Tak ty neustoupís?! Poručil jsem ti tojménem

JcŽíäe, jméncm katolícke Církvct jménezn svä¬tého Otce, papeže, jménem NejsvétéjŠí Svátos- ti. Neposloucháš hlasu knéze. Nužc, Satane, nyní poroučí ti to svati Matka Boží. Ona té nutí odtud ustoupiti. Tcdy, duchu nečistý, usiup pred tvárí Nepoškvrneného Početí. Po- roučím tif aby s ustoupil,“ Žatím modlili sevíich- ni ostatní „Memorare“ (Vzpomeň o nejdobro- tivéjší Panno Maria atd.). Tu vzkŕikl cTábel mohutnéji než kdy jindy hlubokým basem: „Nyní musím ustoupiti,“ Jeätejednou sekrou- til a svíjel jako rozslápnutý Červ. Tu bylo v téle slyšeti slabé praskaní; chlapec senatáhl a sklesl jako mrtvý. Ďábel byl pryč. Byl to strašný a désivý pohled pro diváky. Ještépŕed okamžikem nejzuŕivéjší vztek, hncvuplná tvár, vzdorovité odpovedi, a nyní leží tuhoehdob- íe již hodinu úplné tise jako ve spánku. Byl vysvobozen. Neprotivil se už ani svécené vo¬dí, ani kríži a dal se kiidné odnésti do pokoje. Za chvíli se probudiv, mnul si oči a rozhlíiel se udivené po tak četných, jemu cizích osobách. „Znáš mne?“ tázal se pan abbé Schrantter. „Ne, neznám Vás,“ odpovédél chlapec. Vý¬krik radosti vydral se z prsou prešťastné mat¬ky, Její Dépold opét slyscl a byl zbaven pe- kelncho ducha. Vsichni dékovali Bohu, že u- délil svc Cirkvi takovou moc nad pcklem.

S radostí vracela se matka se synem do 111- furtu, pevné dúvérujíc, že v brzku bude i Jo¬sef vysvobozen. Tato j ej í nadéje došla již 27. téhož mésíce splnéní.

18 ■* Také Josef vysvobozen

P o návratu domu byl Dépold vesel a dobré mysli. Avšak o tom, co se s nim v uplynulé dobé dálo, nemél ani tušení. Neznal již ani pana faráŕe Breye a nedovedl se také upama- tovati na novou radnici. Pro svého mladšího bratrajosefa pŕinesl ze Strassburku nékolik medailek, které mu nabízel. Ten je hodil na zem a ŕekl: „Ponech si je pro sebe, nechci ni- čeho z nich.“ Všecek udíven tázal se Dépold matky: „Matko, což se Josef zbláznil?“ Ovšem, že se každý mél na pozoru, aby mu nevyzra¬dil pravý duvod Josefova chování.

Ve stredu večer zvolal posedlý pojednou: „Moji dva kamarádi (ďáblové Dépoldovi) jsou strašpydové;nyní jsem mistrem anejsilnéjŠím; do šesti let odtud nepujdu, nemám pred popy

žádného strachu.“Tu schopanTresch otázal: „Gož jsi tak mocný?“ - „Ovíem,“ odpovédél, „líbísemi zde, neboť jsem se tu pohodlné za- ŕídil; usazuji se v bnízdé a opustím je, až se mi zlíbí.“

Žatím zažádal jiŽ pan farár Brey u biskup¬ského úradu o zplnomocnční, aby smel vy- konati exorcismus, protože se stav úbohého chlapce denné horšil, kdežto Dépold denné navštevoval školu i kostel a byl od te dobytá- ké již u sv. zpovédi. Byl zase dnvéjsím hod¬ným hochem, jenom o posledních čtyŕech le- tech nie nevédél, nej inak, než jako by celou tu dobu byl prospal.

Konečné došlo do Illfurtu biskupské povo¬lení a pan farár se rozhodí, že obrad zaklínaní vykoná 27. ŕíjna.

Rečeného dne časné ráno dopr*ven hoch do hŕbitovní kapie Bumenkirchu, vzdálené asi Čtvrt hodiny od vsi. Aby bylo zabránéno *bé- hu lidí, chována záležitost v tajnosti, Pozváno jenom néco málo svédkii. a to: pan profesor Lachemann ze St. Pika, pan Ignác Spies ze Schlettstadtu, pan Martinot, jakož i pan Tresch, starosta v Illfurtu, a rodiče Josefovi. Doätavil se i učitel a prednosta stanice pan Frindl, ja-kož i sestra Hilarie, predstavená dívčí školy.

KdyŽ aaČala o Sestc hodine Mše svätá, jal se posedlý nohama lomoziti a na všechny strany se kroutiti, takže musel býti na nobou i ru¬kou spoután. Ale pH stupňové modlitbé si du- páním nohy uvolnil a s prudkostí odkopl re¬meň až k nohám celebrujíriho knéze. Proto si jej pan Martinot privážal na klin. Tu začal po¬sedlý štékati jako šténé a chrochtati jako vepŕ, vyrážeje ze sebe chraptivým hlasem nesouvi- slé zvuky. Teprve od Sanctus až do konce Mše byl tichý, čemuž se všichni nemálo divili, Když knéz odložil mešní roucho, poklekl, odén jsa pouze rochetou a lialovou štolou, na stupních oltáre a začal modlitby pri exorcismu pŕedepsané; nejdnve litánie ke VSem Svätým a nékolik ťormulí zaklínacích. Pnstoupiv pak k posedlému, poručil mu, aby ŕekl, kolik ďá- blú v ném jest. „Nepotrebuješ to vedét,“ zne¬la odpoveď. Na opétovný rozkaz ŕekl malý suše: „Ypés'\ Ale to byío jméno jednoho z ďáblu bratrových,

Mezi ctením z evangelia sv, Jana začal po¬sedlý častovali pana faráfe nadávkami a kn- čel: „Nepôjdu pryč,“TH hodiny zápasil exor- cista o chlapce. Brzo kladl mu sväté ostatky na hlavu, brzo držcl mu svécenou velikonoč- ní svtri mezi rukama; pak zase kropč jej s ve¬lil cenou vodou, recitoval mocné modlitby za¬klínací. Opét a opét kričel dábel: „Nepujdu pryč. Nechci.“

Prítomní začali již malomyslnéti, ale k smrti unavený duchovní ¿¡právce neustával je po- vzbuzovati k vytrvalosti a modlitbe sv. ružen¬ce. Pan Tresch, který po celou tu dobu chlapce držel, predal jej panu Lachemannovi, načez posedlý kričel: „Tys tu také, ly plochonosý ?“ Nyní vrací se pan farár od oltáre, kde chvíli u vroucí modlitbu pohŕížen, pŕislíbil vykona- ti novénu a praví ke chlapci obrácen; „Za¬klínam té jmcnem nepoškvrnené Panny Má¬rie, abys toto díté opustil.“ - Zúrivé odpovídá Satan: „I ten pnchází s,,Velkou dámou“. Nyní jsem nucen odejíti,“ Pri téchto slovech zmoc¬nilo se prítomných nevýslovné vzrušení, ne- boť byli pŕesvédčeni, že uderila hodina vy- svobození.

Ješté jednou opétoval pan farár totéž zaklí¬naní, „Musím pryč,“ kričí opetďábei, „žádám si vejíti do stáda vepŕu!“ - ,,Do pekla,“ znela odpoveď. - „Neznám tam cesty, chci vejíti do stáda ovci.“-A naposledy zaznelo rozhodné: „Do pekla!“-S výkŕikem: „Nyní jsem donu- cen odejíti“ se chlapec natáhl, obrátil se sem a tam, nafoukl tváre a učinil poslední kŕečo-

vitý pohyb. Potom se ztišil, zústal nehybný a když mu sôata pouta, skleslý ruce a hlava padla nazpet. Za chvíli zvedl ruce a nataho- val je, jako by se ze spánku probouzei; poslé- ze otevŕel oči, které po celou dobu, co trval obrad, byly zavrené, a byi všecek udiven, že se nachází v kostele a v kruhu docela nezná- mých osob. Na začátku obradu ŕekl ďábel: „Budu-li donucen odejíti, roztrhám na dukaz svého odchodu nékolik pŕedmétu." Dostál slo¬vu. Po vysvobození nalezen ruženec a Sňurka od krížku, jež mél Joseŕ nakrku, na kusy roz- trhány. Jelikož byl chlapec spoután, bylo ne-možno, aby tyto predmety byl sám roztrhal.

Prítomné ovládlo hluboké pohnutí. Vdéč- ným srdcem modlili se pak Te Deum, litánií loretánskou, Zdrávas Králo vno a ješté j iné mod- litby, pŕerývané plácem a hlasitým štkaním. I pan farár Brey musel často v modlitbe usta¬tí, neboť slzy vroucích díku a pohnutí dusily jeho hlas. Jak radostný byl návrat do otcov¬ského domu! Jak je obdivovali všichni z blíz¬ka i z dáii moci Královny nebeské, která také zde pekelného draka vítézné premohla.

Zíavítáš-li nékdy, milý čtenáŕi, do Illfurtu, spatŕís na námestí v zahrade proti nékdejšímu Bumerovu domu pekný pomník ve tvaru vy¬sokého kamenného sioupu, nesoucího ušlech- tilou sochu Nepoškvrneného Početí, zhotove¬nou z pozlacené litiny. Pomník jest 10 metru vysoký a prevyšuje všechny okolní budovy. Na podstavci čteš nápis: in memoriam perpe¬tuám liberationis duorum possessorum Theo- baldi et Josephi Burner obtentae per interces- sionem Beatae Mcriae Virginis fmmaculatae. Anno Domini 1869. Česky: Na večnou pa- mátku vysvobození dvou posedlých, Dépolda a Josefa Burnerových, dosaženého na pŕímluvu blahoslavené Panny Márie, bez poškvrny po¬čaté. Léta Páne 1S69.

Pan farár Brey nedal si ujíti této vzácné prí¬ležitosti, aby vzdal takto Matce Páné hold vdéčnosti. a farní osadníci, jakož i ostatní ctite- lé mariánští milerádi k tomuto dílu prispeli, Coč nebylo to velice nápadné, že práve Ne¬poškvrnená jak v Schiltigheimu, tak i v Illfurtu pekelného draka premohla a hlavu jeho po-trela? Byliť zajisté všechny pŕedcházející, celé hodiny rrvající exorcísmy bezvýsledné, a te-

prve moci „Velké dámy“ bylo Satanu ustou- piti. Dojejích rukou vložil väemohoucí Búh vítézství, tak jako je kdysi pri prvním boji udélil archandélu Michaeli. Maria jest onou silnou ženou, postrachem pekla, pred níž jest moci temnosti ustoupiti. Budiž jí čest, sláva a dík po všechny véky.

A nyní se snad tážeš: „Proč postihla tato strašná posedlost úbohé deti? Kdo tu zhrešil? Rodiče nebo deti ?“ - PFečti si kapitolu IX. sv. Jana, která pojednáva o uzdravení slepého od narozeni. Tam nalezneš rozlúštení. Búh také tuto zkoušku dopustil, aby i zde se zjevily skut¬ky jeho a aby nám pripomenul dobrodiní na- šeho vykoupení. Pred pnchodem Spasitele sveta byl Satan na zemi teméŕ všemocným pánem a mistrem a rozšíril svoji ríši skoro po celém svete, totiž ríši nevery a ohavné modio- služby. Proto nazýván též knížetem tohoto sve¬ta. Tak nazýval jej sám Spasitel. Dŕívenežza nás na kríži zemŕel, pravii; ,,Nyní jest soud nad svétem, nyní bude kníže tohoto sveta vy- vržen, ajá, budu-li povýsen od zeme, potáhnu všecko k sobé“ {Jan, XII. 31, 32), to jest skrze víru v Krista, jeho smrt a zmrtvýchvstání dojdou všichni lidé dobré vule vysvobození z moci Satanový a spojení se Spasitelem: zde

na zemi láskou a v nebi véčnou blaženosti.

Spasitel sám, dokud jesté diel na zemi, do¬kazoval svou moc nad Satanem tím, že víech- ny posedlé, s nimiž se setkával, od cfúbla osvo- bodil, a tutéž moc odevzdal své Cirkvi a apo- štolúm: ,TVe jménu mém budou zlé duchy vy- mítati“ (Marek, XVI. 17).

Apoštolé to jménem Ježíše zkusili a zdarilo se jim to a rovnéž tak i Cirkev až do dneŠního dne používala téŽe moci nad duchy pekelnými v posedlých vždy s tímtéž výsledkem jako v Schiltigheimu a Illfurtu. Takové moci nemá žádný kníže, ani sebe mocnéjší potentát, jedi¬né katolický knéz. Jemu jedinému udelil Spa¬sitel zázračnou moc nad duchy temnosti. Jedi¬né jeho slovo vymítá je jak z tél, tak z dusí lidí. I když je dnes posedlost ičla ŕídkým zje- vem, zato však posedlost duševní, totiž stav duše ve smrtelném hnehu, vyskytuje se tím časteji.

Sloužíť totiž ďáblu jen k prospechu, když se príliš často nezjevuje; neboť jeho zjevení jsou tak hnusná, že se lidé s ošklivostí odného od- vracejí a úprimné k Bohu se vracejí, jak se to dálo i tam v Blfurtu. Dávať radéji pŕed- nost tomu, když se ve vší tichosti a skrytosti vplíží smrtelným hŕíchem do lidského srdce

a v bčhj se ubytuje. O, co se nanamáhá* a t« bez omrzení, klidu a odpočinku, aby se Istí a všemožným pokušením a svodem dostal do srdce, aby je od Boha odlouČil s úmyslem, ce¬lého človeka s sebou do večné záhuby strhnou- ti. Podaŕilo-li se mu srdce opanovati oloupí je o klid, spokojenost, zásluhy z dobrých skut-ku, o Boha, ano často i o jeho večné blaho.

Rci, milý čtenáŕi, kdybys byl býval tehdy v Illfurtu, moha pŕihlížeti príšernému radení pekelného nepŕítele, jako mnoho tisíc svčdku, kteŕí to pozorovali, rci mi, chtél bys tak Se- redného, tyranského ducha hostiti ve svém srdci, kdybys tomu mohl zabrániti ? Chtél bys dobrovolné, jen pouhé pul hodiny žíti pospo¬lu s lak désným netvorem? A pŕece tak činíš, kdykoti dobrovolné k téžkému hŕíchu svolu- ješ, čímž udílíš pohostinství jednomuneb více z téchto strašných pekelných duchu a nezba¬víš se jich dŕíve, dokud svých hŕícnu úprimné nelituješ, z nich se nevyznáš a dokud knéz svými mocnými rozhŕešujícími slovy tyto ob¬ludy z tebe opét nevymítne. Taková posed- lost duše není teď nijak zvlášť nápadna a ob- tížna a lidé Žijí v takovém smutném stavu celé týdny, ba celá léta. Ale pŕijde jednou doba, kdy tato clona s duše spadne a tu se teprve objeví všecka její nevýslovná bída, ale pak ovšem bude již pozde.

Když Satan již zde na zemi s nevinnými détmi tak hrozné nakládá, jak teprve bude za- cházeti se zavrženými, které mu hnev Boží vy¬dá na pospas a kteŕí se mu za života dobro- volnéodevzdali! Jak nade vše pomyslení straš¬né bude spolužití s tak ohavným, zlorečeným, bohaprázdným a zlomyslným duchem! Jak je nám potrebí volati se žalmistou Páne: „O Pane, nevydávej dravcúm duše y tebe doafa- Jíci“ (Žalm 73, íg). A proto opakujme často prosbu: Od úkladu ďábelslcých vysvoboďnás, Pane! Buďmež pevni u víre, snažme se ucho- vati si v srdci milost Boží a Satan nebude mocí nám uškoditi ani v živote ani na večnosti.

20 - Lidský vtip a profesorské rozumo-

váni

Proti této skuteČné posedlosti obou detí se pozdvihl se vsech straň mohutný odpor, a to v prve rade se strany vsech onéch živlu, kte- rí již predem v ďábla neverí a tudíž všechnv prípady posedlosti a drkevního exorcismu jen pohrdlivým úsmévem, aneb nékolika tak zva¬nými vedeckými frásemi odbývají.

Zajímavéjest pojednám nemeckého fysio- loga, profesora Hoppeho z Baselu, o prípadu v Iilfurtu: Pros t u do val prý prípad, pročetl brožurku pana faráŕeBreye, rozmlouval otéto veci s duchovními obého vyznání (mini asi též pastory) a dospél k záveru, že posedlost jest po lidsku nepochopitelným zjevem; nechce však nijak k utvrzení domnenky o posedlosti pŕispéti. „Uznávam,“ píše, „že byli chlapci exorcismem katolických duchovních uzdrave¬ní, aie nikoliv tak zvaným vymítáním ďábla, nýbrž fysickým vyléčením chorého mozku. Tudíž rozpoznávam u každého z obou chlap- cň hystericky - choreatickou pomatenost a vy- svétluji postup nemoci následovné; Celá duše, aneb odusevnélý mozek obou chlapcu puso- bil dabelské strašení, jakož i uzdravení sám, a to pomoci mozkové organisace a duševního mozkového mechanismu.

Deti jevily rozmanité a velké vedomosti, ale i to vézelo v nich a není to dnes také již nie nového a neslýchaného, jen že se tomu neve¬nuje pozomost; mimo to se to stálým drážde¬ním mozku povzbuzuje. Rovnéž není ani ná¬padná pamét néčím ojedinelým, takže se na to dnes již nepohlíží jako na nejaké pusobení ďábelské. Víra v zavítaní dabla do lidského mozku je príliš laciná, než aby se dnes ješté uplatnila.“

S prominurím, pane profesore, ale to je pŕes- prílis slabá a nevedecká argumentace. Co by to bylo za apartní mozek, kdyby sám vyvolá¬val ďábelské strašení, když tu pŕece jde o detí 8 až íotileté, beze všech vedomostí a zkuše- ností, bez znalosti politiky nebodejin? Čoby to bylo za organisací mozkovou, když déti mluví plynné cizími, nikdy nenaučenými jazy¬ky, když odhalují svédomí jiných lidí a zjevu- jí nej taj nej ší jejich provinční, když mluví o vedeckých vécech tak, že odborníci toho lepe nedokáží, když pŕedpo vídaj í budoucí události, které se doslovné vyplňuj í f nebo když vyví- její silu, která silu detí daleko presahuje? Jak nápadné jsou vlohy paméti, když déti naroze- né 1855 a 1857 pamatují si všechny podrob¬nosti, které se udály za švédské války roku 1639, aneb 1749 za velké revoluce v jednodi- vých rodinách v Illfurtu?

OvŠem, takové zjevy vysvetlovati hysteric- ky-choreatickou pomateností je príliš laciné, pane profesore, a dokazuje, k jakým nesrov- nalostem jest učenci vzíti útočišté, jde-li o to, aby víru v nadpŕirozeno stuj co stuj poprel.

Samozrejmé vrhla se také celá smečka teh-

dejších libcrálních a radikál n ich listu na tento prípad jako na šťavnatou kost, aby celou vec podie osvédčené metódy lživé pfekroutila a surové zesméšnila. Na ukážku uvádíme, co pfinesl „Journal d’ Altkirch“ ze dne 18. led- na 1868:

„Co se ďábla týčeT stali j sme se tak dosti nevéíícími a když nám nékdo vypraví o po- sedlosti, smejeme se tomu. Ale povera je jed¬nou zde a nikdy nelze dosti bojovati proti ná- zorum, které se v srdci lidu k j istému účelu udržujíf kterýzde rozebírati nemíníme... Obe déti, k nimž s počátku povoláno nékolik léka- ŕu, podrobený pozdéji v kapucínském kláštere v našem sousedství prazvlášmímu léčení; a- však ďáblové nechtéli ustoupiti a všeobecné pozorností itále pri bývalo. Co se mélo deiat? Všechny prostŕedky byly již vyčerpány, když tu vláda prišla na šŕastnou myŠlenku, dáti vec četnickým strážmistrem na místé vyšetrili. Nu- žet čeho nedokázala veda ani magnetismus, ani zaklínaní, dokázal p rým kovaný pán, Hned pri první návstévé autority se déti uklidnily a rozveselily; jejich pohyby stály se pravidel¬nými a ďábel odrazil ke všem cfasum. Šťastnou cestu!"

Tak délá histórii duchaprázdný a nesvédo- mitý novinár, ne snad nekde až vc Spančlsku ncb Holandsku, ale v Altkirchu, vzdáleném pouze 10 kilometrú od Illfurtu. Tomu bybyl asi cľäbel také pékné vyzpytoval svedomí, kdy- by se byl odvážil déti ve vlastní osobe navští- viti.

V jiném čísle ze dne i. února 1868 posmívá se a vtipkuje jeho korešpondent takto:

„Ďábel v Illfurtu. Jak bohatá to koŕist pro velké i malé novináfe. I hrdinné Činy Herku- lovy biednou pred hrdinskými kousky téchto ďáblem posedlých detí. Krucifixy a amulety na jej ich krku zavesené se za praskotu a ze¬lených a modrých plameňu proméňují v prach. Deti pŕedpovídají budoucnost-anejvčtší všech divú-bez zvonu a provazu odzvánéjí jiným lidem k smrti. A to je pouze pŕedehra. Každý den pŕináší nový div, dokud se satanu nezlíbí -doufejme, že to bude co možná nejpozdéji - do své h'Se se vráúti.

Ovšem, osvícení duchové budou kiásti ne- diskretní otázky. Budou se tázati, proč právé ty to úbohé déti spíše než j iní mély tu pochyb¬nou Čest hostiti rohatého boha. Vypráví-li se jím o chraptivém kriku, plachem pohledu, šku- bání a kŕečích, odpovídají: „Toť samá hysté¬rie, plyny, padoucnice a místo svecené vody odporučuji sprchy, silnou stravu, kíystýry a ruzná projímadla. Ješté štčsd, že netvrdí, že

i véŕící a vymítači ďáblu, poslednéjší zvlášté, maj í ďábla v tele, a sice toho nej horší ho ze všech, totiž absurdního.'*

Podie téchto príkladu mužeme zjistiti, s ja- kou frivol n í lehkorayslností nevérecký svet soudil o téchto tak zvláštních vécech, vystŕí- haje se podrobiti je bližšímu prozkoumání. Učení o pekle a zavržených andélech se j im zkrátka nehodí do krámu a proto se spokojí pokrčením ramcnv a ladným posmechem.

Mnohem zdrželivéjší byli lékaŕi, kteŕí deti v prvním období léčili, zvlášté pp. Dr. Kraíľt, Dr. Henri Weyer a Dr. Alfred Szerteki z Mül¬hausen, Shledali nemoc jako nevysvetlitelnou, neodvážili se však o její povaze podati nejakého úsudku. Okresní Iékaŕ z Altkirchu, Dr. Lévy, ŕekl panu farári Breyovi docela otevŕené, že jeho umení je zde bezmocné a že tu spíše ka¬tolícka Cirkev muže pomoci.

Zpráva o posedlosti a vysvobození obou detí dostala se až do Paríže, kde se pak límto pŕípadem zabývaly též velké bulvárni listy, ovsem ne vždy v pŕíznivém smyslu. Tak na príklad zaradil Edmond About do svého lis¬tu ,,Opinion Nationale“ korespondenci, která tyto udalosti označila jako humbug a tvrdila, Že se deti dosud nalézají v tomto bídném sta¬vu. Časopisy „Industriel Alsacien“ a „Journal de Colmar“ tento Článek otiskly.

Proti tomu zaujalo štrassburské biskupství verejné stanovisko a dalo redakcím udëliti pa- nem generálním vikáŕem Rappem následující Šňupku:

„Ve Strassburku dne 9. ledna 1870.

Pane redaktore!

Ve Vašem čísle ze dne 7. ledna uverejnil jste zprávu o Štrassburku, která vyžaduje o- pravý. V Illfurtu je malý hoch již čtyri roky stižen nemocí, jejíž püvod a povahu nedoved- li odborníci zjistiti. K opetným žádostem sta- rosty a ťaráŕe nafídil štrassburský biskup vy¬šetrovaní a rozhodnuto dopravíti dite do si- rotčince kíástera Všech Svätých v Schiltighei- mu. Po více mesícu pozorovány nepretržite neobyčejné zjevy, jež zde rozebírati považuji za zbytečné, které však budou podrobne uve- rejnëny v jednom z alsaských náboženských Časopisú. A tato komise, jíž nikdo, mimo Va- Šeho korešpondenta, neupfel schopnosti a od¬borné znalosti, prišla k náhledu, Že tato sku- tečnost jest jedine nadpŕirozeného püvodu. Cirkev používá pri podobných, ba i pochyb¬ných pŕípadech, zvlaštních modliteb. Ty to modlitby byly vykonány a od té doby je díté úplné zdravé, Vአkorešpondent ŕekl opak pravdy, tvrdé k našemu úžasu, žedíté zustalo v témž bídném stavu. Poznámky, vtipy a hany, kterými svúj článek okorenil, se dost možná Vašim čtenáŕúm líbily. Nechci se u toho po- zastavovati. Chtél jsem pouze skutečnost zji- stiti a očekávám od Vaši loyality, že tento do- pis uverejníte v jednom z nejbliKích čísel Va- šeho časopisu."

Podepsán: Rapp, generálni vikár.

D O PLNÉ K - Dopis Dépolda Bumera pánu rekioru Hausserovi bývalému al- mužniku v Saini - Charles, zemrelému 2. listopadu 1921

^Íladšímu chlapci Josefovi by!o pri vypuk¬nutí nemoci teprve 8 roku a tudíž dovedl sot¬va čisti a psáti, ale starší jeho bratr byl již po¬kročilejší a dovedl, byť i nedokonale a ješté s chybami, nemecky a francouzsky čisti a psáti. Ale když se dostavila krise, bavil se s návšté- vníky mnohdy celé hodiny bezvadnou fran- couzštinou.

Naše čtenáre bude jiste zajímati dékovný dopis, j ej ž Dépold ješté v témz mésíci svého vysvobození psal tehdejšímu almužníku, panu Hausserovi. Podáváme jej v úplném souhlasu s ťrancouzským originálem:

„J. M. J. V Ulfurtu, dne 31. ŕíjna 1869. Svätá vule Boží.

Pane abbé almužníku!

Kladu sobé za čest, vyjádŕiti tímto své uz¬naní za všecka dobrodiní, jichž se mi ve Va- šem posvátném domé milostí našeho Pána Je- žiše Krista a jeho sväté Matky dostalo. U Vás došei jsem toho štéstí, býti vysvobozenuz mé- ho nadpnrozeného utrpení. Cítím se dnes tak šťastnen jako nikdy pŕedtím. Teším se nyní se svým bratrem Josefera, který, jsa toutéž ne-mocí stižen, byl 27. Hjna naším panem fará- ŕem uzdraven. Dnešní nedčli obcovali jsme v kostele s celou farností dékovným službám Božím se slávnym Te Deum, vyzvánéním a slávnym požehnaním na podékování za ne¬zmerné štéstí, jehož se nám dostalo.

Nyní navštevujeme kostel i školu, jako kdy- bychom nikdy nebyli bývali nemocni; myslím, že jsme méli zvláštni nemoc, ježto se nedovc- deme upamatovati na žádnou z pŕestálých ú- trap, ale ješté jednou díky Bohu, že j sme vy- léčeni.

Končím s Bohém, porouČeje se do Vašich modliteb.

Prijmete muj nejuctivéjší pozdrav.

Dépold Burner.

Též srdečný pozdrav velebné matce pred¬stavené a sestre Damase. Pozdrav mých rodi- čň všem sestrám.”

Čtenáŕe bude snad zajímati, co sedálesho- chy stalo a co z nich bylo. Oba zemŕeli v mla- distvém véku. Dépold zemŕel již za pul dru¬hého roku po svém vysvobození, totiž 3. dubna 1871, maje teprve 16 let. Jeho bratr nalezl práci v Zillisheimu a zemŕel tamtéž 13. ledna 1884 ve véku 27 let, když se byldŕíve, 7. led¬na 1881, v Zillisheimu s Alžbetou Simmetovou oženil. Roku 1883 narodil se mu syn, který však téhož roku zemŕel. Pan farár Brey pr- spéchal k lóži umírajícího Josefa Bumera, aby mu udelil svätosti umírajících a pripravil jej na cestu do večnosti. T ento horlivý pastýŕ duší, který skoro 30 let tak požehnané spravoval íamost illfurtskou, zemŕel v povesti svätosti dne 26. zárí 1895 ve véku 68 let. Podnes vy- právéjílidé v lUfurtu, žebyloi jemu, jako kdy- si svätému farári z Arsu, po celý život snášeti sužovaní od pekelných duchu a to hlavné v noci. Svécenou vodou pokaždé lomození zažehnal. Tutél radu dával 1 nečetným návšté- vníkum, kteŕí se odhodlali žádati u neho no- clehu.

Nástupcem faráŕe Breye byl farár Augustin Soltner, který v roce 1901 starou faru dražbou prodal a vystavél poblíž kostela péknou famí budovu a pred jejím pručelim nádherný po¬mník abbému Bochelenovi, poslednímu alsas¬kému mučedníku revoluce.

D O D A T E K

POSED LÁ ČERNOŠSKÁ

D i V K A

/ - Pri službách Božích

Africký missionáŕ, Pater Erazim Hörner, z rá¬du trapistu, vypraví podobný prípad posedlo- sti, jenž se udál v roce 1906 v území čemochu (Natal, Jižní Afrika}. I tento velmi zajímavý prípad potvrzuje pravdu katolického učení o jsoucnosti zlých duchu a jejich príšerné mo¬ci, jakož i o straslivosti téžkého hfíchu a o tom, jak velice jest prospešná svátost pokání. Po¬tvrzuje téz moc katolícke Církve nad duchy podsvetí podie slov Spasí telových, jež pronesl k apoŠtolum: ,,Ve jménu mém budou zlé du¬chy vymítati“ (Mark, XVI, 17). Částtéto uda¬losti uverejnil již Pater SchÖbitz, redempto- rista, pod titulem: „Zda-li pak jsou ještédnes dábiové?“

V lété roku 1906 byly pozorovaný u 17 lete černošské dívky Kláry Germány Celeovézce- la podivné zjevy, jež nebylo lze prirozeným

zpfisobem vysvéditi. Dívka pokfténa již jako nemluvné a ve veku 4-5 let privedená do mis- sijní školy sv. Michaela. Rodiče byli pri jejím narození ješté pohany; obrátili se sicepozdeji* ale nepožívali nikdy dobré povesti.

V jejich chate (kralu) panovaly véčné ne¬sváry, hádky a klení. Díté bylo slabé, hodné vytáhlé dévče, dosti nadané a dobrou zpévač- kou. Byla však velmi náladová, dnes nezbed¬ne veselá a zítra rozmrzelá a zamlklá, ale vždy velmi Živá, popudlivá a k zlosti náchylná. Po prvním svatém prijímaní chovala se néjaký čas dosti dobre. Ale brzo nabyla u ní lehkomysl- nost opét vrchu; zanedbávala prijímaní svä¬tých svátostí a osvojila si prazvláštní zpuso- by'

Stala se všem nápadnou príšerným leskem svých očí. V noci tvárila se jako šílená. Zúri¬la a kŕicela: „Jsem ztracena, neplatné jsem se zpovídala a svätokrádežné prijímala. Jsemnu- cena se obésiti. Satan mne volá.u Všechny do- mluvy byly mamé. Tu a tam byla trochu klid- nejsí. jednoho dne odevzdala Pateru Erazmiu lístek, který obsahoval upsání ďáblovi. Jakse dívce toto upsání dosialo do rukou, nedovedl si nikdo vysvétliti, ale ke Stolu Páné již ne¬pristupovala.

Dne 2o. srpna 1906 zúrila neslýchané; roz¬trhala vrchní šat na kusy, škrípala zuby, Ste¬kala jako pes a kŕičela o pomoc: „Sestro, za- volej mi Patera Erazima. Musím se zpovídati a chci nyní vše ŕici. Ale rýchle, sice mne Sa¬tan usmrtí. Má nacle mnou moc. Nemám pri sobé již nie svéceného, neboť medailky, jež jsem nosila na krku, jsem zahodila.“ Sestra Ju- liána, predstavená u sv. Michaele, se velmi zalekla, ale ihned jí zavesila na krk jedno „Ag- nus Dei“, jedno pouzdro se svätými ostatky, medailky Nepoškvrneného početí a sv. Bene¬dikta a pokropila ji svécenou vodou. Dívka hlasité vykríkla: „O, sestro, páliš mne. Pošli pro Patera Erazima, onť jediný múže mi po¬moci.“

P. Erazim byl zavolán. Nalezl Germánu v kru¬hu jejích druzek a tŕí sester. Byla ve zbésilém rozhovoru s jednou neb dvéma neviditelnými bytostmi, z nichž jedna kŕičela: „Nyní nade- šla naše hodina. Teď nás bude mnoho poslano na svét, abychom pokoušeli, svádéli a trápili duše. Beda tobé, Germáno. Dosud jsem byl sám, ale nyní j ich pŕijde mnoho tebe trápi t.“

Ale dívka zvolala: t,Co máte se mnou? Já za to nemohu. To sestry zavolaly knéze, ale já jsem mu to nejtézší jesté neŕekla.“

Páter E raz im udelil úbohému dítéti pože¬hnaní. Germána se naň ostré podívala a ŕekla: „Mám to fíci tomu zde? fteknu mu to. Již toho mám dost a ty mne príliš soužíŠ, On má též úpis, jejž žádáš zpet. Vzal jej s sebou .,. O, ten, jenž jest ve mne, ukrutné mne trápi. Jeho j meno jest Satan.“

Erazim se jí pak tázal: ,,Kdo pak jsi?“-„Já jsem to.“ - ^Jsi Germána?“ - „Ne, nejsem Ger¬mána. Jest mi sice jíti odtud, ale Germána je moje. Však j i dostanú! Odstraň tento obraz (medailku Matky Boží). Ta nám potrela hlavu. Je to Maria, Pryč s ní. Vidíte hada pod jejíma nohama? To jest našinec, drak!“ Na to se di- voce a potupné smál,

Germána; „Já jsem Satana volala a on pŕi- Šel. Čtyŕikrát jsem prijímala hodné a potom vždy svätokrádežne. Také jsem se nikdy ne¬priznala, že zloduch ke mne pŕisel. Jsem ztra- cena, musím si zoufati. O, zoufati si jest straš¬né!“

V nedéli, dne 26. srpna 1906 poručil Páter privésti posedlou z misijní stanice sv. Mi¬chaele k nedélním bohoslužbám. Jedna sestra ješté s jednou silnou dívkou vedly ji do kapie. Vsechnv tri zustaly v pozadí stati. Hned na začátku síavné Mše sv, stala se Germána nepo¬

kojnou, délala posunky a začala tiacbati. Pri evangeliu bylo již sotva ize j i udržeti. Nyní jal sc knéz čisti evangelium, obsahující slova Spasi telová k apoštol um, když se byli mam é namáhali vymítnouti ďábla z hluchého: „Ta- kový druh ďáblô nevymítá se leč modlitbou a postcm“ (Mat. XVII, 17-20). Ihned poté strhl sc povyk, Dívka snažila se všemožným zpusobem kazatele rušiti, Kŕičela, rieskala ru- kama a smála se. Pak zase nadávala a zúrila, skŕípéla zuby a pojednou pádiia z kostelaven.

Nékolik sester j i pŕivedlo zpčt a vykázaly jí místo v první lavici. Mezitím povzbuzoval knéz prítomných k modlitbe a bdelosti, aby neupadli v tenata zlého nepŕítele, neboť Sa¬tan jest 1 h áre m od počátku a snaží se jen lidi svádeň.

„Lež“, kŕičela Germána, mrštivší modliteb- ními knihami na zem.

„Mlč“, poručil jí knéz, „a vyznej pravdu“.

„Ano, všechno jest pravda/1 vyznala nyní dívka hlasité.

Kazatel líčil dále, jakým zpusobem Satan duše svádí, totiž: žádostí očí, žádostí téla a pýchou života. Mnoho lidí dáse jím oklamati, trvaj í ve svých hŕíších a zamlčují je ješté ve sväté zpovédi.

„Nezpovídejte se,“ kŕičela do toho Germá¬na.

Knči, pŕikázav jí mlČeti, kázal dále, mluve o otroctví hfíchu a o bídném stavu téch, kteŕí nehodným pŕijímáním svätých svátostí hro¬madí svätokrádeže.

„Jen všechno zamlčujte,“ volala posedlá zno¬vu, „lžete hodné pH zpovédi.“

„Prestaň s lakovými Ťečmi, vyznej spise pra¬vdu.“

„Ano, vše co pravíš, jest pravda.“

Knéz uvádí dále prostŕedky k dosažení vy-trvalosti: „Verte v Boha, milujte a ctéte jej, zachovávajíce jeho pŕikázání.“

Germána vrčela a štekala, opičila se po kné- zi, napodobujíc jeho reč a vyplazujíc jazyk, kŕičela: „Co znamená véŕit? Buh?-Kde jest Buh? - Vždyť jsi Boha nevidel! - Jak mužeš ŕí- ci, že jest Buh?“

„Mlč, duchu nečistý a mluv pravdu!“-Ger¬mána: „Ano, jest Buh. Sídlí v nebi, jest vŠu- de píítomen a já jej vidél..

Nyní napomínal kazatel veŕících k pevné víre, k pokání a návratu k Bohu dobrou zpo- védí.

„Jenom toho nečiňte,“ ŕvala dívka, „je to samá lež a klam. Prestaň už se svým kázaním, trápiš mne.“

A Páter pokračoval v kázaní, j sa kŕikem Germaniným stále pŕerušován: „Lež, jen toho nečiňte.“ Jednou zvolala: „Zpovídejte se vždy neplatné, bez všeliké prípravy, bez zpytování svedomí, bez lítosti a pŕedsevzetí a tak vejde- te do nebe.“

Když byla zmĺnka o svecení nedéle a o včas- ném dostavení se ke Mši s vate, kŕičela: „Ne¬čiňte tak, pŕicházejte až po pozdvihování. Tla- chejte a sméjie se v kostele a utíkejre upro¬stred bohoslužeb pryč.“ Za chvíli kŕičela: „O jak dlouho kážeš! Kdy již pŕece prestaneš?“ Ke konci kázaní vyzval kazatel prítomné, aby poklekli. Modlil se s nimi vzbuzení lítosti, obnovení slibu kŕestního a mimo to vzývaní Matky nebeské.

„Nekleknu,“ ŕvaia dívka, „nelze mi Bohu úcty prokazovati, Délejte to všichni jako já. Upíšte se Satanovi,“

Lidé trnuli hrúzou; všíchni byli v hloubi duše rozechvéni,- Poté zpivalo se Credo a pri slovech tlEt incamatus esť‘ chouiila se a str¬kala Germána jako pes. Pri obetovaní pozdvi¬hla se od zeme a vznášejíc se ve výši asi dvou metrú, preletela pŕes operadla lavic a snesla se za potupného smíchu v presbytáŕi za mini- stranty k zemi. Obrátivsi se pak k tidu, vola¬la: „Klaňtese mne!“ Knezj í poručil, aby mlče- la a se vzdálila, „Nemohu Bohu úcty proka- zovati“, odpovédéla, „nejde to."

Rovnéž i pri pozdvihování a svátostném požehnám bručela a zúrila. „Prestaň se svým kouŕem! Nemohu si kleknouti, netze mi se klanétí/*

Na ty to bohoslužby účastníci j isté nikdy ne- zapomenou.

2 - Satan a kríz

Jednou vyšplhala se Germána-jako již více- kráte pŕedtím - na prični zed 2 1/1 metru vy¬sokou a asi ruku širokou, strechou krytou a tan- čila na ní. Pojednou se zastavila. Na zdi pod jejíma nohama visel kríž. Tuše začala, vlastne její démon, pronikavé smáti a rukama tleskati.

„Ha," zvolala, „zde jest nyní ten ježíš, syn človeka, Syn Boží; visí na kríži, ha, ha, ha.

V nebi bylo kdysi ŕečeno: Božské Slovo stane se jednou človékem.,. pak bude nám andélfim klanéti se též človeku JežíŠi, protože jest Bo¬hém. Ha. Neméli j sme tedy býti zvoleni my andélé, čistí duchové, abychom ve spojení s tím-

to Slovem vystupovali jako vykupitel, ba ani Lucifer, andéí nejvyšší... ha, ha, ha. - Buh se chtél státi pravým človékem, jehoí telo z hli¬ny učinéno Bohém a človékem v jednéosobé.- A my andélé, čistí duchové, méli j sme se pak tomuto človeku Ježí ši klanéti! ha, ha, ha. Non serviam (nebudu sloužiti), fekl pak Lucifer a velké množství s ním.

Pak nastal na nebi boj. Michael, tenbídník, nás pŕemohl; podlehlijsme a Buh nás nenávi¬deným Michaelem svrhl s nebe do propasti večných plameňu a muk! - O, jak bylo nebe krásné! - avšak non serviam na veky. Nikdy nebudeme se klanéti Bohu, jehož nenávidíme, nikdy Synu Božímu.“ - Tu démon ustal, chveje se, Po jednou volá poznovu ústy dívky:

„Ha, ha, ha! Bohu býti roveň, Bohu, jehož nenávidím. Chtél jsem svuj trun upevniti nad trúnem jeho, chtél jsem Bohu býti roveň. Tu svrhl nás Buh,jehož nenávidíme, nenávideným Michaelem s našich trúnu a vyvrhl nás z nebe. Ale nyní stojím pŕece nad ním, nad Ježísem, Synem Božím, synem človeka. - Ha, ha, ha! Skolte ho! Na hlavu mu šlápnu, tomuto synu človeka.“ Pri tom šlápla posedlá zúrivé jednou nohou dolu na kríž, odplivla a opakovala s po¬tupným posméchem: »Ha, ha, ha! Nyní jest syn Človeka doíe a já nahoŕe. On pode mnou a já nad ním.

V ráji bylo ŕečeno: Ona potŕe hlavu tvou. Ano, Ježíš, syn Márie, mél nám hlavu potŕíti. Nyní stojím já nad ním a šlapu na jeho hlavu!“ Opét šlápla zúrivé dolá na kríž a odplivnuväi si, kŕičela: f,Ti hoši pekné zfídili syna človeka, biči do krve jej rozedrali, uplvali a jemu se posmívali, korunou tŕňovou korunovali a na kríž pribili. Ha, ha, ha! Zde visí nyní Boho- človék, Syn Boží, syn človéka. Sláva tobé, krá¬li! Já nad tebou, ty pode mnou, ha, ha, ha!“

Tu náhle seskočila dolu, chvéjíc a choulíc se na zemi a všecka se tíesouc, vyrážela ze sebe zoufalý nárek. Jako vypráskaný pes klidila se odtud do ložnice.

3 - Kázáni pekelného ducha

X^šemohoucí Buh použi vánékdy zavrženého pekelného ducha k tomu, aby vydal pravde svédeetví. Tak dosvédčil Satan v illfurtském pŕípadé pravost katolícke víry a učení Kristo¬va. Zde zase méla kdysi tato nešťastná černoš¬ská dívka dojímavé kázaní o Nejsvétéjší Svá- tosti. Bylo prítomno nekolik knéží a rádových sester. Germána postavila se pred hlavní oltár a zvolala silným, úplné zmeneným, cizím hla- sem:

„Zde ve svätostánku ve sväté hostii jest pŕítomen Ježíš Kristus jako Buh a človek, ste- lem i duší, s télem i krvi. Ano, jest zde prav¬divé pŕítomen, Bohočlovék, jeho nenávidím. Obklopujejej mnoho andélu, kteŕí se mu klaní. Vidím je, vidím je, vy jich nevidíte, ale zato my. Zde, zdejsou. Ach, andélé se kianéjí Ježíši, Bohu svémua Bohu vašemu, jeho nenávidíme. Klanéjte se též JežíŠi, jako andélé. My se mu neklaníme, Nemužeme a nechceme se mukla- néti, Bohu, jeho nenávidíme. - Ježíš, zde pŕítom- ný, má mnoho légií andélu, kteŕí semuklanéjí a jemu slouží. Sedí zde na truné, vše se mu korí. Hleďte jen, hleďte, jak se mu všichni kla- néjí-jen my ne. -

Ha, my máme takt krále, sedícího na truné ohnivém. Má ohnivou korunu na hlavé. Ob¬klopuje ho oheň. Legie mu slouží, musí mu sloužiti, jsouce ohném mučeni. Náš král zove se Lucifer a má svou ríši a svuj trun v pekie. Béda, beda nám! Večné v pekle, ve véčném ohni, ve večných mukách!“ - Vyrážela ze sebe bolestné výkriky. - „V pekle je to strašlivé, je tam vedro a zima, oheň a krutá, krutá zima. Je tam strašlivý oheň a pŕece nejtem- nčjší temnota, Pŕes tu temnotu se zavržení na- vzájem vidí, zavržení andélé a lidé. Panuje tam samázášť a hádky, klení a vzájemné proklíná- ní, nenávist a trápení vždycky a vždycky, bez konce, bez nadeje nékdy odtud se dostati, vždy¬cky trvati v tak nevýslovném trápení, po ce¬lou dlouhou véčnost, béda, béda!

O, v nebi to bylo tak krásné! Boha jsme vi- déli. Nechtéli jsme sloužiti. Nyní jsme zavrže- ni, zatraceni Bohém, jeho nenávidíme. Béda! Ale to nejtežsía nejtvrdší teprvepŕijde. V den soudu pŕijde tento Ježíš, zde v NejsvétéjSí Svätosti prítomný, jako všemohoucí soudce soudit lidi i andčly, nás, andély zavržené. O, kdyby nebylo nám dostaviti se pŕede všemi k tomuto soudu! To bude strašlivé! Ale bude tak! Buh, jeho nenávidíme, nás k tomu donúti. O, jaký to den hrúzy a muky! Ježíš, Boho- človék, všemohoucí soudce, upŕe na nás svuj hnévuplný pohled. Kdo jej bude mocisnésti?- Béda, béda! A což rozsudek: Odejdéte zatra- cenci do véčnýchmuk, vyzavrženci, pryčode mne na veky!“

Pri techto slovech kanuly z očí posedlé dív- ky bohaté slzy a z úst dral se jí srdcervoucí nárek a zoulalé výkriky. VSichni prítomní byli

Spravedlivý Bože, jaka to hrôza!

Když Páter Erazim zamyslel odcestovati do Ríma, nevedel o tom nikdo, vyjma bratra Me- darda, který vSak o veci zachovával pfísné mlčení. Pri odchodu ŕekl Páter, že cestuje do souscdní misijní stanice Himmelsbergu, aby vyslechl čtvrtletní zpovéď taméjších sester, což také učinil. Ale odtud cestoval dále do Durbanu, kde vstoupil na loď, která jej méla dopraviti do Italie. Téhož večera ŕekla posed¬ia sestrám: „O, vy hňupky, myslíte, Že Páter šel do Himmelsbergu a že se zítra vráti?Ten se nevráti, neboť jede ráno do Durbanu a od¬tud do Evropy, do Ŕíma; ano, cesftije doŔíma.11

Všechny se divily a myslely, že dívka žer- tuje. Brzo však seznaly, že mluvila pravdu. Germána hlásila pak pravidelne, kde se práve Páter zdržuje, ve Špýru, v Oelenbergu u Lut- terbachu, v MilánČ, v Ŕímé. Vše seshodova-

lo na den i hodinu.

Když byla tázána, odkud tyto a ostatní taj¬né vécí ví, odpovédél démon: „O, jediné Bôh, jehoŽ nenávidím, jest vševédouci a všudepŕí- tomuý, nikdo ¡iný. Ani andélé, ani my du¬chové. Ale rýchlostí myšlenky možno nám octnoud se brzo tu a brzo tam, avšak nikdy nemôžeme býti na dvou místech zároveň. Je

nás však mnoho légií, tolik, že by se slunce zatmélo, kdybychom méli telo a byli lidem viditelní. Nespočetní ti duchové ve vzduchu, na zemi a na všech místech svéta vidí a slyší vše, co lidé mluví, co konají a co provádéjí, ano, i co si myslí. Rýchlostí blesku se sejde- me a vŠechno si navzájem sdélíme. Jest nám též našim predstaveným podávati zprávy. Lu¬cifer pak se dozví všechno. - Dáváť velkým rozkazy a ti zase nám.“

Často opakoval: „V prítomné dobé (1906 - 1907) vypuŠtény z pekla na svét celé zástupy nespočetných démonu. I Lucifer byl puStén, Lucifer, náš král. VŠichni se potulujeme své- tem, abychom lidi svádéli. Pracujeme usilov¬né, podnécujíce lidi k závisti, nenávisti, ne¬svornosti, k rozepŕím a válkám, hŕíchumane- pravostem. Ano, pracujeme pilné, neboť čas jest již krátky; ale nyní dovolil nám Buh, jejž nenávidíme, lidi pokoušeti a svádéti. Bez jeho vule a dovolení nemúieme nie činiti. O, d hloupí lidé!“ Tu prerušil svou reč.

5 - Germána Cele-ová,

posedia dívka rozumela v záchvatech všem ŕečem, ve kterých jí kladený otázky. Tak pri exorcismu odŕíkávala celé odstavce obŕadních formulí latinsky napred, opravovala, posmíva- la se a ruzné véci zesméŠňovala. Pak tu a tam vyrážela ze sebe zoufalé, kostipronikající vytí; telo jí bubŕelo a vznášela se nad zemí. Když záchvat minul, dostavila se velká sklíčenost a umdlenost.

Ďábel v ní ŕádící byl Často velmi tlacha- vý. Se zálibou zjevoval nejtajnéjší provinční a hŕíchy prítomných, takže hluboce zahan¬bení rýchle odcházeli.

Označoval pri takových zjeveních i čas a mí- sto, jakož i jména osob zúčastnených. O vŠech tech vecech nemohla se dívka zpusobem pŕi- rozeným dovedéti; byiať odloučena od všeli- kého styku 5 cizími osobami. Když se však lidé dobre vyzpovídali, posedia mlčela; zata¬jené hŕíchy. však zjevovala. Tehdy množí u- vedli své svedomí do poŕádku.

Byla-li vzývána nejsvétéjsí jména Ježíš neb Maria, zachvátil Satana nesmírný vztek a vy- rážel ze sebe príšerná rouhání. I na tele bylo posedlé mnoho, velmi mnoho vytrpéti, až kvílela a naŕíkala bolestí. Jak hrozné to po¬myslení, s télem i duší propadnouti na véky v moc Satanovu 1

PrazvláŠtní dojem činilo, když se Germána vznáŠela ve vzduchu; stávalo se tak nékdy v poloze vodorovné, nékdy kolmé. Vodorov¬ne zdvíhala se pomalú z postele, na níž ležela, vznášejíc se až do dvou metru nad postel a spo¬čívala pak vodorovné natažena, volnč ve vzdu¬chu. Pri tom jí odev nevisel od téla dolu, ný- brž zustal pevne a slušné k télu pŕilehlý. Po delSí dobe se pak pomalú zase spouŠtéla dolu.

Nékdy vystupovala kolmo do vyše a to i

v kostele u prítomnosti celé missijní farnosti. Vznášela se často i l/s metru nad zemí a setr- vala v té poloze dosti dlouho, aniž se komu podarilo stáhnouti ji dolô. Nezdarilo se to ani spojeným silám sester, za pomoci ježte nékoli- ka čemošek. Dokázalo se to teprve pokrope¬ním svécenou vodou, což se ovšem neobešlo bez jejího vrčení a vzteku, Hned poté vsakse zhroutila, plačíc jako decko.

Satan ji sužoval ješté jiným zpusobem. Brzo nadmuki se jí značné prsa, brzo život, ale jen na krátko. Jindy opét stala se hlava nestvumé velikou, krk nepŕirozené dlouhým, pak se opét tváre príšerné nadmuly nebo se utvorilo v o- kamžiku na krku obrovské vole, jež pak stej- né rýchle zmizelo. Télo se často nepŕirozené zkroutilo a zkŕivilo a jazykem šlehala po zpu- sobu hadô.

Často pobíhalo jí také čosi jakoby na prst silný provaz pod kuží celého téla, pŕes ruce, ramena, krk a boky až do nohou. Pri tom vy- rážela ze sebe výkriky bolesti. I v tom se o- svédcil účinek svécené vody a knéžského po¬žehnaní. Zjevy a záchvaty okamžite pŕestaly.

Pri záchvatech byly ze vŠeho nejpŕíäernéjŠí její žhavé se lesknoucí oči, z nichž sálal vztek, zlost, hnev, nenávist a potupa. Každého, kdo ten pohled spatnl, polilo horko a pronikalo mrazení. Prítomní méli dojem, že je pekelný duch chce pohlúti a zničiti. Množí se naučili opet se modliti a to s rakvou zbožností a vrouc- ností, jako nikdy pred tím.

6 - Germána a zpovéd

P merný dojem pusobily presné vedomosti černošské dívky o tajných vécech, zvlášte o hŕí- ších a ruzných chybách návŠtévníku. Nekoli- ka hochum a dívkám. zvlášté ze školy zbéhlým, vytkla verejné hríchy pri zpovédi zamJčené, takže se začali hrúzou chvéti. Pateru Erazimo-

vi bylo jí často uloiiti s nejvétŠí prísností ml- čení. Potom volal zlý duch zlostné: „Jsem kné- zem vázán; nebýti toho, ŕekl bych vám strašné

Ale zvlášť ostré nabrala si dva vcnkovské chlapce, Josefa a Františka. Oba odešli hlubo- ce dojatí do kostela, aby tam kajícné vykona¬li zpovéď. Podobne sevedlo i dvéma ze školy zbehlým dívkám, Kordule a Crescendi, Kor¬dula se chvélana celém tele. když jí neviditelný zjevil všechny její hanebnosti, nemohouc ani slova ze sebe vypraviti, Jisté sodálce z Him- melsbergu ŕekla posedia: „Tetf jsi jeŠtédocela dobrá, ale myslíš, že tak zustaneš? Dej si po¬zor, dostaneme té.“

Ale zvlášť nápadne se chovala ke své býva¬lé pŕítelkyni, která již dlouho nebyla u zpo- védi. KdyŽ vešla do pokoje, vyskočila Germá¬na, pojala ji za ruku a sedla si s ní spolecné na lavici. Mazlila se s ní a prívetivé ji hladíc ŕekla: „Ano, ty jsi moje! Posloucháš a plníš všecka moje prání. Jsi moji otrokyni!“ Objav¬ší ji kolem krku, poklepala jí dúvérné na ra¬meno se slovy: „Ano, tys moji společnid.“ Poslézejí šeptala do ucha; „Jen se nezpovídej, nezpovídej se, to je špatné.“

Dotyčná odešla všecka zdrcena a pospíšila si vykonati zase dobrou zpoved.

Prípad posedlosti, jenž se zde vyličuje, nepŕi- nesl Satanovi ani nejmenšího zevního výsled¬ku. Ba naopak, nikdy nepristupovalo v misij¬ní stanici sv. Michaele tolik detí a dospelých k svätým ívátostem, jako práve v téchdnech.

Jak strašné to poučení pro vlažné katolíky, kteŕi po celý rok žijí vc hh'chu, odkládajíce stá¬le zpovéď pro ne tak nutnou, kteŕí se do roka spokojí jedinou velikonoční zpovedí a tu ješté konají pouze z lidských ohledu a jenom po¬vrchné. O kdyby védéli, jak jest s nimi ďábel spokojen!

7 - Germánino prvni vysvobozeni

Biskupu provincie Natalu, Mgr. Jindŕichu Delallemu, z rádu mariánských oblatu, došla zpráva o hrozných událostech vesv. Michaeii, aie by v zaneprázdnén nutnou cestou do Evro- py, nemohl osobne do missijní stanice pŕijíti a proto naŕídil dne 10. záŕí 1906 P P. Mansuetu a Erazimu vykonati na posedlé slavný exor- cismus.

Výkon obradu ustanoven na stredu dne 12. záŕí v 7 hodin ráno. Dostavili se též rek¬tori z misijních stanic Lurdu a Marienthalu, PP. Apoiinár a Solemus. Germána vesla do kostela provázena tŕemi dívkami a nékolika dospelými černoškami a usedla na židli, Jak- mile začal knéz modliti se litánie ke Všem Sva- tým, stala se neklidnou, škubala sebou a vstav- ši, roztrhala pokrývku hlavy,

Když byt démon tázán na srvé jméno, znéla odpoveď: „Mélek“ (hebrejské označení pro krále). Potomještédodal: „jenommalou chví¬li ješté a budu nucen odejíti. Vyletím oknem kruchty, ale Germána musí se mnou* Spadne-

li na zem mrtvá, pak teprve sestoupím do pek¬la/1

Jelikož exorcísta s tím nesouhlasil, začal Sa¬tan strašlivé fváti a zuŕiu. Došlo to takdaleko, Že bylo nutno dátí dívce pouta. Její obličej byl strašné znetvoŕen. Nejvíce kŕičela, když se k ní priblížil ostatek svätého Kríže a když byla kropená svécenou vodou. Patrne rozu- méla všem modlitbám zaklínacím latinského rituálu a odpovídala správne na vsechny la¬tinské otázky. Byla zlostí téméŕ bez sebe, když knézpronásel ilova: „Inimicus f idei et generis humani, auctor moríis, radix malitiae.“ (Ne- pŕíteli víry u pokolení lidského. puvodce smrti, koreni veškeré zloby.)

Na otázky knézovy odpovédéla Germána me- zi j iným: „Naším knížetemje Lucifer. Tak j ako má Buh své pluky andélu, tak má i Lucifer svá válečná vojska, Jsme rozdelení na ruzné hodnostní tŕídy. Jsou mezi námi malí a velcí/*

„Jsi velký nebo malý?“ - „Jsem malý.“ - „Kdy odejdeš?“ - Za náíku kosti pronikající- ho odpovédél: „Beda, jest mi již jen krátký čas vyméŕen. Zŕítím se do pekla a nikdy více se již nevrátim, nikdy, nikdy více.“

A ukazuje na svatostánek, pravii: „Tamf jest Ježíš, který mi dovolil do Germány vejíti. Tamťjest, Germána jej miluje, ale já ho ne¬návidím.“

Žatím bylo poledne. Večer pokračováno v exorcismu až do noci - ale marní. Ďalší Část noci byla pro Germánu strašná. Sestry ji hlí~ daly. Ke druhé hodine zdvihla hlavu a hle- díc zdesené na levou stranu, volala: „Tu pri- chází jeden z našich z pekla.“ Potom se zdála naslouchati nejaké reči, načež odpovédéla: „Byla bych to udéiala, ale otcove odepŕeli. Nemohu, nemám žádné moci.“

Ráno (dne »3. záŕí roku 1906) byl exorcis- mus opetobnoven, a to pred mnohá osobami. Germána vypadala strašné. Jej í obličej byl príšerné znetvoŕen. Tloukla kolem sebe a bylo nutno dáti j í pouta a svázati j i. Ale to nebyla lehká práce. Neboť zdvihla se i se židlí do vzdu¬chu a táhla s sebou i sestru Anakletu, kteráji držela.

* Když byla konečne premožená, kousla ses-

stru do ruky, zpusobivši jí bodavou bolest. Ale podivné kousnutí! Rukáv hábitu a ostatní Sa¬tý nebyly prokousnuty, nýbržzôstaly na nich pouze pena a stopa po zubech. Ale naruce po - vstaly nejprv Červené, pak modré a konečné zelené sk vmy, odpovídající obéma radám zub u. Uprostred se jevila malá Červená rána, jako pri uštknutí zmijí. Pŕíštího dne utvoŕily se na škvr¬nách vysoké, žlutou vodou podlíté puchýŕe ja¬ko po spálení. Ruka bolela ješté mnoho dní.

Knez obnovil znovu s vírou a dôverou ob¬rad a tentokráte se zdarem. ješté jednou se Germána vyzdvihla do výše a kfičela či spíše ŕvala: „Woooh - woooh-“ Nelze to vylíčiti. Zkroutila se nékolikrát jako umírající a pakse rovné natáhla. Tím bylo vše odbyto. Germána byla vysvobozena. Poutají sňata a mír zavládl opét vjejím srdci Obrad zakonČen slavnostním „Te Deum“.

8 - Germánino druhé trvalé vysvobození

Pŕí rôznych záchvatech ŕekl Germánin dé¬mon, že bude sice vymítnut, ale že se zase vrá¬ti a že po druhé bude hôfe ŕáditi než poprvé.

Skutečné posedí ji pekelný duch najafe 1907 poznovu. Ohlásily se tytéž hrozné zjevy jako dŕíve. Pateru Erazimovi bylo začátkem bŕezna 1907 odcestovati do Evropy, Proto rozhodí se biskup Mgr. Dellale, že vykoná exorcismus sám- Dne 24- dubna 1907 pnšelješté s dvéma kné- žimi z rádu oblatfi do stanice sv. Michaele.

První den namáhal se biskup s tŕemi kné- žími stŕídavé, konaje modlitby zaklínací od 8 do 12 a od 2 do 8 hodin večer - ale marné. Posedlou nebylo možno pŕiméti, aby mlčela, a démona, aby ustoupil. Ustavičné opakoval: „Vsichni jste bezmocní, aŽ do ustanovené doby. Mám dovoleno od Boha, jeji nenávidím, míu- viti a zjevovati; proto budu tak činiti než u- plyne mne stanovený čas,“

Druhého dne exorcismu, po dvouhodinné práci, vznesla se posedia asi dva metry vysoko do vzduchu. Odtud volala potupné na zaraže- ného biskupa: „Není-liž pravda, biskupe, to se díváš a divíš. Halló, biskupe, udélej to také jed¬nou po mne.“ Pri tom se nezbední smála. Bis¬kup a kneží trnuli, nevédouce, co si mají po¬cíti. Po delší dobé snesla se na rukou i nohou spoutaná posedlá na zem.

Nyní modlil se Mgr. Delalle sám s pevnou vírou modlitby zaklínací a vzýval zvlášté Pan¬nu Márii bez poškvrny počatou a svätého Mi¬chaele o jejich mocnou pŕímluvu. Trvalo to jesté dobrou hodinu. Konečne stala se Nepo¬škvrnená i zde vítézkou nad peklem a ďáblem. Za désného zúrení, proklínání a vzteku ustou- pila konečné pekelná beštie a Germána kles¬la jako mrtvá k zemi. Když ji zdvihli, cítila se od svého muíitele osvobozena, a ten ae pak jií nevrátil. Nevýslovné rozradostnén zanôtil biskup „Magnificať* a,,TeDeum“ a celé shro- máždéní se modlilo s ním a s Germánou vrou- cí modlitby díku.

Germána Geleová žilaještč 6 let príkladným životem. O vánocích roku 1912 onemocnela z nachlazení zánétem plic, jenž pŕešel v rýchle úbytč. Dne 14. bŕezna 1913 o svátku Bolest¬né Panny Márie zemŕela velmi príkladnou smr¬tí, s nejvétším klidem a odevzdaností do vúle Boží,

Jako konečný dusledek učiní zajisté náš Čte- náŕ toto pŕedsevzetí: „Nechci se nikdy dobro- volným téžkým bríchem vydati v tyranství to- hoto strašlivého pekelného netvora, abych se nestal jednou jeho obetí ve večných a neko¬nečných mukách nade vše pomyšlení nešťast-

OBSAH

Prcdmluva k prvému vydiní 9

Pŕedmluva k ŕtvnŕmu vydíní SATAN V ILLFURTU *4

i. Dépold a Josef Bumerovi >5

2. Dáblovc SO

3. Satan a sviccné pŕcdmíty 14

4. Satan a Matka Boží 3*

5, Ztráta nebe - Pekelné muky 39

6. Satan a muziky, plesy a tance 4*

7. Dábel prorokem 44

S. Nové plebchy 59

g. Mučednictví chlapeu 64

10, Na poutnirs místé vEinsiedeln 70

11. Satanova pŕÍ2náni 75

12. Nevérecký Iékaï a jeitë méní vÉHci učiiel 7»

13. Biskupská komíne Ss

14. Ortdní hJáícní strážmistra Werncra 87

15. Četník Scbini upláchl 95

i6- Výjcv v Saint-Charlesu 97

17, Dípoldovo vysvobození 103

18. Také Joief vysvobozen 1IO

ig. Vítézitvi Matky nebeské Hi

ío. Lidiký vtip a profesorské rozumoviní Doplnék- - Dopii Dépoida Bumera panu rektoru 119

 

Hausserovi, bývalému almužník u v Saint Char¬les, zcmrclcmu s. iistopadu 1921 126

DODATEK: POSED LÁ ČERNOŠSKÁ DlVKA

j. PH sluibách Božích 130

3- Satan a kríž 1ST

3. Kásání pekelného ducha >39

4. Strach Satani 2 Panny Mane a z e Jv. Michae¬

le. Jeho velkt védomosti 142

j. Germána Cde-ová M5

€. Germána a zpov£

7. Genninino první vysvobozcní 150

8. Germánino druhé trvaJé vyivobozcni »53

 

OPRAVA:

Na str. 15. a, 49. mís t o „Mety" správni „Mulhausen'.

Reprint vydaní z roku 1931 (zvétfieno do formátu A5)

Nakladatelstvi Michael s. a. Martin Železnik Liskovec 212, 738 01 Frýdek-Místek

e-mail: michaelsa@seznam.cz web: michaelsa.cz

2 Podie láinamú p. pojlancc Spicse.

1 Podie dokladfl p. Spicsc a íamího archívu.

1Z práva p. »uperiora Guerbera.

1 Famí archív a doklad pani Spicír.

1 Podie hlišení xtrálmistrz Wcmcra.

1 Funí irchiv. 

Diabol sa snaží aby človek žil v hriechu - Elias Vella

DIABLI - Ich cieľom je odlákať nás od dobra a priviesť ku zlu.  Pán dopúšťa pokušenia mi človeka - či už pochádzajú od diabla, alebo si ich človek spôsobuje sám - lebo pomocou nich sa môžu stať kresťania silnými.
Záleží však na lom, ako sa k nim postavia. Človek má na výber. Oprie sa o Pánovho ducha, alebo sa nechá zlákať volaním diabla ? ( napr. Cez hriech, okultizmus, zlých ľudí, )

 PRISTUPVÉ CESTY DIABLA

 

E x o r c i s t a

Vatikán , 18.1.2008 (Vatican Magazin) 0901 – Keď ide o diabla, v tom sa Don Gabriele Amorth (82) vyzná najlepšie. Za 21 rokov vykonal vyše 70 000 exorcizmov. Má veľa o čom rozprávať a pre Vatikánsky magazín to tento najlepší taliansky exorcista aj urobil a to veľmi rozsiahlo. Don Gabriele Amorth býva vo veľkom domove pre duchovných, stavbe zo 70. rokov pod Bazilikou sv. Pavla vo štvrti Ostiense. Oblasť je sídlom Rehole paulínov, založené na šírenie radostnej zvesti najmodernejšou technikou. „Stáli ste ma jednu hodinu,“ je jeho prvá veta. Tento kňaz nosí sutanu s 33 gombíkmi. Má takmer úplnú plešinu a nosí bifokálne okuliare, oči má šedomodré a tieto oči z vás nespustia pohľad.
Priestor, v ktorom nás prijal, vyzerá ako malá kuchynka na kávu. Do polovice je vykachličkovaná, má malý oltár, dres a v strede stolík, na ktorom sú pre seance – nie pre nás – pripravené poháre z plastu a fľaša minerálky „San Benedetto“. Na stenách visia obrazy pátra Pia, Jána Pavla II. a Amorthovho učiteľa. Celé sa to podobá ošetrovni hospicu tretieho sveta. Nič tajomné nebadať. Páter Amorth je promovaný právnik. V roku 1990 založil „Medzinárodnú spoločnosť exorcistov“, ktorej čestným predsedom je dodnes.
„Tu v Ríme nás bolo deväť exorcistov. Jeden je chorý, jedného povýšili a jeden sa odsťahoval.“ Vo Vatikáne pôsobil padre Davide. Svojej práce sa musel vzdať z dôvodu veku. „Vo Vatikáne odvtedy už nepôsobí nijaký exorcista. Zato tam existuje satanská sekta. Aj vo Vatikáne sú satanské sekty aktívne. Sú všade. Len ich nevidíme. Ale existujú, ´ci sono´.“ - Ale odkiaľ to vieme? - „Vieme to. ´Si sa´. Pokračujte.“

A tak pokračujem. Otázok mám dostatok. Chcem vedieť, kde diabli pôsobia.

„Démon pracuje všade. Raz mi Madona v Medžugorí povedala, že akonáhle sa niekto zverí Pánovi, diabol sa tam okamžite ponáhľa. Diabol je vo Fatime, v Lurdoch, všade. A celkom iste je vo Vatikáne, v centre kresťanstva.“

Aký postoj má pápež Ratzinger k exorcismu?

„Je veľmi za to. Viackrát som sa s ním rozprával a on ma pri audienciách vždy veľmi povzbudzoval.“ - Teda po Wojtylovi nenastal zlom? - „Nie, nie, nie, nijaký zlom. No nemyslím si, že niekedy vykonal exorcizmus na rozdiel od Wojtylu.“

Klesá dopyt po vyháňaní diabla?

„Naopak. Dostávam oveľa viac žiadostí ako predtým. Spočíva to v miznutí viery. To zapríčinilo rast počtu čarodejníkov a vykladačov karát, ktorých už vidíme aj v televízii. Až 12 miliónov Talianov chodí k vykladačom karát. Predpokladajme, že najmenej 8 miliónov chodí k čarodejníkom, to znamená, že v Taliansku existuje nepochybne viac vykladačov kariet a bosorákov ako kňazov. A tí majú nohu vo dverách, nie my kňazi. Spovednice sú opustené a dokonca ani v pútnických miestach ako Santa Maria degli Angeli pri Assisi niet exorcistu.“

Prichádzajú k vám aj Nemci? „V Nemecku niet exorcistov. Preto mi píšu toľkí kňazi a prosia ma o pomoc. Ale ja im nepomôžem, pretože exorcizmus nie je záležitosťou  návštevy. Sú na to potrebné aj roky.“

Čo je diabol? Iba metafora?

„To sa dá nepochybne ťažko vysvetliť. Ako to mám vysvetliť niekomu, kto nie je kresťan a nerozumie nič o náboženstve - napríklad japonskému televíznemu štábu? Vo všetkých časoch mali všetky kultúry pojem ducha zla. Pokúšali sa proti tomu obrniť obeťami, niekedy dokonca ľudskými obeťami. Deťmi, predovšetkým malými dievčatkami. Skrze Božie zjavenie vieme niečo o zlých duchoch. Vieme, že duchovia zla skutočne existujú a síce ako démoni. Boli to anjeli, ktorí sa vzbúrili proti Bohu a stali sa démonmi. Ich hlavná úloha spočíva v tom, že ľudí sťahujú do hriechu. Každý je im vystavený - kresťania ako aj nekresťania. Dokonca aj Ježiš Kristus vzal na seba, že bol pokúšaný diablom. Často sa ma pýtajú, či aj Madona vo Fatime bola pokúšaná diablom. Iste.“

Dokonca aj Matka Terézia podstúpila exorcizmus v posledných rokoch ...

„Prirodzene! Existujú svätci, ktorých ešte na smrteľnej posteli démoni doslova prepadli. Celý svoj život sa dokázali brániť, ale na konci života využíva diabol slabosť človeka. Dokonca aj môj majster, ktorý ma uvádzal do exorcizmu, bol v posledných chvíľach života veľmi napadnutý démonmi.“

To znamená, že dokonca aj vy, Don Gabriele , ...

„Prirodzene nie. Ale keď ma kardinál Poletti menoval za exorcistu, zveril ma ochrane Madony. Démon mi často povedal, že som príliš dobre chránený, že u mňa nič nedokáže. Nič mimoriadne. Pretože každodenné pokušenia prirodzene existujú aj naďalej.“

Zlo je podľa katolíckeho učenia cena, ktorú treba platiť za slobodu človeka. Bez slobody niet zla. ...

„Dar od Boha, to je jasné. Tvorí to našu veľkosť. Aj anjeli boli stvorení slobodní. Sloboda sa prirodzene môže využívať dobre i zle. Napríklad diabol mi raz povedal, že v pekle sa to hemží ženami, ktoré boli na zemi obdivované ako veľmi krásne.

Aj krása je Boží dar a môže sa využiť na dobro či na zlo. Svätá Klára z Assisi bola veľmi pekná ženam ona svoju krásu nevyužila na zlo. Boh nikoho neposiela do pekla. Je to iba vina jednotlivca, ak sa vzbúri proti Bohu, alebo ak žije v hriechu. Do pekla sa kráča na vlastných nohách.“

Ale ako možno hovoriť o posadnutosti, keď je človek slobodný?

„Diabol má mimoriadnu schopnosť v niektorých prípadoch obsadiť telo človeka. Telo, nie dušu. Sú ľudia, ktorí sa upisujú Satanovi, je to ich slobodná vôľa.“

Keď mám slobodnú vôľu, nie je možné, že ma diabol uchváti proti mojej vôli?

„Áno, to je možné. Keď sa ľudia vedome upíšu okultizmu. U mágov, satanistov atď. Potom sa ochotne otvárajú diablovi. Okrem toho je možné, že vás niekto bez vášho vedomia nechá prekliať. Možno pretože je závistlivý na váš stav, alebo chce zničiť vaše pracovné miesto. Ak sa obráti na čarodejníka, ktorý je vo zväzku so Satanom, potom vás môže prekliať. Napríklad ochoriete a už nemôžete pracovať. Ak však žijete s Bohom, je oveľa ťažšie vás prekliať. Existujú aj čarodejníci, ktorí nevyslovujú prekliatia proti niečomu, ale pričarujú niečo. To sa nazýva biela mágia. Mnohí čarodejníci nepraktizujú čiernu mágiu, pretože majú strach z efektu bumerangu. Majú strach, že kliatba nepríde, kam má, ale obráti sa proti nim samým. To je možné.“

Neexistuje teda nijaká dokonalá ochrana proti kliatbam?

„Nie. Niet dokonalej ochrany. Napríklad karmelitánka sv. Mirjam, jediná Arabka medzi svätcami. Dvakrát za života bola posadnutá diablom. A potrebovala exorcistov. Iste si to sama nezvolila.“

Mohol by byť posadnutý dokonca aj Svätý Otec?

„Teoreticky áno. Avšak Svätý Otec má celý oddiel anjelov strážnych. Ak by však samozrejme pápež žil v smrteľnom hriechu ... Ale takýto prípad v histórii nikdy nenastal. Dokonca aj Alexander VI., ktorého považujú za najhoršieho zo všetkých pápežov, bol veľmi oddaný Panne Márii a väčšinu svojich omylov spáchal pred svojím menovaním za pápeža. Ako pápež nevydal nijaké dokumenty, ktoré by sa priečili náuke Cirkvi. Ako pápež bol z veľkej časti korektný. Ale teoreticky je to možné. Keď môžu byť posadnutí svätci, tak aj pápež.“

„Ako môže diabol niekomu brániť vstúpiť do kostola?

„Posadnutí nie sú toho fyzicky schopní. Diabol vlastní hlas, inteligenciu aj slobodu. Ale iba fyzicky, nie duchovne. Dušu nemôže vlastniť.“ - Necítiť diabla sírou? - „Vo všeobecnosti necítime nič. Ale niekedy ľudia pľujú alebo vyvrhujú. Aj nejaké veci. Mám tu viac ako dve kilá kovových častí, ktoré ľudia vyvrhli. Také dlhé klince,“ – páter Amorth ukazuje dĺžku prsta –, „žiletky. Tieto veci sa zmaterializujú vo chvíli, keď vychádzajú z úst. Dokonca ani röntgenovými lúčmi ich predtým nebolo možné vidieť.“ - Videli ste to na vlastné oči? - „Áno. Napríklad u jedného, ktorý chcel byť úplne oslobodený, vysoký mladý muž. Prišiel sem včera a ja som mu povedal: ´So všetkými tými klincami, ktoré si vypľul, si môžeme otvoriť železiarstvo´.“

Má diabol inteligenciu?

„Démon je nesmierne inteligentný. Pretože si udržal inteligenciu anjelov. A ostatne aj ich poriadok hodností. Poznáme deväť anjelských chórov. Posledný sú cherubíni a serafíni, prvý tvoria archanjeli, tento poriadok máme od sv. Pavla. Anjeli majú silnú hierarchiu. Najvyšší je archanjel Michal. A najvyšší medzi démonmi je Satan. Ale medzi anjelmi je to hierarchia lásky. Oni sa navzájom milujú, oni milujú Boha. Ich cieľom je dobro, cieľom démonov naproti tomu je zlo. Ako často som sa démona pýtal: Prečo neodídeš? A on odpovedal: Lebo mi to Satan zakázal. Ak odídem, bez toho, že by som splnil svoju úlohu, tak ma Satan potrestá.“

Ako dokážete počuť hlas démona?

„Hlasom príslušnej osoby. Väčšinou je nezmenený, možno trocha vyšší ako zvyčajne, iba vo výnimočných prípadoch je chrapľavý. Raz som sa venoval istej pani, ktorá je dnes úplne uzdravená. Boli so mnou prítomní aj kňazi hovoriaci rôznymi jazykmi. Pýtali sa tej pani po latinsky, arabsky, dokonca aj kórejsky. Žena vždy odpovedala svojím hlasom a po taliansky. Teda ich rozumela.“

Príležitostne sa rozpráva o levitáciách ...

„Levitácie, áno, áno,“ hovorí páter Amorth hlasom, akoby sa ho opýtali na to, či existuje doprava na uliciach. „Tie existujú, zriedkavo, ale existujú. Spomínam si na istého mladého sedliaka z čias mojich začiatkov. Potrebovali sme 6 mužov, aby sme ho udržali. Bolo to vo februári. Prišiel a povedal: „I am Lucifer! Kráľ škorpiónov a hadov“. A napľul mi do tváre. Hovoril iba anglicky, hoci normálne hovoril iba dialektom, ani len nie správne po taliansky. Vznášal sa približne takto vysoko, ...“ Padre Amorth mohol teraz ukázať vzrušujúce výšky. On to však nerobí. „Takto vysoko“, hovorí a drží ruku vo výške fľašky nad stolom. „Zvolal: 21. júla odídem. To by bolo bývalo veľmi krátko. Normálne potrebujem roky a roky exorcizmu. S tromi alebo štyrmi rokmi som už spokojný. Mal som prípady trvajúce 16 aj 18 rokov. Niektorí nie sú ani potom dokonale oslobodení, ale ešte prichádzajú dvakrát do roka. Môžu však pokračovať vo svojom živote, niekedy sú malé poruchy, ale inak ... U inej pani mi démon povedal, že zmizne 8. decembra, na sviatok Panny Márie. Mali sme veľmi dlhé sedenie 8. decembra – päť a pol hodín a zdalo sa, že je všetko preč. Všetci sa objímali. Ale o týždeň neskôr bolo všetko zasa ako predtým. Opýtal som sa démona: Prečo si mi uviedol falošný dátum? On odvetil, – don Gabriele napodobil vysoký hlas –: „Podviedol som ťa. Či nevieš, že mám povahu luhára? Čo ťa nikdy nenaučili, že nehovorím pravdu? Stál som tam ako taký hlupák.“

Existuje zlo v politike?

„Veľmi často! Démon sa s obľubou zmocňuje tých, ktorí nesú veľkú zodpovednosť, priemyselníkov, politikov. Najradšej má kňazov. Keď kňaz upadne do hriechu, má to účinky domina. Hitler a Stalin boli s istotou posadnutí démonom.“ - Ako to chcete vedieť? - „Zavraždili milióny. V evanjeliu sa píše: Na ovocí spoznáš strom.“ - Vedel by tam pomôcť exorcista? - „Nemalo by to nijaký zmysel, pretože Hitlerovi a Stalinovi bolo ich konanie úplne jasné. Nebola to posadnutosť vo vlastnom zmysle, ale neustále nasledovanie našepkávania démona. Nazval by som to vexáciou.“

Prečo je dôležité volať démona pri oslobodzovaní jeho menom?

„To je to prvé, čo sa démona opýtam: Ako sa voláš? Často to nechce povedať. Je potrebných viac sedení. Pretože akonáhle povie svoje meno, už je zraniteľnejší.“ - Aké mená má démon? - „Existujú prirodzene odborné pojmy z Biblie ako Satan, Beelzebul, to sú najmocnejší. Sú aj iní, ktorí nepochádzajú z Biblie, ale z inej tradície. Napríklad Lucifer sa v Biblii nevyskytuje. Zebulon, v Biblii názov jedného z 12 kmeňov Izraela. Tu je to aj meno démona. Sú najrôznejšie mená.“

Čo sa pýtate démona?

„Nikdy neslobodno klásť idiotské otázky ako, či vyhrá Roma proti Laziu atď. Kladiem iba také otázky, ktoré bezprostredne súvisia s uzdravením. Teda najprv meno, potom deň vstupu, potom jeho dôvod, kto ho poslal, či to bol človek, ktorý sa upísal Satanovi, či to bola kliatba. V 90 % prípadov posadnutosti bolo príčinou prekliatie. Zvyšok možno pripísať satanským sektám, účasti na špiritistickom sedení, alebo mágii.“

O tých kliatbach by som rád vedel viac.

„Existujú prípady, v ktorých bol niekto prekliaty už pred svojím narodením,“, vysvetľuje páter Amorth. „Kliatby možno neskôr opäť „nabiť“, takže môžu viesť k veľkým ochoreniam. Istá 17-ročná dievčina prišla ku mne, lebo jej nedokázali pomôcť ani významné psychiatrické kliniky. Nebola to psychická choroba, ale kliatba. Hovorím všetkým, aby sa išli najprv poradiť s lekármi, psychológmi. Pretože vo veľkej väčšine prípadov sú to psychické alebo fyzické príčiny, prirodzené príčiny ako schizofrénia, hystéria ... Často sú to psychiatri, ktorí mi pacientov pošlú. Iba keď už nepomôže nijaká terapia ani lieky, keď sa zlo ešte zväčšuje a zosilňuje, majú prísť ku mne. Úprimne povedané ani to nie sú vždy prípady prekliatia, ale prirodzené choroby, pre ktoré medicína ešte nenašla účinnú liečbu.“

Teda medzi psychiatrom a exorcistom nie je nijaká konkurencia?

„Nie, sú to odlišné symptómy. My spolupracujeme. Psychiater povie, či ide o symptómy psychickej choroby. Exorzista povie, či ide o špecifické symptómy kliatby. On dokáže rozlíšiť, či ide o posvätenú či neposvätenú vodu, či je obraz posvätený alebo prekliaty. Pretože prekliať možno aj predmety.“

Vezmime ako príklad mňa, hovorím. Dokázali by ste určiť, či som prekliaty?

„Áno, trvá to iba niekoľko minút, je to iba jednoduchá modlitba.“ Chladná a ťažká ako mramor spočíva ruka starca na mojom čele. Páter Amorth sa modlí latinskú modlitbu. Prekliaty človek by teraz musel padnúť na kolená.

Kde pracujete?

„Zakázali mi tu robiť exorcizmy, pretože som tým ľuďom tu príliš hlasný. Tie výkriky ľudí rušia. Obávajú sa, že to v ľuďoch vzbudí hrôzu. A tak teraz používam budovu benediktínov na Via Baldelli, pri spoločenstve sv. Pavla, ktorá je trocha odľahlá. Tamojší kňaz je mi za to vďačný. Tie výkriky neustále pripomínajú jeho bratom mníchom existenciu démonov. Predtým sa exorcizmy robili verejne, teraz je to kňazom nepríjemné, robia to za čo najväčšieho utajenia. To je omyl. Pre moje silné exorcizmy mám teraz kostol na Via Emmanuele Filiberti, ktorý sa po rannej svätej omši zatvorí a otvorí sa až popoludnie. V utorok a v piatok tam mám ťažké prípady. Mám tam asi šesť pomocníkov. To je pre ľudí, ktorí kričia a stávajú sa násilnými. Teda tu robím exorcizmy iba s ľuďmi, ktorí nekričia a nestávajú sa divokými, aby sme nerušili.“

Koľko pacientov máte?

„Som jediný exorcista, ktorý pracuje sedem dní v týždni, vrátane Štedrého dňa a Veľkej noci, od rána do popoludnia. Za tých 21 rokov som vykonal vyše 70 000 exorcizmov. Keď som bol mladší, v priemere 15-16 denne. Teraz som trochu poľavil. Pozrite sa do môjho kalendára. Je plný termínov. Prípady by som mal vidieť raz do týždňa, no môžem ich prijať iba raz mesačne.“

Máte schopnosť okamžite pocítiť posadnutosť?

„Nie, každý prípad je jedinečný. Niet rovnakých prípadov – cítim sa po každý raz ako začiatočník. Prirodzene, že mám viac skúseností ako iní. Po každý raz sa zverím Duchu Svätému ako užitočný služobník.“

Čo pomáha proti démonom?

„Najlepší prostriedok je: svätá omša prinajmenej v nedeľu vrátane svätého prijímania, a podľa možnosti denne návšteva kostola. Ak niekto žije v hriechu, alebo je po potrate, tak mu poviem: Obráť sa, najprv sa vyspovedaj. Exorcizmus nemožno robiť s ľuďmi, ktorí žijú v hriechu.“

Čo vlastne vošlo do vášho kolegu biskupa Milinga?

„Ach, taký dobrý priateľ ... Všetci sa za neho modlíme. Často sme spolupracovali. Myslím si, že ho podviedli, akýsi druh hypnózy. Nedokážem si predstaviť, že to všetko robil pri plnom vedomí. Človek môže raz pochybiť a vrátiť sa späť, ale druhý raz ... Vždy sa cítil byť viac Afričanom ako kresťanom. Preto tá idea založiť skupinu ženatých kňazov. Pretože v Afrike sa čistota veľmi ťažko žije. Pretože sú zvyknutí toto prikázanie nedodržiavať. Aj po tom, čo sa vrátil zo svojho úteku, Milingo zostal neustále v kontakte s Moonom, dokonca s ním robil exorcizmy. Moon je veľmi bohatý, on spolufinancoval volebný boj Busha. Milingo chcel mať peniaze na sociálnu prácu v Afrike, chcel postaviť nemocnice.“ - Je Milingo posadnutý? „Nie, nie je posadnutý.“

A Bush? Je pripravený začať druhú vojnu na Strednom Východe.

„Ján Pavol II. mu povedal, že vojnu nemá začínať. Nechápem, ako ho Američania mohli znovu zvoliť. Veľmi, veľmi, veľmi zlý prezident.“

 

Páter Amorth, ďakujem za rozhovor . –zg-