O modlitbe - svätá Angela z Foligna

Jak jsem byla slepá .... Pane

Svätá Terezia z Avili - učiteľka cirkvi, mystička

Pán Ježiš se nikdy neunaví obdarovávat nás , ani jeho milosrdenství se nemůže vyčerpat: neunavme se nikdy přijmat je od našého Pána !

Kde jsem chtěla najít lék, nežli v tobě ? Jaká bláhovost utíkat před světlem( pravdou ) abych stále víc klopala!

Kolik pýchy bylo v pokoře, kterou mi vnukal dábel

 abych se vzdálila od jediného sloupu, který mě podpíral a chránil  před pádem. Ještě teď se křižuji,3 neboť se mi zdá, že | nešla nikdy vstříc takovému nebezpečí jako při této léčce, k rou mi ďábel nastražil pod pláštíkem pokory.

Namlouval i že se mám uspokojit s povinnými modlitbami jako všichni: 
ostatní a nechtít se ještě nadto věnovat modlitbě, protože jsem dosud tak tubohá, i po tolika přijatých milostech.

Jak jsem na to mohla pomýšlet, když jsem se povinné modlila špatné. Nebyl to snadl nedostatek úcty a neprojevila jsem tím, jak si málo cením Božíí přízně? Tak asi ďábel musel začít pokoušet Jidáše s výjim že vůči mmě se neodvažoval jednat otevřeně, nýbrž krok za krokem, ai nakonec by se mu podařilo uvrhnout mě do propasti.

Ať si píro lásku Boží dajíí v tomto bodě velký pozor všichni kteří se věmují modlitbě, a ať vědí, že jsem vedla ničemní život, když jseírn jí zanechala.  To byl pěkný lék, který mi nabízel ďábel, a podivná pokora, kterou mi satan dával

 Byla jsem neklidná, má duše, nemohla najít pokoj

Byla jsem neklidná, neboť má duše, vzdálena od svého odpočin k nemohla najít pokoj.A jak jej také najít, když jsem míl před sebou vzpomínku na přijatá dobrodiní a na to, jak  nicotná pcozemská dobra?

Ještě nyní se divím, že to mohlo trvat tak dlouho; vždycky jsem totiž měla naději, že se jetím vrátím k modlitbě. To se mi přihodilo víc než před dvaceti leti,  pokud mě paměť neklame.

Čekala jsem, až se má duše zbaví  hříchu. Jak špatně mě vedlla ta naděje! Ďábel by mi ji udžoval až do Posledního soudu, aby mě pak uvrhl do pekla.

Byla-li jsem tak špatná, že jsem si neuměla pomoci protože jsem prosívala Pána s mnoha slzami a zúčastnovala se modliteb a čtení, při nichž jsem mohla poznat pravdu a ničemnou cestitu, kterou jsem kráčela, co jsem mohla očekávat nelo to, co jsem už řekla?

Nejprve jsem se vzdálila od oněch cvičení, abych se zcela oddála oněm přiležitostem a zábavam, při nichž je tak málo povzbudzení k dobrému, se zdá že se všechno spiklo, aby přivodilo náš pád.  I dnes s se lidé v některých španělských krajích křižují, když se podivují. Zde by se mělo čistit: „Jsem ještě nyní celá udivená."

Myslím že jeden  velmi učený řeholník z řádu svatého Dominika, má velkou zásluhu před Bohem, že mi otevřel oči a přikázal mi, abych každých čtrnáct dní ke svatému přijímáni, jak jsem už  uvedla, a tak mi zabránil, abych klesla jěšte níž.

Tehde jsem se začala vzpamatovávat, i když jsem  nadále urážela Pána. Poněvadž jsem však úplně neztratila prvou cestu, uprostřed pádů a povstání jsem dělala pokrok, i když po malých krůčcích.

A kdo nepřestane kráčet a jde v před  i když se zpožděním.

 « Domnívam se že ztratit cestu není nic jiného než zcela zanechat modlitbu. Avšak kéž nás od toho Bůh osvobodí kvůli tomu jaký je. Ani když dostala mnoho milostí neboť  ještě múže padnout: na to si musí dát velký pozor. 
Z toho vyplývá, že duše si nemá nikdy důvěřovat ani se vystatovat nebespečí, ani když dostala mnoho milostí modlitby, neboť  ještě múže padnout: na to si musí dát velký pozor a já to doporučují pro lásku Boží.

I když jsou ony milosti zřejmě od BOHA. Ďábel je může použít pro své zvrácené cíle

Zvláště ke škode tech, kteří  nemaj pevné ctnosti, kteří nemilují umrtvováni a jěšte lpí na tomto světě. Budou mít veliké touhy a velkodušná předsevzetí,, ale jak o tom ještě pojednám později, nejsou dosud tak silní, aby se mohli bez úhony vystavovat nebezpečným přiležitostem: toto učení je velmi dobré; ráda bych, aby se o něm nevzdělaní jako já, protože to není mé učení; Bůh mě tomu naučil.

Duše vykoná už mnoho, když se i v tomto ubráni .  A protože i jen na to potřebuje zbraně, nemá si tak troufat, že múže také útočit, neboť stretnout se s dábli a porazit je na hlavu, k tomu je zapotrebí taková síla, kterou člověk nemá, nedosáhne – li  stavu, o němž budu mluvit dále.

A tu je další ďábelská lest. Když se duše tak přiblížila tak k Bohu, že chápe rozdíl mezi nebeskými a pozemskými dobry, že chápe lásku  kterou jí Bůh projevuje, cítí, jak v srdci roste  určitá dúvěra a jistota, že už nikdy neklesne z tohoto šťastného stavu. Protože se jí zdá, že již vidí svou odměnu, myslí si, že je nemožmé, aby opustila kvůli tak nízkým a vulgárním věcem, jako pozemské rozkoše, tak lahodná opojení a tak slastná v tomto živote.

Jako jsou pozemské rozkoše, tak lahodná opojení a tak slasni i v tomto životě. A tak ji v této sebejistotě ďábel snadno oknu o nedůvěru vůči sobě samé, začne ji uvádět do nebezpečí; a on v zápalu horlivosti rozdává na všechny strany a plnými hrslii své plody, jsouc přesvědčena, že se už nemusí bát sama se li To nevyvěrá z pýchy, neboť jasně vidí, že sama od sebe nedokáže nic, nýbrž z přílišné a nezřízené důvěry v Boha.

zatímco by měla myslet na to, že je ještě sotva opeřený ptáček, neschopný létat, který může opustit hnízdo jen tehdy, když ho Búh vypustí ven. Její ctnosti nejsou ještě dost pevné, chybí jíA šenost, která si uvědomuje nebezpečí, a nezná škodu, jakou působí důvěra v sebe sama.

A to byla má zkáza

Pro tyto a podobné věci je nutno mit učitele a styky s duchovními osobami kteří mají skušenost a jdou správne po ceste svätosti.

Věřím, že když Bůh povznesl nějakou duši do tohoto stavu, nepřestane jí projevovat svou přízeň a nikdy nepřipustí, aby se ztratila, ledaže by ho  sama zcela opustila.

 Kdyby však měla padnout, ať se pro lásku  Boží chrání toho, že by se nechala oklamat ďáblem a zanechat modlitby, jak jsem to udělala já z falešné pokory; ale o tom jsem í mluvila výše a chtěla bych to tisíckrát opakovat.

Kéž má důveru v Boží dobrotu, jež je větší než všechno zlo, které můžel napáchat

Uznáme-li svou ubohost a chceme-li s ním znovu navázat přátelství, on zapomene na naši nevděčnost a nevzpomína na milosti, kterými nás zahrnul, a že by to byl důvod, i nás tím víc trestal. Ba naopak,ony ho pohnou, aby nám odpustil tím rychleji, jako domácím, kteří jedí z jeho stolu. Ať si připomenou jeho slovaa ať pomyslí, jak jednal se mnou já se dřív unavila urážet ho, než on odpouštět mi.

On se nik neunaví obdarovávat, ani jeto milosrdenství se nemůže vyčerpat: neunavme se nikdy přijmat je! Budiž vždy veleben a ať ho  chválí všichni tvorové! Amen.

Z knihy : sv. Terezia od Ježiša - autobiografia: vlastný životopis Svätá Terezia z Avili - učiteľka cirkvi, mystička

Pokračovanie

 Porovnaj diabla najviac zaujíma aby človeka zviedol na ťažký hriech a ostal v ňom bez nápraví  Porovnaj