Obeta Mariany Torrés

Obeta Mariany Torrés

BOLA KEDYSI MÁRIOU ...
 
Obeta  Mariany Torrés V roku 1582, keď sa matka Mariana modlila pred Najsvätejšou Sviatosťou, bolo jej dané videnie bludov, rúhania a nečistoty, ktoré zaplavia svet v 20. storočí. Panna Mária ju žiadala: „ Moja dcéra, obetuješ sa za ľudí tej doby ?
 
 Svätá-Veronika-Giuliani ​O SEDEM STUPŇOCH PEKLA ( KRESŤANOV )
 
 
Matka Mariana odpovedala „Som ochotná.“ Z videní hrôz dnešných dní utrpela Mariana tak silný šok, že spadla k zemi mŕtva. Historické dôkazy hovoria, že táto svätica v roku 1582 zomrela, ale bola aj vzkriesená.
 
 Pred Božím súdom jej bola navrhnutá voľba: zostať v Nebi, alebo sa vrátiť trpieť do tohto sveta. A ona sa teda rozhodla že chce sa za nás obetovať. A čo povedala Panna Mária matke Mariane? 
Vášne sa zvrhnú a nastane totálny úpadok mravov. Pretože Satan bude neobmedzene vládnuť a to prostredníctvom slobodomurárskych siekt. Zameria sa predovšetkým na deti, aby dosiahli tejto všeobecnej skazy. 
 
 
 

Beda deťom, týchto dôb,  lebo bude veľmi ťažko získať sviatosť krstu a birmovania
 
“ Ďalej varovala Panna Mária, že „diabol sa bude snažiť zničiť sviatosť svätej spovede a svätého prijímania.“ 
Nariekala nad mnohým svätokrádežným prijímaním a urážkami Najsvätejšej Sviatosti Oltárnej. „Sviatosť pomazania nemocných bude vo veľmi malej vážnosti a mnoho ľudí zomrie, bez jej prijatia a budú tak odopierať pomoc, ktorú potrebujú na „veľký skok z času do Večnosti.“ Sviatosť kňazstva bude vysmievaná, potlačovaná a pohŕdaná. 
 
 Démon bude bez prestania pracovať, aby skazil kňazov a u mnohých uspeje.
A títo „nemravní kňazi, ktorí pohoršia kresťanov, spôsobia nenávisť zlých kresťanov a nepriateľov rímskokatolíckej a apoštolskej cirkvi proti všetkým kňazom. „Tento zjavný triumf Satana prinesie utrpenie dobrým pastierom Cirkvi.“ 
 
 

Manželstvá nebudú uzavreté v kostole pred Bohom  - aby pre každého bolo ľahké žiť v hriechu.
 
O sviatosti manželstva, ktorá symbolizuje jednotu Krista, s Jeho Cirkvou povedala toto: „Slobodomurári, ktorí sa dostanú k moci budú vydávať skazené zákony s cieľom odstrániť túto sviatosť, aby pre každého bolo ľahké žiť v hriechu.
 
 
 Kresťanský duch bude rapídne upadať, vzácne svetlo Viery pohasne až do bodu, kedy nastane takmer úplná a obecná skaza mravov.
 V týchto nešťastných dobách sa rozšíri prepych, ktorý ovládne množstvo ľahkovážnych duši, ktoré budú zatratené
 
 
 
 
 
 Stratí sa nevinnosť u detí a cudnosť u žien. 
 
Nevinnosť už takmer nebude možné u deti nájsť, ani cudnosť u žien. V tejto vrcholnej núdzi v Cirkvi stíchnu tí, ktorí by mali hovoriť.“ Panna Mária povedala, rehoľníčke Matke Mariane, ktorá obdržala toto zjavenie, že „duše, ktoré zostanú verné v týchto ťažkých dobách budú potrebovať veľkú silu vôle, vytrvalosť, odvahu a dôveru v Boha.
 
 Prídu chvíle, že sa im bude zdať, že už je všetko stratené a ochromené“, ale ako sľúbila, že príde chvíľa šťastného začiatku úplnej obnovy! „Moja hodina príde“ - predpovedala. „Keď ja úžasným spôsobom zvrhnem pyšného Satana, rozdrtím ho svojimi nohami, spútam ho do večnej priepasti a oslobodím 
 
Cirkev a celú zem od tejto krutej tyranie.“ I keď je posolstvo Panny Márie smutné, je posolstvom veľkej nádeje. Je to sľub, ktorý zaznel vo Fatime 1917: “Nakoniec moje Nepoškvrnené srdce zvíťazí.
 
Porovnaj -

 svedectvo--Anna-goldzinowska

Tento článek se zakládá na výňatcích z rukopisu z 18. století s názvem Obdivuhodný život Matky Mariany de Jesus Torres, sepsaného převorem Manuelem de Souzou Pereirou, františkánským provinciálem v Quitu v Ekvádoru a vedoucím kláštera, který Matka Mariana založila. Tento rukopis byl sepsán sto let po její smrti. Matka Mariana je tajemně spojena s naší dobou vizemi, které jí Naše Paní před 350 lety ukázala o 20. století. Toto zjevení bylo Církví schváleno a Matka Mariana byla prohlášena za ctihodnou, což je první krok k jejímu svatořečení.
 
16. ledna 1635 Matka Mariana obklopená svou komunitou a svými františkánskými zpovědníky učinila slavnostní vyznání víry, a pak požádala, jako o poslední službu, aby mohla umřít na zemi, v napodobení svého serafínského Otce sv. Františka. Poté, co obdržela Svaté přijímání a svátost posledního pomazání, předpověděla přesnou hodinu své smrti na 15 hodin. Těsně před smrtí přečetla svou poslední vůli, dojemné svědectví, které dalo jejím sestrám nedocenitelné rady ohledně náboženského života spolu s mnoha proroctvími týkajícími se řádu. Na jeho konci se obrátila na kněze: „Mí otcové a sestry, přišel pro mě čas odejít, odporučujte mou duši Bohu vhodnými modlitbami. Děkuji vám za vše. Snažně vás prosím, mějte vždy tento klášter a vaše sestry v péči. Umírám, jako jsem se narodila, radostně a smířeně v náručí mé matky, serafínského řádu.“ Po lících jí skanuly dvě slzy, vzdychla si a s andělským úsměvem ona požehnaná duše opustila své tělo.
Po smrti její tělo neztuhlo, její pleť zůstala růžová a okouzlující úsměv na její tváři vytvářel dojem, že je živá. Hned poté se slepé dívce vrátil zrak, když se jejích očí dotkla květina, která byla v koruně, jíž měla Matka Mariana na hlavě.
   V roce 1906, když se klášter přebudovával, byla po 300 letech otevřena její hrobka. Tělo Matky Mariany de Jesus bylo nalezeno celé a neporušené, úplné s hábitem a nástroji pokání (důtky, cilicium – pozn. překl.), které s ní byly vloženy do hrobky. Z jejího celého těla se linula nádherná vůně lilií. Tak Bůh zachovává některé ze svých světců, kteří praktikovali hrdinskou mravnost a zachovávali svatou čistotu ve svém pozemském životě.
   Matka Mariana měla dar rozlišování duchů, který Náš drahý Pán dává tak často zakladatelům náboženských řádů. Protože mohla číst v srdcích svých dcer, mohla je utěšit a říct jim, jak pokročit v duchovním životě a vysvětlit jim, jak je důležité v řádu odumřít sama sobě kvůli praktikování opravdové mravnosti. Opakovaně je varovala, aby strážily obvyklý život kláštera a byly poslušné řádu. Když jsou modlitba a život komunity neuspokojivé, říkala, vše trpí nedostatkem, protože člen řádu bez modlitby je jako voják v boji beze zbraní. Říkala jim, aby byly trpělivé v nemoci, protože nemoci jsou nejlepší a nejchvályhodnější pokání, která léčí duše z klamných představ, marnivosti a pýchy. Zvláště varovala své dcery, aby se chránily od „zlořečených lidských ohledů, které nutí člověka ptát se: ´Co tomu druzí řeknou?´“ Místo toho jim radila, aby vedly svůj život v klášteře podle pravidel evangelia a spočívaly pevně na základech pokory.
   Podívejme se na některá zjevení, která požehnaná Matka Mariana obdržela od Našeho Pána a Naší Paní.
 
   Pokyny a doporučení
   Naše Paní: „Ach, kéž by jen lidé a členové řádů věděli, jaké je nebe, a jaké to je sdílet Boha, Jak odlišně by žili, nelitovali by žádné oběti, aby dosáhli plnosti sdílení! Ale někteří jsou oslněni falešným kouzlem poct a lidské důležitosti, zatímco druzí jsou zaslepeni sebeláskou a neuvědomují si, že upadají do vlažnosti, toho nesmírného zla, které v náboženských řádech ničí jejich zápal, pokoru, vlastní zájmy a neustálé praktikování náboženských ctností a bratrské lásky a oné dětské prostoty, která činí duše tak milými mému Božskému Synovi a mě, jejich Matce.“
   „Pamatuj na slova královského Proroka: ´Jak úžasná jsou díla Pána!´ Buď přesvědčena o této pravdě, uč a vštěpuj svým dcerám, žijícím i těm, které přijdou, že mají milovat své Boží povolání. Vyjev jim ono skvělé místo, které Bůh a já schraňujeme pro ty, kteří Nám patří, našim dědicům.“
   „Běda světu, který by postrádal kláštery a konventy! Lidé nechápou jejich důležitost, protože kdyby ji chápali, udělali by vše, co je v jejich silách, aby je rozmnožili, protože v nich lze nalézt nápravu za všechno fyzické a morální zlo... Nikdo na zemi nemá povědomí o tom, odkud přijde spása duší, obrácení velkých hříšníků, ukončení velkých pohrom, plodnost země, konec zhoubných ran a válek a soulad mezi národy. To vše nastává kvůli modlitbám, které vycházejí z klášterů a konventů.“
   „Ach, kdyby jen smrtelníci chápali, jak by si měli cenit času, který jim byl dán, a využili by každé chvilky svých životů, jak odlišný by byl svět! A značné množství duší by neupadlo do věčného zatracení! Ale toto opovrhování je základní příčinou jejich pádu!“ 
   Naše Paní zdůraznila důležitost svátosti pokání a důležitost role kněží: „Pochopte a uvažte velkolepost této obnovující a životadárné svátosti pokání, tak zapomenuté a dokonce opovrhované nevděčnými lidmi, kteří si ve svém pošetilém bláznovství neuvědomují, že je to jediný jistý prostředek spásy poté, co člověk ztratil svou křestní nevinnost. Co je nejvážnější je to, že dokonce ti, kdo mají svědčit o Mém Nejsvětějším Synu, tomu nepřikládají význam, který by měli, a nazírají s chladnou lhostejností tento cenný a drahý poklad, který dostali do rukou k obnově duší vykoupených Krví Vykupitele. Existují ti, kteří chápou ušní zpověď jako ztrátu času a zbytečnou věc. Ach, běda! Kdyby kněží mohli přímo vidět to, co nyní ty  nazíráš, a byli osvíceni Světlem, které nyní osvěcuje tebe, pak by uznali tento dar!..“
   Náš Pán: „Neboť ve všech dobách potřebuji statečné duše, aby zachraňovaly Mou Církev a vyhýbavý svět.“ Náš Pán také učinil, že Matka Mariana chápala jasněji než kdy předtím, že úcta k utrpení Krista, keSvátosti oltářní a k Naší Paní představuje oporu a pilíř náboženských komunit.
   „Vězte také, že Boží spravedlnost dává průchod strašným trestům na celých národech, nejen za hříchy lidu, ale také za hříchy kněží a náboženských osob. Protože posledně zmínění jsou povoláni, dokonalostí svého stavu, aby byli solí země, pány pravdy a rozptylovači Božího hněvu. Zbloudí-li od svého Božího poslání, degradují se takovým způsobem, že před očima Božíma uspišují strádání trestů...“ (Během  41 let duchovní služby sv. Jeana Vianney v Arasu ve Francii nikdy nevznikla žádná škoda bouřemi.)
   On také ujistil Matku Marianu, že je velmi potěšen těmi dušemi, které na sebe berou úžasný úkol trpět za posvěcování duchovenstva svými modlitbami, oběťmi a pokáními, a slíbil takovým duším zvláštní slávu v nebi.
   Nevděk a zrada náboženských duší, tak drahých Jeho Srdci, Ho nutí „nechat Mou spravedlnost dopadnout na Mé milované kláštery - a dokonce na města – když ti, kdo jsou Mi tak blízcí, kdo patří Mně, odmítají Mého ducha, zanechávají Mě samotného ve svatostáncích, zřídkakdy si vzpomenou, že Já zde žiji z lásky k nim, dokonce víc než pro zbytek věřících.“  Nerozumná přijetí /do kláštera/ a vnitřní zneužití povolovaná představenými jsou zkázou komunit. „Takové komunity se mohou udržet – dokud existují – za cenu mnoha pokání, pokoření a denní a pevnou praxí těch členů náboženského řádu, kteří jsou dobří. Běda těm zkaženým členům ve chvílích neštěstí! Plač pro ně, milovaná manželko, a úpěnlivě pros, aby byla doba takového utrpení ukrácena.“ Varoval jí, že trest bude vážný pro tyto členy duchovních řádů, kteří promarní ony milosti svou pýchou a ješitností, aby si zajistili mocné posty a postavení, a /že/ On zvláště odsoudí vlažné členy řádů. 
   Matka Mariana viděla, že největšími vnitřními muky Svatého srdce byly nevděk a lhostejnost těch duší, které byly vybrány mezi miliony, aby byly jeho snoubenkami a svědky, a zanechaly Ho v nejhlubším osamění. A to přes skutečnost, že ve Svátosti oltářní On žije pod stejnou střechou jako Jeho snoubenky a přichází do rukou Jeho kněží na obyčejné zavolání jejich hlasů při slavnostní chvíli proměňování.
 
 
   Proroctví
   Naše Paní prorokovala, že na konci 19. a zvláště ve 20. století bude satan takřka úplně vládnout skrze zednářskou sektu. Královna nebes řekla Matce Marianě, že tato bitva dosáhne své nejnaléhavější fáze kvůli různým nevěrným duchovním osobám, které se „pod zevnějškem ctnosti a nadšení inspirovaného zlým duchem obrátí proti náboženství, které je odkojilo svými prsy.“ „V té době,“ pokračovala, „bude tato ubohá země do té míry postrádat křesťanského ducha, že svátost posledního pomazání bude málo vážená. Mnoho lidí umře, aniž by ji obdrželo – buď kvůli nedbalosti svých rodin, nebo jejich falešné přecitlivělosti, která se snaží chránit nemocné před tím, aby viděli vážnost své situace, nebo protože se bouří proti duchu katolické Církve pohánění zlou vůlí ďábla. Tak bude mnoho duší připraveno o nesčetné milosti, útěchu a posilu, které potřebují, aby učinily ten velký skok do věčnosti...“ „Co se týče svátosti manželství, která symbolizuje jednotu Krista s Jeho Církví, ta bude napadána a profanována v nejhlubším smyslu toho slova. Zednářství, které v té době bude u moci, schválí nespravedlivé zákony s cílem vypořádat se s touto svátostí a učiní snadným pro každého žít ve hříchu, povzbudí plození nemanželských dětí narozených bez požehnání Církve. Křesťanský duch bude rychle upadat a zhášet drahocenné světlo víry, dokud to nedosáhne bodu, že bude existovat takřka úplná a všeobecná zkaženost obyčejů. Účinky sekulární výchovy vzrostou, což bude důvodem pro nedostatek kněžských a náboženských povolání...“  
   „Svátost kněžství bude vysmívána, potlačována a opovrhována... Démon se pokusí pronásledovat služebníky Pána každým možným způsobem a bude se snažit s krutou a vychytralou prohnaností odchýlit je od ducha jejich povolání. Zkazí mnoho z nich. Tito zkažení kněží, kteří budou pobuřovat křesťanský lid, podnítí nenávist špatných křesťanů a nepřátel římské, katolické a apoštolské Církve tak, že dopadne na všechny kněze. Toto zdánlivé vítězství satana přinese ohromné utrpení dobrým farářům Církve...“
   „Kromě toho v těchto nešťastných časech bude existovat nezřízený přepych, působící jako nástraha hříchu pro ostatní, který si podrobí nespočet lehkovážných duší, jež budou ztraceny. Nevinnost se už takřka nebude vyskytovat u dětí, ani cudnost u žen. V této krajní chvíli potřeby Církve budou ti, kteří by měli promlouvat, mlčet.“
   „Ale věz, milovaná dcero, že když tvé jméno ve 20. století vejde ve známost, budou existovat mnozí, kteří neuvěří a budou prohlašovat, že taková zbožnost Boha netěší... Prostá pokorná víra v pravdu Mých zjevení tobě, Mé milé dítě, bude vyhrazena pokorným a horlivým duším poslušným vnuknutím milosti, protože Náš Nebeský Otec sděluje Svá tajemství těm, kdo mají prostá srdce, a nikoliv těm, jejichž srdce jsou nadmutá pýchou, a předstírají, že znají to, co neznají, nebo jsou plni sebeuspokojení z prázdného vědění“. 
   V této době, předpověděla Naše paní, „zesvětštělé duchovenstvo mnoho ztratí, aby bylo žádané, protože kněží se stanou nedbalými ve svých svatých povinnostech. Pro nedostatek Božího vedení zbloudí z cesty vytyčené Bohem pro kněžskou službu a začnou lpět na majetku a bohatství, které se budou snažit přehnaně získávat. Jak bude Církev trpět během této temné noci! Kněží budou postrádat preláta a Otce, který by je vedl s otcovskou láskou, něhou, silou, moudrostí a prozíravostí a mnoho z nich ztratí svého ducha a uvede své duše do velkého nebezpečí. To bude oznamovat příchod Mé hodiny.“ 
   „Proto se neústupně a neúnavně dovolávejte a prolévejte hořké slzy v tajnosti svého srdce a úpěnlivě proste našeho Nebeského Otce, aby, pro lásku Eucharistického Srdce Mého Nejsvětějšího Syna a Jeho drahocennou Krev prolitou s takovou štědrostí a hlubokou hořkostí Jeho krutých muk a smrti, měl soucit se Svými služebníky, a aby ukončil tuto zlověstnou dobu a poslal Církvi preláta, který obnoví ducha jejích kněží.“ 
   8. prosince 1634, na svátek Neposkvrněného početí, se Matce Marianě zjevili tři archandělé a jejich Královna. Sv. Gabriel nesl ciborium s Hostiemi, což Naše Paní vysvětlila: „To značí Nejdůstojnější svátost Eucharistie, která bude rozdílena Mými katolickými kněžími věřícím náležejícím do Svaté římské, apoštolské Církve, jejíž viditelnou hlavou je papež, král křesťanstva. Jeho papežská neomylnost bude prohlášena za dogma víry týmž papežem, který vyhlásí dogma Tajemství Mého Neposkvrněného početí. Bude pronásledován a uvězněn ve Vatikánu nespravedlivým zabráním papežských států pro bezpráví, závist a chamtivost pozemského panovníka.“ Tímto svatým papežem byl požehnaný Pius IX., který naplnil všechna proroctví učiněná Naší Paní. Jeho tělo, exhumované kvůli svatořečení v roce 2000, bylo v hrobce, kde leželo po více než století, nalezeno zázračně zachované. Jeho tvář stále ukazovala nápadný klid ve chvíli smrti.
   Další nanejvýš zajímavé proroctví Naší Paní: „V 19. století přijde pravý katolický prezident, člověk s charakterem, jemuž Bůh Náš Pán dá palmu mučednictví na náměstí přiléhajícím k tomuto klášteru. Zasvětí republiku Svatému srdci Mého Nejsvětějšího Syna a toto zasvěcení udrží katolické náboženství v letech, která budou následovat, a která budou pro Církev prokletá. V těchto letech, během nichž ďábelská zednářská sekta převezme kontrolu nad občanskou vládou, uvidíme kruté pronásledování všech náboženských společenství a také násilně udeří proti tomuto mému společenství.“ 
   „Pravý katolický“ prezident Ekvádoru, Gabriel Garcia Moreno (1821 – 1875), zasvětil republiku Svatému srdci Ježíšovu v roce 1873. Papež Pius IX. mu složil poctu jako muži, který zemřel „smrtí mučedníka...jako oběť své víry a křesťanské lásky.“ Neporušené srdce Gabriela Morena a známý obraz Naší Paní z Quita je možné vidět v katedrále v Quitu (článek o tomto státníkovi na Vendée).
 
   Závěr 
   Žijeme v době velké krize víry a morálky prorokované Naší Paní. Zmatení je takového rozsahu, že nejen rozvrací světskou sféru, ale proniká také zdmi Církve samé. Opravdu, jak Naše Paní prorokovala, zkaženost obyčejů se stala všeobecnou a drahocenné světlo víry takřka pohaslo. Přesto poselství Naší Paní Dobrého pořízení končí zmínkou velké naděje: Když se vše bude zdát ztracené a ochromené, bude to „šťastným začátkem úplné obnovy. Bude to označovat příchod Mé hodiny, kdy Já úžasným způsobem svrhnu z trůnu pyšného a prokletého satana a rozšlápnu ho pod Svýma nohama a spoutám ho v pekelné propasti.“ To je slib, který Naše Paní znovu opakuje ve Fátimě v roce 1917: „Nakonec Mé Neposkvrněné srdce zvítězí.“  
   Proto se zdá vhodné obracet se na Naší Paní Dobrého pořízení a dovolávat se Jí a úpěnlivě Ji prosit za všechno dobré pořízení – světské i duchovní. Je čas žádat Jí o směřování a jistotu uprostřed této bouře a odvahu a sílu držet se kritérií víry.
Nakonec se modleme, aby Naše Paní zasáhla rychle a obnovila Církev a společnost tak, aby si zajistila Svůj trůn a znovu vládla ve slávě jako Královna celé země.
 
 

PROROCTVÍ PANNY MARIE Z QUITO PRO DNEŠNÍ ČASY 
Miroslava Čejková

Je přímo s podivem, jak v dnešní mediální společnosti zaplavené nejrůznějšími podružnými informacemi ty závažné zůstávají nepovšimnuty nebo jsou záměrně diskreditovány. Nejinak tomu chodí i v Církvi, pouze s tím rozdílem, že je tím mimo jiné dávána v sázku spása duší. O utajovaném třetím fatimském proroctví zde není třeba hovořit, alespoň se o této manipulaci obecně ví. Existuje však jiné proroctví Panny Marie, jehož věrohodnost se vyrovná církevně uznaným zjevením ve Fatimě, Lurdech či v La Salletě, a jež přímo promlouvá k našim časům. Ano, Matka Boží v 17. století v Quitu, v hlavním městě Ekvádoru, svěřila matce Marianě Františce de Jesús Torres y Berriochoa (1563 – 1635) vize týkající se dvacátého století. Dnes sbíráme jedovaté plody tehdy předpovězeného úplného morálního rozkladu, za jehož ukrácení se matka Mariana obětovala.
Podivuhodná je již samotná historie, jak bylo svědectví matky Mariany objeveno. Matka Mariana ve své skromnosti prosila Matku Boží, aby její jméno zůstalo v utajení. Matka Boží jí slíbila, že teprve po třech stoletích mlčení bude odhaleno a s ním i její poselství. Tak se také skutečně stalo. Po smrti matky Mariany její zpovědníka a duchovní otec P. Michael Romero OFM sepsal její životopis. Tento životopis je spolu s životopisy všech spoluzakladatelek kláštera sester Neposkvrněného početí v Quitu zachován ve velkých matrikách pod titulem El Cuadernon. Na základě těchto údajů napsal roku 1790 P. Manuel Souza Pereira, provinciál otců františkánů v Quitu, knihu o jejím zázračném životě, která byla mnohem později, až v roce 1988, přeložena Marian Therese Horvatovou do anglického jazyka pod názvem Naše Paní Dobrého díla - proroctví pro naši dobu. Nadpřirozenou povahu vylíčených událostí a svatost matky Mariany navíc dosvědčil pozdější zázrak: v roce 1906 byla v průběhu oprav kláštera otevřena rakev s jejím tělem, které po uplynutí takřka tří staletí zůstalo neporušené. 
Matka Boží se matce Marianě zjevila vícekrát. Během doby, kdy matka Mariana čelila křivému obvinění jedné řeholní sestry, která chtěla dosáhnout uvolnění řádových regulí, promluvila k ní poprvé, aby ji utěšila. Satan, který zkouší zničit Boží dílo, neuspěje, neboť ona je Matkou Dobrého díla. K její poctě byla posléze zhotovena socha s tímto titulem, jak Matka Boží žádala. Ještě před dokončením sochy byla tvář Madony zázračně kolorována. Řezbář, kterému byl tento úkol svěřen, prohlásil, že něco tak překrásného nemohly stvořit ruce smrtelníka, musí jít o dílo andělů! 20. ledna 1610 předpověděla Matka Boží, že konec devatenáctého, a zejména dvacátého století, dojde k úplnému zničení morálky a k profanaci svátostí. Za příčinu tohoto stavu uvedla zednářské sekty, ačkoliv zednářství v tu dobu ještě nebylo ani založeno! "Věz, že konec devatenáctého, a zvláště pak století dvacáté, bude ve znamení exploze náruživosti a dojde k úplnému zničení morálky. Protože satan tehdy bude celkově panovat skrze zednářské sekty. Aby k tomu mohlo dojít, soustředí se zejména na děti. Běda dětem v těchto časech! Bude těžké přijmout svátost křtu i biřmování." Dále hovoří o úsilí zničit svátost pokání, o zneuctění Nejsvětější svátosti oltářní nebo útoku na svátost manželství. Vlády řízené zednáři ustanoví nespravedlivé zákony s cílem zničit tuto svátost, což umožní nevázaný život v těžkém hříchu a tím také nárůst počtu narozených dětí v nelegálních svazcích mimo Církev. To se samozřejmě odrazí i na stavu Církve. "Křesťanský duch rychle upadne, drahocenné světlo víry pohasne do té míry, že nastane téměř úplné zkažení mravů. Následky nemorální výchovy se zanedlouho projeví a způsobí nedostatek kněžských i řeholních povolání." Stejně jako v jiných proroctvích hovoří Matka Boží o pohoršeních, která budou přicházet skrze kněžský stav. A konečně jakožto nedostižný vzor čistoty upozorňuje, že "v onom nešťastném čase propukne nezastavitelná záplava nečistoty, která vžene zbytek lidí do hříchu a následně stáhne nesčetné lehkomyslné duše do věčného zavržení. Nebude možno nalézt nevinnost u dětí, ostýchavost u dívek. V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdož mají mluvit, budou mlčet." 
K nejzávažnějšímu zjevení došlo zrána 2. února 1634. Matka Mariana dlela na modlitbách před svatostánkem a náhle zhaslo věčné světlo před oltářem. Když chtěla světlo opět zapálit, zjevila se Matka Boží a vyložila jí pět symbolických významů tohoto úkazu. Za prvé, vyjadřuje rozšíření herezí na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, které způsobí, že v temnotě nemravnosti pohasne v duších cenné světlo víry. Za druhé, zhasnutí světla poukazuje na úpadek řeholních společenství, která budou v té době tonout ve zmatku. Mnoho povolání bude zmařeno špatnou formací. "Třetím důvodem, proč zhaslo světlo," říká Matka Boží, "je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši. Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí. V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena." A konečně pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je lhostejnost vlivných osob Církve, které budou nečinně přihlížet jejímu rozkladu. "Nepoužijí ve shodě s Boží vůlí svou moc k válce se zlem či k obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách k Bohu, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu." To, že tento postoj církevní hierarchie bude zdrojem trestů, které sešle Boží spravedlnost, je obsahem pozdějšího zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova matce Marianě. Stalo se tak v jejich posledních letech života, kdy často trpěla nemocemi a všechno své utrpení obětovala za Církev, především Církev dvacátého století. 
Jakkoli se tyto vize dnešních časů mohou jevit beznadějnými, není tomu tak. Matka Boží též předpověděla, že malý počet věřících uchová poklad víry a že jistá řeholní společenství podepřou Církev během této hluboké krize. Nebeský Otec pak sešle Církvi preláta, jenž obnoví kněžského ducha. Matka Boží dokonce otevřeně hovoří o svém vítězství nad satanem, jak jej Bůh od věčnosti ustanovil: "Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie."
Vidíme, že Matka Boží vykresluje obraz současného světa i stav Církve. Sami jsme nyní svědky toho, jak se její proroctví naplnilo. Veškerá slova o tom, že lidstvo bylo vždy zkažené a že Církev je v krizi permanentně, dle mého názoru znevažují toto proroctví. Je třeba si uvědomit závažnost situace a už vůbec se nespokojit s pouhým přisvědčením, ano, vše se do posledního písmenka vyplnilo. Abychom však věděli, jak s tímto proroctvím prakticky naložit, musíme se znovu vrátit k některým jeho bodům.
Co vlastně Matka Boží zdůrazňuje? Ve své panenské čistotě varuje před mravním úpadkem, a jakožto matka má na zřeteli blaho svých dětí. Hovoří k nám jako ke svým dětem, ale současně hovoří o našich dětech. Není snad třeba líčit, jak je každodenní obyčejný život veden v neustálém střetu s nemorálností tohoto světa na všech úrovních. Nicméně tento stav bude nadále pokračovat, pokud se nepodaří před ní uchránit naše děti. To je velmi zodpovědná úloha katolických rodin, úloha rodičů, kteří se tak ocitají v první linií duchovní války, a to nejen za spásu svých dětí a blízkých, nýbrž i budoucích generací! Dnes zažíváme reálně a zcela konkrétně, jak sexualizovaná společnost útočí na nevinnost dětí, jelikož u dospělých osob ji lze už sotva nalézt. Nejspolehlivějším způsobem v tomto ohledu je plošné zavedení sexuální výchovy do škol. V této pasti uvíznou téměř všechny děti, neboť již několik století u nás platí povinná školní docházka. O tom, že tato sexuální výchova, tak jak je koncipována, pouze pošpiní nevinnost dětí už v útlém věku, není třeba diskutovat. 
Důležité varování se týká lhostejnosti či otupělosti, s nimiž ruku v ruce kráčí vlažnost ve víře. Jistě je míněno obecně, přesto zůstaňme ještě u dětí. Děti, jak jsme viděli, jsou vtaženy do duchovní války. Avšak nejsou jen pouze pasivním terčem útoku, od jistého věku už mají povědomí o dobru a zlu i svobodnou vůli. Jednak je třeba je hájit a jednak rovněž duchovně formovat, neboť jsou též samy aktivními účastníky boje. Před nepřízněmi počasí nejlépe obstojí strom s hlubokými kořeny. Pokud katoličtí rodiče duchovně povedou své děti tak, že v nich vypěstují silného pravého katolického ducha, zmenšuje se pravděpodobnost, že je dnešní svět strhne s sebou do záhuby. Hovořím záměrně o křesťanském duchu, jelikož pouhé čtení katechismu nestačí. Děti asi nebudou tak často hájit články víry, jako spíš budou vystaveny nejrůznějším pokušením. Zde se není možné obejít bez cvičení v přiměřených sebezáporech v dovolených dobrech, a tím utužování ve ctnostech. Jakkoli však bude dítě odolávat tlaku ze strany spolužáků a kamarádů, pro něž bude při nejmenším podivínem, může podlehnout jinak. Mohou si k němu najít cestu lidé, kteří ve všech nekriticky spatřují bratry, nebo začne holdovat hrám na počítači, které mu poskytnou zdánlivě bezpečné útočiště. Je to však falešná útěcha či zábava, třebas mravně dovolená a nehříšná, neboť v posledku vede k otupělosti ducha. V takovém stavu se pak dítě snadno podřídí morálce světa.
Jistě každého po přečtení těchto řádků napadne, zda je to vše vůbec v omezených lidských silách rodičů. Ovšem že není. Bez Boží milosti nedokážeme nikdy nic. Kromě posilování ve svátostech nám však byla do rukou svěřena mocná zbraň pro tyto časy, a to přímo z rukou Matky Boží - svatý růženec. Matka Boží ve Fatimě nás na něj upomíná, a proto ji dennodenně v této modlitbě s důvěrou vzývejme o pomoc.

zdroj http://www.stjoseph.cz/g103.html

Poznámka:
V článku bylo citováno z příspěvku: Stehlin, Karel P. Zjevení nejsvětější Panny Marie v Quitu. In Revue Memorare! 2. Nakladatelství MICHAEL s. a., Frýdek-Místek, 2007, s. 29-38.

 
Viac tu - Obeta Mariany Torrés
 
manželství